pondělí 24. září 2018

Vzpomínka na Zermatt

Už dost vody uplynulo od doby, co nás naposledy vezla lanovka na start závodu. A když se naskytla příležitost zopakovat si švýcarské zážitky, nebylo co řešit.

Herlíkovice v Krkonoších znáte možná ze sjezdovek. Sousední Benecko znáte z běžek zcela jistě. Pro mne jsou ale Herlíkovice od tohoto víkendu především prostor pro super orienťák, kterému vévodí rozhledna Žalý (1036 m.n.m.).  

Mapa a vůbec celý závod Východočeské oblasti příjemně překvapily hned na několika frontách. Vrcholové partie a i velká část svahu byly velmi dobře průběžné; borůvčím se dalo kličkovat a podložka byla mnohem rovnější a méně kamenitá, než by člověk očekával v takové výšce. Takže oslabený kotník vydržel téměř až ke konci.
Výkon na pohodu (foto: pořadatel)
Stavba zajímavá - kontroly v jámách na směr byly docela záludné, velmi těžko se vizualizovaly a ani v okolí k dohledávce nebylo mnoho dalších objektů. Chyby na 30 vteřin a i více tak naskakovaly velmi snadno. Průběh kolem rozhledny Žalý jsem šel intenzivně až tak, že jsem málem smetl polské pantáty. Před dlouhým postupem jsem doběhl Heppyho (poprvé v životě), ale nakonec to nebyl Happy Day - netrvalo totiž dlouho a on byl fuč.

Zásadní byl i dlouhý postup, kde jsem provedl ne zcela šťastnou myšlenkovou iteraci. Úvaha ve stylu - postup rovně vypadá lépe, tak to stavitel myslel, že se to má oběhnout - nebyla úspěšná. Celkově se mi nicméně běželo příjemně - ono když je na 6 km hned 540 metrů seběh, tak to člověku běží docela samo.

Závod je v rodinné kronice historický - Mareček se poprvé dostal na stupně vítězů. Kamča vyhrála a já porazil v hlavní kategorii mužů hned 15 Východočechů.
Mareček do cíle makal tak, že mu málem spadla rozvázaná bota

pátek 7. září 2018

Jestřebí hory

Pěkný hřeben s historickou hodnotou (československé opevnění) nabízejí Jestřebí hory naproti legendární Závoře. Zde jsme si užili letošní Cenu východních Čech. Zádumčivá atmosféra úvodní fotografie zcela vystihla realitu trochu pošmourného počasí. Zejména deštivá sobota připomněla, že na konci srpna může být klasika v podhůří Krkonoš opravdu severská.
Pasáž v E3 v kamenitém severním svahu
Kamča vyhrála elitu, takže odjíždět jsme mohli potěšeni. Osobně se mi tentokrát nejvíce povedla klasika (550m převýšení), kdy jsem sice nevyřešil vše ideálně, ale šetřil jsem se na závěr a 6. místo v H21A v této etapě pro mne bylo absolutní maximum. Jinak některé postupy byly poměrně drsné, šly se prudké traverzy hustníky, nebo kluzké kamenité svahy, místy byly porosty k diskusi (možná bych preferoval i větší generalizaci, byla by spolehlivější). Tratě byly 1:10 000 i na klasice, protože jinak by se ty vrstevnice holt nevešly. I fáborky byly slušně fyzicky náročné. V závěrečném handicapu jsem pak musel po půlce závodu šetřit kotníček.

Pro závodníky, co spěchají domů a mají jen trochu času, doporučuji rozhlednu na Markoušovickém vrchu.

čtvrtek 6. září 2018

Prokletá numerologie

Dívám se náhodou na počty dosavadních příspěvků podle jednotlivých kategorií. A co nevidím?
  • 222 v kategorii orienteering
  • 222 v kategorii run4fun
  • 222 v kategoriích Alice a Marek

pondělí 27. srpna 2018

Pěkná, pěkná, pěkná...

Slovy otce olympijské vítězky byla letošní PPčka pěkná, pěknáá, pěknááá...

