pondělí 24. září 2012

Oblastní závody: kořeny a koření orienťákova života

Poctivý orienťák má čas od času objezdit nějaké ty oblasťáky. Tomuto heslu jsme dostáli minulý víkend, když jsme poctivě nesli chotěbořský dres na ještědské, pražské a středočeské oblasti. Zatímco v sobotu šlo o poctivou přípravu na následující víkend na Kosti (kdy stejně ohlodáme výsledkovou kost), v neděli se skalky ťukaly jen mírně a metelilo se jevanskými listnáči s občasnými šlehy impresionistického porostu. Oba dny se Kamče dařilo, o čemž mluví jak výsledky z Boru i Jevan.
Mužská trať se pěkným místům na Hraběcí cestě vůbec nevyhýbala
Ponurá mlhavá sobota se nakonec projasnila a my zvládli navštívit Hrad Sloup a protější Samuelovu jeskyni. Nakonec jsme se zastavili i na Čertových hlavách v Želízech u Mělníka, protože hrozeb peklem není při výchově nikdy dost. Pod Čertovými hlavami udělali novou paseku a ony se nyní majestátně vypínají směrem k mělnické kreatuře - elektrárně v Horních Počaplech. Člověk si vzpomene vždycky na Lásku rohatou, ve které filmoví tvůrci nechali Čertovy hlavy drobným počítačovým trikem rozžehnout.

V neděli jsem zvládl dvojboj moje trať + trať HDR s oběma dětmi. Navzdory prohlížení mochomůrek jsme skončili na skvělém 21. místě z 38.

neděle 23. září 2012

Wanted Welzl

Po téměř šesti letech jsme se konečně dostali do divadla. A když už do divadla, tak do Dejvického a na Wanted Welzl. Obsazení do rolí výborné a trefné, mj. hráli David Novotný, Hynek Čermák a Klára Melíšková. Veskrze kladné recenze z HN i odjinud můžu jen laicky odkývat. Možná jen tempo mohlo být v první polovině rychlejší, ale když člověk opustí tři děti a spěchá na představení, má ještě v krvi přehršel adrenalinu. Jinak inscenace se tématem tvrdého alkoholu jako nechutné metly Eskymáků zcela nezamýšleně trefila přímo do tepu doby.

Naštěstí ty litry pálenky, co ji herci vypili, nebyly lihovinou ze severní Moravy
Díky Pavle Schorné za darování lístků z tomboly v Babicích a trojnásobné díky tetě za obětavé a perfektní hlídání našeho nezničitelného tria.

úterý 18. září 2012

Je brzký podzim, brambor čas

Trefným příznakem kolabující inflační ekonomiky je stav, kdy peněžní odměny nahrazují odměny v naturáliích. Dnešní Kamčina cena za vítězství a traťový rekord v Podzimním běhu Europlantu v Horních Počernicích, totiž pytel brambor, mne ale potěšil mimořádně. Mé kořeny jsou totiž v bramborářském kraji a dokonce právě v mém rodném okrese se nachází Potato Research Institute.
Tuhle cenu bereme!

pondělí 17. září 2012

Babice Trail 1/4 Maraton

Jako noc a den. Takový byl Kamčin víkend - fatální chyba v sobotu a po ní cenné stříbro v neděli.

Lesní sprint v lesoparku je Kamčin oblíbený formát. Jako poctivá (a poněkud přerostlá) odchovankyně Pražského poháru žactva se tak těšila na sobotní sprint na Konopišti, který se od PPŽ lišil jen v malých detailech, totiž v lokaci u Benešova a v období babího léta. Obsazení koneckonců také nebylo o tolik odlišné od PPŽ. Bohužel ale fatální chyby nechodí po horách, nýbrž po národu orienťáckém. Zatímco na K9 Kamča byla na 1. místě, na K10 strávila namísto 31' celých 2:08, čímž se katapultovala na 12. místo. Ztráta 1:37 na jediné kontrole zamrzí zejména v situaci, když odstup od vítězky je přesně 1:34.

Ikonou závodu je Vlastimil Zwiefelhofer, dosud nepřekonaný rekordman z Velké Kunratické
Nedělní výlet na pretek ze série Salomon Trail Running Cup byl pravý opak. Mnoho jsme si neslibovali, ale čtvrtmaratón v Babicích zaujal nejen precizním marketingem, ale překvapil i vtipnou realizací a spoustou netradičních vychytávek, včetně stánku s klobásami pod názvem Mastný knír (a že ho pánové od fochu měli pěkně mastného). V dětském závodě Alička zabojovala a doběhla s o dva roky staršími na 14. místě ze 40 bojovníků a Mareček visící mamince na ruce dovlál na 21. místě.

