pátek 23. června 2017

Ukázala Kamča v Africe všem akademičkám záda?

Prolog k článku: V předchozím příspěvku jsem citoval názor, že běh do vrchu je "sport na poblití". Když jsem článek psal, jaksi jsem opomenul, že totéž platí i pro orienťák, pokud se nepovede dát do cíle nezávadnou vodu. Abych si uvědomil svoje novinářské opomenutí, skutečnost se mne rozhodla krutě potrestat a se mnou i další pokolení; opakované vyprázdňování zákeřných bakterií jsem si vyzkoušel na vlastní kůži a se mnou dalších šest členů naší rozšířené rodiny. Nu, aspoň jsem před létem zhubl do plavek (58 kg). 

Nedělní hromadnou otravu v Litošicích přežila z naší rodiny bez úhony jen Kamča. Což se jí hodilo, neboť hned v úterý a ve středu následovaly České akademické hry na Suchdole. Jelikož se letos neběží Akademické MS, obsazení špičky mělo daleko k úplnosti, ale i tak se závodu účastnila řada reprezentantek. Sprint v prostoru Lysolaj a Suchdola byl poměrně jednoduchý a Kamča ho - v rámci veřejného závodu - vyhrála, 10 vteřin před Denisou Kosovou. Proto se dostala do netradiční upoutávky na článek v O-news, totiž do otázky, zda všem akademičkám ukázala záda. 
Úvodní partie mužského sprintu
Middle proběhl na Vrabcovi, nicméně se využil i prostor skalek na Kozích hřbetech a i jižní svah směrem k Úněticím (Alšova vyhlídka). Díky vyprahlosti si ho závodníci přejmenovali na Afriku. V trochu už zřídlém poli (bakterie skolila další kusy) došlo k historickému úspěchu děvčat z CTB, kdy Kamča byla 2. (23 vteřin za mistryní ČR Vendulou Horčičkovou) a Alča 3., v pořadí Akademického MČR tedy Alča brala cenné stříbro. Děvčata, klobouk dolů.

neděle 18. června 2017

Po pěti letech opět na MS

"Je to sport na poblití," řekla o běhu do vrchu Kamča v roce 2010 v památném rozhovoru pro časopis Orientační běh. To jí ale nezabránilo, aby se letos nevydala do České Třebové na kvalifikační závod na MS v běhu do vrchu. Budíž jí omluvou fakt, že letos se MS běží nahoru/dolů, což je přece jen o něco stravitelnější než jen čistě nahoru.

V okolí sjezdovky Peklák bylo větrno, 12°C a k tomu ostrá konkurence děvčat vrchařek, které kromě síly v nohách mají i rychlost, např. Lucie Maršánová, aktuální vicemistryně ČR na 5000m, která letos zaběhla 3000m za 9:24. Tomu odpovídal i start, kdy po prvním kopci byla Kamča mezi ženami poslední.

Nahoře tedy pochopila, že by bylo záhodno přidat. A tak nezbylo než pustit to bezhlavě dolů, s cílem využít hřeby a k tomu letité zkušenosti z orienťáku. Téhle taktice nahrávaly blátivé pasáže a traverzy ryzím terénem, kde se Kamča cítila jak ryba ve vodě. Zisk ze seběhu byl klíčový pro získání náskoku, který se pak už jen navyšoval, až v cíl dal minutu na druhé místo. Nakonec 10km (600m převýšení) Kamča zvládla za 49:33; mezi muži by skončila 10.
Blahopřání od fenomenálního Vítka Pavlišty
Původně jsem čekal, že mi moje drahá polovička z České Třebové přiveze maximálně nějaké ty železniční pražce. Jsem rád, že jsem se mýlil a že - vlastně po pěti letech - přivezla nominaci na MS v běhu do vrchu. Pokud tedy všechno poběží, jak má, pak Kamča vyběhne v italské Promeně 30. července od 10:30 na trať 13km s převýšením 860m.

