středa 29. července 2015

Ostrava!!!

Když Ostrava, tak tři vykřičníky. A za každým vykřičníkem jedna medaile. 

Rozhodnutí uspořádat další Salomon City Trail v Ostravě jsme kvitovali s povděkem. Ostravu vůbec neznáme a prakticky vše, co jsme o ní slyšeli, zavánělo kontroverzí. A nemýlili jsme se. Hned shromaždiště bylo v bývalé koksovně, která je součástí  fantasticky renovovaného "trojhalí" Nové Karolíny. V obrovském ostravském pařáku šlo o luxusní útočiště, které kontrastovalo s industriálními prvky podél úvodu a závěru trati.
Aličko, makej!
Součástí trati hlavního závodu byl i výběh na haldu Emu. Nás ale nejvíce zaujaly dětské závody v Trojhalí, kterého se zúčastnily všechny naše ratolesti. Mareček spurtoval těsně 2., Alička v závodě dětí až do 12 let srdnatě bojovala se stejně starým kamarádem, což jí vyneslo také 2. místo.
Honzík Schorný součástí party
Nakonec i Kamča byla 2. ve své kategorii a 3. celkově. Takže když Ostrava, tak tři stříbrné vykřičníky.

úterý 21. července 2015

Tři tripy in Dolomity

Tradiční třídenní výlet do Dolomit měl letos trochu jiné parametry; namísto Sextenských Dolomit jsme zamířili na jihozápad s cílem přejet Dolomity od východu na západ.

První den padá volba na Monte Antelao, krále Dolomit (Marmolada je jeho královnou). Mapa nabídla cestu "Laste", která není via ferrata, ale jak píšou horolezci, je "very dangerous if wet or icy, very strenuous as a daytrip". Kousek za sedlem La Bala začínají šikmé plotny, po nichž je rozsypána suť jemná jako cukřík. Což znamená jít velmi opatrně a tohle zpomalení nám rozumným rodičům se třemi dětmi vystavilo stopku. Navíc jsme pozorovali, jak po splazech pravidelně padají kameny z odtávajícího sněhu. Na vyšších partiích jsou mimochodem i delší partie I-II lezení. Popis cesty je krátce v angličtině a trochu dobrodružněji v češtině zde a zde.
Vrchol si necháme na příště
Kámen vpředu, vzadu, vpravo a vlevo
Procházka kolem Tofana di Roses, kde jsme objevovali starší chodníčky v kleči, následovala druhý den. (Zkrátka není radno se spoléhat na 15 let starou mapu, ani když jde o největší cesty.) I když se nabízel výstup stěnou na vrchol, dali jsme si raději výlet na pohodu s obhlídkou zbytků opevnění z první světové války. Den byl zakončen romantickým přespáním na Passo Pordoi v cca 2200 m.n.m.
Marmoláda přede mnou (na obzoru), marmeláda přede mnou (v kufru auta)
Není tahle nemovitost na prodej?
Piz Boe v masivu Sella byl návratem na místo činu z roku 2010, tentokráte ale dvě děti (Aličku a Marečka) nahradilo jedno věčné dítě (Koprda). Vystoupali jsme ještě před návalem turistů a užili si zblízka divadlo v podobě zásobování chat pomocí vrtulníků.  
Tenhle pašík žijící ve 2900 m.n.m. má víc červených krvinek než Kateřina Neumannová po aplikaci kyslíkového stanu
Pozdrav od Salomon girl
Pak už následoval jen přejezd dalšího sedla, jako každý rok za odměnu káva pod horami a nakonec rychlá spojka domů, kdy Koprda stihnul dokonce i poslední vlak z Budějovic do Prahy se slovy "v Českých Budějovicích by chtěl přespat každý - tedy až na mně..."

středa 1. července 2015

Nuda v Praze

Trávit čas cestami na letiště a na jejich terminálech bývá obvykle nuda. Dnes ale o nudě nebylo ani řeči. 

Netradiční odjezd z Prahy začal na Nádraží Veleslavíně, kde namísto portýra přivítal cestující na autobusovém terminálu kouřící nádražní domek a kolem něj pobíhající policisté. Pak začaly rychle šlehat plameny a k nim začaly přijíždět první hasičské vozy. Na místě bylo nakonec údajně pět jednotek hasičů. Co se týče mne, podle zpráv z webu jsem měl nakonec štěstíčko, protože linka 119 mne ještě vzala; poté se terminál údajně uzavřel.


Druhé zpestření, už ne adrenalinové, byl přílet Airbusu A380 na Ruzyň. Zvolna rolující obr byl elegantně přivítán oslavnou fontánou z hasičských vozů (nechyběly na Veleslavíně?) - viz pár fotek v mém albu. Stroj pro 880 pasažérů a speciální obslužnou rampou za 150 mil. Kč je vskutku impresivní; chvílemi to vypadalo až tak, jakoby celé letiště přestalo pracovat a jen uhranutě sledovalo tohoho brontosaura (ano, jde o nesprávný název, Mareček by řekl správně diplodoca anebo apatosaura), který se právě snesl z nebe.
"Welcome to Václav Havel Airport Prague!" No, nezní to trochu zvláštně?

