úterý 18. prosince 2018

V podhradí nad hradem Hláska

Nebývá to běžné, ale někdy stačí ze závodu jen přetisknout zprávu pořadatele: 
"Do historie závodu se opět po roce zapsala Kamila Gregorová, jež na našem závodě dosáhla již 6. vítězství (3 x na 8 km a 3 x na 4 km) a po loňském rekordním čase na 8km trati Kamila letos pro změnu ustanovila nový traťový rekord na 4km trati."
Co více dodat? Snad jen, že 62. Podzimní běh lyžařů jsme si s dětmi zpestřili výletem na zříceninu hradu Hláska (který je paradoxně pod úrovní Senohrab), koneckonců stejně jako jsme učinili loňský rok.
Josef Lada uměl vystihnout malebné okolí Hlásky
Novinkou snad bylo jen to, že jsme šli netradiční oklikou podél hlavní železniční trati na Benešov. A oklika se nám oplatila nečekanou podívanou - uviděli jsme pozůstatky srážky vlaku se stádem divočáků v podobě pěti kusů rozesetých na padesáti metrech.

sobota 24. listopadu 2018

Marečku, copak jsi dělal v létě o prázdninách?

Aneb jeden z topologicky úžasných obrázků - lze s ním rotovat i zrcadlově převracet v každém směru a stále udává stejnou informaci.
Běhal jsem orienťák, skákal do bazénu, střílel ze vzduchovky, skákal "beko", oslavoval s příbuznými, skákal na trampolíně, řezal s babičkou jabloně a jezdil na skateboardu na opravených U-rampách

čtvrtek 22. listopadu 2018

Který z výrazů vyjadřuje pravděpodobnost?

Čas od času se nějaká planeta se Zemí srazí. Své by o tom mohli vyprávět dinosauři, které zřejmě sprovodil ze světa dopad planetky.

Který z výrazů vyjadřuje pravděpodobnost?
  1. čas od času
  2. nějaká
  3. vyprávět
  4. zřejmě
Tato úloha je součástí SCIO cvičebnice pro přijímací zkoušky na gymnázia pro 5. třídu. Správná má být jediná odpověď.

Hned tři výše uvedené odpovědi přitom mají spojitost se nejistotou, tj. s existencí pravděpodobnosti.
  • ad 1) nejistota ohledně srážky
  • ad 2) nejistota ohledně charakteru planety
  • ad 4) nejistota ohledně příčiny vyhynutí
Co pak znamená "vyjadřovat pravděpodobnost"?  Pokud dle autorů znamená "vyjadřovat míru nejistoty" (jak je ve vzorovém řešení), pak to znamená, že výraz má udávat charakteristiky nejasnosti (např. o tvar distribuční funkce, očekávanou hodnotu atp.) Tomu odpovídají dvě odpovědi.
  • ad 1) "čas od času" udává očekávanou četnost výskytu v čase, což je charakteristika dané nejasnosti - proto dle této interpretace "vyjadřuje pravděpodobnosti"
  • ad 2) "nějaká" chápu ve smyslu "jedna z mnoha" bez udání její další charakteristiky; to nám nedává parametry nejasnosti (distribuce zůstává "ambiguous"), proto to interpretaci neodpovídá.
  • ad 4) "zřejmě" udává vysokou hodnotu pravděpodobnosti pro danou příčinu, tj. jde o charakteristiku dané nejasnosti
Pokud ale "vyjadřovat pravděpodobnost" znamená vyjádřit, zda je daný jev nejistý anebo jistý, pak se ptáme na existenci nejistoty (tj. na indikátorovou proměnnou definovanou jako nula pro jev s tzv. degenerovanou pravděpodobností a jedna s nedegenerovanou pravděpodobností). A té odpovídají hned tři odpovědi.
  • ad 1) "čas od času" lze chápat jako indikátor existence nejistoty (ohledně srážky)
  • ad 2) "nějaká" lze také chápat jako indikátor existence nejistoty (ohledně přesné charakteristiky planetky)
  • ad 4) "zřejmě" je rovněž indikátor existence nejistoty (ohledně příčiny vyhynutí)
Jazyk je zkrátka bohatý a jemný a to je na něm úžasné. Testovat ale jedenáctileté děti na jemnosti jazyka, když na každém bodě v testu ohromně záleží, to jen zanáší vysokou "míru nejistoty" do výsledků testu.