Představte si temný les. Právě přestalo pršet. Chvilka před sedmou večer. Hustníčky okolo. A já zoufale hledám cosi ve středu kolečka. Takové situace mne provázely hned v první etapě Pěkných prázdnin na Branžeži, když jsem se snažil na mapě 1:10 000 vylovit něco, co by mi pomohlo v hledání lampionů. Nakonec se mi ale vše podařilo najít a některé kontroly dokonce i vícekrát - stejně jako na Valečově jsem měl problém v tempu udržet správné pořadí kontrol.
Chuťovka pro elitu se až na jednu kontrolu nelišila od naší tratě
Všechny tři etapy byly zajímavé. Nebyly až tak brutálně horolozecké jako předchozí víkend na Valečově a i ve známých prostorech na Kosti, kde jsem v posledních letech byl několikrát, nabízely novinky k řešení. Vrcholem byla rychlá závěrečná etapa na "norských" plotnách na Branžeži, kde kuriozitu byl fakt, že kromě sběrky jsme s fáborky (HDR) jednu kontrolu v lese.

Pěkným zpestřením Pěkných prázdnin byl i sběr přání pro server O-News. Nás potěšilo, že jedno z přání vybraných jako nejpěknější bylo přání od Majdy; vůbec nevadí, že ve skutečnosti šlo o společné dílo s Míšou Benešovou.

Mimochodem, při vyhlášení jsme se usmívali pod fousy, když jsme zjistili, že pořadatelé nepřerušili tradici a opět do cen pro elitu zařadili hygienické vložky. Říkám si, jaký hygienický materiál bude asi zvolen příští rok? (V této souvislosti si nemohu nevzpomenout na pětidenní někdy v roce 1989 a na setkání s fantastickým marketingovým sloganem, který měl na svoji dobu docela odvahu: "Toaletní papír Harmasan uspokojí i tu nejnáročnější prdel.")
 
S Pěknými prázdninami končí moje období prázdninových duelů s Hubánkem. Ač jsem zaznamenal drtivou prohru 3:8 (pokud jsem vyhrál, šlo vždy o middle), těším se alespoň faktem, že v posledních dvou etapách šlo o prohry těsné, nikoli děsné. Navíc celkové 6. místo v H21A a skalp např. Michala Jedličky jsou pro mne cenné výdobytky.

pondělí 13. srpna 2018

Prach v očích, ostny v těle, sršni za pozadím

Každé čtyři roky se volí Poslanecká sněmovna (pokud se sama nerozpustí dříve). A každé čtyři roky probíhají Rumcajsovy míle na Valečově (pokud se nezruší kvůli hrozbě požáru).

Před osmi lety se mi ve skalních labyrintech podařil husarský kousek, když jsem si v E2 doběhl pro 2. místo v kategorii H21A. Kamča tehdy měla také dobrý rok, skončila druhá a porazila o místo v té době vycházející devatenáctiletou hvězdu Denisu Kosovou. Před čtyřmi lety jsme zavítali jen na den; letos tudíž nastal čas na plnokrevnou účast.

Jsa o osm let starší a méně prozíravý, nedopatřením se společně s ostatními členy oddílu hlásím do elity. Což mne dostatečně vytrestalo neustálým lozením po čtyřech, zkrvavenými končetinami z akátových hustníků a také troškou adrenalinu v zarostlém sadu při čekání na nálet sršňů.

Lahůdka ke konci E2
V každém případě si kromě škrábanců domů přivážím opět jedinečné zážitky. A to zejména z E2, která byla v případě úspěšných kontrol ve stylu kulečníku (ťuk-ťuk), v případě méně úspěšných kontrol ve stylu motorizované rikšy (tuk-tuk), které jaksi došel benzín.

