středa 24. října 2012

Trofeo Vanoni

Na severu Itálie v městě Morbegno se na podzim koná tradiční štafetový závod v běhu do vrchu (nahoru-dolů), kam pravidelně zajíždí Roman Skalský. V roce 2010 se zúčastnil Olaf a nešetřil superlativy. I letos se na start vedle squadry azzury postavila česká skvadra. V ženách nastoupily dva české týmy; v "jihočeském" A-týmu byla Pavla Schorná na 1. úseku a Kamča na 2. úseku.
Předávka po 1. úseku
Pavla rozeběhla závod fenomenálně a dokonce na vteřinu vyrovnala traťový rekord Aničky Pichrtové. Kamča přebírala s troškou nervozity, ono není jen tak mít v zádech 47 vrchařských týmů, hlavně skvělé Italky (letos šlo o mezinárodní štafetové mistrovství Itálie) a k tomu několik borkyň z Velké Británie.
What a trail!
Kamče se podařilo doběhnout v celkově 7. nejlepším čase, což nakonec znamenalo, že ji na trati předběhl jen vítězný italský tým. V cíli byla ze stříbra zasloužená radost, kterou pohotově zdokumentovali organizátoři. (Roztržitý Roman si příště vzpomene, že má foťák v kapse.)
Máme stříbro!
O závodě vyšel dokonce článek na World Mountain Running Association. K dispozici je i fotogalerie.
Šest nejvíce statečných

pátek 19. října 2012

Mont Pelerin Society 2012

Až nezdravě dlouho zde nepadlo nic o ekonomii. Abych se polepšil, nabízím fotku ze semináře při setkání Mont Pelerin Society v Praze, kam jsem byl pozván jako diskusant textu Larse Felda. Rodilý Švýcar je expert světového kalibru na ekonomické efekty přímé demokracie. A jeho přístup je veskrze švýcarský: pokud chcete něco funkčního, musí to vypadat jako Švýcarsko - větší množství jednotek a prvky přímé demokracie.

Protože sekce byla o přerozdělování, hlavní téma bylo nasnadě: nakolik prvky přímé demokracie ovlivňují sklony k přerozdělování. Podle Larse Felda tento efekt existuje a jeho argument byl podpořen studií, která využívá rozdíly v míře přímé demokracie mezi švýcarskými kantony. Co bylo zajímavé, byla následná diskuse o přenositelnosti na úrovni EU. Není běžné slýchat, že EU se dříve či později federalizuje a pro své přežití bude potřebovat být uvnitř zorganizovaná po vzoru kantonů.

neděle 14. října 2012

Krosový festival aneb 7 závodů v 9 dnech

Kromě Nučické stezky Kamča podstoupila další půltucet závodů:
  • Balvanův běh: Sympatická akce skautů z Rudné, kde si Kamča sice nezlepšila (vlastní) traťový rekord (předloni 22:25), ale čas 22:46 by znamenal 2. místo v mužích.
Bahenní hit
  • Běh okolo Džbánu: 12:38 (loni 13:35, předloni 12:51). Pěkný okruh od Aritmy, v místech, kde to dobře známe - hlavně v noci a s čelovkou.
  • Běh chemiků: 10:20 (loni 10:56, předloni 10:16). Škoda, že ve slabším obsazení než loni, kdy Iveta Duchová zvítězila za 10:54.
  • Běh na petřínskou rozhlednu: 15:57 (loni 17:18). Co se týče centra Prahy, jednoznačně nejhezčí závod a pěkné zpestření jinak přírodního seriálu běhů do kopce v Praze a okolí.
  • Tykvový závod: Oddílový orienťák v podobě přílepku k námi pořádané Lize Vysočiny, na hnědo-modré mapě s občas zašitými kontrolkami. Díky Evě za pěkné poběhání.
Na závěr dnešní lahůdka v podobě finále Salomon Trail Running Cupu. A to v golfovém areálu na Motole, v místech, která jsme dosud znali jen z partyzánského orienťáku. Pro finále šlo o skvostný areál se střiženým pažitem, spoustou kopečků a úžasným rozhledem pro diváky. Nebylo by špatné se sem ještě jednou podívat bez toho, že by si člověk musel platit roční členství a hrací kartu v Golf Clubu (i když pozor, aktuálně platí sleva z 38 tis Kč!). 