pondělí 19. listopadu 2018

Co vše by se dalo prodat touto reklamou

Dnes jsem otevřel noviny a zaujala mne fotografie z jedné americké ulice, kde se vyjímala reklama Nike. Neznajíc protagonistu této kampaně a ani následné kontroverze ohledně jeho účasti v kampani, vyvolala ve mne reklama úplně jiné dojmy než zamýšleli v Nike. A propos, co Vám evokuje tato reklama?
Jde o reklamu pro mudžahedíny nebo prostě jen o "cheap talk" (laciné kecání) pro milovníky kecek?

středa 14. listopadu 2018

Hulk Cup

Když do Google zadáte Hulk Cup, vypadne stisklá pěst Hulka. A jen my zasvěcení víme, že uvnitř se nachází buzola. A v druhé ruce najdete mapu od Rysáka, který už 36 let pořádá kultovní pražské noční štafety Hulk Cup.
Jů, co mi to dal Gůgl?!
Hulk Cup, toť konstanta pražského orienťáckého života. Vzpomínám na ročník 2000, který probíhal na Ladronce, jen o pár set metrů dále od letošního ročníku, a kde se objevila jakási Kamila Jirků, kterou jsem tehdy příliš neznal. (Mimochodem tato Kamila Jirků si určitě za rámeček nedá výsledek z roku 2005, kdy na druhém úseku ztratila 50 minut...) 

Na webu je dokonce i odkaz na edici v roce 2001, kdy se běhalo ve Hvězdě a kde jsem hájil dres MKP; rok poté v Hodkovičkách jsem měnil dres z MKP na USK. V roce 2011 objevuji krásný záznam týmu "VIP - Vysočina in Prague", kdy nám ve štafetě pomohl Aleš z MFF.   

Nostalgii podporuje i to, že letošní sraz u hospůdky na strahovských kolejích zaváněl návratem do přelomu 90. let. I návrat ke klasickému ražení byl příjemný retro prvek akce. Dojem narušily pouze aktuální technologie čelovek, které jsou skutečně někde jinde než bývaly, pokud si tedy nepůjčíte světlo od kamaráda - jako to udělala Kamča - a ono zhasne po 30 minutách. Naštěstí na rozdíl od roku 2005 nebyla Kamča v lese 93 minut, ale stačila jí jen třetina, 31 minut.
Tratě jak při Světovém poháru, ale na rozdíl od světové špičky my běželi mezi bezdomovci v černočerné tmě
Vskutku, doběhnout na 1. úseku na 8. místě, to byla od Kamči skutečná výzva. S rozkvedlaným kotníkem jsem vyrazil na 2. úsek, na trati občas něco pohledal a oslnil pár turistů, ztracených v šeru velkoměsta. Předával jsem 8. našemu žolíkovi Honzovi Škrabálkovi. Ten jako letec-paraglidista zaletěl navzdory tomu, že má s orienťákem o desítky let méně zkušeností. 
Hádanka: Najděte nejrychlejšího chlapa (Nápověda: Nemusí to být chlap.)

V předběžných výsledcích jsme prozatím 16., což je fajn. A budeme jen napjatě čekat, jak ještě proběhne kontrola průkazek a diskvalifikace díky nachytávkám na paralelních farstách. Bystré oko Rysáka a tvrdá ruka Hulka ještě mohou hodně promíchat pořadím.

