pondělí 28. července 2014

Salomon girl

Neodolali jsme a za pěkného počasí jsme pořídili několik ryze amatérských běžeckých foteček s novou kolekcí od Salomonu.
Místo: Rothorn
Místo: Stellisee
Místo: Trockener Steg

neděle 27. července 2014

Orienťák pod Matterhornem

Léčím si puchýře, rty zdevastované opary a na tváři spálenou kůži, ale říkám si... tenhle orienťák zkrátka neměl chybu! 

Švýcaři se snažili udělat ze Swiss O'Week 2014 bezchybné závody, což není pro téměř 5 tisíc lidí v terénech mezi 2-3 tis. m.n.m. triviální, a to i s ohledem na to, že některé etapy začínaly už v 8 hodin ráno. Nakonec největším nepřítelem bylo nezvykle deštivé počasí, se kterým se Švýcaři dokázali poprat mistrovským tahem; geniální rošádou prohodili páteční a úterní etapu, načež v pátek na přehozenou královskou etapu ve 2900 metrech n.m. vysvitlo sluníčko, z mraků nad shromaždiště vylezl Matterhorn a bylo prakticky ideální počasí.
E2, pohled na Breithorn (vpravo) a vrcholy Liskamm (vlevo)
E2, ledovcem krásně vymodelovaný až vymazlený terén
Etapy probíhaly ve třech typech lesa. První typ kolem 2000 metrů znamenal extrémně prudké zalesněné či kamenité svahy. Dle mého názoru nejméně atraktivní terén, kombinovaný se švýcarským stavitelským sadismem (extrémní převýšení, nebezpečné přeběhy přes suťoviště). Druhý typ kolem 2500 metrů nabízel otevřené, travou zarostlé a nádherně modelované "planiny". Šlo o velmi pěkné a rychlé terény, kde se - jak jsme viděli poslední den - hraje tzv. "alpský golf", nejvýše položený golf na světě. 
Mraky, mraky a mlha; krásné scenérie zůstávaly většinou za oblaky
Poslední typ byl až ve výšce 2900 metrů, kde se nachází prakticky čistá skála a štěrk, kombinace skalních ploten, srázů, drobné sutě a jezírek. Zcela mimořádný a neopakovatelný terén, přitom běhatelný, řekl bych že s opatrností nijak nebezpečný a zároveň s nepříliš velkým převýšením.
I takto může vypadat koridor ke startovnímu lampionku
Samozřejmě by se na závodech našly drobnosti, které by se daly rychle ku prospěchu všech vylepšit - např. mezičasy neobsahovaly průběžné ztráty ani pořadí. Tratě byly občas nesmyslně fyzické (typicky 9 vrstevnic nahoru a dolu), ale to je asi národní povahou. V terénu bylo na daný počet lidí poměrně málo kontrol, např. mezi HAL-DE byl překryv obvykle ve 20% kontrol; v kombinaci s více než 100 lidmi v kategoriích (a intervalem 1 minuta) tak v přehledném bezlesném terénu bylo velmi často u kontrol extrémně husto.
Typická kontrolka
Nicméně celkově se jednalo o zcela fantastický až fantaskní zážitek. I když počasí bylo převážně nepříznivé, etapy nakonec proběhly a byly zvladatelné. Na volné dny vyšlo počasí skvěle, tudíž odjíždíme nadšeni a s očekáváním, kdy tenhle cirkus v Zermattu vypukne nanovo.

pátek 25. července 2014

30 vteřin na čele

Na 4. etapu Swiss O'Week 2014 byl připraven v elitě masový start. A když masový start ve Švýcarsku, tak samozřejmě do nejprudšího kopce, který je k dispozici. Kamču si hned před startem neočekávaně zavolal pořadatel a dal jí jako průběžné 17. závodnici GPS jednotku, což byla určitě velká pocta.

Aby se Kamča odvděčila pořadatelům a zároveň trochu zviditelnila dres CTB na mezinárodní scéně, rozeběhla závod zcela nekompromisně.
Holky, jdeme do toho...
Kopec byl nekonečný a nahoře se Kamča objevila druhá, jen těsně za Judith Wyder (3x zlatá z letošního MS).
Na čele Kamča, za ní Judith Wyder, Simone Niggli a další hvězdy světového orienťáku
Atmosféru masového startu žen (frenetické fanoušky a dron s kamerou nad hlavou) si můžete (bohužel jen velmi letmo) vychutnat v pořadatelském šotu cca v čase 7:24-7:34.

