sobota 26. prosince 2009

Štěpánská a Hustníkovo zakončení

V sobotu 19.12. uspořádal legendární Jára Hustník (viz jediné dochované foto z kadibudky v karlštejnských lesích) oddílové zakončení. Fotodokumentace hovoří za vše, byla zima jak cestou Buzuluku do Prahy a navíc Jára připravil na mapě pár zpestření, které dokázalo vyvést i zkušené harcovníky z konceptu. Jára hlavně upravoval hustníky - co jiného od něj také čekat - a sem tam přidal na mapu nějaký ten hřbitov, abychom si každý, kdož zbloudí, uvědomili, do čeho jdeme.

Na Štěpána jsme si dali vrstevnicovku sice v notoricky známé oblasti, nicméně pro Kamču znamenalo "myslet hnědě" výzvu. Všem podobné hrátky vřele doporučuji. (Mapu s tratí v PDF pošlu na požádání, mám i čistou vrstevnicovku pro případné dokreslení fixem).

úterý 22. prosince 2009

čtvrtek 17. prosince 2009

Mám čelenku Silva a kdo má víc?

Přes zimu je zásadní udržet závodnický spirit

středa 16. prosince 2009

Rozkošníci

Úsměv pro masmédia (vzadu Mareček postává u palandy)

Rocková hvězda ulovila svého jediného fanouška

Voltaire místo pohádky na spaní?

Lepší je skriptum z fakulty dopravní

neděle 13. prosince 2009

Co (ne)chtít od ekonomie: aktualizováno 20.1.

Česká společnost ekonomická uspořádala výroční setkání s panelovou diskusí "Stav ekonomie aneb co chtít a co nechtít od ekonomie jako vědy" a pozvala reprezentativní debatéry. Auditorium bylo neustále provokováno k přemýšlení, když každý z panelistů prezentoval nějaký poměrně krajní názor. Mojmír Hampl začal s kritikou scientismu a la Hayekova Counterrevolution of Science a zkrátil ji do postupky "modelování-scientismus-omezení svobodné vůle", jakkoli by určitě dotyčnou postupkou nenahradil ekvivalencí. Za příklad (ne vlastní) dal masu demonstrantů, která se chová jako dokonalá kapalina až v případě, kdy policisté demonstranty natolik zmáčknou, že z nich pouze teče krev. Martin Macháček zase vyjmenoval snad kompletní škálu obecně známých kritiků modelování v ekonomii, od významných až po ty panoptikální. Mírně se odlišoval jen prof. Mejstřík, který se zabýval praktickou zkušeností s dogmaty poradců Světové banky. I tím ale provokoval, minimálně k opatrnosti.

Originální a jako vždy velmi dobře připravený a optimistický byl Štěpán Jurajda. (Jeho vystoupení je dostupné ke stažení.) Cílem bylo ukázat na drtivý nástup empirie a dále (field a lab) experimentů. O tom opravdu není diskuse. Zaujal mne ale hned zkraje poznámka o "randomistas" jako sílící skupině, pro něž - když to přeženu - je teorie pomocnou vědou pro kontrolovaný experiment. Připomnělo mi jednoho historika, který kdysi označoval sociální vědy za "pomocné vědy historické". Neumím si představit "vědu", která ateoreticky testuje mít nějakou obecnou hypotézu, vůbec která bude vědět, co má měřit a v datech odhadovat. Škoda, že o tom nepadlo více, bylo by dobré vědět, zda někdo z posluchačů by se za randomistas postavil.

Druhá věc byla konkrétnější: na základě prohlédnutí posledních čísel AER, QJE, JPE a EMT Štěpán řekl, že soudobá ekonomie je 80% applied micro a tvoří tak budoucnost oboru (v textu je 60%, asi jsem se přeslechl). Tady to stojí za mírnou diskusi.
  1. Výběr časopisů samozřejmě reflektuje starý známý problém, co je ještě ekonomie a co už ne. QJE i JPE jsou známy jako poměrně dost biased ve smyslu orientace na konkrétní departmenty (což neznamená nekvalitní), AER je mnohdy drbárna s pro mne nepochopitelnými standardy zařazení článků (moje poslední zkušenost z public economics papery). Díval jsem se do Article Influence 2008 a např. před AER je JEG, JF či RES. Samozřejmě když se vyloučí čistě teoretické žurnály a top field žurnály, pak vznike dost omezený pohled. Také když jsem se z ryze evropského pohledu podíval např. do JEEA, můj dojem z distribuce témat a metod je trošku jiný.
  2. Co když jde jen o efekt dělby práce? Pro průlomový výzkum je třeba aglomerační efekt a velké fixní náklady; neuroekonomii nemůže dělat Uni of Horní Dolní. Podle mne to není úplně tak, že by jedni dělali na frontier a ostatní byli tragicky zaspalí; spíše jedni mají prostředky na velkou investici do věcí, které jsou drahé na provozování. Jen opravdu velcí a bohatí si mohou dovolit financovat něco, z čeho je čas od času kolosální černá díra.
  3. Zásadní věcí je, že policy-relevantní ekonomii dělají více OECD či centrální banky a je otázka, zda tyto hráče zcela vyřadit, když přitom dominují reálnému hospodářskou-politickému provozu. The Economist cituje dnes spíše papery Bank of England a Warwick International Finance Group než papery o tom, kolik procent volební účasti navíc přineslo zavedení druhého místního periodika v amerických státech kolem roku 1870. Jakkoli mám vested interest prosazovat zájmy akademie, neřekl bych, že aktuální ekonomii a její přínosy a hodnotu reprezentuje jen aktuální zájmy akademické ekonomie.
  4. Mikro (či labor) optikou je makro sešněrované zejména množstvím pozorování. A to platí zejména pro globální ekonomiku. Jak říká Štěpán a stejně demonstranti v Kodani, "there is no planet B". V tom ohledu by ale bylo logické, kdyby makro skončilo v historii, tj. v detailních case-studies. To se myslím neděje, tudíž sample size se nejeví jako klíčové omezení; anebo ano, makroekonomové?
Celkově myslím, že Štěpán správně popsal celkový trend, ale nepodepsal bych, že současný stav v onom 60% vzorku článků je reprezentativním obrázkem chvalitebného trendu k empirii. V onom vzorku, jak jej vidím já, mi kriticky chybí ekonomicky "dostředivá" témata a vazba na již naakumulované znalosti, což je dané primárním zájem o sběr dat a metody. Proto si nemyslím, že jde o segment, (i) jehož produkce je synonymem nejvyšší kvality či přínosu a (ii) že je nezbytné a dokonce strategicky správné jej bezvýhradně následovat, podobně jako když následovnící v Life of Brian od Monty Python's Flying Circus volají "Cast off the shoe. Follow the gourd!" či "Yes! We're all individuals!". Je to trend, významný trend, trend zaplňující díru, ale není to vše.

