úterý 25. srpna 2015

Tři divoženky

Salomon Trail na Lipně "v korunách stromů" je naše srdeční záležitost. Pěkná trať, dětské atrakce, výhledy na plující lodě a navrch excitovaný Standa Bartůšek.

Kamča na Lipně pravidelně trhala rekordy, předloni po dramatickém souboji s Lenkou Šibravovou a Pavlou Havlovou (Fričkovou) v čase 1:46:18, loni dokonce zlepšila traťový rekord na 1:44:29. Letošní čas 1:50:12 ale stačil jen na 2. místo za fenomenálně běžící Katkou Matrasovou, která vyhrála letos už třetí závod celé série a právem si tak letos brousí zuby na celkové vítězství.
A hurá dolů
Obrovskou radost nám udělala Magdalenka, která srdnatě závodila v kategorii dětí do 6 let a ve svém ročníku neměla konkurenci.
Sorry holky, ale trenér mi řekl, že mám utíkat jako vítr
Pochvalu zaslouží i Alička, která v legínkách, oblečená do šatů s kočkama a namalovaná jako motýl bojovala o každý metr.
Pokud si můžu vybrat, tak si dám 800m rychle spíš než 21km pomalu

neděle 16. srpna 2015

15. ročník Okolo Libice

Loňské vydání závodu Okolo Libice nás velmi zaujalo a tak jsme se k zopakování nemuseli nechat dlouho přemlouvat. Navíc všechny z našich dětí letos dorostly do strategického věku, kdy byly nejstaršími ve svých kategoriích, což se také počítá.
Leader stáje a jeho domestikové
Všichni srdnatě bojovali, přičemž největší aplaus si stejně jako loni zasloužila Magdalenka, která v kategorii benjamínků v časovce na 80 metrů nedala zbytku pole vůbec šanci.
Holky, kluci, nezdržujem se a jedeeem si pro müsli tyčku a zonku...
Sice jsem původně nechtěl vůbec jet a mám jen sandály, ale tenhle kopeček dám!
I když červeňáček je sympaťák, stejně chci být v cíli dřív.

středa 12. srpna 2015

Vodní pólo je psina

Nejprve je nutné doběhnout na hřiště...
... poté uzmout míč ...
... a nakonec nekompromisně skórovat.

úterý 11. srpna 2015

Na Sněžku v létě už ani párem volů

Naše letní dovolená v Krkonoších znamenala ráno vstát, navléknout na sebe všechno, co člověk má, výlet, odpoledne z nečasu rychle do chalupy, zapálit kamna a už radši nevylézat. Trefit v tropické sezóně jediných pár studených dní a vyrazit přitom do studené chalupy v horách, tomu se říká pešek.

Když se po třech dnech konečně počasí zklidnilo, usoudili jsme, že je čas vyrazit na česko-polskou Snøhettu. Ambice byly vysoké, Magdalenka měla dokázat, že z Pomezních bud dojde na Sněžku po svých. Začátek byl v klidu, kromě ilegálního polského sběrače borůvek jsme vesměs nikoho zajímavého nepotkali. Od Jelenky se začaly zvolna připojovat skupiny (zejména Poláků) a signalizovaly, že natěšených turistů nebude dnes málo. Těsně pod Sněžkou potkáváme Marečkovu kamarádku ze školky, která drkotá zubama. A už vidíme, že na vrcholku sami opravdu nebudeme.
Zatím ještě nedošlo na obligátní "kdy už tam budeeem?"
Nahoře je vůkolem narváno, 6.6 stupňů a vítr 8.2 m/s. Děti cestou zabavujeme mj. diskusí o tom, kudy přesně nahoru vyjel Miloš Zeman a proč sem vůbec lezl, když neumí jít po svých; další kratochvílí je písnička, že kdo hodně lemtá, přečůrá i prezidenta. V Poštovně je díky počasí nemilosrdný boj o místo, takže pohledy píšeme v cuku letu a hurá dolů.

