neděle 29. října 2017

Kdo se bojí, nesmí do lesa...

... natož do lesoparku. Konkrétně myslím do Prokopského údolí, jednoho z geologických a botanických království Prahy.

Nicméně opatrnost během Prague Park Race v Prokopském údolí byla namístě - ranní vichřice Herwart a pokračující silný vítr budil skutečný respekt, přece jen pojem "letecký závod" se obvykle nebere až tak doslova. Pořadatelé naštěstí vyšli obavám vstříc a posunuli start o dvě hodiny; dokonce i velkoryse váhajícím účastníkům nabídli přeložení na jeden ze závodů příštího roku.
Z obou stran paneláky, ale mezi nimi skvostné výhledy na pestrém profilu
Kamča sice na rozdíl od loňska nebojovala s Pavlou, které se přes spadlé stromy nepodařilo dojet do Prahy, i tak si ale zaběhla svižně díky kontaktu se Zuzkou Krchovou, která reprezentuje ve skyrace a zvítězila o 1:40. I když její čas je o něco horší než loňský, podmínky byly nesrovnatelné; a hlavně, v absolutním pořadí (mužů i žen) by stačil na 5. místo (loni 7. místo) a v kategorii mužů nad 30 let by znamenal, pánové držte se, stříbro.

Vtipné je, že všichni čtyři před ní jsou nebo nedávno byli reprezentanti, každý navíc z jiného sportu (sic!): 1. Janů - vrchy, 2. Procházka - orienťák, 3. Holuša - atletika a 4. Remeš - běžecké lyžování.

čtvrtek 26. října 2017

Teremin

Hra, která měla premiéru před 12 lety a stále se hraje, je buď fenomén nebo odrhovačka. V případě Teremina v podání Dejvického divadla není žádných pochyb, do jaké kategorie ho zařadit.

Lev Těrmen je až tak neuvěřitelná osoba, že jsem si musel v detailu projít internet, zda na nás Petr Zelenka neušil nějakou mediálně dobře pokrytou fikci. Kus úspěchu téhle hry spočívá v tom, že se našla postava, která kombinuje genialitu, špionáž, pokroky v elektronické hudbě a to navíc v rámci historických zvratů meziválečného období.

Ansámbl divadla je po tolika letech do detailu sehraný. Vedle Ivana Trojana je perfektní především David Novotný v roli Hanse Goldberga jako židovského obchodníka a hlavního partnera Teremina. Navíc poté, co soubor loni po dvacetiletém angažmá opustil, jde o příležitost si ho stále v Dejvicích užít. 
Nejméně "dejvický" je podle mne třetí zprava Jiří Bábek, který je ve skutečnosti principálem Komorní činohry Praha
Pozitivní recenze z divadelních webů by člověk jen opakoval na x-tý způsob. Takže stačí jen zkopírovat, co o Dejvickém divadle napsala  herečka Marie Doležalová v knize Kafe a cigárko a co vděčně koluje po internetu: "Málokdo ví, že svět herců je kastován podobně jako společnost v Indii: poslední kastou jsou herci z oblastních divadel, střední třídou jsou herci ze všech pražských divadel včetně Národního, pak dlouho nic a bráhmani hereckého světa jsou herci z Dejvic."

středa 25. října 2017

Trofeo Vanoni - trofej jak na Vánoce

Před pěti lety Kamča běžela s Pavlou štafetu v běhu do vrchu v Morbegnu a zaběhly si pro stříbro. A protože platí, "never change the winning team", letos si tento "jihočeský tým" dal repete ve stejné sestavě a stejném pořadí úseků. Opět šlo o mezinárodní mistrovství Itálie; a opět konkurencí byly nejen Italky, ale i silné Britky.

Trať v Morbegnu děvčata znají, protože sem pravidelně jezdí na individuální závod; loni zde byla Pavla 1. a Kamča 3. Štafety jsou ale jiná káva. Navíc došlo za rok ke změně bot ze Salomonu na Mizuno, takže byla otázka, jak úspěšně se vypořádají s kluzkými cestičkami a seskoky ze zídek.
Ještě kousek nahoru, traverz a pak hurá neohroženě dolů
A dopadlo to na jednušku. Na 1. úseku Pavla rozeběhla výborně, nechala před sebou jen Britku, u kterých věděla, že finišmenka je výrazně slabší. Kamča na 2. úseku vyrazila a brzy se dostala na čelo závodu. V zádech ale neustále cítila fenomenální Alici Gaggi, která letos vyhrála Světový pohár v běhu do vrchu. Nicméně neustále nad ní navyšovala náskok, aby nakonec protnula pásku s minutovým náskokem.
Nejen Andrej Babiš byl v sobotu v záři reflektorů
Hlavní trofejí z Trofea byl obrovský bochník sýra. Italové nezklamali, stejně jako Češi nezklamou, když obdaří vítěze tekutým mokem. Kamča si navíc užila pár minut slávy i díky nejlepšímu času na obou úsecích.

pondělí 2. října 2017

Velkommen til Norge

Během babího léta jsme podnikli výlet do Fredrikstadu, který leží co by kamenem dohodil od Haldenu, Mekky orienťáků celého světa. Možnost zaběhnout si během "indiánského" léta v norských bažinkách, borůvčí, na žulových kamenech a v hustníčkách byla zkrátka neodolatelná. Stejně tak uvažovala i spousta dalších Čechů, kteří okolí Fredrikstadu znají z lyžařských závodů, a tak na závodě byla hojně slyšet čeština.
Zádumčivé terény v okolí Fredrikstadu (foto: pořadatel)
V závodě Kamča srdnatě bojovala a s místními specialistkami vybojovala 4. místo. Se svým umístěním 40. ze 83 mezi muži "lang" musím být také spokojen. Alička si také vyzkoušela severský terén, naštěstí trať D10 byla výlučně po cestičkách v okolích lyžařského areálu místního lyžařského klubu.
Mimořádně pěkná střední pasáž mužského závodu
Nejvíc pohádkově ale zní, že závod byl dobře dostupný autem - na rozdíl od 14 hodin do skutečného Fredrikstadu je to sem z centra Čech jen o něco více než hodinu. Teď už jste se asi dovtípili, že je nutné si norštinu přeložit do češtiny a že Fredrik = Frederic = Bedřich; tudíž že myslím epesní závod v Bedřichově

Kdo nevěří, ať tam běží; anebo se alespoň podívá na video, které poetikou vůbec nepřehání.