úterý 7. června 2016

Autogramy

Marečkovy cenné úlovky z včerejšího Odložilova memoriálu: Pavel Maslák, Lenka Masná, David Svoboda, Petr Svoboda a Bára Špotáková. Jen Jakub Holuša odlétl - doufám, že ho potkáme na MČR klubů jako loni; nerad bych jen kvůli podpisu dovedl Marečka na plnění BT limitu.
Nečekaný dárek od Yavuze Cana (2. místo na 400m) je ještě lepší než autogram

sobota 28. května 2016

Mistrovství Evropy ve stínu příušnic

Nemoci nechodí po horách, ale po lidech. Když ale přijde zákeřná infekční nemoc přímo v přípravě na Mistrovství Evropy, a k tomu se její první příznaky ukážou až těsně před startem, pak lze říci jen "So ein Pech!"

Kamče se sprint na Mistrovství Evropy v Jeseníku vůbec nepovedl. V noci před závodem jí začal otékat obličej a podezření padlo na příušnice. Při samotné kvalifikaci pro ni byl kritický už úvod v parku, kde přeběhla strom na K2 a začala následně zmatkovat (45 vteřin). Druhá chyba ve městě (27 vteřin) dokončila katapult do finále B, i když jen o pouhých 7 vteřin.
I Radek Jaroš ví, že zdolat K2 není zadarmo

V kopcovitém finále B se Kamča už fyzicky necítila příliš dobře, což byl signál nastupující nemoci, která v plné parádě propukla o den později. I technicky šlo o výzvu, která by pro plynulé proběhnutí v maximálním tempu vyžadovala o dost zevrubnější sprintovou přípravu.
Točení volantem aneb příprava na dlouhý přejezd autem z Jeseníku do Prahy (foto: EOC 2016)
I když provedení, výsledek ani "umělecký dojem" rozhodně nejsou k pochlubení, faktem je, že Kamča neměla ze své sprintové přípravy mnoho co prodat a šlo pro ni spíše o novou cennou zkušenost. Zápisem do její statistiky se tak stává hlavně fakt, že Mistrovství Evropy absolvovala už ve třetí disciplíně, pokaždé organizované jinou federací (2012 běh do vrchu - WMRA, 2013 kros - IAAF, 2016 orienťák - IOF).

úterý 17. května 2016

Prague Trail Run Hostivař

Je fakt, že v Praze není pro organizátory běhů snadné postavit něco originálního. Na všech možných i nemožných místech se konají běhy s delší či kratší tradicí a zejména orienťáci mají prolezlý každý kousek křoví a přesně vědí, kde co čekat a kterým místům (a kterým bezdomovcům) se raději vyhnout. 

Nicméně Salomonu se to v Hostivaři podařilo. Pořadatelé prvního letošního závodu Salomon Trail Running Cupu (resp. prvního v ČR) dokázali obkroužit přehradu s využitím cestiček a nabídli četná stoupání, prakticky stále terén a nad očekávání jen malé využití asfaltových ploch.
Dobře si pamatuji, jak jsme tenhle svah lezli s Kamčou před pár lety v rámci orienťáku dvojic, kdy jsme k sobě byli přivázáni špagátem (foto: STRC)
Kamča zvolila kratší trať na 8 km, kde s časem 31:17 nejenže suverénně vyhrála mezi ženami, ale z mužů ji předběhli jen tři borci, z toho Roman Skalský, její matador ze Salomon, jen o 30 vteřin. Den po extralize velmi pěkný výkon.

sobota 14. května 2016

Finiš skutečně o prsa

I když Kamča dráze příliš neholduje a vedle sotva dvacetiletých slečen si připadá věkově hendikepovaná, oddílové povinnosti ji pravidelně katapultují na atletickou extraligu, kde platí jediný cíl: body a jedno jak!

Letošní extraligu zahájilo 1. kolo v Plzni za krásného slunečného počasí. Po dlouhých čtyřech letech na Kamču čekala trať 5000 metrů. Vedle toho, že se běželo hlavně na pořadí, byla vysoko hozená rukavice i její dosavadní osobní rekord 17:05.83 z roku 2010 (mimochodem tehdy běžela i jakási Eva Nývltová za 17:53; ta se od té doby solidně rozběhala).
Finiš o třetí místo
Závod se vyvíjel příznivě, když celý balík běžel spolu a rovnoměrným tempem. Až 500 metrů před cílem se odpojila Simova Vrzalová z Vítkovic, která předvedla zrychlení ve stylu Tirunesh Dibabaové. Na dalších místech zbylo trio, na jehož chvostu vlála Kamča a její mírný odstup na zbytek se v posledním kole bohužel nijak nezmenšoval.