čtvrtek 10. prosince 2009

Obsluhoval jsem pokerového krále

Před dvěma lety absolvoval můj kurz strategického chování na úrovni hospodářské politiky (Political Economics) Jan Škampa. Dosáhl 80.5 bodů ze 100, nejvíce ze všech studentů, o 9.5 bodů více než druhý nejlepší, dnes magisterský (a velice talentovaný) student Jan Šolc. Jakkoli se kurz časem mění, idea je stále stejná: nejprve dát několik těžkých homeworků, pro něž přednášky jsou jen obecným vodítkem a na závěr vytvořit tříhodinový psaný final exam, vždy složený ze zcela originálních problémů. Během času se mi potvrdilo, že tento systém výborně odděluje zrno od plev.

Nebylo tudíž tak velkým překvapením před pár dny zjistit, že tentýž Jan Škampa je výhercem European Poker Tour, se ziskem pohádkových 17.5mil. Ještě než začnete závidět, uvědomte si, kolik mu stát z výhry vezme a rovněž, že ztráty v jiných turnajích jsou i řádu stotisíců - viz interview. Jakkoli hazard osobně neobdivuji a považuji jej pro průměrného člověka za zdraví škodlivý, v této podobě nejde o hazard, ale o profesionální sport, pouze s velkými riziky.

Teď bych Honzovi Škampovi doporučil, aby si dal chvíli oddech a nastudoval si jiný kurz na IES, nejlépe něco z Portfolio Management.

Memoriál PaedDr. Zdeňka Malého

Včera proběhlo vyhlášení 17. ročníku soutěže O nejlepšího akademického běžce Prahy 2009. Díky vítězství ve čtyřech závodech se Kamča stala jasnou vítězkou kategorie ženy-absolventky.

Na obrázku vpravo hlavní pořadatel, pan Alfons Král, krásné jméno jak z éry Jana Nerudy a Vítězslava Hálka

úterý 8. prosince 2009

Zbraslav podruhé

Malé addendum k článku o HSH poháru. Server běhy.cz přišel s článkem pod názvem "Sekyrová překvapivě poražena", kde cituje bezelstný Kamčin výrok: „Závod se mi líbil, trošku pršelo, ale mně to nevadilo. Spíše mi to vyhovuje. Jela jsem sem s tím, že mě Ivana určitě porazí," řekla v cíli mladá závodnice. Na otázku, čím to bylo, že Ivanu Sekyrovou porazila, odpověděla se smíchem: „Nevím, asi jsem běžela rychle."

Asi poběžím rychle...

pondělí 7. prosince 2009

10 z 20

V odcházejícím Akademickém senátu FSV UK měl IES pouhá tři křesla z dvaceti. Letos jsem byl poměrně zvědavý, jak volby dopadnou. Kampaň byla decentní a slušná, od studentů nebylo slyšet nic mimořádného a jelikož se volilo od středy do pátku, měl jsem obavu, zda nezapadnou ve srovnání s pátečními a víkendovými radovánkami.

Minulý týden jsem pečlivě sledoval webstránku Sociálu, který se chtě nechtě stává hlavním interním komunikačním médiem na naší fakultě, zda s něčím nepřijde dříve než volební komise. Ale i zde ticho po pěšině. Dnes se ale dívám a co nevidím: pedagogů a studentů je od nás 10, což je přesně polovina všech senátorů!

Připomínám, že volební pravidla zajišťují 1 křeslo pedagoga a 1 křeslo studenta každému z pěti institutů, čímž se volby rozdělují na (i) personální výběr 2 senátorů v rámci institutů a (ii) výběr dalších 10 senátorů napříč instituty. V té druhé části to znamená pro IES 8 křesel z 10 možných.

Blahopřeji všem zvoleným a těším se především z volební účasti. Mezi studenty IES byla zcela bezprecedentní, mimochodem trojnásobná (!) než studentů IKSŽ. Jsem rád, že mladí ekonomové nejsou žádná omezená individua, nýbrž zajímají je i věci veřejné (samozřejmě ty s malými "v"...).

neděle 6. prosince 2009

Běh na Zbraslavi

Mezi orienťáky je Zbraslavský kros alias pohár HSH jeden z nejpopulárnějších. Není mezi orienťáky asi nikdo, kdo by neměl alespoň jeden produkt HSH Sport, ať už kultovní Casio SDB, sporttester Polar nebo alespoň neprotrhnutelné kalhoty tzv. maceba. I trať 5km krosu patří k těm extrémním, podobným orienťáku: nejprve ostrých 100m převýšení směrem ke keltskému hradišti na Závisti (proto se startuje v intervalech 1 min), poté část kolem vrcholu a nakonec pozvolný velmi dlouhý seběh.