úterý 30. června 2015

Salomon City Trail Praha

Na sobotním city trailu na Petříně jsem nemohl být a proto jen můžu citovat Kamču, že kopce jí nesedly a v závodě se "dotrápila" ke 3. místu. Účasti ale nelitovala, ne nadarmo jde o závod, který byl v jedné loňské anketě nejpopulárnějším závodem první poloviny roku.
Ne nadarmo se říká - výraz hovoří za vše
Největší radost z výkonu a trofeje má samozřejmě Magdalenka

neděle 21. června 2015

Návštěva u Eduarda

Letošní MČR v middle v areálu Eduard nad Jáchymovem bylo proklatě studené. Zatímco před 14 dny jsme se pařili v třicetistupňovém parnu, tento víkend kšiltovky a tílečka nahradily kulichy a zimní bundy. Pět stupňů na konci června není úplně to pravé ořechové.
Momentka pod Klínovcem
Krušné hory naštěstí kromě krušného počasí neukázaly krušné tratě. Závody byly naopak velmi rychlé a rozestupy díky tomu poměrně malé. V semifinále si Kamča potvrdila, že že život je fér, i když trochu to trvá - loni na MČR nešťastně nepostoupila do finále o 9 vteřin, letos postoupila o 10 vteřin (škoda jen, že na úkor Alenky Voborníkové). V neděli ve finále spáchala větší chybu už na K1 a nakonec doběhla 15., s čímž byla nakonec docela spokojená.

pondělí 15. června 2015

13km Thiernois

Víkend ve Francii? Proč ne, řekla si Kamča a vyrazila v pátek se Salomon týmem do Thiers u Lyonu.  Po 1200 km sezení v autě na ni čekalo 13 km v hlavním závodě. Městský trail 13km Thiernois nabízí schody, zatáčky, kopečky a rovinky, něco co Kamču (až na ty kopce) baví a bude to dobrou přípravou na trail v Praze koncem června.
Thiers u Lyonu má charakter jakoby italského městečka
V hlavním závodě žen doběhla 3., přičemž závod vyhrála Monika Preibischová a druhá byla černoška, zřejmě už naturalizovaná Francouzka. 

To hlavní přišlo až poté. V přidaném vyřazovacím závodě na 300m ("American race") Kamča krok za krokem postupovala a zlepšovala se až k časům kolem 47 vteřin. V posledním šestém kole došlo na souboj s Monikou. Kamča se vzepjala k heroickému výkonu, porazila Moniku a zároveň i sekundovala souběžně běžícím muži (hlavně ten Maročan byl v šoku) a doběhla si tak pro 1. místo. Oba závody detailně dokumentují fotogalerie.
Jsme ve Francii a tudíž politici nerozdávají guláš, ale polibky krásným a šikovným ženám
Pondělní úseky s A-týmem v Kerteamu (Pechek, Šedivý atd.) konečně přinesly kýžené ovoce.

neděle 31. května 2015

Po českých pamětihodnostech

Jelení výskoky, skalnatý hřbet v Brdech s výhledem na Karlštejn, jsou méně známým sourozencem populárnějšího Hvíždince. Neprávem - hřbet bývalého lomu je několik stovek metrů dlouhý a nabízí skvostné výhledy dolů do údolí Berounky s převýšením až 300 metrů. Místo má i bohatou trampskou historii a vzpomenout musím i na osobní historii v podobě Pražské zimní ligy před cca 10 lety, kdy jsme s Kamčou lomem stoupali nahoru a byli uchváceni jeho divokou romantikou.
Karlštejn cca 8 km horizontálně a 200m vertikálně daleko (viz červené kolečko vpravo)
V neděli jsme namísto Karlštejnu zvolili výhledy na horu Říp. K tomu se jako ideální ukázal Pustý zámek v Kokořínsku, respektive jeho skalnatý ostroh směrem k Rači, odkud svah prudce padal o 160m dolů. Ostroh na západním okraji Kokořínska ční poměrně vysoko a výhled z něj byl až překvapivě skvostný. Kruhový rozhled na blízkém Nedvězí s výhledy údajně až na 100km jsme si nechali na příště.
Vzkaz pro bojovného bráchu, který mezitím šplhal po kamenech: Make love, not war

úterý 26. května 2015

Jablko nespadlo daleko od stromu

Jáchym Gregor aneb raketa z Vanůvku (foto: Alča)

pondělí 11. května 2015

Komiks

Dobrodružství Kašpárka v rohlíku - aneb první Aliččin komiks

neděle 10. května 2015

Běh vítězství Jihlava - Třešť

Běžec Vysočiny ve mne budí respekt ještě z mých mladých let, kdy běžci z Vysočiny byli urostlí opálení kluci, kteří mne na trati sfoukli jako svíčku. Když se tudíž řekne běžecký závod na Vysočině, představuji si nekompromisní boj od prvních metrů až do konce, nejlépe v kopcích v lese nebo na táhlých stoupání mezi malebnými vesničkami.

Kamču něco podobného vždycky lákalo a proto padlo rozhodnutí zpestřit si víkend a proběhnout si silniční závod na 15km mezi Jihlavou a Třeští, který obsahuje pěkné lesní pasáže pod sedlem Špičáku.
Ženy 19-35 let (anebo ženy 0-3 děti?)
Papírové předpoklady se nakonec naplnily a tak si Kamča doběhla pro vítězství a traťový rekord v čase 59:18 (od roku 1975 první čas ženy pod jednu hodinu).
Vypouštění holubice míru
Holubice míru, které vypouštěli vítězové, připomněly tragickou událost ze 7. května 1945, kdy v Třešti došlo k masakru 33 rukojmích ustupujícími jednotkami Wehrmachtu. O kontextu tragédie píší i místní noviny.