úterý 13. listopadu 2018

Závod gerontů, hobíků, eliťáků a pár žen, které na Hrádku překáží

Pokud je nějaká krize za dveřmi, není to krize finanční, obchodní, bezpečnostní, krize veřejných financí ani krize technologická, nýbrž krize demografická. 

Nejlepším důkazem budiž Události na ČT, které šot o legendární Velké Kunratické letos pojaly jako reportáž z abiturientského srazu po 50 letech. Na rozdíl od loňska nepadlo ani slovo o vítězích; v době pokrizové totiž není důležité vyhrát, ale dožít se. 
Kdo dožije, nejenže má rezervaci na číslo, ale hlavně má start zdarma (foto: VK)
I cenám pro nejlepší na Velké Kunratické letos dominovaly produkty, které dává Ježíšek prarodičům, když má bolehlav a neví, co by po těch letech vymyslel: prostředky na bolavé klouby, extra silné dávky vitamínů a pak i spoustu slev (protože, jak víme, naši důchodci slevy milují). Ale cen byla řada a tak bez nadsázky díky za ně.

Bez ohledu na tikající demografickou krizi důležité budiž samotné závody. Na nové ženské trati (platné od roku 2016) se ukázalo, že Adéla Stránská je ve skvělé formě - oplatila Kamče loňskou porážku a vylepšila Kamčin traťový rekord. Kamča byla těsně druhá a za toto umístění mezi mladými gazelami je určitě ráda.
Tričko Mizuno, trenky Mizuno, krosové boty Mizuno, ale čelenka ukazuje, kde Kamče bije srdíčko (i když bije vzhůru nohama)
Na trati přes Hrádek se zase předvedla Pavla Schorná, která stejně jako loni běžela těsně kolem 14 minut. Kamča byla na prvním mezičasu výrazně pomalejší (+ 24 vteřin), posléze stahovala, ale jen na 14:15 (+14 vteřin). Opět druhé místo, opět zaslouženě. 

Na trati je mimochodem zajímavé sledovat, jak nyní převažují hobíci na úkor běžců; pro ilustraci jsem vzal mužský čas na konci první třetiny výsledků - v roce 1998 byl 16:42, nyní jsme na 17:34; na druhé straně dnes běhá celkově více lidí, což samozřejmě posouvá tvar distribuce k horším umístěním. Z Velké Kunratické se zkrátka stává populární závod pro hobíky, podobně jako z jiných závodů.

Vzhledem k minimu tréninku jsou Kamčina podiová umístění stále výborná. Navíc Kamča se stále udržuje nad úrovní mého 20 let starého času z roku 1998 (14:16,9). Ale až na něj přestane stačit, přijde moje spravedlivá chvíle - a pak se na závodění v naší rodině zaslouženě vrhnu já.

pátek 2. listopadu 2018

Hvězdičky

Že se z bločku vytrácejí záznamy mých úspěchů není divu; buď zkrátka nejsou nebo chabnou ve stínu hvězdných výkonů mé drahé polovičky. Nyní ale i maminčiny úspěchy mají konkurenci; pomaličku a polehoučku je na okraj zájmu vytlačují záblesky hvězdiček další generace.

Konkrétně Mareček nedávno zazářil na sympatickém krosu v Liberci, kde vyhrál trať na 700m a moc si užíval svoji - cituji - "první skutečnou medaili, nejen nějakou tu perníkovou."
Judista, gymnasta samouk, boulderista, modelář, orienťák a teď už i krosaŕ
Navíc tento týden Majda překvapivě spoluvyhrála Halloweenský noční orientační závod ve Hvězdě, když s Kamčou vydržela běžet souvisle skoro 50 minut (!) a zvládly tam pospolu posbírat v noci nejvíce terčíků.
Na scorelaufu byla nutná taktika, neb se nedalo stihnout sebrat všechny kontroly
Nakonec musím zmínit i naši největší hrdinku Aličku, která se zúčastnila čtyřdenního přechodu Šumavy v režii Kotlářky. Pochod vyšel na absolutně nejhorší možné počasí; dva dny šli s plnou bagáží v dešti a v prvním letošním sněhu na v té chvíli nejstudenějším a nejmokřejším místě celé republiky. Jak píše trefný článek na webu Kotlářky, za čtyři dny si vyzkoušeli čtyři roční období od Vivaldiho.
Alička zářila nejen během přechodu (díky reflexnímu obalu na batoh), ale i po výletě (a rychle tak zapomněla na vlezlou zimu a mokré ponožky)