Sympatické je zde nulové startovné pro včas přihlášené a slevové bonusy do HSH. Vzorem pro ostatní jsou i počítačem zpracované výsledky, kdy po doběhu posledního jsou okamžitě výsledky. To se letos hodilo, když Kamča spěchala domů k nastydnutým ratolestím. Nenechala si ale ujít vyhlášení a radost z vítězství, mimochodem nad letošní dvojnásobnou vítězkou Velké Kunratické, Ivanou Sekyrovou, a času 18:44. Z historických tabulek (pouze 2001-2008) jsme objevili jen jediný čas, který se mu blížil, a to 18:58 právě Ivany Sekyrové z roku 2006.

Na startu

V cíli

Mimochodem jde pro Kamču o zlepšení o 5:04 po sedmi letech, kdy jsme se na Zbraslav dopravovali romanticky vláčkem z Hlavního nádraží přes Braník.

čtvrtek 3. prosince 2009

F1

Seriál F1 pokračoval včera 3. závodem v 19:00 mezi Roztokami a Suchdolem na Vrabci, který nebyl opeřen, když na něm scházela zelená a několik cest. Díky hromadnému startu Kamča běžela v kontaktu s čelem závodu a nakonec doběhla 5. v balíku za Košíkem, Heppym aj. Mapička je opravdu ke koukání. Díky Fandovi Paškovi za výtečnou stavbu tratě.

neděle 29. listopadu 2009

Massox

Na úvodním reprezentačním srazu na kouzelných Blatinách na Vysočině byl iniciačním rituálem noční s hromadným startem v okolí Malínské skály. Terén jak k pohledání a v noci o to zajímavější. Škoda jen, že se nepovedla stavba K4 a že stavba umožňovala defenzivní využití cest. I když vůbec o nic nešlo, Kamče se noční povedl.


Zajímavý na srazu byl důraz na silovou přípravu, kde se ukazovaly cviky jak vytržené z předporodní přípravy. Paradoxem je, že orienťák je silový sport a orienťáci sílu neumí; sám jsem toho odstrašujícím příkladem. Posun ve vnímání síly je v posledních letech výrazný; vzpomínám si na seminář na Seči před pár lety, kdy Kipli jako trenér Michala Horáčka říkal, že sílu nesleduje, protože předpokládá, že každý rozumný orienťák nějak posiluje. Letos naopak Radovan vyprávěl o své čerstvé zkušenosti s rehabilitační klinikou, kde jim doktorka ukázala, že vrcholoví orienťáci prakticky neumí udělat jeden jediný cvik správně. Více o srazu zde.

Další massox (či masox?) byl tento víkend: děti nastydly a Kamča se vydala na dva krosy. V sobotu zlepšila o tři a půl minuty traťový rekord Čertovské pětky v Unhošti (20:45, 5,7km, 3:38 na km), dnes na Běhu lyžařů v Senohrabech 14:57 (hodně kopcovité 3.7km, 4:02 na km), loni to běžela vítězka - trošku jinou verzi tratě a myslím v o dost horším počasí - za 19:06.

pondělí 16. listopadu 2009

neděle 15. listopadu 2009

Loděnice-Malé Přílepy-Drahelčice

Rodina pryč a slaměný vdovec vyráží hurá vláčkem do Loděnice a odsud na téměř dvouhodinový výběh. Nejprve jdu na rozhlednu u Lhotky u Berouna (nyní zavřená), poté do malebným Malých Přílep, kolem koňských farem na svahy s krásnými výhledy do údolí, poté dolů do oblíbených Nenačovic a pak už se jen dobelhat údolí zpět. Zvolil jsem průzkumný doběh přes Drahelčice, poutní cesta byla pěkná, ale je delší než cesta klasická.

V cíli jsem byl rád, že můžu konečně sundat nové bezešvé, poprvé použité New Balance. V rámci testování krosových Adidasů a New Balance zatím Adidasy jednoznačně vedou. Přece jen platí slogan: Adi Dassler was a runner.

Běh 17. listopadu ve Hvězdě

Oboru Hvězda považuji za domácí zahrádečku, co nejednou cítila došlap našich maratónek, i když pravdou je, že v posledních dvou letech by mi k počítání běhání ve Hvězdě stačila jediná ruka. V sobotu se v ní konalo každoroční prestižní AM ČR v přespolním běhu, kde Kamča nastoupila do veřejného závodu žen. V něm bylo několik slibných soupeřek, mj. triatlonistka z Pekingu Vendula Frintová či kamarádky a soupeřky z orienťácké repre.

Start: vpravo si tretry kontroluje Vendula Frintová (foto: Martin Symon)

Průběh závodu jsem moc nesledoval, s Aličkou jsme raději lozili po zádech dřevěného hrocha. Překvapilo mne tudíž, když Kamča probíhala prvním kolem ve vedoucí skupině a to v hodně ostrém tempíčku. Ve druhém kole jí ale pozdější vítězka, Květa Pecková (ano, je to juniorka od Květy Peckové-Jeriové, známé moderátorky klasického lyžování a bývalé olympijské reprezentantky), nastoupila v kopci a Kamča už nezareagovala. Čas 15:17 na 4,4km v krosu je ale velice hezký (3:28 na km) a 2. místo je fantazie.

První dvě neustále spolu (foto: Martin Symon)

Na stránce pořadatele stále ještě nevisí oficiální výsledky, škoda jen, že Frintová vzdala závod po prvním kole poté, co vypadla z přední skupinky. Několik foteček pochází ze na serveru běhy.cz. Kamča se mihla i v BBV na ČT1 cca v 19:45, záznam bohužel ale není na webu.

středa 11. listopadu 2009

pondělí 9. listopadu 2009

Den zúčtování II

Rok se s rokem sešel, ghostbusters v kamizolkách vylézají z děr a po roce je tu Dušičkový závod. Tentokráte se pořádání ujal Schumpeterolog Jörgen Jansa a navzdory mému varování, že když to se stavbou přežene, nedostane ode mne žádnou zkoušku, se nijak nezalekl a připravil přeběh přes pět map na cca 26km. Tímto činem na pomezí hrdinství a šílenství se nesmazatelně a věčně zapsal do análů Dušičkového závodu.