Proč je Kamča bosá? Zkrátka jí ještě nepřišly nové Mizuno Hayate 4, model roku 2018
Kamča si doběhla po solidní 3. místo, když ji potrápila vedro v E2, Alička si v D12 vyzkoušela pár těžších kontrol ve skalách a Mareček s Majdou si nás povodily po fáborkách. Škoda jen elity, která byla početně oslabená díky paralelně pořádané Grand Prix Polonia v Jakuszycích. Člověk se holt na víkend jen tak nenaklonuje (tedy aspoň prozatím to nejde).

pondělí 6. srpna 2018

Opět ve Fredrikstadu

Loni jsem zde psal o nezapomenutelných severských zážitcích z terénu u Bedřichova a tak když byly do Bedřichova alias Fredrikstadu vypsány hned dva závody, dokonce na rozšířených mapách, program srpnového víkendu neznal kompromisu.

Mapaři pro tuto dvoudenní LokoTour skutečně nezklamali a zvládli nově pokrýt nejen prostor na západ okolo Klikvové louky (samotná rašeliništní louka, kde pramení Bílá Nisa, je kvůli ochraně nezmapovaná), tak i prostor na sever od Královky až po Novou louku, včetně Blatného rybníčku. Což pro příznivce echt horské podložky zní fantasticky. A fantazie to i skutečně je.

Úvodním závodem jest long na 10km. Postavit v tomto extrémním terénu na poměrně malé mapě klasiku není jednoduché, zde se to velmi dobře podařilo. Typ lesa se hodně střídal a s ním i typy postupů. Dlouhý postup na K5 byla zásadní, bylo možné jít dolů a nahoru přes stadion (kolem startu i cíle) anebo po lesních cestičkách zleva, což Hubánek vymyslel jako velmi dobrou variantu. Moje prostřední varianta, zvolená v alibistické snaze ušetřit si vrstevnice, se vůbec nevyplatila, protože i jen 300 metrů přímého postupu přes těžký les znamenalo citelnou ztrátu.
Zdání klame - i když K14-K17 vypadají jako jednoduché kontroly, v této části lesa šlo o neskutečně těžkou podložku, navíc K17 byla zašitá uprostřed borůvčí jak pro milovníky kešek

Z pohledu nedělního middle byla long ale jen taková trochu delší a opatrná ochutnávka rozličných laskominek z rotujícího čínského stolu, zatímco middle byl hlavní chod. O middle bych bez diskuse prohlásil, že šlo o jednoznačně nejzajímavější a nejvíc extrémní terén, který jsem po dlouhou dobu v Čechách zažil. Velmi často extrémně těžká podložka s borůvčím a kameny (těžší zmapované části jsou snad jen vrcholové partie nad Harrachovem), detaily v zarostlých bažinách, neustálé poskakování a zvedání nohou a po většinu času prakticky absence možnosti jít nějaké pravidelné tempo.
I zkušení závodníci dokázali dlouze točit volantem - zde Bášova mapa a chyba na 3 minuty na K18
Navigačně bylo vše zvládnutelné, bylo ale absolutně nutné držet směr a číst na postupu všechny záchytné tvary. A hlavní bylo i jít směrově dobře do dohledávky. Hodně lidí neuvěřitelně chybovalo (viz Sosák: "v oblasti 15-19 jsem nějak ztratil kontrolu nad svým orienťákem a jen sem tam nějak plácal") a tak jsem měl unikátní příležitost přiblížit se hvězdám jako je Mrazák a Sosák; něco mi k tomu ale chybělo. Zejména mne mrzí pytlíček, který jsem omylem zahájil v opačném pořadí (1:30 min ztráta).

Celkově si píšu 32. ze 103 v H21L; spokojený jsem nejen s tímto výsledkem, ale i z toho, že vlastně nejlepší mezičasy jsem měl právě na těch nejhustších a nejméně přehledných postupech.

středa 25. července 2018

HSH Vysočina Cup: edice 2018

HSH Vysočina Cup, alias Botas, se snažím v lichých letech nevynechávat. Letos byl sice rok sudý, terén pod Lipnicí nebyl ale vůbec lichý. Navíc šlo o 25. výročí, tudíž příležitost zavzpomínat na úplně první ročník ve Svratce, který si ještě velmi dobře pamatuji.