úterý 16. října 2018

Tři roky poté: O tři roky starší, o jedno místo lepší

Před třemi roky jsme s klubem získali ve vracovských dunách legendární 24. místo. Poslední dva roky máme stabilní formu 28. místa. Ale to je už historie. Letos jdeme nahoru, i když nakonec jen o jediné místo. Ale zaplaťpánbu za mírný pokrok v mezích zákona.

Letošní MČR klubů poznamenalo rekordně krásné počasí s teplotami nad 20 stupňů a pěkně přehledné shromaždiště u jihočeského Bavorova. (Trochu tedy nechápu lidovku, která by Bavorov zaměnila za Vodňany.)

Vývoj úspěchu našeho týmu Cetebe (plným názvem "Cetebe 98,6%-ban hasznosítható C-vitamin") byl následovný:
1. úsek: Pro úspěch je vždycky zásadní prvník krok; však Pavel by vám po sobotní minele ve veteránské štafetě mohl povídat. Nakonec po týmovém "meetingu" nastoupil Hubánek a jako ostrý pes se slibně zakousl hned do úvodního kopce, který měl 100m převýšení. I dál si počínal velmi zkušeně a doběhl na slibném 33. místě, jen kousek od 30. místa.
2. úsek: Díky síle našich žen je už tradiční taktika na druhém úseku sbíhat, co to půjde. Kamče se podařilo radikálně posunout tým hned o polovinu pole (na 17. místo) díky 10. místu na svém úseku. Nicméně i u ní by se jedna větší chyba našla.
3. úsek: Letos se do týmu po roční pauze vrátil Pepík, o kterém z předloňských klubů v Prysku víme, že je srdcař. Výsledkem bylo omlazení týmu, který má bez Pepy věkový průměr - věřte či nevěřte - veteránských 35 let. Pepa nás, stejně jako předloni v Prysku, podržel (32. na úseku) a doběhl 24.
4. úsek: Janča se vydala na nejkratší úsek a i když její výkon bylo 13. místo na úseku, nebylo to vůbec nešťastné místo, naopak. Janča nás zpátky stáhla na 17. místo.
5. úsek: Pavel se zodpovědně vydal sbírat terčíky na nejdelší úsek. Ještě před průběhem udržoval fantastické 17. místo na tomto úseku, kde byla velká porce špičkových běžců. Pak následovala chybka, doběh na 23. místě, ale s malým odstupem na několik dalších týmů a s rezervou 6 minut na další tým  (28. na úseku).
Pavel opět předvádí doběh ve stylu finiše na pražském maratonu za 2:17
6. úsek: Alča byl opět náš triumf v rukávu. Stejně jako loni patřila na čelo v našem týmu dle pořadí na úseku (letos 11.). Stáhla na 16. místo, což bylo zkrátka neuvěřitelné.
7. úsek: Na posledním úseku sebekriticky přiznávám, že mi to v kamenech a kopcích s rozviklaným kotníkem vůbec nešlo; měl jsem reálné obavy, abych neskončil díky kotníku s ručníkem v ringu jako letos už dvakrát. Navzdory tomu jsem běžel na slibném 21. místě, v závěrečném pytlíku mne ale bleskově přelétly ještě dvě štafety.
Tým bez Pepy, který sice už odjel, ale jeho duch je na fotce
Takže na závěr mám za sebe z 23. místa pocit nevyužité příležitosti, protože 20. místo bylo jednoznačně hratelné (3 minuty) a 19. místo také nebylo žádné sci-fi (5 minut). Je to škoda o to víc, že další mírné zlepšení v mezích zákona by nás už nikam moc nedostalo - např. na 17. místo bychom museli ubrat 9 minut a na 15. místo bychom už více než 15 minut. 

Konec ale dobrý, všechno dobré a už teď se těším, co zase Cetebe.hu vymyslí do dalšího roku.

pondělí 24. září 2018

Vzpomínka na Zermatt

Už dost vody uplynulo od doby, co nás naposledy vezla lanovka na start závodu. A když se naskytla příležitost zopakovat si švýcarské zážitky, nebylo co řešit.

Herlíkovice v Krkonoších znáte možná ze sjezdovek. Sousední Benecko znáte z běžek zcela jistě. Pro mne jsou ale Herlíkovice od tohoto víkendu především prostor pro super orienťák, kterému vévodí rozhledna Žalý (1036 m.n.m.).  

Mapa a vůbec celý závod Východočeské oblasti příjemně překvapily hned na několika frontách. Vrcholové partie a i velká část svahu byly velmi dobře průběžné; borůvčím se dalo kličkovat a podložka byla mnohem rovnější a méně kamenitá, než by člověk očekával v takové výšce. Takže oslabený kotník vydržel téměř až ke konci.
Výkon na pohodu (foto: pořadatel)
Stavba zajímavá - kontroly v jámách na směr byly docela záludné, velmi těžko se vizualizovaly a ani v okolí k dohledávce nebylo mnoho dalších objektů. Chyby na 30 vteřin a i více tak naskakovaly velmi snadno. Průběh kolem rozhledny Žalý jsem šel intenzivně až tak, že jsem málem smetl polské pantáty. Před dlouhým postupem jsem doběhl Heppyho (poprvé v životě), ale nakonec to nebyl Happy Day - netrvalo totiž dlouho a on byl fuč.

Zásadní byl i dlouhý postup, kde jsem provedl ne zcela šťastnou myšlenkovou iteraci. Úvaha ve stylu - postup rovně vypadá lépe, tak to stavitel myslel, že se to má oběhnout - nebyla úspěšná. Celkově se mi nicméně běželo příjemně - ono když je na 6 km hned 540 metrů seběh, tak to člověku běží docela samo.

Závod je v rodinné kronice historický - Mareček se poprvé dostal na stupně vítězů. Kamča vyhrála a já porazil v hlavní kategorii mužů hned 15 Východočechů.
Mareček do cíle makal tak, že mu málem spadla rozvázaná bota

pátek 7. září 2018

Jestřebí hory

Pěkný hřeben s historickou hodnotou (československé opevnění) nabízejí Jestřebí hory naproti legendární Závoře. Zde jsme si užili letošní Cenu východních Čech. Zádumčivá atmosféra úvodní fotografie zcela vystihla realitu trochu pošmourného počasí. Zejména deštivá sobota připomněla, že na konci srpna může být klasika v podhůří Krkonoš opravdu severská.
Pasáž v E3 v kamenitém severním svahu
Kamča vyhrála elitu, takže odjíždět jsme mohli potěšeni. Osobně se mi tentokrát nejvíce povedla klasika (550m převýšení), kdy jsem sice nevyřešil vše ideálně, ale šetřil jsem se na závěr a 6. místo v H21A v této etapě pro mne bylo absolutní maximum. Jinak některé postupy byly poměrně drsné, šly se prudké traverzy hustníky, nebo kluzké kamenité svahy, místy byly porosty k diskusi (možná bych preferoval i větší generalizaci, byla by spolehlivější). Tratě byly 1:10 000 i na klasice, protože jinak by se ty vrstevnice holt nevešly. I fáborky byly slušně fyzicky náročné. V závěrečném handicapu jsem pak musel po půlce závodu šetřit kotníček.

Pro závodníky, co spěchají domů a mají jen trochu času, doporučuji rozhlednu na Markoušovickém vrchu.