pondělí 29. dubna 2019

Kanadské tance

Nebývá na oblastních závodech Vysočiny obvyklé zažít middle ve stylu tance mezi kamínky. Ale prostory na hranici České Kanady právě toto nabízejí, navíc v lesích, kde se zajímavě mísí borovice, listnáče a smrky - a mají tak občas výraz úplně jiných lokalit, např. Lužických hor. Podobné lahůdky mi velmi konvenují, ať už jde o tradiční prostory Hradiště, Zvůle nebo Kunějovských samot.  

Když nám tedy nedávno vyznavač mapařského impresionismu Arnošt Komárek prozradil, že prostor pro oblastní závod, který mapuje, bude plný zajímavých detailů, nemohli jsme si ho nechat ujít. Nicméně se přiznám, že jsme byli zvědaví, jak si pořadatelé poradí s místní živou vegetací. Ač jen několik kilometrů od Jindřichova Hradce, byli jsme zde jen jednou před mnoha lety a dodnes si pamatuji, jak jsme s rezervovaným odstupem z asfaltky sledovali záplavy ostružin.

Proto jsme byli připraveni na prakticky cokoli. Ale skutečnost byla úplně jiná - po zimě a suchu podrost v defenzivně, nejzelenější oblasti navíc zcela mimo prostor závodu. Ano, sice se hned od startu se musel člověk rozhodnout zda jít rovně do Saigonu (moje volba) anebo volit obíhačku po fáborkách, ale to bylo jen takové lehké zastrašení na úvod.
Devil is in the details...
Hned poté totiž následovala sekvence parádních postupů, kde jsem se nechal párkrát zmást zejména na dohledávce. Nemluvě o tom, když jsem hned z K1 odběhl na druhou stranu a s otočenou mapou měl trochu problémy zjistit, co se to proboha děje. Celé to ale byl nakonec výborný zážitek. A speciálně oceňuji stavitele za koncepci závodu, která nutí člověka promapovat se i ke sběrce...

Proto mi nezbývá než všechny pozvat na srpnový Interkompas, který má být echt retro vzpomínkou na vícedenné závody Interkompas. Ty se na Jindřichohradecku pořádaly v 70. a 80. let a pokaždé trvaly - podržte se - deset dní. V detailním prostoru Moravova lomu bude pro změnu klasika; middle bude naopak posazena do SV části Řas, kde se loni při ŽB Čechy pouze lehce probíhalo.