Původně jsem se hlásil do únikové kategorie II, ale nakonec po Jörgenově urgenci jsem zariskoval kotníček i unylou kondičku a vyrazil v grupě s ostatními odvážlivci. Maštale na úvod byly mimořádně zajímavé, jelikož nás ale běželo cca 15 neustále pospolu, razit jedny kleštičky bylo stát frontu v samoobsluze jednou na citróny a podruhé na víčka na zavařování. Až na delším postupu na K11 na první mapě se oddělilo pět zrn (včetně Kamči) od nás ostatních plev.

Na další rozdělení bylo opět potřeba počkat na K11, tentokrát na druhé mapě. David zvolil chytrou obíhačku zprava (a získal náskok, který úžasně uhájil až do cíle); také se mi líbila, ale já balík jsem raději šel s balíkem. Pak následoval nekonečný přeběh po turistické mapě, kde se vršila jedna chyba za druhou. Následoval Košumberk, který ale - ouha - nemůžu najít mezi ostatními mapami. A tak spořádaně sleduji ostatní a nejapně se ptám, kdy tahle mapa už konečně skončí. Až v cíli zjišťuji, že byla složená celou dobu těsně pod jinou mapou.

Neznalost mi krásně zabránilo chmurám, protože jsem optimisticky čekal přechod na další mapu za každým rohem, přitom přeběh přes Košumberk byl závodem sám o sobě. Po dvou a půl hodinách celkově jsme se nakonec objevili na druhé občerstvovačce, dost rozlámaní a v triu s Tomíkem a Hubánkem. Na poslední mapě šlo už jen o to dokončit, Hubánka to už moc nebavilo a do cíle jsme s Tomíkem závodili, kdo si udělá či neudělá křeč. Celkově 7. místo v čase 3:12 je vzhledem k dlouhodobé rovnováže obsahující nicnedělání fajn, potěšilo i to, že po závodě nic moc nebolelo, přece jen přeběh byl po měkkoučkém, žádný tupý silniční maratón.

A co Kamča? Běžela na čele a v poklidu v čase 2:51 dokončila na celkově 3. místě. V cíli mi říkala něco o tom, že jí přišlo trapné závodit s famózním Koprdou o stříbro, příště že ale ztratí zbytečný respekt a půjde do toho. Takže pánové, pozor.

A na závěr Alešův přehled reálných vzdáleností a časů měřených GPS přes pět map:
  • 1. mapa 4.9 km, 37:42, 7:42 min/km
  • 2. mapa 4.2 km, 40:27, 9:39 min/km
  • 3. mapa 7.7 km, 52:04, 6:46 min/km
  • 4. mapa 7.0 km, 65:48, 9:26 min/km
  • 5. mapa 3.1 km, 24:31, 7:57 min/km
  • celkem 26.8 km, 220:34, 8:13 min/km

středa 4. listopadu 2009

Krosová sezóna

Dalších 5 perliček na Kamčině říjnovém (a listopadovém) krosovém náhrdelníku:
  1. Běh chemiků: Časově krize, kvůli předání dětí rozcvička jen asi 200m, poté 2.8km v kopcích za 10:25 (3:43 na km). Pěkný pěšinkový okruh ve Hvězdě. Erste Platz.
  2. Velká Pardubická cross country: Časově krize ve zcela obráceném gardu. Na místě jsme museli být v 10hod kvůli prezentaci. Závod byl ve 12, na vyhlášení jsem čekali do tří. Nevyhlásili ani separé kategorii 19-34, jen ženy celkem a pak až veteránky. Počasí vlezlé, část dne tak člověk strávil v autě. Na úrovni závodu byla hodně vidět krize. Okruh je ale krásný a v tom hodně těžkém terénu zajímavý. 5,7km za 22:28 (3:56 na km). Vierte Platz, ve své kategorii Zweite Platz.
  3. Běh Hostivaří: Plus v podobě dětského hřiště. 6km vyhrál Sosák za 18:17. 3km za 10:01 (3:20 na km). Pěkný hrubozrný asfalt. Erste Platz.
  4. Malá křivoklátská: 6km za 24:02 (4:00 na km), s kopečkem k hradu Křivoklát. S Aličkou jsme pomalovali kamínky, takže pěkný závod. Aby byla představa o čase, František Zouhar (ano, to je ten Čech co běhá s černoušky na Odložilově memoriálu) dal Kamče jen 2 min. Erste Platz o parník (až tak, že Kamču nejprve vůbec nevyhlásili, nikdo totiž v tyhle časy ženy ve výsledcích nehledal). Závod doporučuji, podhradí Křivoklátu je divácky atraktivní.
  5. Běh v Suchdole: Prší, sousedky si ťukají na čelo. Hlídání naslepo nakonec vyšlo, rozklus samozřejmě s 30kg-dvojkočárkem. 3,54km za 12:20 (3:29 na km). Bahýnko, lesíček. Erste Platz.
V neděli jsme měli zabaleno i na Sildkros, děti naložené v autě, ale nakonec jsme nenastartovali auto. Čtvero vítězství v Poháru o nejlepšího akademického běžce v přespolním běhu, Memoriálu PaedDr. Z. Malého Kamče přineslo celkové vítězství už třetí závod před koncem seriálu. Ještě že ty krosy jsou, vybavuje nám to koupelnu (ručník, shower gel), pračku (prášek), ledničku (dobrotky), komoru (trička XL vhodné na mytí podlahy), knihovničku (cestopis), nemluvě o zaplnění volného času (předplatné časopisu RUN).

středa 28. října 2009

Noční(k) v Šárce

Noc se rozlézá, Praha jde spát, Silva svítí a její přítelkyně Divoká Šárka volá. Keltům a běžcům brzy začíná nový rok. Je třeba být připraven.

