úterý 27. srpna 2013

Skrze Stezku korunami stromů

Na další závod série od Salomonu jsme vyráželi jako na partnerský výlet na Lipno. Cíl byl jasný: podívat se na holandsko-jihočeskou architekturu, prohlédnout si jachty a pak si mimochodem proběhnout Stezku korunami stromů. Trochu lehkovážně jsem se přihlásil i já, kde hlavní roli při přihlášení - nesmějte se - hrálo startovné zdarma.
Převýšení nebylo zcela známé a to bylo jedině dobře
Od startu se začalo hned nahoru. Držím se skupinky, kde běží slečna se sukýnkou. Moje ctižádost mi říká, že tahle soupeřka mi nesmí uniknout. Po výběhu sjezdovky jí naštěstí došlo, což mi vlilo krev do žil. Když se asfalt a tvrdé cesty změnily v seběh vysypaný velkými šutry, začalo mne to bavit o to víc, hlavně jsem se bavil neohroženým předbíháním ostatních, kteří mi jinak utíkali na rovné cestě.

Pak následoval výběh/výstup na hřeben, kde se na vrcholu ohlédnu a hle, kousek za mnou běží zase nějaká paní, kterou bych si normálně tipnul na turistku. To mne trochu rozladilo. Po vzoru Björnara Valstada jsem začal tanec mezi skálami a kořeny a předběhl tak poměrně dost lidí; dolů jsem běžel dle intuice zvyklý z botů s hřeby a kupodivu v silničních botech nebyl takový rozdíl. Následovala moc hezká část podél Vltavy až do poloviny tratě; míjeli jsme kamenitá pole včetně Čertových schodů, které jsme si s Kamčou dopoledne v klidu prohlédli. Tempo parádní a připomínalo mi to trochu pražskou zimní ligu, kdy se běží prestižně v balíku a nikdo nedá nic zadarmo.
Čertovy schody a v pozadí řeka; kousíček od tratě trailu
To hezké ale vždycky jednou skončí a musí se začít stoupat, což není můj šálek espressa. Nálada se změnila za poslední občerstvovačkou, kde v dálce zahlédnu před sebou Martina od Pavly Havlové. Ha, toho musím dát! Dobíhám jej záhy, nicméně ve sjezdovce nejsem schopen jít pěšky stejně rychle a musím vše dohánět v seběhu.

Pak následuje výstup ke stezce a průběh Stezkou korunami stromů. Nemilosrdně jsme závodili a turisté nás hlasitě hecovali, do čehož pořadatelé neustále pískali píšťalkami. Což mi zvedlo adrenalin a navzdory tomu, že v nohách jsem měl 90 minut, vrátilo mne nadšení do mladických let. Seběh jsem zahájil ostře, ale pak jsem zjistil, že kopcům není konec; zbýval ještě výběh/výšlap na Kramolín, kde jsem krutě vytuhnul a dost lidí se ke mně přiblížilo. 
Výběh schodištěm, seběh spirálou a stezkou mezi stromy
Dolů jsem se snažil, nicméně tuhé nohy mi vystavily stopku, což byla škoda, protože seběhy jsou asi moje skutečná komparativní výhoda. Necelý kilometr před cílem mne předbíhají dva borci; nedá se nic dělat, zrychlit opravdu nejde. 

Dobíhám za 1:57, deset minut za Kamčou. Ta je poměrně dost překvapená, protože ode mne čekala ryzí turistiku. Přitom je fakt, že jsem nejvíc ztratil ve výbězích v druhé polovině trati; ještě v polovině jsem měl v jedné chvíli Martina na dohled a ten údajně běžel v té chvíli s Pavlou Havlovou, která se s Kamčou pak tepala téměř až do cíle.

Kamča zvítězila, což tentokrát nebylo tak samozřejmé. S tréninkovým mankem v kopcích, velmi málo kilometry v posledních měsících a debaklem z kvalifikace na Zadově se na této trati opravdu nečekalo. Samozřejmě hlavně potěšil skalp Pavly Havlové, která pojede na MS ve vrchu. Parádně zaběhla i Míša Králová; výsledky ukazují, že doběhli společně s Alešem jen 20 minut po mně.
První vyhlášení (ženy do 34 let), předtím než přišla Pavla Havlová
 O Kamčině úspěchu vyšly i články na běhej.com a na webu celé série.

pátek 23. srpna 2013

Běh (lez) do vrchu

Kvalifikace na MS ve vrchu na Zadově byla pro mne ideální příležitost se přesvědčit, že běh do vrchu je - promiňte mi to - opravdu disciplína na b.ití.

