úterý 25. srpna 2015

Tři divoženky

Salomon Trail na Lipně "v korunách stromů" je naše srdeční záležitost. Pěkná trať, dětské atrakce, výhledy na plující lodě a navrch excitovaný Standa Bartůšek.

Kamča na Lipně pravidelně trhala rekordy, předloni po dramatickém souboji s Lenkou Šibravovou a Pavlou Havlovou (Fričkovou) v čase 1:46:18, loni dokonce zlepšila traťový rekord na 1:44:29. Letošní čas 1:50:12 ale stačil jen na 2. místo za fenomenálně běžící Katkou Matrasovou, která vyhrála letos už třetí závod celé série a právem si tak letos brousí zuby na celkové vítězství.
A hurá dolů
Obrovskou radost nám udělala Magdalenka, která srdnatě závodila v kategorii dětí do 6 let a ve svém ročníku neměla konkurenci.
Sorry holky, ale trenér mi řekl, že mám utíkat jako vítr
Pochvalu zaslouží i Alička, která v legínkách, oblečená do šatů s kočkama a namalovaná jako motýl bojovala o každý metr.
Pokud si můžu vybrat, tak si dám 800m rychle spíš než 21km pomalu

neděle 16. srpna 2015

15. ročník Okolo Libice

Loňské vydání závodu Okolo Libice nás velmi zaujalo a tak jsme se k zopakování nemuseli nechat dlouho přemlouvat. Navíc všechny z našich dětí letos dorostly do strategického věku, kdy byly nejstaršími ve svých kategoriích, což se také počítá.
Leader stáje a jeho domestikové
Všichni srdnatě bojovali, přičemž největší aplaus si stejně jako loni zasloužila Magdalenka, která v kategorii benjamínků v časovce na 80 metrů nedala zbytku pole vůbec šanci.
Holky, kluci, nezdržujem se a jedeeem si pro müsli tyčku a zonku...
Sice jsem původně nechtěl vůbec jet a mám jen sandály, ale tenhle kopeček dám!
I když červeňáček je sympaťák, stejně chci být v cíli dřív.

středa 12. srpna 2015

Vodní pólo je psina

Nejprve je nutné doběhnout na hřiště...
... poté uzmout míč ...
... a nakonec nekompromisně skórovat.

úterý 11. srpna 2015

Na Sněžku v létě už ani párem volů

Naše letní dovolená v Krkonoších znamenala ráno vstát, navléknout na sebe všechno, co člověk má, výlet, odpoledne z nečasu rychle do chalupy, zapálit kamna a už radši nevylézat. Trefit v tropické sezóně jediných pár studených dní a vyrazit přitom do studené chalupy v horách, tomu se říká pešek.

Když se po třech dnech konečně počasí zklidnilo, usoudili jsme, že je čas vyrazit na česko-polskou Snøhettu. Ambice byly vysoké, Magdalenka měla dokázat, že z Pomezních bud dojde na Sněžku po svých. Začátek byl v klidu, kromě ilegálního polského sběrače borůvek jsme vesměs nikoho zajímavého nepotkali. Od Jelenky se začaly zvolna připojovat skupiny (zejména Poláků) a signalizovaly, že natěšených turistů nebude dnes málo. Těsně pod Sněžkou potkáváme Marečkovu kamarádku ze školky, která drkotá zubama. A už vidíme, že na vrcholku sami opravdu nebudeme.
Zatím ještě nedošlo na obligátní "kdy už tam budeeem?"
Nahoře je vůkolem narváno, 6.6 stupňů a vítr 8.2 m/s. Děti cestou zabavujeme mj. diskusí o tom, kudy přesně nahoru vyjel Miloš Zeman a proč sem vůbec lezl, když neumí jít po svých; další kratochvílí je písnička, že kdo hodně lemtá, přečůrá i prezidenta. V Poštovně je díky počasí nemilosrdný boj o místo, takže pohledy píšeme v cuku letu a hurá dolů.

Jelikož lanovka jezdí na Růžohorky, potkáváme při sestupu k Růžohorkám bohatou módní přehlídku pitoreskní výbavy do šesti stupňů a prudkého větru. Tatínkové s golfkami v rukách a dětmi na ramenech, kapesní psíci, občas nějaké kraťásky a žabky. Líbil se mi i pubescent, který důsledně dodržuje pravidlo uvolněných a nezavázaných tkaniček.
Nejstrašnější šelma, kterou lze v Krkonoších potkat
Na sestupu si užíváme hlavně Děčínskou boudu s výbornými domácími sýry a erárním koťátkem na hraní. Jsme hrdí na Magdalenku, která ušla 14km a 700m převýšení po svých, jen nám přitom trochu vytahala dlaně.
Tak už si Magdalenko tedy sedni...
A shodujeme se, že v létě, během dne a při funkční lanovce by na Sněžku táhnul jen vůl, respektive pár volů.

pondělí 10. srpna 2015

Tatramatka

Navzdory některým minusům, například nedostatku zpřístupněných cest vzhledem k počtu návštěvníků, jsou Tatry pramatkou české (fyz)kultury.

Cílem letošní návštěvy Tater nebylo zažít orienťácké eldorádo v krásně zmapovaných kouscích panenské přírody, protože ho bohužel nadobro zničila vichřice před bezmála deseti lety. Nebylo ani cílem udělat si vysokohorské soustředění, protože na něco takového nemáme kapacitu a vlastně ani motivaci. I tak jsme si ale nemohli odpustit občas se trochu popoběhnout. 
Jamské pleso pod Kriváněm, vděčný cíl cesty s malými dětmi
První rychlejší cesta byla na Rysy, které jsme ze Štrbského plesa (převýšení 1600m) a zpět na Popradské pleso dali i s kocháním pod tři hodiny. Pěkný run4fun byl ryzí trail Nový Smokovec-Velické pleso (převýšení 700m ) traverz a klesání na Hrebienok. Načež závěrečný úprk 4 km do Nového Smokovce za 15 minut dokonale kontrastoval s úvodním úporným stoupáním a hopsáním po kamenech.
Nástup do Malé Studené doliny
Hlavní rodinný výlet celého týdne se snažil využít hezké partie: Starý Smokovec - Hrebienok - Priečné sedlo - Zbojnická - Prielom - Východná Vysoká - Slezský dom - Nový Smokovec. Zejména výhledy z Východné Vysoké se povedly, řekl bych, že šlo o jedny z nejbohatších výhledů, které jsme v Tatrách zažily a to víceméně mimoděk, na odbočce z hlavní trasy.
Priečné sedlo z přístupnější strany
Tatry doporučuji a ideálně po železniční ose, protože Praha - Poprad lze jet za méně než 7 hodin. Jelikož ale pojedete přes Studénku, neberte si ale místenku v prvním ani v posledním vagóně.