Cíl byl jasný - poprat se s oddílovými soupeři o dva roky mladšími (Hubánek a Karlos) a o patnáct a dvaadvacet let mladšími (Matěj a Pepa). Slibným prvkem bylo i spaní v hlučném kempu v blízkosti shromaždiště, kde pořadatelé během nocí pořádají hned několik hudebních seancí (ve stylu: pět společensky unavených pořadatelů se ve tři ráno posadí k rozeřvaným reproduktorům).
Vzhůru po stopách autora Zrádce národa v Chotěboři
Ze sportovního hlediska byla kategorie H21B optimální volbou - nabídla mi boje o širší stupně a délkou byly tratě umírněné. V první etapě jsem na middle zazářil (3. místo), v dalších dvou to bylo pokaždé 9. místo, celkově 6. Kotníček přežil i devastaci v poslední etapě. Takže spokojenost. 
Mareček stínovaný Jáchymem předvedl v HDR skvělé výkony
Botas nabízí ale i jiné zážitky - kromě čtení z Haškova Švejka šlo především o krátký kros. Zde naše rodina sehrála významnou roli. Mareček natáčel závod kluků z kamery na čele ("Marečku, hlavně neběž první, ať natočíš i někoho před sebou!"), Alička srdnatě bojovala mezi děvčaty a jelikož žádný z těchto závodů nám poukázku na malinovku nepřinesl, bylo zajištění rodinného občerstvení nakonec na Kamče.
SK Chotěboř vs. Tesla Brno

pondělí 25. června 2018

Boot camp triatlon na Malé Straně

4:40 budíček. 5:00 odjezd na kole do centra. 5:30 příjezd na Malou Stranu. 6:15 se leze do Čertovky a už to začíná. Triatlon Boot campu Hanky Dvorské.

Když udělat něco trhlého, tak aspoň v centru města. A proč ne rovnou pod Karlovým mostem před zraky turistů, kteří si přivstali na ranní procházku. Podobné myšlenky šly Kamčinou hlavou, když se hlásila na Malostranský triatlon v režii sympatické kaskadérky, cvičitelky a běžkyně Hanky Dvorské.
Na čele plavcochodců; letošní nízké průtoky vody mají i své výhody
Šílenost násobil fakt, že dotyčné ráno bylo jedno z nejchladnějších za poslední dva měsíce. Vlézt do Čertovky bez neoprenu vyžadovalo nemalou odvahu; naštěstí vody nebylo mnoho a tak se parodie na plavání mohla střídat s během ve vodě těsně nad pás (not-so-deep water training).
Následovalo kolo až k obrátce u Libeňského mostu, kde Kamče čelo mužského závodu nenávratně zmizelo a odsud rychlý návrat nazpět na Malou Stranu. Poslední laskominkou byl výběh na Petřín, kde byla konečně šance trošku se zahřát a doběhnou si pro bezpečné vítězství mezi ženami.
Všichni na Petřín!
Kamča si při této šílenosti zavzpomínala na své krátké triatlonové mládí a tím o trochu omládla. Asi jako Hanka Dvorská, která na sobě podobné elixíry mládí aplikuje pravidelně a - věřte nebo ne - nevypadá vůbec na to, že je o dalších více než 20 let zkušenější. Pro fajnšmekry ještě kompletní obrazárna.

čtvrtek 21. června 2018

Klacky Open alias Paroží Open

Moje drahá polovička se zúčastnila firemních štafet v rámci Klacky Open. Ve hvězdné sestavě s Honzou Šedivým, Jakubem Škodou a Lenkou Mechlovou si vyběhla cennou trofej. Letos nestartovala silná štafeta Mapy.cz, tudíž vítězství bylo o parník.
Není divu, že pánská část týmu o trofej nestojí - kdo by si chtěl domů odnést parohy?

středa 30. května 2018

Bratři v triku

Včerejší trénink byla ukázka vyladěného módního stylu, vzpomínka na MS v běhu do vrchu 2017 v italské Promeně a zároveň připomenutí bronzu českého ženského týmu, na které se podílela i moje drahá polovička.
Kamča díky svým výhrám obléká celou naši rozvětvenou rodinu