čtvrtek 23. února 2017

Moldava podruhé

Téměř na den po šesti letech jsme zavítali do okolí Moldavy vyzkoušet si krušné podmínky, na které jsme se během zimy natěšili jako věrní příznivci detektiva Kuneše. Hory krušné nakonec ukázaly tvář jarních monzunů, což znamenalo lyžování na poměrně široké škále podmínek, od ledu, vody, kaše až po luxusní německý manšestr.
Pěkná projížďka po trati bývalé železnice, poté luxusním Německem a nakonec po magistrále od Žebráckého rohu 
Ostatně porovnání českého a německého pohraničí bylo tématem četných úvah. Ať už šlo o lyžařské stopy, infrastrukturu, ochotu místních (chleba? nevím, jestli bude) a obecně o vzhled a pořádek, rozdíly byly propastné jak Macocha. Cituji ostatní - v Německu je snad i tráva zelenější, nemluvě o výši sociálních dávek. Na druhé straně špetku optimismu zavdala příroda, na které byly vidět už jen minimální znaky imisní kalamity.

Nečekaně pěkné zpestření přinesl výlet do Osseggu (Oseku), kde se vyjímá cisterciánský klášter, včetně vlastního pivovaru, nad městem rozsáhlá zřícenina hradu Rýzmburk a kam se jede po krušnohorském Semmeringu. Neméně pěkná byla i rozhledna na Geisingbergu a vůbec okolí Altenbergu, kde jsou fantastické výhledy po okolí.
Cituji Kanta: Modré nebe nad hlavou a návštěvní řád ve mně