Ještě si čerstvě pamatuji 20. září 2007 večer. To jsme měli docela zajímavé starosti, Kamča právě přišla o plodovou vodu a Alička se hlásila na svět. Dva roky uběhly jako voda, a 20. září 2009 večer jsme po dalším porodu. Tentokrát Kamča zrodila fantastické 3. místo na MČR na klasice.
Ať si Jörgen Jansa říká co chce, klasika je královská disciplína a skončit 3. za aktuální mistryní světa a dvěma juniorskými mistryněmi světa je královský výsledek. A co tomu předcházelo? Netradičně zkusím být malinko rozvláčný. Celé jaro, jak jsem psal jinde, nebylo na trénink moc času. Vlastně ani příležitosti, ono když má člověk outěžek, moc pohybu nejde, nemá-li příjmení Luder, vlastně Niggli.
Až v polovině května skončilo šestinedělí a Kamča se občas vyrazila proběhnout. Za celý květen to dalo přesně 5 hodin. To je, pro laiky, asi to, co holky běhají za 4-5 dní.V červnu nastaly víkendové dvojzávody. Mezitím jediný seriozní trénink týdne byly Pražský pohár žactva. Zní to legračně, ale je to tak. V létě pokračovaly vícedenní a byl čas se v týdnu svižně proběhnout na 45 minut v okolí Jindřichova Hradce. Ale jen občas. Když se poté podařil vítězný hattrick (Advanta Cup, Magnus Cup, Cena Východních Čech), řekli jsme si, asi by bylo dobré soustředit se na MČR. Do desítky by to byla paráda.
Pak jsem ale byl pracovně pryč (jižní Afrika i Barcelona jsou daleko...) a nedařilo se úplně zrealizovat to, co by člověk chtěl. Poslední dva týdny před MČR jsme si řekli, že je potřeba dát v týdnu aspoň 2 fajnové tréninky. Aspoň to se Kamče podařilo. I test 10 dní před na 1km MČR (3:08) ukázal, že rychlost bude stačit.
Ve Vrbně byla sobotní klasika nejlepším testem toho, co může přijít. Kamče se ale příliš nedařilo. Už dříve jsem psal o hlavní chybě, totiž že jsme se nechali převálcovat nelidským režimem a jednoduše běželi pod únavou. V neděli ve Vrbně ale už problém únavy neexistoval a Kamčino tempo se najednou ukázalo být parádní.
Poslední týden šla Kamča v úterý kopce s Fredem, ve středu trošku aerobiku (holt jindy nebyl čas, i já musím občas pracovat). I pár minut jsme si našli na mrknutí na starou mapu, nic moudrého jsme ale neusoudili, snad jen to, že se vyplatí obíhat, že bude postup přes ta dvě údolí (nakonec byl na K8), a že chytáky budou hlavně seběhy dolů.
Čtvrtek dopoledne jsem věnoval krátkému hlídání, kdy Kamča šla na moji radu svižně 5x3 min. Pátek ráno ale nastal horor, Kamča i Mareček nastydlí, Kamča celé dopoledne neschopná pohybu. I já se necítil dokonale, nicméně děti jsem dotransportoval na průlezky a písek a zpět. K tomu jsme se ještě museli přesunout z Prahy do Chotěboře (resp. Libice), odkud se v sobotu vyjíždělo. A čekali jsme, co bude.
V sobotu ráno jsme se cítili chválabohu dobře, asi to bylo servisem v hotelu "U Voborníků". Taktika byla jasná - běžet svižně, protože nasazení na finále bude důležité. Kamče nasadila a nakonec trochu překvapila sebe i ostatní, když vyhrála svůj A rozběh o celé 3 minuty (Béďa jí věnoval zvláštní zmínku na své stránce, což se v orienťáckém mediálním světě platí zlatem). A to v prakticky stejném čase, jako rozběh B běžela mistryně světa Dana Brožková. A kdyby neudělala tu velkou chybku na 1:30, tak se už blížila k času pod 50 min, což by byla senzace.