Nicméně při výběhu do cílové rovinky Kamča v sobě našla "pátý element" a předvedla sprint jak z učebnice ve stylu svého legendárního doběhu v roce 2013 na MČR družstev. Díky finiši se na posledních metrech (možná dokonce na úplně posledním metru) dostala před druhou Moiru Stewartovou. Fotofiniš určil čas lepší - pozor - o pouhé 2 setiny sekundy.
Finiš o druhé místo
Čas 17:07.76 sice není zlepšení osobního rekordu, ale jak kdysi řekl Jiří Paroubek: "Dámy a pánové, nechci se Vás dotknout, ale kdo z Vás to má?" (Já tedy rozhodně ne.)

pátek 13. května 2016

Babička lepší Ježíška

Bydlet kousek od zverimexu znamená čelit neustálým všetečným dotazům.

pondělí 9. května 2016

Černá klisna aneb nominováno jest...

"Tak Kamčo, kdy se nominuješ na Mistrovství Evropy? Až za uherský rok!" Nakonec stačilo, až naprší (ve středu) a uschne (ve čtvrtek) a pak zajet do Uherského Brodu. Mimochodem pro Kamču šlo o návrat do Zlínského kraje, odkud si přivezla v roce 2010 ze sprintu mistrovské zlato - pamatujete si?

Nicméně i tento zdánlivě lehký první krok nebyl až tak triviální - výprava CTB cestou padla do osidel českého dopravního provozu a dorazila jen třicet minut před koncem karantény. Potvrdilo se, že méně je více, když dámy neměly čas se nervovat v karanténě a místo toho mohly jen ve zkratce probrat výchovu capartů v kroužku zasloužilých matek-veteránek (Kamča - 3, Zdenča - 3, Marta Fenclová - 2, Ivule - 1, Topča - 1).
Jeseník bude asi tímhle směrem (foto: pořadatel)
Nervy jsme zato měli my, fanoušci, při online přenosu. Přece jen Kamčina GPSka ukázala defenzivní postup hned na K2 a pak hlavně chybu na K5, která byla skoro na 23 vteřin, což je na sprintu v jednodušší zástavbě harakiri. Pak ale Kamča předvedla svoji klasickou smršť, zahrnující hned šest nejlepších postupů a v jednodušším závěru stahovala cenné vteřinky. Nakonec díky velké porci štěstíčka (Topča jen o vteřinu horší, Jana Knapová disk na kontrole) si doběhla pro nečekaný bronz

Hned po závodě bylo zřejmé, že by Kamča měla jet, protože byla nejlepší z Češek, které neměly přednominaci. Podle kritérií by si tím pádem měla vyběhnout nominaci. Splnila se tak trochu předpověď z Béďovin, kdy byla označena za "černého koně závodu". Až dnes v pondělí jsme se navíc dozvěděli, že reprezentace protentokrát použila nominační závod jako jediné kritérium, tj. nominovaly se hned tři závodnice za Kamčou.
 
A ještě noticka k historické a nečekané nominaci závodníka do reprezentačního dresu. Zaprvé, Kamča s tímto scénářem vůbec nepočítala. Její letošní sprintová příprava zahrnovala jen sprint ve Žďáru; bude to znít zvláštně, ale nakonec to byl možná i relevantní terén. Teoretická příprava na závod zcela nulová (srovnejte s Honzou Mrázkem). Ještěže Kamča nevědomky praktikuje deník Gundera Hägga, který ji katapultoval na ME 2016 do Jeseníku.

Takže za dva týdny v neděli hlavně nezapomeňte Kamče držet palce... A když to nedopadne, připomeňme si, jak pořadatelé sprintu citovali Jana Amose Komenského: "Všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest".

pátek 6. května 2016

Deštivý Jarní běh Olympu

Jarní běh Olympu a koneckonců i jeho klon Podzimní běh Olympu má Kamča ráda. Hladký trávník ve Stromovce, do detailu načichaná místa z tréninků a k tomu společný závod kategorie žen a dorostenců, toť příležitost k nemilosrdné konfrontaci s atletickým potěrem na rovinaté, řekněme až anglické krosové trati. 