Sice jsem o hlavu menší, ale zato mám hezčí legíny
Poté nastoupili fachmani. Kamča v triu reprezentačních vrchařek nakonec obsadila druhé místo, když Pavla Schorná excelentně běžela systémem start-cíl. Je fakt, že právě v této době má Pavla atletickému svazu potvrdit formu, aby potvrdila svoji nominaci na ME v krosu. O samotném závodě píšou jiní a jinde, jen dodám, že závod byl vážně podařený - poměrně vychytaná byla kategorie týmů, kde nakonec vyhráli naši oddíloví soukmenovci Aleš a Míša.

"Marečku, zvaž taky ten šerm, je to lepší než bagrování," radí olympionik zástupci nastupující generace.
Myslím, že Salomon v Babicích vsadil na správnou kartu. Do hlavní kategorie přilákal několik stovek lidí, což pro lesní cesty bylo tak akorát, atmosféra byla výborná a umístění nedaleko Prahy znamenalo nejmenší možné pořadatelské riziko. A to nejlepší nakonec: autogram věnovaný sympaťákem Davidem Svobodou potěšil nejedno dámské srdíčko.

středa 12. září 2012

2008, 2010, 2012: Rýmařov potřetí

Každý sudý rok připadne na Jeseníky kousek od Rýmařova. V roce 2008 šlo o fantastický zážitek z middle na mistrovství světa, kde Češi sebrali dvě placky a i přidružený divácký závod v middle měl krásné podhorské parametry. Na rok 2010 zase ráda vzpomíná Kamča, přece jen 3. místo na middle a 2. místo na klasice (stíhací závod) jsou nezpochybnitelnou vizitkou její tehdejší parádní formy.

Letos byl standard závodů u Rýmařova opět vysoký a za něj lze Aljošu a jeho tým jen pochválit. Zajímavý pestrý les, velmi dobrá mapa, adekvátní stavba tratí a (to hlavní nakonec) pěkná školka - kromě našich samotných výkonů všude jen samé pozitivní momenty.
Maminky předávají zkušenosti z lesa (foto: Kade)
Kamče se nedařilo ideálně - na klasice se nepotkala s čtením porostů a po sérii chyb v samotném úvodu, kdy spadla až na 16. místo, se vytáhla až na 4. místo. Klasika byla echt poctivá - např. i když jsem po úvodní chybě na trati H21A víceméně běžel na klid (také jsem se necítil úplně dobře), skončil jsem po 110' na pro mne velmi solidním 31. místě z 57. Na tomto závodě se skutečně bojovalo: 7 lidí zaběhlo pod 100 a 51 nad 100 minut. 

Během nedělního middle u Kamči rozhodly dvě velké chyby, které ji odsunuly na 7. místo. O sobě raději pomlčím. Takže - i když platí, že podstatné jsou body (do Českého poháru) a jedno jak, řekl bych, že není nutné věšet hlavu, za výlet z Prahy to určitě stálo. Bodů jako máku lze přece vytěžit ještě na Mistrovství ČR na klasice... ;-)
Hustníkové peklo - trať H21E, naše tratě byly velmi podobné
A už se těšte na příští léto, to bude maz(an)ec!

čtvrtek 6. září 2012

Švejk jde bojovat

Právě jsem se dozvěděl, že mám právo běžet hlavní kategorii na MČR na klasice. Proběhlo to asi takto:
Greg, když mu přinesli vyrozumění, že se má za tři týdny dostavit do Českého ráje, ležel právě v posteli, stižen opětně rheumatismem.
Paní Müllerová vařila mu v kuchyni kávu.
„Paní Müllerová,“ ozval se z pokoje tichý hlas Gregův, „paní Müllerová, pojďte sem na chvilku.“
Když posluhovačka stála u postele, řekl Greg opět takovým tichým hlasem: „Sedněte si, paní Müllerová.“
V jeho hlase bylo něco tajuplně slavnostního.
Když se paní Müllerová posadila, prohlásil Greg, vztyčuje se na posteli: „Já jdu na klasiku!“
„Panenko Maria,“ vykřikla paní Müllerová, „co tam budou dělat?“
„Bojovat,“ hrobovým hlasem odpověděl Švejk, „s SK Chotěboř je to moc špatný. Nahoře ze severu nám už lezou pardubáci do Železných hor a dole na jihu broďáci do Pelestrova. Jsme biti jako žito, kam se podíváme, a proto mě volají na vojnu. Já jim přece včera četl z novin, že drahý oddíl vovinuly nějaké mraky.“
„Ale vždyť se nemůžou hejbat.“
„To nevadí, paní Müllerová, pojedu ve vozejku. Znají toho cukráře za rohem, ten takovej vozejk má. Vozil v něm před lety svýho chromýho zlýho dědečka na čerstvej vzduch. Vy mne, paní Müllerová, v tom vozejku na tu klasiku odtáhnete.“
Paní Müllerová se dala do pláče: „Nemám, milostpane, doběhnout pro doktora?“
„Nikam nepudou, paní Müllerová, já jsem až na ty nohy úplně zdravej kanonenfutr a v tý době, když je to s CTB vošklivý, každej mrzák musí bejt na svým místě. Vařte kávu klidně dál.“
Nominace našeho oddílu jsou statistická kuriozita. Hubánek postupuje ze 199. místa, já postupuji z oblastního mistrovství jen díky přímému postupu Vény (200 je maximum). Přitom Véna je na sdíleném 200.-201. místě...

