K rozhodnutí Ústavního soudu mám šest poznámek:
1. Jako ekonom zabývající se politickým kontextem ekonomiky chápu, proč se rozhodnutí komentuje jednohlasně v partajních šicích (čím vyšší ohrožení, tím silnější podpora), proč se vrtošivý pak prezident uchýlil k tak nedůstojné kritice a proč ÚS rozhodl jak rozhodl; koneckonců v jaké jiné kauze by měl ukázat svoji moc než v této. Jde o soutěž a konflikty mezi mocenskými hráči, které jsou v určité míře zcela nutné.
2. Jako teoretikovi her mi intuice říká, že možnost předčasně vyhlásit volby (tj. zahrát si volební loterii) by neměla být nějakou výraznou strategickou výhodu pro velké hráče, pokud neexistují nějaké skryté apriori koalice (jejich tichost ale vydrží jen krátce). Dlouhodobě by se voliči měli naučit interpretovat situaci, kdy většinoví hráči se snaží eliminovat malé hráče a sami by se měli rozhodnout, co s tím. Parafrázuji kampaň ODA: je lepší "jít na malou stranu" než "jít na velkou stranu".
3. Jako člověk odkojený postřehy tzv. konstituční ekonomie (část institucionální ekonomie zabývající se endogenními kontraktuálními normami) oceňuji, že ÚS odlišuje kritéria pro konstituční normy a jiné normy. I když by to mohl činit explicitněji.
4. Jako prostý volič se nemůžu ubránit dojmu, že odůvodnění je plné mlhy právnické hatmatilky, která v důsledku ubližuje transparentnosti norem a znemožňuje alespoň racionálním lidem najít legitimitu rozhodnutí. Například srovnávání narušení tzv. jádra ústavy s nacistickým režimem je irelevantní. Proč se klade jiný důraz na intenci původního ústavodárce (který měl 3/5 většinu) a na intenci současné ústavní (3/5) většiny, mi rovněž není zřejmé. Přijde mi divné, že ani hlavní hráči (např. předseda největší pravicové strany) neumí interpretovat ústavu. Hatmatilka otevírá judikativě pole pro rozhodování (moc) a tu mají všichni rádi. Rád bych žil v zemi, kde mi jistotu dává text, který si umí správně vyložit alespoň člověk s dvěma vysokými školami.
5. Jako člověk s mírným vhledem do politických věd se divím, že současný systém nedokáže po 13 let najít cestu, jak změnit váhu reprezentace a akceschopnosti. V roce 1996 bych nevěřil, že proroctví prof. Nováka o neschopnosti hlavních hráčů se dohodnout bude tak trvalé. Všichni přitom víme, že asymetrie pivotní váhy malých hráčů vzhledem k velikosti mandátu prostě musí plodit dlouhá vyjednávání a nestabilitu. Ústavní soud samozřejmě nemůže být iniciátor změn, ale podle mého názoru by se měl aktivně podílet na "screeningu" řešení.
6. Jako ekonom si říkám, jak by podobná situace vypadala v obchodní společnosti. Mohli by minoritní akcionáři napadnout zásadní rozhodnutí většiny, které upravuje práva akcionářů? Zajímalo by mne, jak by na paralelu reagovali obchodní právníci. Je opravdu kvalitatitvní rozdíl v tom, že exit je v případě obchodní společnosti snadný, kdežto v případě občanství nikoli?
1. Jako ekonom zabývající se politickým kontextem ekonomiky chápu, proč se rozhodnutí komentuje jednohlasně v partajních šicích (čím vyšší ohrožení, tím silnější podpora), proč se vrtošivý pak prezident uchýlil k tak nedůstojné kritice a proč ÚS rozhodl jak rozhodl; koneckonců v jaké jiné kauze by měl ukázat svoji moc než v této. Jde o soutěž a konflikty mezi mocenskými hráči, které jsou v určité míře zcela nutné.
2. Jako teoretikovi her mi intuice říká, že možnost předčasně vyhlásit volby (tj. zahrát si volební loterii) by neměla být nějakou výraznou strategickou výhodu pro velké hráče, pokud neexistují nějaké skryté apriori koalice (jejich tichost ale vydrží jen krátce). Dlouhodobě by se voliči měli naučit interpretovat situaci, kdy většinoví hráči se snaží eliminovat malé hráče a sami by se měli rozhodnout, co s tím. Parafrázuji kampaň ODA: je lepší "jít na malou stranu" než "jít na velkou stranu".
3. Jako člověk odkojený postřehy tzv. konstituční ekonomie (část institucionální ekonomie zabývající se endogenními kontraktuálními normami) oceňuji, že ÚS odlišuje kritéria pro konstituční normy a jiné normy. I když by to mohl činit explicitněji.
4. Jako prostý volič se nemůžu ubránit dojmu, že odůvodnění je plné mlhy právnické hatmatilky, která v důsledku ubližuje transparentnosti norem a znemožňuje alespoň racionálním lidem najít legitimitu rozhodnutí. Například srovnávání narušení tzv. jádra ústavy s nacistickým režimem je irelevantní. Proč se klade jiný důraz na intenci původního ústavodárce (který měl 3/5 většinu) a na intenci současné ústavní (3/5) většiny, mi rovněž není zřejmé. Přijde mi divné, že ani hlavní hráči (např. předseda největší pravicové strany) neumí interpretovat ústavu. Hatmatilka otevírá judikativě pole pro rozhodování (moc) a tu mají všichni rádi. Rád bych žil v zemi, kde mi jistotu dává text, který si umí správně vyložit alespoň člověk s dvěma vysokými školami.
5. Jako člověk s mírným vhledem do politických věd se divím, že současný systém nedokáže po 13 let najít cestu, jak změnit váhu reprezentace a akceschopnosti. V roce 1996 bych nevěřil, že proroctví prof. Nováka o neschopnosti hlavních hráčů se dohodnout bude tak trvalé. Všichni přitom víme, že asymetrie pivotní váhy malých hráčů vzhledem k velikosti mandátu prostě musí plodit dlouhá vyjednávání a nestabilitu. Ústavní soud samozřejmě nemůže být iniciátor změn, ale podle mého názoru by se měl aktivně podílet na "screeningu" řešení.
6. Jako ekonom si říkám, jak by podobná situace vypadala v obchodní společnosti. Mohli by minoritní akcionáři napadnout zásadní rozhodnutí většiny, které upravuje práva akcionářů? Zajímalo by mne, jak by na paralelu reagovali obchodní právníci. Je opravdu kvalitatitvní rozdíl v tom, že exit je v případě obchodní společnosti snadný, kdežto v případě občanství nikoli?