Závod žen pro sebe rozhodla Pavla Schorná-Matyášová, která nastoupila a ladným krokem se nekompromisně vzdalovala ostatním. Za ní se konal souboj mezi Ivanou Sekyrovou a Kamčou, kde Kamča tahala za kratší konec a i když se v té přetahované se poměr sil příliš neměnil, nakonec to byl pro Kamču 14 sec odstup a 3. místo. V celkovém pořadí získala za své letošní 3 medailové účasti (Karlovy Vary, Babice, Motol) rovněž 3. místo. 

Děti se pěkně vyřádily a nakonec získaly i dárečky, když na závěr vyhlášení Aleš Valenta svolal všechny zbylé dětičky a udělal s nimi vyhlášení za trpělivost. Salomon uspořádal sympatickou sérii s důstojným finále a úplným vrcholem akce bylo, když před golfovým areálem objevili model vozíku přepravního vysokozdvižného - alias ještěrky.

Tykvový závod

Malá ochutnávka z fotogalerie

sobota 6. října 2012

Před zimním spánkem

Než se uložíme k zimnímu spánku, ještě nás čeká série podzimních běhů v Praze a okolí. První na ráně byly Běchovice-Praha, závod atraktivní díky nehynoucí tradicí a nelítostné konkurenci, jinak u něj ale stěží najít nějaké další plus. O konzervativním přístupu k pořádání hovoří mj. sekce Výsledky, kde jsou poslední záznamy z roku 2009. (Naštěstí aktuální výsledky jsou v jiných sekcích.)

ČT sport (ČT4) natočila vydařený záznam, kde se Kamča mihla předtím, než se odpoutala nejsilnější skupinka. Škoda jen, že díky časovému pořadu se kameraman na motorce musel brzy po startu žen vrátit na start mužů a tak nenatočil nejzajímavější záběry z rozhodujícího stoupání v druhé polovině závodu.
Zde ještě součástí vedoucí skupinky
Kamča je s výkonem navýsost spokojená. S celkovým 11. místem (10. v MČR) a časem 37:28 sice úplně ne, ale přece jen s vyjímkou Marty Fenclové soupeřky pravděpodobně netrávily bezprostřední dva dny před závodem běháním ve skalách na orienťáckém MČR na klasice.

A co je v repertoáru dále?
  • Kotlářská míle bylo poběhání v Dejvicích, kdy si Kamča zaběhla míli ženskou (5:25) i mužskou (5:23). Poetické bylo údajně chování některých počtářů, kteří usoudili, že když mají spočítat 4 kola, tak musí mít před cílovým doběhem závodníka na papírku čtyři čárky.
  • Večerní běh Folimankou byl ve znamení silného větru, kluzké podložky a blížící se bouřky, čas 9:11 se tak nevyrovnal rekordnímu času 8:47 z roku 2010. Ale opatrnější běh byl asi lepší než si sedřít kolena jako v pořadí druhá Petra Kotlíková. Bořan mi nabízel jako bývalému všivákovi start zdarma. Neberte to - běh v riflích a přímo v rekordní přeháňce.
  • Nučická stezka je Kamčina tradiční štace, viz rok 2010 a 2011. Tradičně dala oba závody, kratší (1,9km) i delší (6,1km) distanci. Na obou si zlepšila svoje osobní rekordy, konkrétně na 7:11 a 21:15. Hlavní (delší) závod bylo krvavé drama, kde ve finiši vítězství pro sebe strhla čerstvá mistryně ČR z Běchovic Monika Preibischová. Kamčino 2. místo těsně za Monikou je více než potěšující - kdo by si například po letošním MČR v krosu tipoval, že Kamča bude schopna běžet tempo na silnici společně s Monikou?

pondělí 1. října 2012

Zlato, jsi zlatá!

Příběh MČR na klasice začíná na parkovišti. Vylézáme z auta a všude kolem rozťápnutá kravská lejna. Že by štěstíčko? 