úterý 22. července 2014

Porazila jsem Simone Niggli...

Zahájení Swiss O'Week 2014 provázela malá senzace, když v prologu elitu udělala 23-násobná mistyně světa Simone Niggli obrovskou chybu hned na první kontrolu (ztráta 1:54 na Kamču). Díky této minele si hned několik děvčat (včetně Kamči) mohlo říct - zřejmě poprvé a naposledy - že porazily Simone Niggli.

A právě tohle jedno uvolněné místo byl pro Kamču příslovečný chlup štěstí, který ji zajistil poslední postupové 12. místo. V šestičlenném semifinále za velmi silné účasti nakonec doběhla na výtečném, ač nepostupovém 4. místě.
Semifinále ve velmi slušné společnosti
Pro Kamču se tak Zermatt stal letos teprve třetím sprintem, v pořadí Zhoř-Znojmo-Zermatt.

středa 9. července 2014

Montreux - Les Rochers-de-Naye

18,8km - řeknete si, pche, necelý půlmaratón, to mám za chvíli, ale přidejte si k tomu 1600m převýšení a z kakaíčka je rázem silná káva. 

Na tuto štaci vyrazila Kamča do švýcarského Montreux. Cílem bylo s veškerým respektem přežít a co nejrychleji absolvovat parametry, na které pár dní předtím na túře potřebovala minimálně půl dne.
Někdy je lepší nic nevědět, nic nevidět
Naštěstí pro český tým došlo den před závodem na motivační večeři s legendárním Jonathanem Wyattem. S takovou psychologickou výhodou se hned kopce snižují na 50%. Skvostné výhledy navíc také snižují převýšení o tzv. estetický koeficient kopce.
Pane doktore, vy jste se zase kochal?
Cílový kopeček
A co výsledky? 6. místo je fajn, zvláště když se k tomu dodá, že fenomenální Robert Krupička doběhl pátý. Odstup od vítězky nicméně činil minutu na kilometr a na traťový rekord Angeliny Joly (ano, tohle jméno není ani překlep ani vtípek od hackerů) by to chtělo dokonce o 23 minut zlepšit čas. Třeba příště.
Cesta zubačkou dolů byla jak ze železničářské pohádky

úterý 8. července 2014

Dolomity ve 3D

Monte Cridola (2581m) byla naše první zastávka v Dolomitech. Na celodenní túře jsme nepotkali ani živáčka, i bivak Vaccari byl úplně osamocený. Na úvod se tak určitě vyplatilo vybrat si málo frekventovanou oblast východních Dolomit.
Cestička byla sporadicky prochozená - popadané stromy, valící se kameny v suťovišti; nicméně tenhle jsme opravdu neutrhli my
Ukážu ti cestu rááájem ...
Po půl roce zdarma lekce sjezdového lyžování
Další den následoval přesun do Sextenských Dolomit a výstup jižně kolem Monte Cengia směrem k Tre Cime. Počasí bylo velmi proměnlivé, což kromě závěrečného lijavce jak z Cimrmana byla příležitost si užít hory z trochu netradiční mlžné perspektivy.
Mladíček se teprve učí chodit po horách, pročež nabízí celou variantu pěkných kompozic
Na této výpravě reprezentujeme svoji vlast (aneb konečně pořádný test Kamčiných repre hadříků)
Poslední den byl výstup na Monte Piano - Monte Piana, kde probíhala frontová linie za první světové války. Opět den prakticky bez návštěvníků hor, navíc po čerstvém sněhu a za velmi pěkného počasí.
Takovou ranní scenérii bych si pro ranní čaj přál i ostatní dny v roce
Mlha se rozpouští a ukazuje blyštivé následky nočního nečasu
Opar nad Lago di Landro, i mně se při výstupu kouří až z uší
Výhled na sever na vrcholky Alp
Čerstvý červencový sníh taje doslova před očima
Téměř sto let a zákopy jsou jak ze včerejška
Kříž na italské straně

pátek 27. června 2014

Karibik po osmi letech

Na útěk z vyprahlé Prahy je nejlepší a nejdostupnější Thammühl v Karibiku. Těsně před sezónou je úplně nejlepší - kamiony navážejí čerstvý písek, moře není znečištěné, monzuny nikde a slunečníky jsou volné. Hned za plůtkem pláže je možné dát si miniorienťáček na minidunách v borovém lese. Anebo stačí vyběhnout údolím do skal a v nich člověk s trochou štěstí narazí i na řadu lampionů.
Pohoda k pohledání - navíc se tu platí českými korunami
Pod zadečkem je nepodařená lekce z architektury
Děti se do moře nebojí - nemají tu chaluhy, žraloky, chobotnice ani české gaunery; maximálně připluje nějaká ta sladkovodní středoevropská rybička
Pro mne i Kamču šlo navíc i o vzpomínku na červen 2006.