úterý 4. září 2012

Cena Východních Čech (či spíše Železných hor)

Není mnoho lesů, odkud je to od rodičů jen pár kilometrů, přitom je člověk ani zbla nezná a v životě je viděl nanejvýš jako cyklista, totiž jako šmouhu nad řidítky favoritky. Takový prostor u Horního Bradla si vybrala Lokomotiva Pardubice pro poslední srpnové třídenní. Atraktivní byla bezprostřední blízkost rezervace Polom, jinými slovy "rezervace padlých královen", o níž existuje pěkná reportáž Toulavé kamery.

Lokotka si na víkend vytáhla černého, respektive mokrého Petra. Zvolit modrou barvu loga závodu, obléknout si modré oddílové overaly a čekat, že se zjeví modrá obloha, nepřineslo kýžené ovoce. Na hoře Olymp si modrou záplavu smrtelníků vyložili jako pokyn vylévat letní bazény a skropit vyprahlou zemi, a to pokud možno nepřetržitě, bez přestání, furt a všechny a všechno najednou. 

Víkend s botasovským počasí byl pro Kamču velice úspěšný - vyhrála první a poslední etapu (tu s výrazným náskokem) a do klína jí spadlo zasloužilé celkové vítězství. Vyhlášení byla přehlídka maminek vs. nastupující generace, což celkem věrně charakterizuje stav současného českého ženského OB.
Tentokrát mimořádně bez dětí (foto: LPU)

Pěkné (a pěkně těžké) prázdniny

Turnovské Pěkné prázdniny byly jedním z jasných prázdninových favoritů. Slibovaly přitažlivý koncept - páteční městský sprint, sobotní middle u Zbirohu plus sprint na Malé Skále (les a vesnice), jako tečka nedělní magická Drábovna. Víkend proběhl navíc zcela bez aut, s výhledy na romantický Pantheon a strmé Suché skály. A hlavně: v neděli jsme se po letech podívali na Drábovnu, kam jsou oficiální povolení vstupu orienťákům dávkovány jak sirup batoleti.

Jiří Vébr probíhá trať E1 v H21B (taktéž moje trať, kde ještě na K8 jsem byl 3., pak spadla klec)

Úvodní páteční sprint se Kamče vydařil: 1. místo, jen prémiový výběh schodů k zámku Hrubý Rohozec (Hrubý Dolomittenman) maličko pokazila a zde jí porazila Iveta Duchová. Sobotní dvojzávod (E1+E2) znamenal Kamčino těsné vedení v elitě před nástupem do rozhodující E3 na Drábovně. V ní jsme se ale rozhodli - slovy jednoho nezávislého pozorovatele a vtipálka - sbírat raději šišky na podpal. Zážitek z lesa to byl ale v každém případě mimořádný. Za sebe musím říct, že jsem měl hlavně problém s měřítkem 1:10 000 a musel jsem si konečně přiznat, že ve svém věku už skalní města bez lupy nebo bez zastavení a úporného civění do mapy nepřečtu. Drábovna chce zkrátka trochu jiný přístup. 

A propos, kde jsou ty časy, kdy třídenní byly tři etapy ve třech dnech, poslední den handicap a žádný ranking, takže člověk musel běžet vcelku a schluss. Nyní mají třídenní závody sice oficiální charakter dvoudenních s třemi etapami, neoficiálně ale třídenních se čtyřmi, třemi, případně dvěma závody, anebo dvoudenních se dvěma závody, případně jednodenního závodu. De gustibus non est disputandum.