středa 24. srpna 2016

Fakt pěkné prázdniny

Co dodat k Pěkným prázdninám 2016? Epesní elitní tratě, epochální mapy ve všech třech etapách, jednoznačná jednička letošního léta. Nakonec jsem byl docela rád, že jsem z elity nepropadl níže, protože mne dobře postavené tratě bavily a nabídly i pěkná srovnání se solidní konkurencí. Škoda jen E3, kdy jsem 10m od kontroly vlezl na K1 do nezmapovaného průchodu a pak se už nedokázal srovnat (chyba 7 min). Hitem vícedenních byly každopádně GPSky, respektive trošku zákeřně zveřejněný sestřih nejlepších momentů.


I Kamča si v klipu zahrála (zejména od cca 1:50), naštěstí nešlo o chyby typu hledání na třech jiných skalních hřebenech, jako předvedli někteří eliťáci (kterým tímto děkuji, protože jsem je tak poprvé v životě porazil). Po ročníku 2012, kdy jsme se na Drábovně s Kamčou v poslední etapě tragicky ztráceli, to byl neskutečný skok dopředu.

úterý 23. srpna 2016

Alokace evropských grantů v ekonomii

Na výroční konferenci EEA 2016 (European Economic Association) apelovala Rachel Griffith ekonomy k tomu, aby podávali více přihlášek do soutěže ERC (European Research Council). Počet přihlášek je totiž jedním z kritérií množství fondů alokovaných pro ekonomii a aktuálně je přihlášek velmi málo. Dokonce EEA vytvořila systém EEA Seed Grants, kdy mírně zadotuje 100 grantových přihlášek ze zemí s nižšími příjmy, včetně ČR.

Konstrukce soutěží a výběrových kritérií je ekonomickým tématem par excellence. Malý počet přihlášek lze vysvětlit několika hypotézami: (a) ekonomové jsou méně ochotni přispět svému oboru jako celku než jiné disciplíny, (b) ekonomové umějí lépe optimalizovat a proto se neúčastní soutěží s malými šancemi, (c) pravidla výběru jsem významně diskriminativní tak, že šance uspět je i pro poměrně kvalitní aplikace velmi nízká. Osobně si myslím, že jako v každé reklamě (c) je správně, ale testování rád nechám na jiných.

V každém případě je pro mne zajímavé vidět, že EEA se uchýlila k politice, která má evidentně strukturu nežádoucího výběru (dotace získají nejen poměrně kvalitní aplikace, které byly nyní na hranici rozhodování, ale hlavně ty aplikace, pro které jsou časové náklady poměrně malé, přičemž tyto náklady samozřejmě vyjadřují nižší produktivitu).

úterý 16. srpna 2016

Průzkum (česko-kanadského) terénu

Po pěti letech opět běžíme Českou Kanadu, opět dvě etapy ve Stoječíně a opět finále na Zvůli. Několik rozdílů by se ale našlo: Kamča tentokrát není v očekávání, nanejvýš v očekávání dobrého výsledku. Alička běží, dokonce i zcela sama, ač pod rouškou kategorie HDR. Co se týče mne, navzdory objektivnímu mezičasovému poklesu volím přestup z kategorie H21B do H21A.
Závod (super-)matek na 1., 2. a 4. místě, mezi něž se vklínila jediná slečna na 3. místě

Vše dopadlo, jak má - Kamča vyhrála, Alička si výborně potrénovala, já jsem (společně s Lukášem Bauerem) trpěl. Na své výkony v E1, E2 a E4 (to byl ale kalup!) jsem ale docela hrdý, možná za nečekanou druhou mízu může i letní kombinace pravidelného běhání a nepravidelného stravování, která mne vrátila na závodní váhu 57 kg.

pondělí 8. srpna 2016

Rumcajsovy míle ... procvičíš se v síle

Závody v okolí Valečova jsou svébytné. Zaprvé, chce-li závodník uspět, měl by před nimi několik týdnů chodit do posilovny. Zadruhé, jsou v krásných terénech a často na krásném shromaždišti, letos s panoramatickým výhledem až na skály v Srbsku. Zatřetí, je třeba myslet na sršně, kteří zdejší krajinu milují ještě o něco víc než my turisté (a i letos došlo na lehké poštípání). 

