Richard III. aneb Lukáš I. Příkazský

Shakespeare v Dejvickém - co víc může být záruka stoprocentního zážitku?

Lukáš Příkazký v této skvělé hře odkrývá odpornou povahu Richarda III. postupně - začíná s uvěřitelnou polohou otloukánka, aby se něho časem vyvinul mocichtivý duševní mrzák. Jedna intrika a zrada střídá druhou a skrz ně se vyjevuje, jak obrovské zlo je ochoten páchat nejen na svých soupeřích, ale i na svých nejbližších. 

Typicky Dejvické je malý sekáček, který Příkazký drží prakticky celé představení. Používá ho jako vražedný nástroj, jako hřeben, zrcátko či mobil na focení selfie.  Vývoj Richarda III. pak akceleruje vtipný nápad, kdy na sebe postupně navléká části oděvů svých obětí. Z hada se pomalu mění v obtěžkaného medvěda, což skvěle předpovídá jeho finální neúspěch na bojišti.

K Dejvickému patří i spodní prádlo Príking

I ostatní role jsou zajímavé a netradičně hrané, protože Shakespeare do Dejvické až tak často nezavítá. Nejsou ale podobně dramatické a někteří herci - např. Václav Neužil - mají partii, která jen sekunduje Lukáši Příkazkému. Do této hry se také velmi dobře hodí Tomáš Jeřábek, pro něhož - zdá se mi - je přetvářka jeho druhá přirozenost. Skvělý je - jako obvykle - i junior Vladimír Polívka.  

Richard III byl mimořádně silný zážitek, letos jeden z nejsilnějších. Bylo zajímavé i vidět, jak Lukáš Příkazký touto rolí ukazuje, jak platným je členem souboru a jak skvěle zvládá role, který by si dříve člověk zcela bez diskuse spojil s Jaroslavem Pleslem (vzpomeňme si na Hamleta při Shakespearovských slavnostech). Navíc právě k němu se skvěle hodila ilustrují drobná postižení - přihrbení a kulhání dané tím, jak jedna bota má výrazně vyšší podrážku - přičemž tyto detaily nebyly více než jemná dokreslení povahy, ne samotný zdroj jeho zlotřilosti.

To nejlepší ze sezóny 2022

Borci a borkyně, nesmějte se mi za mé výkony - i já si občas potřebuju trochu nostalgicky zavzpomínat.  

Liga Vysočiny, Bílecký les, H21C, 7. místo. Ťukačka na pestrém proužku mapy mi vyhovovala a jakkoli jsem už ve svém věku dost pomalý, podařilo se mi na Lize Vysočiny zcela nečekaně vyběhnout nejvyšší rankingové boky za celý rok.

Pražský žebříček, Lužná u Rakovníka, H35, 1. místo, 3 minuty před juniorským mistrem světa Kazdičem. Tento typ smíšeného lesa mi vyhovuje, neklade mi až takový odpor a umožňuje mi držet solidní tempo. 

5 Days Italy E2, Madonna di Campiglio. Mimořádný zážitek díky bouřce na členité horské planině. Hned z úvodní pasáže bylo jasné, že tady bude zapojit techniku na maximum. Naštěstí členitost ulehčovala vysoká viditelnost - s opatrností se dal sledovat reliéf a to i na poměrně velkou vzdálenost. Běžel jsem to svoje navzdory pokračující bouřce, i když místy jsem se musel hodně korigovat. Na druhé straně mapy jsem doběhl jsem Jardu Vítka o 10 minut, aby nás hned poté - prakticky již po bouřce - pořadatelé zastavili na trati. Škoda, náskok z této etapy by se mi hodně hodil.

Pěkné prázdniny s OB v Českém ráji E2, H45, 1. místo. Vyzkoušel jsem si, jaké to je běžet papírově "mezi svými" (tj. reálně s těmi, co jsou o 5-10 let starší). V E2 jsem předvedl docela solidní závod, když jsem v druhé rovinatější polovině zrychlil, zvolil pár skluzných postupů a ustál pár zákeřných míst. Kejmil za mnou na shromaždišti přišel a byl doslova konsternován mým výkonem - říkal, že když doběhl, tak své vítězství bral jako jistou věc. Dostal ode mne ale 2:36, navíc prakticky jen na posledních 25 minutách. Celkově mne ale v PP porazil - což nevadilo, zrovna Kejmilovi jsem s potěšením udělal radost.

Žebříček B-Čechy 11.9., H40B, 2. za Lauičem. Pro mne příjemný běhavý les okolí Odlezelského jezera, kde jsem i volil dobré postupy. Kopce mi ale příliš nechutnaly. Výrazně jsem ztratil ve všech výbězích, jinak to bylo velmi solidní. V lese jsem znal směrný čas, ale když jsem byl na druhé straně lesa a prakticky nejníž, nijak jsem ho neřešil. Až poté, co jsem vystoupal, jsem si řekl, že bych mohl zamakat a závěr jsem předvedl jak z dob největší slávy. Dost také pomohlo, že "klasika" byla jen na 60 minut.

Dalším letos cenný zážitkem bylo MČR v middle v H21 (díky solidnímu i když zdaleka ne perfektnímu nominačnímu pražskému závodu u Rakovníka); ve výsledku jsem i pár duší porazil, což se počítá. Za velmi slušné považuji i trio delších podzimních závodů (long H21L u Plané n. Lužnicí, long H21C na Maliníku a Dušičkový závod) - jakkoli by se chybičky našly, podařilo se mi závody morálně zvládnout a potvrdit si, že zvládám i závody kolem 90 minut.

Kolik že stojí energie?

Energie se zdají být drahé...

Podle mne je to jen otázka správné perspektivy...