neděle 30. prosince 2018

Borový Hustník

Letos se Jára Hustník snažil přenést na Vysočinu atmosféru borového lesa, běhání v písku a chrastí kdesi u Nového Boru. A to skrze koncept, který se letos objevil na závodu Bor Cupu a který nemá chybu. Ve zkratce - jde o všem známý scorelauf obohacený existencí desítek nulových kontrol. Správné kontroly se sice dají poznat snadno, a to díky číslům, změt koleček ale komplikuje vyhledávání pravých kontrol a plánování postupů.
Kdo hledá, najde
Moje taktika byla bez ohledu na bolavé dutiny zkusit sebrat vše. Navíc Jára obvykle trať staví tak, že limit se stihnout dá a 59 minut vypadalo luxusně. Vše pod heslem - "čo bolí, to prebolí". Skutečnost byla trošku jiná než teorie - ale jak se říká - tím hůř pro skutečnost.

Proto jsem neváhal a vybral hned krajní kontrolu směrem k městu (K11). Na zádech jsem si vedl Aleše a Kamču. Na další kontrole jsem neviděl lampion, obíhal skalku a už jsem měl čelo závodu kus před sebou. Hned na další kontrole v lese (K6) mne ale přestala bavit jejich společnost (však nejsem Herkules - nezvedám činky ani se nelepím) a naopak mne napadlo využít, že jsem na plošině. A tak jsem nechal Aleše s Kamčou, aby šli do údolí naproti (na K10), zatímco já si sesbíral kontroly K19 a K8. To bylo myslím velmi dobré; i když jsem v té chvíli neměl přečtený zbytek trati, viděl jsem, že v této oblasti budu mít až na K1 vše vysbíráno a přitom K1 určitě bude dávat smysl při návratu zpět - k této úvaze mi pomohlo to, že les má vlastně tvar trichtýře.
Modrá je varianta dobrá
Objevila se ale realizační chybička - přehlédl jsem K10 a šel rovnou na K2 (viz červená čára). Pak ještě stojí za zmínku zmatené pobíhání na K15 (hledal jsem jiný objekt) a na K5 (špatně postavený strom). Tyhle minutky mi hodně chyběly a tak není divu, že limit jsem stíhal jen s odřenýma ušiskama. Ale aspoň to bylo na konci drama.

Mimochodem oblast v údolí s potokem byla nakonec nejvíce zajímavá. Ke zvážení bylo i sebrat K18 přímo od K2, která byla poměrně nízko, a pak se vrátit kousek nazpět. Stoupat totiž svah vpravo dvakrát nebylo vůbec zadarmo. Tuto variantu ukazuje modrá čára.

Už na trati mi chyběla jedna kontrola v průkazu a moje hypotéza byla, že jsem dvě kontroly razil do jednoho políčka. Až po zevrubné kontrole mapy v cíli jsem přišel na vynechanou kontrolu. Aleš a Kamča v pohodě stihli všechny kontroly. Jára můj výkon ohodnotil 3. místem, k čemuž mi pomohlo, že skupinka Alča s Karlosem, která šla v protisměru, sice sesbírala vše, ale výrazně nestihla limit a tak byla exemplárně penalizována odečtem dvou kontrol.

Po závodě jsem padnul, ale aspoň mi 18 hodin ležení dutiny definitivně vyléčilo. Takže Járo - díky za nápaditý výlet k Novému Boru!

neděle 23. prosince 2018

Ohlédnutí za K. sezónou

Poprvé v roce 2009, na obzoru rok 2019 a v pořadí už 9. ohlédnutí za K. sezónou.
 Předvánoční tradice se dům od domu liší, u nás vládne vizualizace sezóny

úterý 18. prosince 2018

V podhradí nad hradem Hláska

Nebývá to běžné, ale někdy stačí ze závodu jen přetisknout zprávu pořadatele: 
"Do historie závodu se opět po roce zapsala Kamila Gregorová, jež na našem závodě dosáhla již 6. vítězství (3 x na 8 km a 3 x na 4 km) a po loňském rekordním čase na 8km trati Kamila letos pro změnu ustanovila nový traťový rekord na 4km trati."
Co více dodat? Snad jen, že 62. Podzimní běh lyžařů jsme si s dětmi zpestřili výletem na zříceninu hradu Hláska (který je paradoxně pod úrovní Senohrab), koneckonců stejně jako jsme učinili loňský rok.
Josef Lada uměl vystihnout malebné okolí Hlásky
Novinkou snad bylo jen to, že jsme šli netradiční oklikou podél hlavní železniční trati na Benešov. A oklika se nám oplatila nečekanou podívanou - uviděli jsme pozůstatky srážky vlaku se stádem divočáků v podobě pěti kusů rozesetých na padesáti metrech.