Letos při Rumcajsových mílích přibylo i za čtvrté, totiž vhodnost horolezeckého tréninku a to když E3 probíhala zčásti ve svahu, kde slovy Bédi "... ještě, že nepršelo, protože to by pak šlo na řadě míst o zdraví."
Jelikož se běhalo bez hřebů v Salomonech, na vyhlášení nastoupila Salomon lady
V takto specifickém terénu proběhl křest Aličky v D10N, která si závody užila a v E3 dokonce doběhla na 2. místě. Moje výkony stačily na 10. místo v H21B (což je pro mne fajn) a Kamča navzdora chybičkám dobyla 3. místa, načež získala v tomto kraji klasický dar ze Svijan.

pátek 5. srpna 2016

Tvrdý šumavský chlebíček

Když se řekne Zadov, tak se mi živě vybaví vzpomínky na hobby závod při vrchařské kvalifikaci v roce 2013, kde jsem zarputile soupeřil s žákyňkami a dorostenkami. Holt Šumava nabízí tvrdý běžecký chlebíček, tvrdý jak ztvrdlá Šumava.

Letošní závod Salomon Trail Running Cupu na Zadově naštěstí neměl podobný profil. Delší (21km) i kratší trať (11km) byly běhavé a zejména delší trať měla údajně pěkný trailový charakter. Kamčina účast na kratší trati přinesla ovoce nejen v podobě vítězství v ženách, ale hlavně i srdnatého výkonu, kdy doběhla 3. v absolutním pořadí, za Romanem Skalským jen o 30 vteřin, čehož si všiml i server běhej.com.
Propršené vyhlášení (foto: STRC)

úterý 26. července 2016

Týden v údolí Valsugana

Při pětidenních v Itálii samozřejmě nebylo cílem zevlovat na shromaždišti u cíle. A když už tedy zevlovat, tak aspoň co nejvýše to je možné. (Varování: Následující text má charakter rodinné kroniky. Pro nezainteresovaného čtenáře je nyní ideální příležitost přeskočit na další příspěvek.)

Opět se nám potvrdilo, že směřovat na jih přes noc je logisticky nejlepší řešení, protože odpadají hodiny netrpělivého poskakování dětí se sedačkami na zadních sedadlech. Zpestřením nočního přejezdu byla nakonec jen zastávka před Salzburgem, kde jsme zaparkovali přímo v houfu aut s bulharskými značkami, kolem nichž pobíhaly zvláštní existence i s celými rodinkami. Že by nějaké známky koordinace těsně před hranicí Rakouska a Německa?
Lehce vzdušná ukázka Kaiserjägerweg (Zdroj: klemensbont.ch)
Odměnou za ranní příjezd byla možnost projet si v klidu "Kaiserjägerweg", cestu vytesanou vojáky během 1. světové války, kde se v dlouhých úsecích jede v šířce 2,5 metru bez jakékoli šance na vyhnutí se s protijedoucím autem. Poté, co jsme takto vystoupali kilometr převýšení, následovala procházka z Passo Vezzena na Pizzo di Levico (1908 m.n.m.). Děti hrdinně zvládly 500m převýšení, ale kousek před vrcholem to Majdička otočila (což vysvětluje, že pak prospala nepřetržitě 13 hodin). 
Tudy to bude o krapánek rychlejší
Rozdělení na dvě skupiny nijak nevadilo, alespoň zbyla energie na trénink v Lavarone na mapě z roku 2007. Zde se mi podařila pikantní paralelní chyba. Na start jdu z místa mimo mapu, start na sjezdovce přece nemůžu minout. Sjezdovku nacházím, k tomu i konkrétní místo se skalním srázem, nacházím i K1 a i když maličko mi tvary nesedí, pokračuji na K2 a hle - dobíhám na další sjezdovku! Koho by napadlo, že za devět let vykácejí novou sjezdovku a na ni přesunou i lanovku...

