Rok se s rokem sešel, ghostbusters v kamizolkách vylézají z děr a po roce je tu Dušičkový závod. Tentokráte se pořádání ujal Schumpeterolog Jörgen Jansa a navzdory mému varování, že když to se stavbou přežene, nedostane ode mne žádnou zkoušku, se nijak nezalekl a připravil přeběh přes pět map na cca 26km. Tímto činem na pomezí hrdinství a šílenství se nesmazatelně a věčně zapsal do análů Dušičkového závodu.
Původně jsem se hlásil do únikové kategorie II, ale nakonec po Jörgenově urgenci jsem zariskoval kotníček i unylou kondičku a vyrazil v grupě s ostatními odvážlivci. Maštale na úvod byly mimořádně zajímavé, jelikož nás ale běželo cca 15 neustále pospolu, razit jedny kleštičky bylo stát frontu v samoobsluze jednou na citróny a podruhé na víčka na zavařování. Až na delším postupu na K11 na první mapě se oddělilo pět zrn (včetně Kamči) od nás ostatních plev.
Na další rozdělení bylo opět potřeba počkat na K11, tentokrát na druhé mapě. David zvolil chytrou obíhačku zprava (a získal náskok, který úžasně uhájil až do cíle); také se mi líbila, ale já balík jsem raději šel s balíkem. Pak následoval nekonečný přeběh po turistické mapě, kde se vršila jedna chyba za druhou. Následoval Košumberk, který ale - ouha - nemůžu najít mezi ostatními mapami. A tak spořádaně sleduji ostatní a nejapně se ptám, kdy tahle mapa už konečně skončí. Až v cíli zjišťuji, že byla složená celou dobu těsně pod jinou mapou.
Neznalost mi krásně zabránilo chmurám, protože jsem optimisticky čekal přechod na další mapu za každým rohem, přitom přeběh přes Košumberk byl závodem sám o sobě. Po dvou a půl hodinách celkově jsme se nakonec objevili na druhé občerstvovačce, dost rozlámaní a v triu s Tomíkem a Hubánkem. Na poslední mapě šlo už jen o to dokončit, Hubánka to už moc nebavilo a do cíle jsme s Tomíkem závodili, kdo si udělá či neudělá křeč. Celkově 7. místo v čase 3:12 je vzhledem k dlouhodobé rovnováže obsahující nicnedělání fajn, potěšilo i to, že po závodě nic moc nebolelo, přece jen přeběh byl po měkkoučkém, žádný tupý silniční maratón.
A co Kamča? Běžela na čele a v poklidu v čase 2:51 dokončila na celkově 3. místě. V cíli mi říkala něco o tom, že jí přišlo trapné závodit s famózním Koprdou o stříbro, příště že ale ztratí zbytečný respekt a půjde do toho. Takže pánové, pozor.
A na závěr Alešův přehled reálných vzdáleností a časů měřených GPS přes pět map:
Původně jsem se hlásil do únikové kategorie II, ale nakonec po Jörgenově urgenci jsem zariskoval kotníček i unylou kondičku a vyrazil v grupě s ostatními odvážlivci. Maštale na úvod byly mimořádně zajímavé, jelikož nás ale běželo cca 15 neustále pospolu, razit jedny kleštičky bylo stát frontu v samoobsluze jednou na citróny a podruhé na víčka na zavařování. Až na delším postupu na K11 na první mapě se oddělilo pět zrn (včetně Kamči) od nás ostatních plev.
Na další rozdělení bylo opět potřeba počkat na K11, tentokrát na druhé mapě. David zvolil chytrou obíhačku zprava (a získal náskok, který úžasně uhájil až do cíle); také se mi líbila, ale já balík jsem raději šel s balíkem. Pak následoval nekonečný přeběh po turistické mapě, kde se vršila jedna chyba za druhou. Následoval Košumberk, který ale - ouha - nemůžu najít mezi ostatními mapami. A tak spořádaně sleduji ostatní a nejapně se ptám, kdy tahle mapa už konečně skončí. Až v cíli zjišťuji, že byla složená celou dobu těsně pod jinou mapou.
Neznalost mi krásně zabránilo chmurám, protože jsem optimisticky čekal přechod na další mapu za každým rohem, přitom přeběh přes Košumberk byl závodem sám o sobě. Po dvou a půl hodinách celkově jsme se nakonec objevili na druhé občerstvovačce, dost rozlámaní a v triu s Tomíkem a Hubánkem. Na poslední mapě šlo už jen o to dokončit, Hubánka to už moc nebavilo a do cíle jsme s Tomíkem závodili, kdo si udělá či neudělá křeč. Celkově 7. místo v čase 3:12 je vzhledem k dlouhodobé rovnováže obsahující nicnedělání fajn, potěšilo i to, že po závodě nic moc nebolelo, přece jen přeběh byl po měkkoučkém, žádný tupý silniční maratón.
A co Kamča? Běžela na čele a v poklidu v čase 2:51 dokončila na celkově 3. místě. V cíli mi říkala něco o tom, že jí přišlo trapné závodit s famózním Koprdou o stříbro, příště že ale ztratí zbytečný respekt a půjde do toho. Takže pánové, pozor.
A na závěr Alešův přehled reálných vzdáleností a časů měřených GPS přes pět map:
- 1. mapa 4.9 km, 37:42, 7:42 min/km
- 2. mapa 4.2 km, 40:27, 9:39 min/km
- 3. mapa 7.7 km, 52:04, 6:46 min/km
- 4. mapa 7.0 km, 65:48, 9:26 min/km
- 5. mapa 3.1 km, 24:31, 7:57 min/km
- celkem 26.8 km, 220:34, 8:13 min/km