Letos byl pro Kamču hlavní motivací traťový rekord Moniky Preibischové 13:15 na trati 3,7km. Kamča předvedla drtivou druhou část závodu, setřásla všechny dorostence a traťový rekord zlepšila na 12:57. Což bylo signálem, že nohy budou na víkendový sprint docela v pořádku.
Maminka vlevo, Magdalenka vpravo
Závody si vyzkoušely i naše dětičky a největší úspěch zaznamenala neohrožená bronzová Magdalenka; Mareček pátý těsně za bramborou a Alička v nabité konkurenci osmá.

úterý 3. května 2016

Dělostřelecká tvrz Stachelberg

Rozhledna Eliška a pevnost Stachelberg je skvělé místo, pokud máte rádi vojenskou historii a obdivujete nasazení a um našich pradědů. Stachelberg je největší moderní pevnost v Československu, která by po svém dokončení (plánovaném na rok 1941) byla 5. největší pevností v Evropě a chránila strategické sedlo na východním okraji Krkonoš u Žacléře.
Mareček v "řopíku" vybaveném přesně jako v době mobilizace
Za 11 měsíců byl téměř zcela vyhlouben systém 3,5km chodeb, včetně např. plánovaných kasáren pro více než 770 vojáků. Pevnost měla obsahovat 11 objektů, z nichž dokončený byl ale jediný masivní pěchotní srub, odkud se dnes sestupuje do rozsáhlého podzemí.u Žacléře.

Dětem se v podzemí líbilo, i když po hodině prohlídky je nejvíce zajímala poloha WC. Mně osobně se připomněl svíravý pocit z hloubky, který byl nasnadě i při zajímavé zimní prohlídce přehrady nad Josefovým dolem. Tentokrát byl ale i spojený s vědomím, že zde by při útoku wehrmachtu opravdu šlo do tuhého.

pondělí 2. května 2016

Můj vítězný postup

Aby vyniklo moje a Kamčino srovnání, mám perličku z analýzy nedělních mezičasů: po zřejmě několika letech se mi podařilo v kategorii H21B vyhrát postup (to zíráte!). A to navíc v brutálním hustníku. S časem 1:00 bych v elitě na tomto postupu porazil 11 borců.
Samozřejmě nebudeme příliš zdůrazňovat, že nejlepší elitní čas na postupu byl 37 vteřin

neděle 1. května 2016

Dvojitá oslava narozenin

Na Filipojakubskou noc Kamča slaví narozeniny. Což je možná souhra náhod, možná ne; v každém případě jsme nikdy neřešili, zda by si Kamča měla na narozeniny dávat dárky sama sobě. A to hned dva.

Ale popořádku. Letos připadl čarodějnický víkend na první dvojzávod Českého poháru v Trutnově, kam jsme odjížděli s dvěma zásadními cíli - zaprvé, užít si konečně jarní slunečný víkend a zadruhé, nechat Aličku potrénovat v kategorii HDR. Obojí se podařilo a došlo i na návdavek.
Na úvod Českého poháru vítězství v prvním závodě
Sobotní klasika, hovoříc z osobní zkušenosti, byla pro netrénované důvodem pro velmi hluboké zamyšlení. Postupy ve svazích "tvořivě nekompromisní" a občas jak ve Švýcarsku, tj. na kolmici. Kamče se začátek příliš nevyvedl (ztráta 3:30), v druhé části ale vytěžila volby, kde zvolila pro sebe výhodné postupy po cestách. A až neuvěřitelným závěrem si doběhla pro těžce dobyté a poměrně těsné vítězství.
Statistika nuda je: Ze čtyř letošních kvalitněji obsazených závodů Kamča prohrála dvakrát, pokaždé s Danou
Nedělní middle, kam se po Světovém poháru vrátila i část reprezentace, byla ještě o kus dramatičtější. Hned na 1. kontrolu ztráta jedné minuty. Takže pocitově hned na úvod ztracený závod, a to až tak, že po ní neštěk ani pes (natož komentátor). Kamča ale zapálila další pohon (že by koště?) a díky postupnému dobíhání soupeřek si uvědomila, že stojí za to dále závodit. Při doběhu ji překvapil všudypřítomný aplaus a až za cílovou čarou se dozvěděla, že její odstup za vítězkou je jen tři vteřiny.