P.S. Děkuji Fredovi, že mne nenechal v kopcích zhynout.

pátek 16. října 2009

Tak trénuje nebo ne?

Kamča si spočítala letošní běhání. Grafík je níže, na vertikále jsou údaje v hodinách za cyklus (ne za týden!). Písková barva označuje aerobik/brusle, oranžová svižný běh, fialová o-závody. Ostatního je pomálu. Celkem 69 jednotek, z toho 39 závodů; 45 hodin běhu + 20 hodin ostatní.

úterý 13. října 2009

Má drahá polovička jest rychlonožička

Prokázala to minulé úterý na Běhu okolo Džbánu, kde zaběhla 3.7 km za 12:42 (3:26 na km). Poté, aby se v rámci výklusu nenudila, se připojila ke startujícím mužům, kde zaběhla 8.1 km za 33:03 (kopečky jí překvapily, vždyť se koneckonců šla jen "vyklusat"). V sobotu pak vyrazila do sousedních Hostivic na Sousedský běh, kde rychlých 4.9km zvládla za 17:09 (3:30 na km); v celkovém pořadí byla 5. ze 60. Mrkněte se pro zajímavost, jak běhá 3km česká o-repre.

Ale i já jsem mediálně vidět a to díky včerejšímu komentáři k nové Nobelové ceně za ekonomii.

neděle 11. října 2009

Úsměvy pro babičky

Trpaslo trpaslo, ty jsi ještě nezhaslo?

Já na bráchu, ségra na mně

Epesní župánek

Říkají o mně, že jsem pohodář. Ale mně to nevadí.

pondělí 5. října 2009

U Rumcajse na Řáholci

Rok se s rokem sešel a opět nás čekala morální povinnost v podobě MČR družstev. Loni, tj. v roce 2008, jakož i v roce 2006 jsme skončili 31., letos jsme byli zvědaví, kam nás posune Kamča jako naše hlavní eso v rukávu. Ráno raníčko ale Kamča vstala a běžecký poměr s námi rozvázala: kašílek, teplotka a rýmičky postihla jí a též obě dětičky. Nastoupila Eva jako vždy připravená náhradanice a s ní i mírná změna soupisky.

Je tam! Okroužkovaný Hubánek ve smečce chrtů

Vše ale nakonec dopadlo dobře a Hubánek mohl vyrazit na trať. Fandili jsme mu ostošet, jakkoli to v nesmyslně postavené a nepřehledné aréně bylo možné. Přiběhl na 33. fleku, po Míše a Alešovi na dalších úsecích byl z toho stále pěkný 35. flíček. Pak nastupuje trio Pinďa-Greg-Eva a přes jejich heroické výkony padáme na 44. místo. Bez ironie, Eva si zaslouží klobouk dolů. Sice se k nám začala blížit štafeta CHT B, ale to by nesměl nastoupit David, který skvělým finišem z hromadného startu, na úrovni rozběhového času Hubánku, dokázal něco stáhnout.

David zjišťuje číslo své štafety

A co říkají výsledky? Pohoršili jsme si na 43. místo, což ale odpovídá současné kondici. Bude holt třeba zapracovat na fyzičce, abychom se vrátili do sluných míst kolem 30. místa. Jinak závody pěkné, ale aréna, kdy se křížily průběhy, kde nebylo nic vidět a kdy se probíhalo nakonec jinak, než si přál stavitel trati, si zaslouží řádnou architektonickou kritiku. I ta stavba byla dost nudná: všichni šli vlastně úplně tentýž 7km okruh a na závěr se jen lišil pytlík, který tak někdy měly minutu a půl, jindy třeba minut sedmnáct. Celkově ale parádní zakončení klubové sezóny.

pátek 2. října 2009

Americké štafetky na Petříně

Včera jsem si dal half-day-off a odpoledne vyrazil s rodinou na americké štafetky na Petříně. Byla to odměna za to, že se mi během dopoledne podařilo přeinterpretovat jeden paper z American Economic Review (September 2009, takže jen pár dní starý) do notiček k přednášce, a to tak, že ho zvládnu vysvětlit za 15 minut. Co víc by si studenti mohli přát...

Závěrečný šestý okruh

Šlo o cca 7-8 minutové okruhy poblíž konečné lanovky a rozhledny, zčásti mezi bezdomoveckými skalkami, zčásti mezi plejádou italských turistů. Moc pěkný koncept. Na rozdíl od ostatních byl naším štafetovým kolíkem malý Mareček, kterému se nechtělo v kočárku spát, takže neběhající člověk ho musel chovat. Skončili jsme druzí za mladými borci z Kamenice.

pondělí 21. září 2009

A byl to porod!

Ještě si čerstvě pamatuji 20. září 2007 večer. To jsme měli docela zajímavé starosti, Kamča právě přišla o plodovou vodu a Alička se hlásila na svět. Dva roky uběhly jako voda, a 20. září 2009 večer jsme po dalším porodu. Tentokrát Kamča zrodila fantastické 3. místo na MČR na klasice.

Ať si Jörgen Jansa říká co chce, klasika je královská disciplína a skončit 3. za aktuální mistryní světa a dvěma juniorskými mistryněmi světa je královský výsledek. A co tomu předcházelo? Netradičně zkusím být malinko rozvláčný. Celé jaro, jak jsem psal jinde, nebylo na trénink moc času. Vlastně ani příležitosti, ono když má člověk outěžek, moc pohybu nejde, nemá-li příjmení Luder, vlastně Niggli.