Jelikož lanovka jezdí na Růžohorky, potkáváme při sestupu k Růžohorkám bohatou módní přehlídku pitoreskní výbavy do šesti stupňů a prudkého větru. Tatínkové s golfkami v rukách a dětmi na ramenech, kapesní psíci, občas nějaké kraťásky a žabky. Líbil se mi i pubescent, který důsledně dodržuje pravidlo uvolněných a nezavázaných tkaniček.
Nejstrašnější šelma, kterou lze v Krkonoších potkat
Na sestupu si užíváme hlavně Děčínskou boudu s výbornými domácími sýry a erárním koťátkem na hraní. Jsme hrdí na Magdalenku, která ušla 14km a 700m převýšení po svých, jen nám přitom trochu vytahala dlaně.
Tak už si Magdalenko tedy sedni...
A shodujeme se, že v létě, během dne a při funkční lanovce by na Sněžku táhnul jen vůl, respektive pár volů.

pondělí 10. srpna 2015

Tatramatka

Navzdory některým minusům, například nedostatku zpřístupněných cest vzhledem k počtu návštěvníků, jsou Tatry pramatkou české (fyz)kultury.

Cílem letošní návštěvy Tater nebylo zažít orienťácké eldorádo v krásně zmapovaných kouscích panenské přírody, protože ho bohužel nadobro zničila vichřice před bezmála deseti lety. Nebylo ani cílem udělat si vysokohorské soustředění, protože na něco takového nemáme kapacitu a vlastně ani motivaci. I tak jsme si ale nemohli odpustit občas se trochu popoběhnout. 
Jamské pleso pod Kriváněm, vděčný cíl cesty s malými dětmi
První rychlejší cesta byla na Rysy, které jsme ze Štrbského plesa (převýšení 1600m) a zpět na Popradské pleso dali i s kocháním pod tři hodiny. Pěkný run4fun byl ryzí trail Nový Smokovec-Velické pleso (převýšení 700m ) traverz a klesání na Hrebienok. Načež závěrečný úprk 4 km do Nového Smokovce za 15 minut dokonale kontrastoval s úvodním úporným stoupáním a hopsáním po kamenech.
Nástup do Malé Studené doliny
Hlavní rodinný výlet celého týdne se snažil využít hezké partie: Starý Smokovec - Hrebienok - Priečné sedlo - Zbojnická - Prielom - Východná Vysoká - Slezský dom - Nový Smokovec. Zejména výhledy z Východné Vysoké se povedly, řekl bych, že šlo o jedny z nejbohatších výhledů, které jsme v Tatrách zažily a to víceméně mimoděk, na odbočce z hlavní trasy.
Priečné sedlo z přístupnější strany
Tatry doporučuji a ideálně po železniční ose, protože Praha - Poprad lze jet za méně než 7 hodin. Jelikož ale pojedete přes Studénku, neberte si ale místenku v prvním ani v posledním vagóně.

středa 29. července 2015

Ostrava!!!

Když Ostrava, tak tři vykřičníky. A za každým vykřičníkem jedna medaile. 

Rozhodnutí uspořádat další Salomon City Trail v Ostravě jsme kvitovali s povděkem. Ostravu vůbec neznáme a prakticky vše, co jsme o ní slyšeli, zavánělo kontroverzí. A nemýlili jsme se. Hned shromaždiště bylo v bývalé koksovně, která je součástí  fantasticky renovovaného "trojhalí" Nové Karolíny. V obrovském ostravském pařáku šlo o luxusní útočiště, které kontrastovalo s industriálními prvky podél úvodu a závěru trati.
Aličko, makej!
Součástí trati hlavního závodu byl i výběh na haldu Emu. Nás ale nejvíce zaujaly dětské závody v Trojhalí, kterého se zúčastnily všechny naše ratolesti. Mareček spurtoval těsně 2., Alička v závodě dětí až do 12 let srdnatě bojovala se stejně starým kamarádem, což jí vyneslo také 2. místo.
Honzík Schorný součástí party
Nakonec i Kamča byla 2. ve své kategorii a 3. celkově. Takže když Ostrava, tak tři stříbrné vykřičníky.

úterý 21. července 2015

Tři tripy in Dolomity

Tradiční třídenní výlet do Dolomit měl letos trochu jiné parametry; namísto Sextenských Dolomit jsme zamířili na jihozápad s cílem přejet Dolomity od východu na západ.

