středa 9. července 2014

Montreux - Les Rochers-de-Naye

18,8km - řeknete si, pche, necelý půlmaratón, to mám za chvíli, ale přidejte si k tomu 1600m převýšení a z kakaíčka je rázem silná káva. 

Na tuto štaci vyrazila Kamča do švýcarského Montreux. Cílem bylo s veškerým respektem přežít a co nejrychleji absolvovat parametry, na které pár dní předtím na túře potřebovala minimálně půl dne.
Někdy je lepší nic nevědět, nic nevidět
Naštěstí pro český tým došlo den před závodem na motivační večeři s legendárním Jonathanem Wyattem. S takovou psychologickou výhodou se hned kopce snižují na 50%. Skvostné výhledy navíc také snižují převýšení o tzv. estetický koeficient kopce.
Pane doktore, vy jste se zase kochal?
Cílový kopeček
A co výsledky? 6. místo je fajn, zvláště když se k tomu dodá, že fenomenální Robert Krupička doběhl pátý. Odstup od vítězky nicméně činil minutu na kilometr a na traťový rekord Angeliny Joly (ano, tohle jméno není ani překlep ani vtípek od hackerů) by to chtělo dokonce o 23 minut zlepšit čas. Třeba příště.
Cesta zubačkou dolů byla jak ze železničářské pohádky

úterý 8. července 2014

Dolomity ve 3D

Monte Cridola (2581m) byla naše první zastávka v Dolomitech. Na celodenní túře jsme nepotkali ani živáčka, i bivak Vaccari byl úplně osamocený. Na úvod se tak určitě vyplatilo vybrat si málo frekventovanou oblast východních Dolomit.
Cestička byla sporadicky prochozená - popadané stromy, valící se kameny v suťovišti; nicméně tenhle jsme opravdu neutrhli my
Ukážu ti cestu rááájem ...
Po půl roce zdarma lekce sjezdového lyžování
Další den následoval přesun do Sextenských Dolomit a výstup jižně kolem Monte Cengia směrem k Tre Cime. Počasí bylo velmi proměnlivé, což kromě závěrečného lijavce jak z Cimrmana byla příležitost si užít hory z trochu netradiční mlžné perspektivy.
Mladíček se teprve učí chodit po horách, pročež nabízí celou variantu pěkných kompozic
Na této výpravě reprezentujeme svoji vlast (aneb konečně pořádný test Kamčiných repre hadříků)
Poslední den byl výstup na Monte Piano - Monte Piana, kde probíhala frontová linie za první světové války. Opět den prakticky bez návštěvníků hor, navíc po čerstvém sněhu a za velmi pěkného počasí.
Takovou ranní scenérii bych si pro ranní čaj přál i ostatní dny v roce
Mlha se rozpouští a ukazuje blyštivé následky nočního nečasu
Opar nad Lago di Landro, i mně se při výstupu kouří až z uší
Výhled na sever na vrcholky Alp
Čerstvý červencový sníh taje doslova před očima
Téměř sto let a zákopy jsou jak ze včerejška
Kříž na italské straně

pátek 27. června 2014

Karibik po osmi letech

Na útěk z vyprahlé Prahy je nejlepší a nejdostupnější Thammühl v Karibiku. Těsně před sezónou je úplně nejlepší - kamiony navážejí čerstvý písek, moře není znečištěné, monzuny nikde a slunečníky jsou volné. Hned za plůtkem pláže je možné dát si miniorienťáček na minidunách v borovém lese. Anebo stačí vyběhnout údolím do skal a v nich člověk s trochou štěstí narazí i na řadu lampionů.
Pohoda k pohledání - navíc se tu platí českými korunami
Pod zadečkem je nepodařená lekce z architektury
Děti se do moře nebojí - nemají tu chaluhy, žraloky, chobotnice ani české gaunery; maximálně připluje nějaká ta sladkovodní středoevropská rybička
Pro mne i Kamču šlo navíc i o vzpomínku na červen 2006.

