Čo bolí, to prebolí

Loňskou sezónu jsem zakončil zvrtnutím kotníku v Českém ráji. Letošní sezónu jsem zahájil prošlápnutím kotníku v Českém ráji, naštěstí ale ne zásadním. I tak jsem dnes do poslední chvíle nevěděl, jestli závod mezi borovicemi pod Řípem vůbec zvládnu. Nemluvě o tom, že neprozřetelně jsem se přihlásil do H21L a prozřetelnost mi nadělila 14.8km.

Závod zahajuji rozklusem na fáborcích s Majdou. Belhám se k mapovému startu a říkám si, že bych potřeboval, aby se to celé běželo ideálně na nějaké neudusané mlatové cestě. Jelikož jsme ale ve srážkovém stínu Krušných hor, kde bylo (a opět je) rekordní sucho, čeká nás něco jiného - natvrdo udusané cesty, mezi nimi suchá tráva a spousta ostružinek, zatím naštěstí hodně slehlých.

Nějakým zázrakem se časem kotník zpevňuje a zvládám se na start bez bolesti i rozklusat. To považuji za první vítězství. Na počátku volím obíhačky, abych kotník šetřil. A trať se mi líbí - připomíná mi borovicové lesy v Polabí mého mládí, kde kilometry až tolik nebolí.

Na K6 dobíhám Davida Hansliana. Mít za sebou bývalého eliťáka, toť druhé vítězství. Vybíháme ale na chmelnici, kde je krásně ztvrdlá louka a lup - kotníček opět bolí. Ale kašlu na to, snažím se ho na cestě mít zpevněný, což pomáhá. Následuje dlouhý postup, kde volím rovný postup spodem kolem střelnice. To je docela adrenalin - kousek ode mne val a hned za valem jedna ostrá rána za druhou.

Cestou si odkládám dres a nechávám jen tričko. Dres nechávám na křižovatce. Snad mi ho nikdo nesebere...

V další části závodu jdu zcela osamocený a jediný problém je s nejdelším postupem. Tam si na cestě opět lupnu kotníček. Zatnu zuby a řeknu si - aspoň si trochu odpočinu. Pak už mi kontroly docela odsypávají. Následuje už jen K22 a za ní je to sešup přes pár kontrolek k cíli. Tam ale vyrábím největší chybu v závodě, když stoupám jiným údolím. Vůbec nechápu, kde jsem a nakonec se najdu až na cestě. Chyba vznikla tím, že jsem se soustředil víc na tanec mezi ostružinami než na směr a tvar hřebenu.

Z toho, že mi nebyla jasná poloha na cestě, vznikla až tak velká chyba

Když probíhám kolem křižovatky s dresem, samozřejmě tam není. V cíli potkávám Janu Chumovou - hele, vzala jsem ti dres, co byl na cestě. Během těch pár minut mi ho ale pořadatelé už odnesli. Takže dres vidím až na shromaždišti a s ním i super výsledky ostatních - Alička 9. z 67 (!), Mareček 10. z 39 (viz GPS záznam), Kamča 2. a Majda běžela taky hezky. A ze sebe mám radost, že jsem to zvládl - sice díky chybě Liga 101, ale nikde mi zásadně nedošlo. 

A tak dnešní den mohu považovat za slavnostní výkop mé sezóny.

U Ratha

Hostivické sprintování byla série dvou sprintů, jejichž cílem bylo orienťácké obci ukázat, jak hezké se dá vybudovat městečko, když máte dlouhé prsty a umíte na svoji domácí hromádku trochu přisypat z veřejných rozpočtů. Na každém roku bylo vidět, že se tu v nemalém množství koulely - cituji - takový hezký penízky. Lesklý takový žlutě, žlutý pěkný. Takový hezký, žluťoučký.

Ale k závodům. Dopolední sprint se mi dařilo běžet svižně, 12. z téměř 120, za Kamčou jen 37 vteřin na 20 minutovém závodě. Ale hlavně jsem se - mějíc v paměti, že žlutá vede do lochu - nevyžlutil. Bylo ale 13 nešťastníků, kterým žlutá natolik učarovala, že vynechali kontrolu K16, včetně Kamči a letce Honzy Škrabálka.

Odpoledne už byly nohy velmi těžké a hlava také těžká - šlo totiž o sprintový scorelauf.

Mezi K43 a K44 bylo ještě pár kontrol, ale ty byly jednoznačné, proto jsem ji sem nedával

Po začátku mi bylo jasné, že je potřeba se vrátit ke K36. Pak jsem plánoval pokračovat dozadu ke K43, ale před mostem jsem si všiml, že musím sebrat K106 u startu. Tím jsem vyrobil docela velkou obíhačku. Pak bylo ještě ke zvážení, zda vzít K39+103 z K34 (viz fialová) nebo až cestou zpět (viz červená). Myslím, že fialová byla lepší, ale asi jen neznatelně. 19. z 65 už nebyla taková sláva, ale upřímně - po zimním spánku to není až tak hrozné.