První den padá volba na Monte Antelao, krále Dolomit (Marmolada je jeho královnou). Mapa nabídla cestu "Laste", která není via ferrata, ale jak píšou horolezci, je "very dangerous if wet or icy, very strenuous as a daytrip". Kousek za sedlem La Bala začínají šikmé plotny, po nichž je rozsypána suť jemná jako cukřík. Což znamená jít velmi opatrně a tohle zpomalení nám rozumným rodičům se třemi dětmi vystavilo stopku. Navíc jsme pozorovali, jak po splazech pravidelně padají kameny z odtávajícího sněhu. Na vyšších partiích jsou mimochodem i delší partie I-II lezení. Popis cesty je krátce v angličtině a trochu dobrodružněji v češtině zde a zde.
Vrchol si necháme na příště
Kámen vpředu, vzadu, vpravo a vlevo
Procházka kolem Tofana di Roses, kde jsme objevovali starší chodníčky v kleči, následovala druhý den. (Zkrátka není radno se spoléhat na 15 let starou mapu, ani když jde o největší cesty.) I když se nabízel výstup stěnou na vrchol, dali jsme si raději výlet na pohodu s obhlídkou zbytků opevnění z první světové války. Den byl zakončen romantickým přespáním na Passo Pordoi v cca 2200 m.n.m.
Marmoláda přede mnou (na obzoru), marmeláda přede mnou (v kufru auta)
Není tahle nemovitost na prodej?
Piz Boe v masivu Sella byl návratem na místo činu z roku 2010, tentokráte ale dvě děti (Aličku a Marečka) nahradilo jedno věčné dítě (Koprda). Vystoupali jsme ještě před návalem turistů a užili si zblízka divadlo v podobě zásobování chat pomocí vrtulníků.  
Tenhle pašík žijící ve 2900 m.n.m. má víc červených krvinek než Kateřina Neumannová po aplikaci kyslíkového stanu
Pozdrav od Salomon girl
Pak už následoval jen přejezd dalšího sedla, jako každý rok za odměnu káva pod horami a nakonec rychlá spojka domů, kdy Koprda stihnul dokonce i poslední vlak z Budějovic do Prahy se slovy "v Českých Budějovicích by chtěl přespat každý - tedy až na mně..."

středa 1. července 2015

Nuda v Praze

Trávit čas cestami na letiště a na jejich terminálech bývá obvykle nuda. Dnes ale o nudě nebylo ani řeči. 

Netradiční odjezd z Prahy začal na Nádraží Veleslavíně, kde namísto portýra přivítal cestující na autobusovém terminálu kouřící nádražní domek a kolem něj pobíhající policisté. Pak začaly rychle šlehat plameny a k nim začaly přijíždět první hasičské vozy. Na místě bylo nakonec údajně pět jednotek hasičů. Co se týče mne, podle zpráv z webu jsem měl nakonec štěstíčko, protože linka 119 mne ještě vzala; poté se terminál údajně uzavřel.


Druhé zpestření, už ne adrenalinové, byl přílet Airbusu A380 na Ruzyň. Zvolna rolující obr byl elegantně přivítán oslavnou fontánou z hasičských vozů (nechyběly na Veleslavíně?) - viz pár fotek v mém albu. Stroj pro 880 pasažérů a speciální obslužnou rampou za 150 mil. Kč je vskutku impresivní; chvílemi to vypadalo až tak, jakoby celé letiště přestalo pracovat a jen uhranutě sledovalo tohoho brontosaura (ano, jde o nesprávný název, Mareček by řekl správně diplodoca anebo apatosaura), který se právě snesl z nebe.
"Welcome to Václav Havel Airport Prague!" No, nezní to trochu zvláštně?

úterý 30. června 2015

Salomon City Trail Praha

Na sobotním city trailu na Petříně jsem nemohl být a proto jen můžu citovat Kamču, že kopce jí nesedly a v závodě se "dotrápila" ke 3. místu. Účasti ale nelitovala, ne nadarmo jde o závod, který byl v jedné loňské anketě nejpopulárnějším závodem první poloviny roku.
Ne nadarmo se říká - výraz hovoří za vše
Největší radost z výkonu a trofeje má samozřejmě Magdalenka

neděle 21. června 2015

Návštěva u Eduarda

Letošní MČR v middle v areálu Eduard nad Jáchymovem bylo proklatě studené. Zatímco před 14 dny jsme se pařili v třicetistupňovém parnu, tento víkend kšiltovky a tílečka nahradily kulichy a zimní bundy. Pět stupňů na konci června není úplně to pravé ořechové.
Momentka pod Klínovcem
Krušné hory naštěstí kromě krušného počasí neukázaly krušné tratě. Závody byly naopak velmi rychlé a rozestupy díky tomu poměrně malé. V semifinále si Kamča potvrdila, že že život je fér, i když trochu to trvá - loni na MČR nešťastně nepostoupila do finále o 9 vteřin, letos postoupila o 10 vteřin (škoda jen, že na úkor Alenky Voborníkové). V neděli ve finále spáchala větší chybu už na K1 a nakonec doběhla 15., s čímž byla nakonec docela spokojená.