Až v polovině května skončilo šestinedělí a Kamča se občas vyrazila proběhnout. Za celý květen to dalo přesně 5 hodin. To je, pro laiky, asi to, co holky běhají za 4-5 dní.V červnu nastaly víkendové dvojzávody. Mezitím jediný seriozní trénink týdne byly Pražský pohár žactva. Zní to legračně, ale je to tak. V létě pokračovaly vícedenní a byl čas se v týdnu svižně proběhnout na 45 minut v okolí Jindřichova Hradce. Ale jen občas. Když se poté podařil vítězný hattrick (Advanta Cup, Magnus Cup, Cena Východních Čech), řekli jsme si, asi by bylo dobré soustředit se na MČR. Do desítky by to byla paráda.

Pak jsem ale byl pracovně pryč (jižní Afrika i Barcelona jsou daleko...) a nedařilo se úplně zrealizovat to, co by člověk chtěl. Poslední dva týdny před MČR jsme si řekli, že je potřeba dát v týdnu aspoň 2 fajnové tréninky. Aspoň to se Kamče podařilo. I test 10 dní před na 1km MČR (3:08) ukázal, že rychlost bude stačit.

Ve Vrbně byla sobotní klasika nejlepším testem toho, co může přijít. Kamče se ale příliš nedařilo. Už dříve jsem psal o hlavní chybě, totiž že jsme se nechali převálcovat nelidským režimem a jednoduše běželi pod únavou. V neděli ve Vrbně ale už problém únavy neexistoval a Kamčino tempo se najednou ukázalo být parádní.

Poslední týden šla Kamča v úterý kopce s Fredem, ve středu trošku aerobiku (holt jindy nebyl čas, i já musím občas pracovat). I pár minut jsme si našli na mrknutí na starou mapu, nic moudrého jsme ale neusoudili, snad jen to, že se vyplatí obíhat, že bude postup přes ta dvě údolí (nakonec byl na K8), a že chytáky budou hlavně seběhy dolů.

Čtvrtek dopoledne jsem věnoval krátkému hlídání, kdy Kamča šla na moji radu svižně 5x3 min. Pátek ráno ale nastal horor, Kamča i Mareček nastydlí, Kamča celé dopoledne neschopná pohybu. I já se necítil dokonale, nicméně děti jsem dotransportoval na průlezky a písek a zpět. K tomu jsme se ještě museli přesunout z Prahy do Chotěboře (resp. Libice), odkud se v sobotu vyjíždělo. A čekali jsme, co bude.

V sobotu ráno jsme se cítili chválabohu dobře, asi to bylo servisem v hotelu "U Voborníků". Taktika byla jasná - běžet svižně, protože nasazení na finále bude důležité. Kamče nasadila a nakonec trochu překvapila sebe i ostatní, když vyhrála svůj A rozběh o celé 3 minuty (Béďa jí věnoval zvláštní zmínku na své stránce, což se v orienťáckém mediálním světě platí zlatem). A to v prakticky stejném čase, jako rozběh B běžela mistryně světa Dana Brožková. A kdyby neudělala tu velkou chybku na 1:30, tak se už blížila k času pod 50 min, což by byla senzace.

Vítězství ve skupině znamenalo startovat třetí od konce, 2 minuty před Danou, poté 2 minuty poslední Iveta Duchová. To bylo asi ideální, co mohlo nastat. Nebudeme si nalhávat, taktika byla nenechat se předběhnout. Nijak jsme ani neřešili, co bude na trati, intuitivně si Kamča jen řekla, že se asi oplatí obíhat (když si vzpomínám, tak jsem tohle vlastně ani jednou celý víkend nediskutovali). On taky nebyl čas, museli jsme hlídat děti v karanténě.:-) Všem doporučuji mít podobnou přípravu, prostě se na nějaké dlouhé soustředění vykašlat.

Karanténa byla úsměvná. Před 9:30 jsme vlezli celá rodinka i s kočárkem a hračkami do tělocvičny, kde jsme udělali z žíněnky "skákací hrad". Pak jsme tak s Jörgenem Jansou a Márou Prášilem hráli fotbálek. Docela na nás mnozí koukali... Karanténa trvala skoro tři hodiny (!), Kamča startovala až ve 12:43, takže až někdy po dvanácté dostal Mareček mlíčko.

K průběhu závodu: upřímě řečeno, mnoho o tom nevím, byli jsme nejprve s Alí na hřišti, kde nebylo moc slyšet. Když jsme ale zaslechli, že na 2. rádiu je Kamča jen kousek za Danou, tak jsme sešli dolů fandit, ona mi Alička už spala na rameni. Na průběhu se objevily spolu a bylo jasné, že na Martinu Dočkalovou ztrácí 47 vteřin a že dotáhnout toto bude těžké. Na druhé straně ale bronz byl už téměř jasný. Po sběrce následoval dramatický komentář spíkrů, Kamča měla fantastický finiš (31 sec, o 3 sec lepší než Dana), ale to nestačilo o pouhé tři vteřiny...

Finiš: vzadu Kamča, vpředu Dana stíhá Martinu Fejlkovou

A co Kamča říká z lesa? Dlouhé postupy šla zásadně okolo, což asi rozhodlo - ne, že by byly přímo nejrychlejší, ale byly nejvíce "user friendly" a člověk pošetřil energii (mrkněte na postupy!). Na motýlku udělala dost velkou chybu, takže kousek za ním ji doběhla Dana. To byla 58. minuta, tj. s Danou pak běžela jen cca poslední 1/4 tratě. Takticky tedy ideální, nenechala se předběhnout ani na dlouhých postupech s volbou, ani na motýlku.

S Danou šli hned traverz na K18, kde se jasně ukázalo, proč je důležité losování - cestička byla šláplá jak k domovu od Karla Raise. Ale i běh ve dvou hrál roli: právě zde Iveta Duchová nechala 2 minuty, vypadla tím ze hry o medaile a ještě do cíle koupila další skoro 2 minuty. Zajímavý byl dlouhý postup na K20. Zde šla Dana dost pomalu, Kamča mi říkala, že se až divila, ale přirozený respekt a taktika jí samozřejmě nedaly, aby se ozvala. Faktem ale je, že právě zde obě ztratily na Martinku Dočkalovou 45 vteřin, které pak krutě chyběly. Jinými slovy, Kamča na tomto postupu přišla o stříbro.

Podívejte se i na vývoj od K22 (zde se sbíhalo na divácký průběh). Čas z K22 do cíle: Dana + Kamča = 10:26, Martinka = 11:11, Iveta = 12:03, Zdenča = 12:12, Radka = 11:27. To je jen ukázka fyzické, ale i psychické a taktické výhody běhu ve dvou. Holky, neodpočívejte v semifinále!

Kvůli médiím byla zpožděna dodávka mléčka

Za zmínku stojí i doběh na sběrku. Kamča v zápalu boje šla z předsběrky omylem směrem na startovní lampión. Je skoro jisté, že právě tady by se našly ony tři-čtyři vteřinky na stříbro, ale to je život. Jinak vyhlášení, to byl sen...

Tentokrát se nečekalo na Godota z LPU

A dokonce i Martina Dočkalová se dostavila na stupně vítězů a nespěchala do Pardubic, na rozdíl od závodu elity ve Vrbně. Jen ta cena za těžkou dřinu mezi mistryněmi světa: bloček, průvodce jižní Moravou, mapa Brna a lékárnička na kolo... Ale kvůli tomu nezávodíme, že.

Hodnotné ceny

Celkově, relativně nestranně řečeno, byla silnou stránkou závodu aréna a atraktivnost finále, slabší stránkou sobotní terén a zkolabované výsledky. Bylo i zábavné, že když my jsme šli spát (20:30), nebyly ještě startovky na internetu. Ale to vzhledem k dostupnosti centra z kraje Brna, kde jsme spali, nebyl problém.

pondělí 14. září 2009

Elitní víkend pod Pradědem

Poslední letošní celostátní dvojzávod, prověrka před vrcholem sezóny v podobě MČR na klasice, se odehrával u Vrbna pod Pradědem. Pro člověka se základnou u Prahy nejde o příliš atraktivní destinaci: nabízí dlouhou jízdu po okreskách, zapráskaný terén, všudypřítomné krpály, přitom alternativa v podobě českých béček tentokrát skýtala jen 45min po plzeňské dálnici. Nicméně jsme do Tour de Bruntál šli, Kamča si chtěla po delší době vyzkoušet ostré srovnání v plně konkurenceschopné elitě v terénu podobném očekávanému MČR, kde čekala i mistryni světa Danu Brožkovou; ta ale nakonec dala přednost Plzni.

Díky odjezdu z Chotěboře cesta netrvala více než 3 hodiny, i tak jsme ale přijeli zdrchlí a Kamča vyrážela hned jako první z DE do lesa; nevyspalost a rychlý nástup do akce se projevily na výkonu. Dlouhý postup sice Kamča vyhrála, přitom si celou dobu říkala, že její obíhačka nebyla správná (podívejte se na postup K2-K3), pak se ale nedokázala příliš sžít s hledáním pověstné jehly v kupce sena (zejména kupek v trávě), a i šlapání jí sebralo trochu mentální síly. Celkově 10. místo. Já po ranním vstávání, řízení a dvouhodinovém baby-sittingu nebyl schopný vůbec ničeho, takže jsem šel z K4 rovnou na K18, i tak mi to trvalo 65 minut...

Druhý den, po téměř 11 hodinovém spánku, byla nálada růžovější. Červená skupina, kam Kamča nepatří, šlapala cestičky na začátku, i sluníčko vykouklo. Kamča se do toho opřela takovým způsobem, že ji Béďa ani nezaregistroval... a když už si ji všiml, pak raději dlouho čekal na oficiální čas, aby se potvrdila senzace, totiž že Kamča poprvé v životě vyhrála dámskou elitu!

Úprk do cíle

Její dominance je určitě největším překvapením: druhé Martině Dočkalové, mimochodem letošní mistryni ČR v této disciplíně, dala 67 vteřin, třetí Monice Doleželové už 2 minuty. Vyhrála 11 z 21 postupů. Jen na 30sec doběhu dala všem 2 vteřiny. Vedla již na K2, pak se do vedení dostala opět na K6 a vedení už neztratila. Bylo to pěkné překvapení a vzhledem k minimu tréninku a maximu mateřských povinností až zázrak. Ale zasloužený.

Na 2. místě chybí Martina Dočkalová, která zřejmě odjela domů

pátek 11. září 2009

O Ústavním soudě ekonomicky

K rozhodnutí Ústavního soudu mám šest poznámek:

1. Jako ekonom zabývající se politickým kontextem ekonomiky chápu, proč se rozhodnutí komentuje jednohlasně v partajních šicích (čím vyšší ohrožení, tím silnější podpora), proč se vrtošivý pak prezident uchýlil k tak nedůstojné kritice a proč ÚS rozhodl jak rozhodl; koneckonců v jaké jiné kauze by měl ukázat svoji moc než v této. Jde o soutěž a konflikty mezi mocenskými hráči, které jsou v určité míře zcela nutné.

2. Jako teoretikovi her mi intuice říká, že možnost předčasně vyhlásit volby (tj. zahrát si volební loterii) by neměla být nějakou výraznou strategickou výhodu pro velké hráče, pokud neexistují nějaké skryté apriori koalice (jejich tichost ale vydrží jen krátce). Dlouhodobě by se voliči měli naučit interpretovat situaci, kdy většinoví hráči se snaží eliminovat malé hráče a sami by se měli rozhodnout, co s tím. Parafrázuji kampaň ODA: je lepší "jít na malou stranu" než "jít na velkou stranu".