čtvrtek 26. června 2014

A ještě jedno srovnání: Neirivue-Le Moléson

Stejně jako loni vyrazila skupina kolem Romana Skalského do Švýcarska na běh z Neirivue na Le Moléson (1200m převýšení). Kopec jako ostatně každý rok byl nekonečný, ale zlepšení cca o 6 minut Kamču potěšilo, i když letos její čas na první trojici nevystačil. Do Švýcarska se ale nejezdí jen za výsledky, ale hlavně se pokochat přírodou a také si uvědomit, že máme v naší zemi opravdu hodně co dohánět.
Go, Salomon Team, go...

středa 25. června 2014

Kamčina kuchařka: Jak si trochu spravit chuť

Po nevydařené orienťácké sekvenci elitních závodů na middle (11. místo na Vysočině, nepostup do finále MČR o 9 vteřin) a špetce pechu na klasice na Vysočině (4. místo jen o 25 vteřin) si Kamča trošku spravila chuť silničním závodem. Po velmi dlouhé době se postavila na asfalt a letošní Běh olympijského dne (10km na Ladronce a Strahově) zvládla za 36:58, což je jen těsně za loňským 36:45.

pondělí 23. června 2014

Orientační chůzolezení

Letošní MČR v middle bude nadlouho zapsáno v orienťáckých análech jako čistý extrém. Extrémně kopcovatý terén, extrémně husté skalní město a k tomu extrémně jemná mapa, něco podobného se v Čechách nachází velmi zřídka a spíše jen v menších celcích skalních měst (možná na Supí hoře, možná i v Českém ráji, ale většinou dnes již v zakázaných prostorech). Navíc se podobná místa používají jen jako oživení vícedenních ve skalách (např. závod na 1:3 000 ve Valečově), ne jako vrcholné závody.
Občas jsem měl pocit, že mi Velký bratr šeptá do ouška "hledej, Šmudlo"
Na nedělní finále se objevily velmi kritické názory (Marťan: nelze běžet rychle a střídat tempo, nelze číst mapu, nejednoznačné), jinde se nedostatky berou trošku s ironií (Sosna: "výborná mapa, tedy z pohledu závodníka, co běhá rychlostí chůze"). Můj dojem je umírněný: Můj vítězný čas 56 min v H35B (o 4 minuty lepší než 2. nejlepší čas) ukazuje, že trať byla minimálně o 10 minut delší, než bylo vhodné. Zčásti byla trať zbytečně extrémní (3x přes hluboká údolí je pro vedlejší veteránskou kategorii H35B až moc). Na druhou stranu hodně jsem si ex post vyčítal snahu část skal obíhat (kopce jsou pak fyzicky i mentálně likvidační). Nejtěžší místa se podle mne dala přečíst, navíc stavba kontrol byla (alespoň pro mne, snad kromě K8) docela jednoznačná. Chyby ve volbě, které mi přidaly např. 4-5 vrstevnic na postupu, si můžu přičíst jen sobě. Nicméně neumím si představit, jak probíhal závod starších veteránů, protože tohle bylo podle mne moc i na poměrně trénované mladíky. Ohledně čitelnosti - asi je ke zvážení, jestli více nedoporučovat lupu, která je jinak v ČR zcela zbytečná.

Co se týče našeho dua, Kamča měla velkou smůlu v rozlosování na semifinálové skupiny - o 9 vteřin nepostoupila ze 7. místa, přitom měla 11. čas ze všech závodnic (tj. ve finále bylo 10 děvčat s lepším časem a 14 děvčat s horším časem). Nicméně vzhledem k obtížnosti finále by postup asi nehrál roli. Já jsem bohužel v semifinále H35 zvolil pár špatných voleb a celkově se trápil fyzicky i mapově. V neděli mne trať bavila poměrně hodně, i když až v 2. polovině jsem se s mapou zcela srovnal; naštěstí to bylo zrovna v těch úplně nejtěžších místech. Celkově mně extrém bavil a kdyby se v tomhle terénu postavil závod/trénink na 1:5 000 s menším převýšením, pak by to mohla být prvotřídní zábava. Jinak pro hnutí nezúčastněných doporučuji krátce shlédnout trať H40B z pohledu kamery:

středa 4. června 2014

Drzost studentů nezná mezí

Cituji reálný email, který dostal jeden můj kolega:
Rád bych Vás požádal o individuální přezkoušení. Vidím, že zbývají pouze dva termíny. Během druhého termínu jsem "bohužel" s rodinou v Číně, navštěvujeme sestru, která je tam na studijním pobytu - a jak to tak bývá, rodina samozřejmě o datu rozhodla beze mě, proto jsem s tím nedokázal již hýbat. Co se týká prvního termínu, moc mě to mrzí, ale přislíbil jsem hraní na klavír na jedné svatbě svých známých v Rumunsku a teprve nyní jsem si uvědomil, že to datum se mi kryje se zkouškou.

úterý 3. června 2014

Praga Academica

Po 9 měsících se Kamča postavila na extraligový ovál a zaběhla 3km za 10:09.41, což je vzhledem k minimu specializovaného tréninku poměrně pěkný čas. Samozřejmě od české špičky je to stále daleko, ale v kategorii maminek se třemi dětmi je už nyní jasnou mistryní ČR...

pátek 30. května 2014

Österreichischer Meisterschaft für Senioren

O víkendu věnovém eurovolbám bylo dobré krátce se podívat za humny k našemu jižnímu sousedovi. Stačilo přejet hranici v Nové Bystřici a jako mávnutí proutkem byly pangejty posekané, domečky upravené a chodníky čisté. Možná by nás to skutečně mělo táhnout do EU spíše než kamkoli jinam.

Z Jindřichova Hradce jsme vyrazili konkrétně do nedalekého (25km) Litschau, kde se konalo skromné veteránské Mistrovství Rakouska. Terén z mapy vypadal na průběžnou Českou (pardon, Rakouskou) Kanadu ve stylu okolí Zvůle, realita byla ale hodně jiná - podložka byla poměrně dost těžká, řekl bych pohraniční, typu Slavkovského lesa.
Kartenausschnit v místě, kde jsem Kamču potkal v protisměru
Úplně jsem se nezhostil příležitosti stát se veteránským mistrem Rakouska, ale možná šlo už o náběh na spálovou angínu, která během následujicího týdne pokosila většinu naší rodiny. Kamča rovněž neměla svůj den a stejně jako já zachybovala ve svahu hned na K1. Nicméně na rozdíl ode mne si domů přivezla pohár za 3. místo v elitě, čímž dala Aličce další důvod se s mamkou pochlubit paní učitelce ve školce.

čtvrtek 29. května 2014

Bratři Karamazovi

Dostojevský není lehké téma pro pondělní podvečer, kdy má člověk jen chvilku vyklonit se z roztočeného kolotoče pracovního týdne a není proto vyzbrojen na kadenci zásadních úvah o přesné hranici morálky a povahy lidského nitra. Naštěstí Dejvické divadlo si do ruských klasiků umí vložit i své nijak prvoplánové prvky, které látku odlehčí. I u Čechova jsme plesali nad dejvickými vložkami do mezírek v široké (tj. všepohlcující) ruské duši.
Fjodor Pavlovič Karamazov, zdroj všeho "karamazovství"
Netřeba chválit skvěle sehranou sestavu, která hraje tuto hru už 14 let (podle Evalda Schorma). Snad jen dodám, že díky představení se poměrně dost těším i na příležitost shlédnout Karamazovi od stejného ansámblu jako film, o němž mnozí bájí jako o jednom z nejsilnějších "filmů nového tisíciletí vzešlých z evropské pevninské části".