Kamča mne přesvědčila, abych absolvoval veřejný závod v rámci Velké ceny Zadova. Okruhová trať byla jednoduchá: první sjezdovka nahoru a dolů a druhá sjezdovka nahoru a dolů. My 1x, ženy 3x a muži 4x.
Pěkně jsem si zazávodil s třináctiletými děvčátky, aby mne vyškolil mladý dvanáctiletý lyžař. V cíli mi bylo fyzicky nevolno, přesně jak jsem očekával.
Už dlouho jsem neběžel se soupeřkami o 23 let mladšími
Po svém doběhu jsem upřímně nechápal, jak ženy můžou v tomto závodit a ještě k tomu třikrát. Kamča se na trať vydala s respektem a vedoucí pětice se jí postupně začala vzdalovat. I přes konečné 6. místo jí ale patří můj obdiv, protože tahle trať, ta byla vážně nelidská.

středa 21. srpna 2013

Ještě větší terno, než jsme doufali

V Jizerských horách jsme podnikli i pár mapových tréninků. Vrcholem přišel hned na úvod na Maliníku. Trať délky middle nabídla těžký až nepřátelský les, mokré hustníky, přesnou mapu a k tomu kochačku v lomech na K8 a K9.
Hodinka k nezaplacení

úterý 20. srpna 2013

Isergebirge

Ke společné dovolené pokrevně a/nebo lampionově spřízněných rodin nemá smysl mnoho dodávat; byla výborná a děti nám ukázaly cyklistického ducha. Co mne ale v Jizerských horách nejvíce zaujalo, bylo známé místo Na čihadle. Ne snad kvůli malebným rašeliništním jezírkům, ale hlavně díky fotografii imisní kalamity v 80. letech na poutači, umožňující srovnání historie a současnosti.
Na Čihadle
Vždycky jsem si kyselé deště spojoval s Krušnými horami, ale zde mi došlo, že celá náhorní plošina Jizerek zažila totéž co Krušné hory, jen v bledě modrém. Při kalamitě byl lesní porost na plošině takřka celý odstraněn. Mimochodem za kalamitou nebyly jen imise dederonových a polských elektráren, ale i rozhodnutí lesníků nahradit zdejší původní smrky výnosnějšími, které ale jednoduše nevydržely. Soudruzi se holt přepočítali.
Expert na skok přesdírový
Na kalamitní holiny se vysázel hlavně smrk pichlavý, který je poměrně odolný vůči SO2. Takže když se procházíte Jizerkami, všechny ty zakrslé smrky jsou ve skutečnosti zatím jen starší žáci a mladší dorost, a budou z nich, pokud to překyselená půda zarostlá trávou dovolí, pořádné smrky. Jako přespolní lufťák se na to docela těším. 
A tahle generace se těší se mnou
Jinak v Jizerských horách se vysazují původní dřeviny, údajně se od roku 2011 má vysázet více než tři čtvrtě miliónu kusů buku, smrku, jedle, javoru, jeřábu, jilmu a dalších druhů. Tůristé se dočkají bukových končin nejen na severních svazích, ale zčásti i na samotné náhorní plošině.

sobota 3. srpna 2013

Přelet nad kukaččím hnízdem

Po dlouhém domlouvání a odkládání termínů kvůli vrtošivému počasí jsme se konečně dočkali a zažili balónový let. Pod režií pana Fischera nám byl slíbený necelý hodinový let (nakonec cca 35 minut v balónu kvůli velmi horkému počasí) na Benešovsku. Místo letu se volí v zásadě kvůli tomu, kde má daný balonář pronajatou louku ke startu. Místo dopadu se v jednoduchém komerčním létání nedá zvolit, takže balonáři jednoduše někde přistanou a pak zmizí po anglicku.
Balón nafouknutý, jdeme do toho!
Maršovice: vesnička má, středisková
Balíky slámy jak rozsypané korálky
Strukturky
Výhledy od Slap až ke Konopišti
A jde se na přistání
Na závěr proběhl křest mezi vzduchoplavce
Více foteček je na Kamčině profilu na FB.