Před námi se rozprostírá jeden z nejzajímavějších skalních terénů v Čechách, kde by o úspěchu mělo rozhodovat všechno jiné, je ne náhoda. A možností udělat chybu je neúrekom. Nejprve v kvalifikaci, která se zdá být na povinnost, ale člověk se zde snadno pohřbí například jen chybným seběhem do vedlejšího údolí, navíc postupových osm míst může být pro mnohé velmi úzké hrdlo. A pak finále, kde záleží na každém postupu a kde závodníci jsou v osidlech stavitelových krutých záměrů, který se v pozadí těší, jak předhodí chybující závodníky neúprosnému oku televizní kamery. 

Kvalifikace byla nakonec technicky o chlup až dva snazší, než se čekalo. Kamča běží A-skupinu, která je opět podivuhodně vyrovnaná a dosahuje nejlepšího času ze všech skupin. Vítězí o minutu nad Míšou Gomzyk-Omovou, která je jinak moje jasná favoritka na vítězství - pochází odsud, ve skalním terénu je mimořádně jistá a její letošní forma a výkony jsou obdivuhodné, nemluvě o jasném zlepšení fyzičky. Ze známých jmen překvapivě nepostupuje Ivana Bochenková (reprezentantka z letošního MS), sestry Hlavovy a Lucie Krafková.

Tudy cesta (ne)vede (foto: Petr Háp)
V mužích měla kvalifikace zčásti charakter legendárního Dušičkového závodu Toulovcovy Maštale - Skala, kde se strávilo dost času přeběhu přes kedlubnovými poli mezi prudkými zalesněnými údolí. Pikantní situaci jsem zažil na povinném postupu, kde mne doběhlo trio vlčáků v čele s Betem a Lálou. Jako správní honící psi přeběhli odbočku a až po sto metrech a zcela mimo mapu se začalo řešit, kde to vlastně jsme. Opět se potvrdilo, že vypusti vlčáka Beta z vodítka na povinném postupu není moc dobrý nápad - vzpomeňme na jeho sérii diskvalifikací na middle při MS2009 v Miskolci a Halikko štafet 2008 a 2009. Útěchou mu může být jen, že s povinnými postupy měl problém i Lukáš Bauer v roce 2004.

Detaily finále skvěle popisuje 48minutový TV přenos, který si určitě vychutnejte, opravdu je to delikatesa. Znám je ale jen zprostředkovaně, většinu tohoto času jsem strávil na své trati ve snaze porazit alespoň pět závodníků D-finále. Když jsem ale na předsběrce v lese zaslechl ozvěnu s dramatickým tónem a zamumláním ... Gregorová..., bylo mi jasné, že něco horkého se peče ve státě dánském. A dokonce ani nevadí, že v přenosu je Kamča trochu upozaděná, chybí na TV kontrole a pak se ani nerozebírá závěr, kde na předposledním radiu byly odstupy s Ivetou na vteřinky, což na shromaždišti zavdalo důvod k příjemnému mrazíku v zátylku.

"Přestože Kamila dokáže zaběhnout skvělé závody, tak tohle je nesporně veliká pecka..."
Je to určitě největší Kamčin úspěch v OB. A potvrzení, že tenhle sport se má dělat s radostí a jen to přináší úspěchy. Kdo by čekal, že v závodě, kde budou rozhodovat volby postupů, realizace a vyhýbání se chybám, vyhraje moje drahá polovička? Zlatou třešničkou na dortu je těsné celkové vítězství v Českém poháru. Tomu říkám zlatý double!

Tímto díky všem, kteří za Kamčou stáli celou její orienťáčkou kariéru - rodičům, orienťákům z Jindřichova Hradce, Jihlavy a Chotěboře, V.I.P. (Vysočina In Prague) skupince a z ní hlavně Koprdovi, Bořanovi za její vytažení z "deformy" do formy během výletů u protinožců. Díky také za tréninky v poslední době Kerteamu (Kerteam rulez!) a nakonec také díky Škorpilům za azyl na Bradech. A jak napsal trefně Fred, jistý podíl na tom má i jeden její nejmenovaný trenér, řidič, mentor, partner, motivátor, profesor, organizátor, nosič, taktik, tatínek, bodyguard, nestor, kutil, finančník a manžel.