úterý 31. března 2009

Jak fungoval kapitálový trh

Byl jednou jeden les, kde se to hemžilo samými opicemi. Objevil se člověk z města a ten nabídnul místním vesničanům, že ty opice koupí, jednu za 10 korun.

Vesničané, vědomi si toho, že v okolí je spousta opic, je začali chytat. Člověk jich koupil tisíc - za 10 korun jednu – a výrazně se tak snížilo množství opic, které najednou bylo těžší chytat. Člověk oznámil, že když už je tak těžké chytit opice, tak že nabídne za každou další opici za 20 korun. Tak zbylo v lese už jen pár hodně chytrých opic.

Pak člověk přišel s nabídkou, že dá za každou další opici 50 korun a odjel do města za jiným obchodem, takže jeho asistentka jednala s vesničany místo něj. Když byl ten člověk pryč, řekla vesničanům: „Podívejte na všechny ty opice v těch klecích... Prodám vám je všechny, 35 korun za jednu, a až se člověk vrátí z města, prodáte mu je za 50 korun.”

Vesničané nasbírali všechny svoje úspory i úspory svých známých, aby tak dali dohromady částku na koupi všech těch opic a ty opice koupili zpět. Pak už ale nikdy toho člověka ani jeho asistentku neviděli. A v lese se to zase opicemi jen hemžilo.

(Převzato a upraveno od bývalého spolužáka Josefa Ulricha.)

úterý 24. března 2009

Kterou verzi řekneme Alí?

Díky Radce za přeposlání.

pondělí 23. března 2009

Otevíráme sezónu

Oddíl, kde chlapci a chlapi z H21 tvoří skoro většinu, zkrátka musí postavit čtyřčlennou mužskou štafetu. A když jde o Jarní pohár, tak to je hned jiná písnička než kdyby se mělo jet na Mistrovství Moravy do Šumperka. Podstatný jsou přece body a jedno jak. Navíc byla šance servírovat lahodnou višničku v martini v podobě sraženého hřebínku SK Chrast. (Historie by se neptala na to, že Chrast měla po maturitním plese a její hlavní eliťák Jiří Jansa se přes zimu orienťákem plně vyčerpal.)

Oba cíle jsme nesplnili, ale i tak to bylo fajn, až na tu zimu, která nás zahnala do – ano, přiznáváme – stanu SK Chrast.

Za 3. úsek musím říct, že těch 9 km bylo na mně už moc, po půlce jsem zvadl, ještě když si člověk rubal dřevo sám. K tomu dvojka chyb z vypnutí, tradiční problém, když je to příliš kolébavé jako pohádka před spaním (jednou jsem se zastavil na hřebeni o paseku dřív, podruhé jsem šel v pytlíku obráceně a jen na něm nechal 2 min). Tomík mi dal 2 min, poté ještě Hubánek stáhl na Krejziče 5 minut, ale lepší než 32. místo to nebylo. Na bodovanou dvacítku bychom měli jen v hodně optimistickém scénáři a na něj nedošlo. Ani to martini s višničkou se neservírovalo, snad příště. My ty skluzy ještě vypilujeme.

Pozdrav z Latinské Ameriky

Nechal jsem dítě v jižních krajích Jindřichova Hradce a stačil den, aby mi z něj udělali honáka krav.

středa 18. března 2009

Nakonec nijak špatný trénink

My kluci, co spolu úterní noci po pražských kořenech klopýtáme, jsme si i včera zařádili po Šárce. Po počáteční únavě se nakonec z toho vyklubala pěkná akce, škoda že se Fred nezúčastnil. Po delší době jsem si zaběhal i s Koprdou, samozřejmě jen z kopce. Dobrý pocit, nicméně oprávněné obavy z nedělních štafet trvají.

pondělí 16. března 2009

Utrpení knížete Sternenhocha

Výstižnější název pro nedělní šichtu po sněhových pláních mne nenapadá. O to víc překvapilo, že jsme potkali čerstvě postavená čísla ke kontrolkám; jestli je to pro jindřichohradeckou omladinu, pak ať si vezmou na trénink sněžnice. Více píše fantom silových tréninků Hubánek. Shrnutí: Obavy z nedělních štafet sílí...

Kudlanka okudlaná

Nové dítě na cestě a k tomu staré dítě jako nové

čtvrtek 12. března 2009

Daron Acemoglu o krizi

O krizi toho už bylo napsáno hodně. A hodně ještě bude. Něco jsou ryzí bláboly "kecacích ekonomů" (není to contradictio in adjecto?), například že jde o krizi systému narušujícího přirozená práva jednotlivců, nebo že jde o sedm hubených let po sedmi biftekových letech. Druhým extrémem jsou ryze praktické a veskrze užitečné tipy na léčbu, ty ale bývají poměrně evidentní a má smysl je opakovat hlavně proto, že politici mohou mít důvod díky momentální situaci na ně slyšet o trochu více než obvykle.

Co zajímá mne, jsou důsledky pro akademickou ekonomii. Něco málo lze nalézt u Darona Acemoglu z MIT. O detailech CDO se sice mnoho nedozvíte, ale i tak stojí za to číst dále. Myšlenky má v zásadě dvě: (i) instrumenty řízení idiosynkratického rizika zesilují dopady agregátního rizika a (ii) z mezičasového hlediska jsou zásadní prorůstové politiky, spíš než momentální ochrana nějakého toho procentíčka produktu.

Když už doporučuji, tak ještě odkaz na triádu recenzí na Rodrikovu One Economics, Many Recipes v The Economic Journal (Feb 2009). Všichni autoři se snaží Rodrika příliš nepopudit, akademická diplomacie hodně zavání z obecného hodnocení, ovšem když se jde na detaily, dokáží být nekompromisní. Hned první recenze je od Jamese Robinsona z Harvardu (shodou náhod dlouholetý spoluautor Acemogluho). Hlavní pointa je, že bez politické ekonomie to při poctivé analýze a tvorbě obchodních i jiných politik v globální ekonomice zkrátka dále nepůjde. Cituji poslední odstavec:

I fully agree with Dani Rodrik that to give good policy advice we have to base policies on ‘a full understanding of the context’ (p. 5). It’s just that I think the first part of that context we need to think about is the politics and when and how political incentives change. Without such an understanding I am worried that we really do not have a sound basis to give policy advice. Will economists ever take into account politics? Now that really would be heterodox!

neděle 1. března 2009