Další den před závody následovala kratší procházka na Monte Lefre (1305 m.n.m.), odkud je výhled z prudkého štítu (1000m převýšení) přímo do Valsugany. Největší atrakcí byly chodby se střílnami, vyhloubené do skály, kde se Mareček konečně projevil jako ryze verbální hrdina (tj. reálný strašpytel). Procházka v temných chodbách tematicky souvisela i s podvečerem, kdy si po zhasnutí děti začaly stěžovat, že jim v pokoji létá netopýr. Co to je za nesmysl, jaký netopýr, byla naše odpověď až do chvíle, než na nás začal také nalétávat.
Pohled na svět doslova z černé díry
Výstup na Monte Mezza (1679 m.n.m.) začal u romantického jezírka v závodním prostoru druhé etapy. Pozávodní ad hoc výšlap 400m převýšení sice byl pro děti motivačně náročnější, ale poté, co jsme se dostali na skalní hřebínek s vřesovišti, jsme si cestičku náramně užívali. Výhledy do Valsugany byly ještě vyšší a lepší (a hlavně zaslouženější) než den předtím.
Passo Manghen
Passo Manghen (2047 m.n.m.) nabídlo nejromantičtější lehký trek, jehož součástí byly rozkvetlé azalkové zahrádky okolo plesa, kde srdce jen plesá. Navíc v okolí prakticky nikde nikdo. Místa připomínala nejhezčí části Roháčů, jen těch štítů na obzoru bylo zřetelně více a polských turistů zřetelně méně. Mimochodem výjezd na passo Manghen je testem řidičské opatrnosti; naštěstí dobrodružná úzká silnička je pod sedlem seshora přehledná přes serpentiny, což situaci zjednodušuje zejména sjíždějícím autům.
Vítejte v Hobitíně
Passo Brocon (1616 m.n.m.) nabídlo po delším závodním dni (pro mne končící nataženými vazy v kotníku) kratší výšlap na ostrý hřeben, odkud jsou výhledy 360° (a když se zatočí hlava, klidně i 1080°) na štíty masivu Lagorai a dokonce až i na Marmoládu. Další den se v dané oblasti pod Monte Agaro ale honí mlha, takže volíme sestup do Levico Terme, kde centrum procházíme ve stopách Kamčina sprintu. Kamča se stává naší průvodkyní, jejíž předchozí zaškolení by mohlo být vzorem pro turistický průmysl - trvalo vskutku jen několik minut sprintového závodu.
Cadini del Brenton
Na cestě dále přes Belluno zastavujeme na kaskády Cadini del Brenton u Lago del Mis; série 15 jezírek pod sebou je nečekaně zajímavým zpestřením. I sousedící kaskády Cascatta della Soffia zaujaly, když nabídly cachtání v prostředí jak z romantického filmu. A celkové shrnutí italského týdne? Valsugana sice není známá a turistická jako jiné části v Trentinu, ale pro pěší výlety s dětmi splnila očekávání. I orienťák nabídl pěkné italské pasáže, jinými slovy technicky i fyzicky hodnotné výzvy. Navíc kvalitní potraviny a k tomu pěkný rodinný penzion znamenal dovolenou, na kterou budeme rádi vzpomínat.
Políbíš mne či nepolíbíš mne?

čtvrtek 14. července 2016

Proč to má Evropská unie tak těžké

Všichni mluví o brexitu, ale opravdové výzvy pro Evropu začínají už na parkovišti.

Dva Italové řídí dopravu stylem - jeďte tam a nějak si poraďte. Pokud je řidič Ital, najde si malý chlíveček a nechá i malé místečko ostatním (které Italům stačí) na vyjetí. Pokud je ale řidič Švéd, do detailu následuje nedbalý Italův pokyn rukou a umisťuje auto na krajnici, kde přepadne asi o 30cm do trávy a visí v úhlu ze svahu dolů. Naopak si představte, jakou zlou krev by přineslo, kdyby Ital ve Švédsku nesledoval parkovací instrukce až do posledního detailu.

