Dnes ráno odešel za Chloupkem do pískomilového nebe i Fousek. Hodně se mu stýskalo po vybírání blech a tak si přesně po dvou týdnech rezolutně řekl, že v nebíčku mu bude podstatně lépe.
Chloupek a Fousek byla nerozlučná dvojka. Pravidelně si navzájem čistili kožíšky. Odpočívali spolu doslova na jedné hromadě. Zahřívali se a dodávali si i pocit bezpečí. I když se občas škorpili o oříšky a další laskominky, nakonec se vždycky dokázali bratrsky podělit. Když dostali něco většího, zahryzli se každý do opačné strany a tak se o úlovek nemuseli přetahovat. A to platilo i pro ruličky toaleťáku, oblíbenou to kratochvíli pískomilů.
Doplňovali se i osobnostně. Chloupek byl kliďas, více šedý a drobnější konstituce. Nechal se nosit na dlani, odkud se rozhlížel po okolí. Fousek byl z více divokých vajec, měl více pískovou srst a byl o něco mohutnější. Také neměl moc rád Markovu pozornost - když si ho vzal do ruky, dost často škrábal a neváhal ani kousnout vetřelce do prstu.
Fousek byl také větší průzkumník - několikrát nám vyskočil z nedokonale zabezpečeného akvária a pravidelně nám předváděl divadlo v podobě nekonečného hrabání ve skleněných rozích; až jsme si říkali, že to sklo jednou rozhrabe.
Je moc hezké, že se rozloučili těsně po sobě a že mohou spolu (a i se svými blechami, které si doufám odnesou k ostatním pískomilům) i nadále trávit čas.
Chloupku a Fousku, doufám, že jste si to s námi užili tak, jako jsme si to užili my, a že vám ani nevadilo, když jsme vás občas převezli do studené chalupy (kde jste ale měli horu sena na zahrabání).
Díky za Vaši společnost!