3. Jako člověk odkojený postřehy tzv. konstituční ekonomie (část institucionální ekonomie zabývající se endogenními kontraktuálními normami) oceňuji, že ÚS odlišuje kritéria pro konstituční normy a jiné normy. I když by to mohl činit explicitněji.

4. Jako prostý volič se nemůžu ubránit dojmu, že odůvodnění je plné mlhy právnické hatmatilky, která v důsledku ubližuje transparentnosti norem a znemožňuje alespoň racionálním lidem najít legitimitu rozhodnutí. Například srovnávání narušení tzv. jádra ústavy s nacistickým režimem je irelevantní. Proč se klade jiný důraz na intenci původního ústavodárce (který měl 3/5 většinu) a na intenci současné ústavní (3/5) většiny, mi rovněž není zřejmé. Přijde mi divné, že ani hlavní hráči (např. předseda největší pravicové strany) neumí interpretovat ústavu. Hatmatilka otevírá judikativě pole pro rozhodování (moc) a tu mají všichni rádi. Rád bych žil v zemi, kde mi jistotu dává text, který si umí správně vyložit alespoň člověk s dvěma vysokými školami.

5. Jako člověk s mírným vhledem do politických věd se divím, že současný systém nedokáže po 13 let najít cestu, jak změnit váhu reprezentace a akceschopnosti. V roce 1996 bych nevěřil, že proroctví prof. Nováka o neschopnosti hlavních hráčů se dohodnout bude tak trvalé. Všichni přitom víme, že asymetrie pivotní váhy malých hráčů vzhledem k velikosti mandátu prostě musí plodit dlouhá vyjednávání a nestabilitu. Ústavní soud samozřejmě nemůže být iniciátor změn, ale podle mého názoru by se měl aktivně podílet na "screeningu" řešení.

6. Jako ekonom si říkám, jak by podobná situace vypadala v obchodní společnosti. Mohli by minoritní akcionáři napadnout zásadní rozhodnutí většiny, které upravuje práva akcionářů? Zajímalo by mne, jak by na paralelu reagovali obchodní právníci. Je opravdu kvalitatitvní rozdíl v tom, že exit je v případě obchodní společnosti snadný, kdežto v případě občanství nikoli?

čtvrtek 10. září 2009

Běžecký křest

Alička má první závod za sebou... Trať měla 100m. S časem 1:01,2 nebyla poslední! (Nýbrž předposlední.) Maminka vyhrála Křišťálový 1km za 3:08.7. Cena útěchy pro tatínka hlídače: XL tričko z tomboly s nápisem Blend-a-med.

Tatínkové zuřivě koučují "předpřípravku"

Zde ještě naděje na solidné umístění

Přece jen 100m je delší než běh na houpačky

úterý 1. září 2009

Vito Tanzi

S výjimkou household economics na tomto bločku kriticky schází jiná odvětví ekonomie. Začnu tento deficit (kdo dnes nemá deficit, že) zlehka a to osobní zkušeností s Vito Tanzim, elegantním starším živým pánem, dlouholetým šéfem Fiscal division při MMF, na nedávné konferenci International Institute for Public Finance.

Svoji přednášku začal Tanzi citátem Kryštofa Kolumba, který tak trochu charakterizuje stav současných veřejných financí (parafrázuji): "I don't know where I am, where I go, I hardly know how I got here, but what I know for sure is that the taxpayer will pay the bill." A pak nadhazoval chytlavé příměry: řádí fiskální hurikán, rozlézají se fiskální termiti. Celoživotní zkušenost mu říká: podíl 30% veřejných na celkových výdajích je maximální únosný strop; reálné trhy fungují velmi uspokojivě, finanční velmi neuspokojivě. A k otázce Friedricha Schneidera, co si počít s šedou ekonomikou: "The whole world started as a shadow economy." Starý pán byl zkrátka dobře naladěn, asi to bylo i kladným působením jeho paní, která je určitě dosti vzdálena jeho ročníku narození 1935.

Mimochodem, poměrně dobrý je v této souvislosti i citát Ronalda Reagana: "The taxpayer is someone who works for the federal government but doesn't have to take the civil service examination." Když už jsem na té odlehčené notě, nemohu na závěr neodkázat na A silly game for a bored economist z dílny Tomáše Cvrčka, absolventa IES, který je nyní Assistant Professor na Clemson University. Mně se ve hře nejvíce líbila Roy's identity.

pondělí 31. srpna 2009

neděle 30. srpna 2009

Vyhnaná liška alias Cena Východních Čech

Před poslední etapou: zatím to je dobrý...

... a i v cíli to je dobrý.

středa 26. srpna 2009

Momentky z Barcelony

Sagrada Família v neustálém obložení jeřábů, autobusů a turistů; pronikavá stavba, bohužel na jinak zcela nevhodném a nezajímavém náměstíčku; za vše hovoří fakt, že na všech pohlednicích je focena z ptačí perspektivy

La Pedresa (či Casa Míla či Kamenolom), poslední Gaudího světská stavba; za rok má 100 let, formou i technikou tehdy zcela z jiného světa, dnes zaujme nejvíce detaily, mj. skulpturami na střeše a propracovanými balkónky

Vítězný oblouk, palmy a oliva

pondělí 24. srpna 2009

Momentky z okolí Cape Town

Stolová hora či-li Table Mountain (1087m), tyčící se nad městem

Pohled jižním směrem k Mysu Dobré naděje, přes vrcholky s názvem 12 apoštolů

A zde již Mys Dobré naděje, v pozadí oba legendární majáky

Cestou člověk natrefil na paviány, kteří, když spatří jídlo, dokáží být poměrně nebezpeční

Tučňáci jsou kamarádi, kteří chodí rádi vespolek

Místní zima nebrání místním plazům se ukázat, zde jsem měl i krapet štěstíčka, kterému se holt musí jít naproti

A na závěr pohled ze Stolové hory na okolí