I když situace, kterým čelí ekonomiky, může být totožná, v každé evropské zemi jsou jiná očekávání, jak se daná situace má vyřešit. A zkoordinovat různá očekávání napříč jednotlivými zeměmi, aby přinesla žádoucí výsledek, to věru není žádný med.

neděle 10. července 2016

Poučení z italského vývoje

Přesně po devíti letech jsme opět zavítali do okolí Trenta na italské pětidenní. Pěkný orienťák na krásných místech, navíc menší akce s menšími ambicemi. A tak bylo i vidět o něco více prázdninového relaxu a improvizace, než na co je člověk z Čech zvyklý.
Ukázka dorostenecké tratě
Českým perfekcionistům proto přivážíme hned několik italských poučení:
  1. Parkování 700 lidí v klidu zvládne dvojice pořadatelů.
  2. Cedulky na parkování stačí rozmístit, až když je polovina lidí na místě. (Pro vysvětlení stačí jen dodat, že v noci se hrál zápas Německo-Itálie, který Itálie prohrála až na penalty.)
  3. Pokyny není třeba tisknout a vyvěšovat, vždyť jsou na internetu.
  4. Výsledky netisknout, stačí 2 LCD obrazovky, kde poběží v reálném čase, třeba i pod palbou poledního sluníčka.
  5. Startovky netisknout a nevyvěšovat, ani na shromaždišti, ani na startu.
  6. Shoda 17 kontrol z 20 s jinou kategorií není omyl. Jedna trať zkrátka inspirovala jinou.
  7. Když klasiku v horách, tak z velké části po loukách. Neposečených.
Kamča důstojně reprezentovala svůj klub, když vyhrála dámskou elitu a to navzdory velmi těžké 4. etapě na mapě Maranda (viz obrázek), kde vyrobit chybu na 9 minut nebyl až takový problém.
Na trofej pro vítězku se okamžitě vrhli hladoví psi

úterý 7. června 2016

Autogramy

Marečkovy cenné úlovky z včerejšího Odložilova memoriálu: Pavel Maslák, Lenka Masná, David Svoboda, Petr Svoboda a Bára Špotáková. Jen Jakub Holuša odlétl - doufám, že ho potkáme na MČR klubů jako loni; nerad bych jen kvůli podpisu dovedl Marečka na plnění BT limitu.
Nečekaný dárek od Yavuze Cana (2. místo na 400m) je ještě lepší než autogram

sobota 28. května 2016

Mistrovství Evropy ve stínu příušnic

Nemoci nechodí po horách, ale po lidech. Když ale přijde zákeřná infekční nemoc přímo v přípravě na Mistrovství Evropy, a k tomu se její první příznaky ukážou až těsně před startem, pak lze říci jen "So ein Pech!"

Kamče se sprint na Mistrovství Evropy v Jeseníku vůbec nepovedl. V noci před závodem jí začal otékat obličej a podezření padlo na příušnice. Při samotné kvalifikaci pro ni byl kritický už úvod v parku, kde přeběhla strom na K2 a začala následně zmatkovat (45 vteřin). Druhá chyba ve městě (27 vteřin) dokončila katapult do finále B, i když jen o pouhých 7 vteřin.
I Radek Jaroš ví, že zdolat K2 není zadarmo

V kopcovitém finále B se Kamča už fyzicky necítila příliš dobře, což byl signál nastupující nemoci, která v plné parádě propukla o den později. I technicky šlo o výzvu, která by pro plynulé proběhnutí v maximálním tempu vyžadovala o dost zevrubnější sprintovou přípravu.
Točení volantem aneb příprava na dlouhý přejezd autem z Jeseníku do Prahy (foto: EOC 2016)
I když provedení, výsledek ani "umělecký dojem" rozhodně nejsou k pochlubení, faktem je, že Kamča neměla ze své sprintové přípravy mnoho co prodat a šlo pro ni spíše o novou cennou zkušenost. Zápisem do její statistiky se tak stává hlavně fakt, že Mistrovství Evropy absolvovala už ve třetí disciplíně, pokaždé organizované jinou federací (2012 běh do vrchu - WMRA, 2013 kros - IAAF, 2016 orienťák - IOF).