neděle 29. listopadu 2015

Náhodná procházka

Nedávno jsme vedli diskuse o tom, jaké GPS hodinky zvolit. Garmin či Suunto, toť životní volba skoro jako Sparta či Slávie nebo Apač či Sioux. Můj mobil mi ale ukázal, že nejpůvabnější je nakonec přístroj, který mi na skutečné trati vyrábí estetickou náhodnou procházku.
Průměr 4:09 na km v brdském terénu mi přišel hned zkraje poněkud podezřelý

sobota 28. listopadu 2015

Moderní češtin

Zoo Prha: Ankoda, lma, čvek, vebo

středa 11. listopadu 2015

Na tomhle závodě vypustíte duši

Dušičkový závod, moderním newspeakem Halloween race, je pojem. A první kategorie při Dušičkovém závodě, toť pojem na druhou. 

Naposledy jsem se odvážil I. kategorii běžet v roce 2009, kdy trať byla pekelně dlouhá (3:13) a kdy mne za 6. místo i stavitel pochválil: "... zvláště u posledně jmenovaného je čelní pozice překvapivým výsledkem, jelikož se nejprve hlásil do dětské a veteránské kategorie – trati II." Rok předtím šlo naopak spíše o "sprintík" (2:09) a pak už jsem zvládl jen II. kategorii v roce 2013.

Letos jsem se po šesti letech odvážil nastoupit na hlavní 23 km trať. S tím, že ono to asi nějak dopadne. Na startu jsem neřešil pochroumaný kotník, nevyspání, únavu z dopolední dopravy z Prahy a celkové svrbění v žaludku, zkrátka cíl byl nehodit flintu do křoví, nýbrž dokončit se ctí.
  • 1. mapa: Všichni valí jako diví. Koneckonců jako vždycky. Zůstávám v klidu, i když těsně před výměnou chybuji a dobíhají mne ostatní taťkové. Jsme odhadem někde v třetí až čtvrté skupině kolem 10. místa.
  • 2. mapa: Aleš s Kachnou mi mizí za zády někam doprava, čehož si všímám, až když zastavuji a upravuji si boty. Volím jednoduchý postup zleva na louku a hle, na louce vidím skupinu kluků Krejsových. Tak to je šok; jeden postup a jsem ve skupině kolem 5. místa. Kluci dál běží krásně vyrovnaně a i čistě a tempo je takové, že všichni zarytě mlčí.
  • 3. mapa: Těsně před přeběhem nás akčně předbíhá Tomík Matras, o němž jsem myslel, že už je někde o 5 minut před námi. Ještě větší překvapení přijde, když sbíháme i Koprdu s Davidem Vedrou, tj. najednou jsme s čelem závodu. Následuje přeběh mezi vesnicemi - je horko, větřík lehce ofukuje a čelo se proklatě vzdaluje.
  • 4. mapa: Nabíháme do Chrasti. Kluci Krejsovi mne postupně sbíhají. Čelo je někde v nedohlednu. Beru to sportovně, běžím na sebe s tím, že jsme v polovině a jde přece o tu flintu v žitě. Následuje ale postup ve svazích v trnitých hustnících, kde nikoho nevidím ani za sebou ani před sebou. Razím přesně, sbíhám na místo, odkud jsou díky přeběhům po loukách všichni vidět jak na Maroldově panoramatu a hle - čelo je 2 min přede mnou a kluci Krejsovi téměř 4 min za mnou. To není špatné! Po chvilce dokonce potkávám Koprdu s Davidem znovu; tyhle dva plašany bych vážně už nečekal.
  • 5. mapa: Na velmi staré mapě jdu bezpečně a pomalu. V prudkém kopci sice čelo vidím, ale jdu pěšky; holt na víc nemám. U kontroly u hřbitova dokoncepotkávám Tomíka v protisměru. To mne těší, přece jen Tomík je specialista na dlouhé laufy. Na další kontrolu se bohužel dostávám do hradby maliníku a ostružiníku a musím se hodně vracet a tím ztrácím.
  • 6. mapa: Naštěstí jde o krátký přeběh a kotník nemusí tolik bojovat, i když s každým opatrným došlápnutím cítím, že ztrácím 30% času oproti tempu v začátku závodu. Zásadní je ale velmi těžká kontrola v rýhách na velmi staré mapě, kde rýhy matou kresbou a okolí kontroly je protkané již zestárlým brutálním hustníkem. Doplácím na svoji nerozhodnost, když slyším Koprdu s Davidem, ale nenásleduji je a pak kontrolu musím odrážet z více míst a nechávám min. 5 minut. Doběh už je unylý a radost z dokončení obrovská, ostatně jako pokaždé.
Koncept závodu mi celkově přišel zajímavý - sice technicky šlo o jednodušší trať, ale podíval jsem se na spoustu míst s krásnými výhledy, kde jsem nikdy nebyl. To, že šlo dost o přeběhy, v krásném počasí nevadilo, naopak. Pro můj kotníček byl navíc cenný každý metr mimo terén. A mimochodem hodně se mi vyplatilo jíst gely průběžně, vůbec jsem neměl problémy s cukry a tělo bylo stabilní a v pohodě. Celkové 4. místo a dárečky za 3. místo (Tomíka jako spolupořadatele nevyhlašovali, i když by si to zasloužil) byly třešničky na podzimně zbarveném dušičkovém dortíčku.

sobota 7. listopadu 2015