úterý 13. června 2017

4. místo ve Světovém poháru

O víkendovém MČR v malebné Lipnici se mne hodně lidí ptalo, co že je s Kamčou. Žádné obavy, užívá si na Světovém poháru v běhu do vrchu. A koneckonců proč by ne - kdo z vás by nezvolil víkendový výlet na hezké místo s výhledy na Savojské Alpy, s trochou francouzské kuchyně a k tomu poměrně snesitelný výběh (9km, 820m převýšení), i když v těžké konkurenci zkušených (a vyschlých) soupeřek?

I díky respektu ke zkušeným (a vyschlým) soupeřkám Kamča zahájila svůj závod opatrně. Pak se slušně rozeběhla a začala mohutně stahovat, přičemž se v závěru dostala až na dohled ke stříbrnému místu. A finiš to byl mimořádně těsný. Nakonec se Kamče jen o vteřinu nepodařilo dotáhnout Pavlu Schornou (3. místo) a ani tuhnoucí Valentine Belloti (2. místo), která doběhla jen o další dvě vteřiny dříve. 
Pavla s Kamčou na výklusu po závodě
Skončit 4. na Světovém poháru v běhu do vrchu je ale i tak obrovský úspěch. A to vzhledem k tomu, že drtivá většina Kamčiných tréninků (dráha a cestičky ve Stromovce) má převýšení v jednotkách metrů. Pro srovnání jak je orienťák náročnější si vezměte, že kdyby Kamča hypoteticky chtěla být 4. ve Světovém poháru v OB, pak by se musela zlepšit tak, aby na klasice byla o parník lepší než naše reprezentantky; jak ukázal poslední závod SP, rozdíl na 4. místo by znamenalo mít minimálně 16 minut k dobru.

středa 7. června 2017

Memoriál Josefa Odložila

Na rozdíl od loňska jsme na hlavním pražském atletickém klání nesbírali autogramy, ale rovnou účasti. Do předprogramu se na 60m dostala nejen Alička (TJ Dukla Praha), ale i přespolní Magdalenka (SK Chotěboř).
Alička v čele v oddílovém tričku
O dvě hlavy menší Majdička jako David mezi Goliáši
A nakonec si zazávodil i Mareček

pondělí 5. června 2017

Tak kampak, do Řitky?

Pořadatelský oddíl OK Kamenice se na svém dresu ptá "KAM?"; a v neděli nám jako pořadatelé konečně odpověděli, co tím myslí - do Řitky. Ale neplatilo nomen omen, ba naopak. Konečně se mi podařil závod bez "červeného políčka v ORISu", a bylo z toho na klasice v H21B 11. místo. 

Navíc mne kromě jedné výjimky porazili jen kluci o 10-20 let mladší. Mezi nimi mimochodem i tací mudrlanti jako Štěpán Mudrák, který den předtím doběhl 5. v elitě, aby druhý den doběhl 3. v béčkách. Díky němu mi tedy jednoduchým přepočtem (jedno místo na jednu kategorii dolů) vychází, že jsem vlastně nebyl 11. v béčkách, nýbrž 9. v elitě.
Mami, ty jsi první! A mimochodem, koupíš mi další kopeček zmrzky?
Když už je řeč o heroických výkonech, musím zmínit Kamču, která se na klasice opět na úvod trochu vychybovala, aby pak sbíhala ztrátu a vytvořila pro diváky v aréné drobné drama. Když jsme se shodou náhod seběhli na sběrce, tak jsem v očekávání, že určitě zase půjde o vteřiny, jí maličko vyhecoval. Čímž jsem možná pomohl tomu, že dlouhý úsek do cíle dala za 1:38 (stejně jako Baptiste Rollier), zatímco já za 2:13 (a další holky na bedně za 1:54). Tudíž podobně jako na Paprsku nakonec o jejím vítězství rozhodly pravidelné úseky na dráze na Olympu. A pak že to lízání tartanu k ničemu není.
Poznáte, čí dres je na stupních aneb jak si aspoň moje oblečení konečně užilo pocity vítězství v elitě
Mimochodem perlička: Kdyby gel od Enervit potřeboval reklamu, tak by se mohl použít příběh o jeho odolnosti - stačí nespotřebovaný přeložený sáček nechat omylem v kapsičce kalhot a pak jen zírat, jak přežije praní a odstředění na 1200 otáček. Ten den byl zkrátka plný příběhů o odolnosti.