Vítězství ve skupině znamenalo startovat třetí od konce, 2 minuty před Danou, poté 2 minuty poslední Iveta Duchová. To bylo asi ideální, co mohlo nastat. Nebudeme si nalhávat, taktika byla nenechat se předběhnout. Nijak jsme ani neřešili, co bude na trati, intuitivně si Kamča jen řekla, že se asi oplatí obíhat (když si vzpomínám, tak jsem tohle vlastně ani jednou celý víkend nediskutovali). On taky nebyl čas, museli jsme hlídat děti v karanténě.:-) Všem doporučuji mít podobnou přípravu, prostě se na nějaké dlouhé soustředění vykašlat.
Karanténa byla úsměvná. Před 9:30 jsme vlezli celá rodinka i s kočárkem a hračkami do tělocvičny, kde jsme udělali z žíněnky "skákací hrad". Pak jsme tak s Jörgenem Jansou a Márou Prášilem hráli fotbálek. Docela na nás mnozí koukali... Karanténa trvala skoro tři hodiny (!), Kamča startovala až ve 12:43, takže až někdy po dvanácté dostal Mareček mlíčko.
K průběhu závodu: upřímě řečeno, mnoho o tom nevím, byli jsme nejprve s Alí na hřišti, kde nebylo moc slyšet. Když jsme ale zaslechli, že na 2. rádiu je Kamča jen kousek za Danou, tak jsme sešli dolů fandit, ona mi Alička už spala na rameni. Na průběhu se objevily spolu a bylo jasné, že na Martinu Dočkalovou ztrácí 47 vteřin a že dotáhnout toto bude těžké. Na druhé straně ale bronz byl už téměř jasný. Po sběrce následoval dramatický komentář spíkrů, Kamča měla fantastický finiš (31 sec, o 3 sec lepší než Dana), ale to nestačilo o pouhé tři vteřiny...
Finiš: vzadu Kamča, vpředu Dana stíhá Martinu FejlkovouA co Kamča říká z lesa? Dlouhé postupy šla zásadně okolo, což asi rozhodlo - ne, že by byly přímo nejrychlejší, ale byly nejvíce "user friendly" a člověk pošetřil energii (mrkněte na postupy!). Na motýlku udělala dost velkou chybu, takže kousek za ním ji doběhla Dana. To byla 58. minuta, tj. s Danou pak běžela jen cca poslední 1/4 tratě. Takticky tedy ideální, nenechala se předběhnout ani na dlouhých postupech s volbou, ani na motýlku.
S Danou šli hned traverz na K18, kde se jasně ukázalo, proč je důležité losování - cestička byla šláplá jak k domovu od Karla Raise. Ale i běh ve dvou hrál roli: právě zde Iveta Duchová nechala 2 minuty, vypadla tím ze hry o medaile a ještě do cíle koupila další skoro 2 minuty. Zajímavý byl dlouhý postup na K20. Zde šla Dana dost pomalu, Kamča mi říkala, že se až divila, ale přirozený respekt a taktika jí samozřejmě nedaly, aby se ozvala. Faktem ale je, že právě zde obě ztratily na Martinku Dočkalovou 45 vteřin, které pak krutě chyběly. Jinými slovy, Kamča na tomto postupu přišla o stříbro.
Podívejte se i na vývoj od K22 (zde se sbíhalo na divácký průběh). Čas z K22 do cíle: Dana + Kamča = 10:26, Martinka = 11:11, Iveta = 12:03, Zdenča = 12:12, Radka = 11:27. To je jen ukázka fyzické, ale i psychické a taktické výhody běhu ve dvou. Holky, neodpočívejte v semifinále!
Kvůli médiím byla zpožděna dodávka mléčkaZa zmínku stojí i doběh na sběrku. Kamča v zápalu boje šla z předsběrky omylem směrem na startovní lampión. Je skoro jisté, že právě tady by se našly ony tři-čtyři vteřinky na stříbro, ale to je život. Jinak vyhlášení, to byl sen...
Tentokrát se nečekalo na Godota z LPUA dokonce i Martina Dočkalová se dostavila na stupně vítězů a nespěchala do Pardubic, na rozdíl od závodu elity ve Vrbně. Jen ta cena za těžkou dřinu mezi mistryněmi světa: bloček, průvodce jižní Moravou, mapa Brna a lékárnička na kolo... Ale kvůli tomu nezávodíme, že.
Hodnotné ceny