čtvrtek 26. června 2014

A ještě jedno srovnání: Neirivue-Le Moléson

Stejně jako loni vyrazila skupina kolem Romana Skalského do Švýcarska na běh z Neirivue na Le Moléson (1200m převýšení). Kopec jako ostatně každý rok byl nekonečný, ale zlepšení cca o 6 minut Kamču potěšilo, i když letos její čas na první trojici nevystačil. Do Švýcarska se ale nejezdí jen za výsledky, ale hlavně se pokochat přírodou a také si uvědomit, že máme v naší zemi opravdu hodně co dohánět.
Go, Salomon Team, go...

středa 25. června 2014

Kamčina kuchařka: Jak si trochu spravit chuť

Po nevydařené orienťácké sekvenci elitních závodů na middle (11. místo na Vysočině, nepostup do finále MČR o 9 vteřin) a špetce pechu na klasice na Vysočině (4. místo jen o 25 vteřin) si Kamča trošku spravila chuť silničním závodem. Po velmi dlouhé době se postavila na asfalt a letošní Běh olympijského dne (10km na Ladronce a Strahově) zvládla za 36:58, což je jen těsně za loňským 36:45.

pondělí 23. června 2014

Orientační chůzolezení

Letošní MČR v middle bude nadlouho zapsáno v orienťáckých análech jako čistý extrém. Extrémně kopcovatý terén, extrémně husté skalní město a k tomu extrémně jemná mapa, něco podobného se v Čechách nachází velmi zřídka a spíše jen v menších celcích skalních měst (možná na Supí hoře, možná i v Českém ráji, ale většinou dnes již v zakázaných prostorech). Navíc se podobná místa používají jen jako oživení vícedenních ve skalách (např. závod na 1:3 000 ve Valečově), ne jako vrcholné závody.
Občas jsem měl pocit, že mi Velký bratr šeptá do ouška "hledej, Šmudlo"
Na nedělní finále se objevily velmi kritické názory (Marťan: nelze běžet rychle a střídat tempo, nelze číst mapu, nejednoznačné), jinde se nedostatky berou trošku s ironií (Sosna: "výborná mapa, tedy z pohledu závodníka, co běhá rychlostí chůze"). Můj dojem je umírněný: Můj vítězný čas 56 min v H35B (o 4 minuty lepší než 2. nejlepší čas) ukazuje, že trať byla minimálně o 10 minut delší, než bylo vhodné. Zčásti byla trať zbytečně extrémní (3x přes hluboká údolí je pro vedlejší veteránskou kategorii H35B až moc). Na druhou stranu hodně jsem si ex post vyčítal snahu část skal obíhat (kopce jsou pak fyzicky i mentálně likvidační). Nejtěžší místa se podle mne dala přečíst, navíc stavba kontrol byla (alespoň pro mne, snad kromě K8) docela jednoznačná. Chyby ve volbě, které mi přidaly např. 4-5 vrstevnic na postupu, si můžu přičíst jen sobě. Nicméně neumím si představit, jak probíhal závod starších veteránů, protože tohle bylo podle mne moc i na poměrně trénované mladíky. Ohledně čitelnosti - asi je ke zvážení, jestli více nedoporučovat lupu, která je jinak v ČR zcela zbytečná.

Co se týče našeho dua, Kamča měla velkou smůlu v rozlosování na semifinálové skupiny - o 9 vteřin nepostoupila ze 7. místa, přitom měla 11. čas ze všech závodnic (tj. ve finále bylo 10 děvčat s lepším časem a 14 děvčat s horším časem). Nicméně vzhledem k obtížnosti finále by postup asi nehrál roli. Já jsem bohužel v semifinále H35 zvolil pár špatných voleb a celkově se trápil fyzicky i mapově. V neděli mne trať bavila poměrně hodně, i když až v 2. polovině jsem se s mapou zcela srovnal; naštěstí to bylo zrovna v těch úplně nejtěžších místech. Celkově mně extrém bavil a kdyby se v tomhle terénu postavil závod/trénink na 1:5 000 s menším převýšením, pak by to mohla být prvotřídní zábava. Jinak pro hnutí nezúčastněných doporučuji krátce shlédnout trať H40B z pohledu kamery: