pondělí 31. prosince 2012

Fantom Jára Hustník opět na scéně

... a s ním opět zakončení sezóny ve vánočním čase. Letos jsem Járovi nepomáhal a mohl se těšit ze zážitků na druhé straně barikády. Stejně jako loni šlo o zákeřný paměťák. Novinkou byl start na krásném místě, kde se tak často neběhá a kde je spousta vypečených detailů.
Járo, ty nám mozek zavaříš!
Sbíraly se lístečky a tudíž trochu šlo i o taktiku. Kolik kol zvolit (já se rozhodl pro 4) a kudy vyrazit a zda spolupracovat či ne. Podařilo se mi vyrazit velice záhy, takže jsem osamoceně sbíral dost často první nebo nanejvýš druhý lísteček. Potrápil jsem se ale na 37, kde jsem ztratil dvěma pokusy celkem aspoň 7 minut (ze 45), navíc jsem neviděl lístečky na místě 32 a 42. Tím pádem mi těsně nevyšla taktika sebrat všechny kontroly a v posledním okruhu jsem rezignoval na pytlík 52-49-48. Celkově jsem ale spokojený, na domácí zahrádce jsem získal skalp aktuální mistryně.

neděle 23. prosince 2012

Postapokalyptická zimní liga

Třináctý bakchun je za námi, galaktický rovník do nás pere záření, seč mu síly stačí, ale to mi nezabránilo zaběhnout si v době postapokalyptické zimní ligu v říčanských humnech. Na trati B jsem podal historický výkon: (i) Mám skalp Košíka. (ii) Snad poprvé jsme přijeli na závod, který jsem běžel já namísto Kamči, přitom Kamča nebyla v očekávání. (iii) V hustnících jsem si povodil i reprezentantku. (iv) A to vše po důsledném několikaměsíčním odpočinku.
Tady někde byly kdysi Říčany a okolní lesy
Největší postapokalyptická výzva je nicméně stále před námi, že Járo Hustníku...

pátek 21. prosince 2012

Řekni mi zrcadlo, která z vytrvalých princezen je nejkrásnější?

Redakce běhej.com vypsala soutěž o Nejlepší vytrvalkyni roku 2012. V sestavě je spousta skvělých jmen se skvělými výkony a je skvělým oceněním, že se do širší nominace za výkony na Velké Kunratické, ME v běhu do vrchu a vítězství MČR na klasice v OB dostala i Kamča.

Když jako mírně zaujatý vynechám svoji drahou polovičku, myslím, že by si hlasy zasloužily Ivana Sekyrová a Pavla Schorná. Na této anketě mi přijde dobré, že nominované se vzájemně během roku porovnávaly a existují z toho výsledky, dokonce na Běchovicích běžely téměř všechny jmenované zároveň.

Proto si myslím, že redakce udělala chybu, když do nominace zařadila špičkovou ultramaratonkyni, která se ale na žádné srovnatelné distanci nemůže s žádnou z ostatních porovnávat. Klobouk dolů před jejími výkony (ať už si o smyslu ultramaratonů myslím své), ale je to úplně jiná disciplína. Je to jako kdyby se do nominace zařazovaly úspěšné reprezentantky v radiovém OB.

A když už jsme u ROB, zde máte k Vánocům nesmrtelný Rubikon trefně propagující ROB

pondělí 17. prosince 2012

Silvesterlauf Zürich

Tento víkend byl ve znamení Curychu. Zatímco mně přijali paper na dubnovou konferenci EPCS v Curychu, Kamča přijala pozvání na 36. Zürcher Silvesterlauf. Zatímco já si budu platit cestu, registraci a hotel, Kamča měla cestu, startovné a hotel zdarma. Navíc dostala, dokonce předtím než vyběhla, i nemalé dýško startovného. Tak mi povězte, kde je ta zatracená genderová rovnováha!
Loktařky jdou do toho
Po dvou týdnech plácání se v bacilech Kamča neměla silné ambice, koneckonců předchozní výlet na silně obsazený běžecký závod do zahraničí (kros v Tilburgu) také nedopadl dle očekávání. Ale v Curychu šlo o pěknou trať a zřejmě i atmosféra předvánočního stresu (kde narychlo Aličce koupit plyšovou kočičku, co mňouká?!) se pozitivně projevila v motivaci a výkonu.

Jedním z cílů bylo porazit Topču na její aktuálně domácí švýcarské půdě a pak přiblížit se švýcarské reprezentantce Sáře Lüscher (7. na middle MS2012). A obojí se podařilo. S dětmi jsme sledovali online mezičasy (mimochodem velmi pěkně udělané, je skvělé, že je tohle standard) a viděli Kamčin boj o 18. místo z 31 dam a slečen.
Moc se mi líbí online video z doběhu, stříhané přesně dle čísla závodníka
Závodu vévodila dvojice Keňanek, která se spolu nijak nemazlila. Průměr 3:16 na kluzké trati 6.3km s kopečkem a zatáčkami není vůbec špatný. Sara Lüscher byla 14., Topča 28. Ale ani Kamčin průměr 3:34 není k zahození (co bych za to dal) a skalp Topči samozřejmě potěšil. 

Teď má Kamča nabídku na další závody, takže kdybyste někdo náhodou nevěděl, co dělat o víkendech, měl bych pro Vás tři hodné, klidné a poslušné děti, kteří Vám pomohou s domácími pracemi, uklidí, vyčistí a vyluxují a to vše jen za byt a stravu (konkrétně půl kila čoko-vloček s litrem mlíčkem na celý víkend).

úterý 4. prosince 2012

Pražská opička


Alička se hrdinsky zúčastnila závodu Pražský opičák a v nerovném závodě dětí do 8 let zvládla slézt dva bouldery z deseti.

A proč vůbec chodí na lezení? Vždycky bude lepší, když nám poleze na stěny spíš než když nám bude lézt na nervy.

Hurá na boulder
Další boulder pokořen

pátek 30. listopadu 2012

Bezva rozhovor na BezvaBěh.cz

Kamča poskytla rozhovor serveru BezvaBěh.cz, kterému roste popularita a rozhodně stojí za to jej sledovat. Pod názvem Kamila Gregorová: „Krosy mě baví, ale orienťák u mě pořád vyhrává“ se dozvite nejen pár věcí z tréninkové kuchyně (spíše kuchyňky), ale přiložena je i fotogalerie s vybranými fotkami naší stíhačky.

úterý 20. listopadu 2012

Velká Kunratická - krátké ohlédnutí

... aby nezapadlo, že Kamča nejenže vyhrála obě tratě, ale i stanovila ženský traťový rekord na Hrádek. Před ní žádná žena neběžela Hrádek pod 14 minut.
Kamča na Hrádek! (Nebo spíše - Kamča na Hrad!? ;-)

neděle 18. listopadu 2012

Zrcadlo, pověz mi, který kros je nejkrásnější?

Když krásný kros, tak kros v krasu. Ale jelikož kras zde v Praze nemáme, napodobujeme krásu krasu alespoň v pitoreskních lomech Ďáblického háje. Zdejší Vodácký přespolní běh proto určitě může aspirovat na titul jednoho z nejhezčích krosů v Praze, a to právě díky průběhům malými skalnatými lomy a takřka orienťáckému motáním se po malých cestičkách.

Kamča předvedla na komorním ale sympatickém závodě celkově 5. místo v mužích a časem 19:35.3 jednoznačně vyhrála, přičemž šlo o čas těsně za (zřejmě traťovým rekordem) 19:30.9 z roku 2003 z nohou Pavly Havlové. Z nedávných let se mu přiblížila jen Radka Churáňová (20:09 v roce 2010). Že se nejedná o žádný béčkový výkon, svědčí i to, že doběhla jen 3 vteřiny za Myro Kovářem a před Jiřím Wallenfelsem.

Intervalový start ve dvojicích svědčil nejen Kamče, ale i Aličce, která se pochlubila, že utekla asi dvouleté holčičce a do cíle doběhla na rozdíl od běhu ve Hvězdě s úsměvem. Jelikož Alička uznává jen první tři místa, raději jsme jí už neřekli, že skončila na 45. místě z 63 dětí.

sobota 17. listopadu 2012

Běh 17. listopadu v oboře Hvězda

Letošní ročník předvedl ryzí repete roku 2009. Květa Pecková po třech letech opět přijíždí do Prahy, opět předvádí veni vidi vici a opět s Kamčou v zádech.
Pózování před fotografy (foto: Martin Symon)
Kamča opět běží v oddílovém dedáči CTB, opět s reklamou globální korporace Stavebniny Libice. Tentokrát se ale nesešla až tak silná konkurence a Kamčin čas 15:36 je horší než 15:12 a 15:20 v letech 2009 a 2011.
Stupně vítězů tentokrát nestačí
A propos, vydařila se nám numerologická bomba - téměř čtyřletý Mareček měl číslo 4 a pětiletá Alička číslo 5. O závodě jinak reportuje běhej.com i bezva-běh.

neděle 11. listopadu 2012

Zlatý double pro Kamču, zlatý double pro orienťák

Velká Kunratická je závod s natolik silnou retro poetikou, že se dostal dokonce do seriálu Vyprávěj  po bok spartakiády a pochodu z Prčic do Prahy.  Ale i zde jde vývoj kupředu a letos bylo novinek neúrekom.

První spíše smutnou novinkou bylo, že chyběl tradiční moderátor Ivo Domanský. Moderátorský štafetový kolík ale kvalitně převzal sporťák Jiří Rejman z ČT. Druhou novinkou byl obrovský zájem před závodem, který vedl k tomu, že se rekordně rychle po zahájení online registrace vyprodala všechna čísla na hlavní trať přes Hrádek. Za čtyři dny byla fuč, přičemž jedinou šancí, jak se vyhnout této šlamastice, je stát se "veteránem VK". Na VK je bohužel zkrátka pravidlem, že třebas jen několik desítek čísel nemá garantovaná ani úzce definovaná elitní skupina. Třeba Kamča se na start delší tratě dostala jen díky číslu od neběžícího účastníka.
Mirka Knapková dostala od Kamči jen 1:10 na delší trati
Naopak skvělou novinkou byl systém online mezičasů, který fungoval výborně - pro nás orienťáky jde sice o běžnou věc, zde ale přináší malou revoluci. V zásadě v místě závodů totiž není šance zjistit svoje pořadí, nyní ale stačí online připojení a je jasno. My jsme tak první závod na kratší trať mohli sledovat s dětmi z tepla domova a až poté jsme se vydali do Kunratic. Kamča byla dokonce v šoku, když poté co doběhla, jí začaly chodit oslavné esemesky, přičemž sama ještě neznala svoje pořadí.

A tím se oslím můstkem dostávám k nejlepší letošní novince: Kamča vyhrála oba ženské závody. Dokonce si i vylepšila čas na Hrádku na 13:58 (v roce 2010 šla tehdy vítězný čas 14:02) a pokud mne archivy neklamou, jde o nejrychlejší ženský čas od zavedení závodu žen přes Hrádek. Kamčino vítězství na kratší (tj. hlavní) ženské trati zároveň ukončilo sérii vítězství v řadě Ivany Sekyrové, kterých bylo do letoška sedm.

Double proběhlo ještě v jednom smyslu - letos byla "VelKun.a" (dosaďte si jiné než slabikotvorné písmeno) ve znamení vítězství dua orienťáků v mužských i ženských kategoriích. Honza Procházka přitom zaběhl fenomenální čas, nejlepší za posledních 25 let (od roku 1988)! A když jsme u toho double, máme tu malý kvíz: Který z článků "Velká kunratická svědčila nejlépe orienťákům Gregorové a Procházkovi" a "Velká kunratická 2012: Vítězí Jan Procházka a Kamila Gregorová" psal muž a kterou žena? Pro správnou odpověď viz běhej.com a bezvaběh.cz.

Jinak letos ČT opět přijela a v krátké reportáži se zaměřila na medailisty - olympioniky, kteří se zúčastnili, přičemž o výsledcích ani ťuk. Zde je krátká zpráva z ČT sport. Nestranný pozorovatel to okomentoval následovně: "... viděl jsem Knapkovou, Hradílka a zájezd z domova důchodců." Na druhou stranu buďme vděčni za účast např. Mirky Knapkové, která bojovala srdnatě a dokonce se mohla postavit s časem 15:08 na bednu na 3. místo vedle Kamči, kdyby nemusela spěchat do zoo na křest pandy. V našem knedlíkovém národě holt není legrace uspět v soutěži zpráv s druhou hokejovou ligou.

neděle 4. listopadu 2012

Jak těžké je překročit vlastní stín ...

... aneb překonat vlastní traťové rekordy by mohla vyprávět Kamča. Po náročném tréninku během týdne se o víkendu vydala na svoji tradiční listopadovou štaci: 
  • Malá Křivoklátská. Kamčin traťový rekord z roku 2009 je 24:02, letos v únavě jen 24:52. 
  • Sild kros. Kamčin traťový rekord z roku 2010 je 17:54, nyní za 18:42.
Dostalo se na všechny
Bez ohledu na výkon byla ale sobota na Křivoklátě jedním slovem malebná: podzimní slunce, výběh na Brdatku s výhledem na meandrující Berounku a pro děti dokonce dětské hřiště ve tvaru hradu. I neděle byla pěkná, zejména když namotaná trať Sild krosu umožnila fandit hned ve třech místech.

Následující týden pokračuje honění vlastního stínu:
  • Běh o pohár rektora ČZU v Suchdole: Kamčin traťový rekord z roku 2010 je 11:55, letos v nulové konkurenci za větru za 12:49.
Ale to vše jsou jen maličkosti. Až nedělní Velká kunratická definitivně rozhodne o tom, jak vysoko bude hodnocen tento rok. Co ale lze říci najisto nyní, je fakt, že už žádná série závodů mimo dráhu pro nás asi už nikdy nebude tak veselá a plná bezprostřednosti, jako když mezi námi byl legendární Ivo Domanský, který Kamče vždycky držel palce a vytvářel jejím výkonům úžasnou komentátorskou atmosféru.

pátek 2. listopadu 2012

Portréty

Focení ve školce s úsměvem zubatým ...
... a s čelem svraštěným.

čtvrtek 1. listopadu 2012

Co musí Kamila Gregorová ještě vyhrát, aby ji začali brát vážně?

Na diskusním fóru BEN se objevila diskuse na vtipné téma "Co musí Kamila Gregorová ještě vyhrát, aby ji začali brát vážně?". Týká se faktu, že Kamča jako mistryně ČR v nejprestižnější distanci nebyla zařazena do nominace na nejlepší závodnici roku 2012, kde je nominováno 7 žen. Oficiální reakce je, že pro nominaci je potřeba mezinárodní úspěch. Argument má logiku - úspěchy v mezinárodní konkurenci jsou samozřejmě zásadním měřítkem úspěchu. Nicméně jsou tady dvě konsekvence:
  1. V nominaci je zařazena i Ivana Bochenková, kterou bych tímto nerad pomlouval, ale je prostým faktem, že nemá úroveň srovnatelnou s ostatními nominovanými ženami. Pokud vím, uspěla loni jen na jediném závodě v roce, totiž právě na Akademickém MS. To, že od Ivety Duchové na tomto sprintu dostala 56 vteřin (!) a přitom stále byla třetí, jasně říká, jako úroveň mělo závodní pole. Její loňská sezóna je dle mého názoru obrovský propadák, za který svaz (tj. my všichni) vyhodil desítky tisíc (viz účast na MS, kde nepostoupila ani z jedné kvalifikace a ME, kde byla skoro poslední nebo nepostoupila z kvalifikace). Odměnit tento výkon nominací je zvláštní.
  2. Proč se vůbec pořádá Mistrovství ČR? A proč Český pohár? Pokud je mezinárodní úspěch zásadním kritériem pro srovnání závodníků, pak bych namísto Českého poháru vyhlásil jen bodovací soutěž např. z World Rankingu. A za odpovídající MČR by se mohl vzít přímo závod na MS - vždyť nominačky jsou otevřené a každý má šanci si tam zazávodit.
Tím samozřejmě nechci říci, že Kamča byla nejlepší o-závodnicí loňského roku. Samozřejmě že nebyla. Podle mne ale její vítězství v královské disciplíně na MČR ve skalnatém terému je lepším výkonem než nejlepší loňské výkony Ivany Bochenkové a Radky Brožkové, které jsou jinak samozřejmě velice kvalitní závodnice. Loni ale podle mne neměly tak vysokou kvalitu, aby si zasloužili významnější ocenění.

Dodatek (3.11.): Aby byl můj argument ohledně Íčka (Ivany Bochenkové) férový, poskytuji  komplexnější pohled:
  • MS - nepostoupila z žádné kvalifikace. 
  • ME - nepostoupila z kvalifikace long, 45. ve finále middle (tj. skoro poslední), 33. ve finále sprintu.
  • Akademické MS - 3. sprint, 22. middle. 
Podle reprezentace jsou navíc pro "mezinárodní" závodníky relevantní závody, které vedou k nominaci na hlavní závody. Takže se na ně pojďme podívat. Nominační kritéria pro konkrétní tratě MS 2012 byla následující:
  • Middle: výsledky nominačních závodů pro MS - middle, výsledky nominačního závodu pro ME - middle, výsledky na ME 2012 (middle, long) a předchozím relevantním mezinárodním výsledky, výkon při fyzických testech.
  • Sprint: výsledky ve sledovaných sprintových závodech (14.4. Andelfingen SUI, 16. a 19.5. ME SWE, 1.6. MČR sprint Děčín), předchozí mezinárodní výsledky na této trati, prokázané atletické výkonnosti (test 13.4. + další relevantní atletické výkony)
Přehled výkonů Íčka v relevantních nominačních závodech:

  • 13.4. test na 3km 11:12 (srovnej s dorostenkami na dráze 25.5. D16 Hančová 11:18, D17 Bořánková 11:10)
  • 14.4. dvojsprint Andelfingen: 18. (před ní 9 Švýcarek), na prvním sprintu 2 minuty za vítězkou (!)
  • 16.4. middle Ravensburg: 6. z Češek
  • 26.5. WOC selection middle A: 28. (8:30 ztráta na vítězku; před ní 7 Švýcarek)
  • 28.5. WOC selection middle B: 25. (10 min ztráta na vítězku; před ní 8 Švýcarek)
  • v součtu obou nominačních middle z Češek 8., lepší byly mj. i Kosová a Topinková.
  • 1.6.  MČR sprint 3. (těsný souboj o 3.-6. místo)
  • ME sprint 22. místo
  • ME middle 45. místo

Činím si z toho dva závěry:
  1. Mezinárodní "úspěch" na AMS není srovnatelný s jinými výkony (ME, MS). Pokud se má srovnávat pomocí mezinárodních výkonů, pak je nutné být konsekventní a brát jen opravdu jednoznačné úspěchy - tj. top 10 na MS a ME
  2. Názor, že se mají automaticky preferovat reprezentanti (tj. že žádný jiný výkon není zajímavý), je pokřivený už jen tím, že někteří reprezentanti jsou ve skutečnosti nominováni jen do počtu a jejich nominace nesplňuje duch kritérií (tj. nemají konkurenceschopnou fyzičku ani nemají "rutinu" v relevantním terénu). Stává se to sice spíše ojediněle, ale stává. Důvodem je samozřejmě to, že je v současnosti velice málo závodníků, kterým stojí za to usilovat o nominaci a pak vlastně není ani z koho vybírat. Zčásti  je to obrazem stavu současné české elity, zčásti je to ale i kritérii - např. kvůli sprintu se musí složitě a nakonec zcela irelevantně cestovat na sérii zahraničních závodů.

středa 24. října 2012

Trofeo Vanoni

Na severu Itálie v městě Morbegno se na podzim koná tradiční štafetový závod v běhu do vrchu (nahoru-dolů), kam pravidelně zajíždí Roman Skalský. V roce 2010 se zúčastnil Olaf a nešetřil superlativy. I letos se na start vedle squadry azzury postavila česká skvadra. V ženách nastoupily dva české týmy; v "jihočeském" A-týmu byla Pavla Schorná na 1. úseku a Kamča na 2. úseku.
Předávka po 1. úseku
Pavla rozeběhla závod fenomenálně a dokonce na vteřinu vyrovnala traťový rekord Aničky Pichrtové. Kamča přebírala s troškou nervozity, ono není jen tak mít v zádech 47 vrchařských týmů, hlavně skvělé Italky (letos šlo o mezinárodní štafetové mistrovství Itálie) a k tomu několik borkyň z Velké Británie.
What a trail!
Kamče se podařilo doběhnout v celkově 7. nejlepším čase, což nakonec znamenalo, že ji na trati předběhl jen vítězný italský tým. V cíli byla ze stříbra zasloužená radost, kterou pohotově zdokumentovali organizátoři. (Roztržitý Roman si příště vzpomene, že má foťák v kapse.)
Máme stříbro!
O závodě vyšel dokonce článek na World Mountain Running Association. K dispozici je i fotogalerie.
Šest nejvíce statečných

pátek 19. října 2012

Mont Pelerin Society 2012

Až nezdravě dlouho zde nepadlo nic o ekonomii. Abych se polepšil, nabízím fotku ze semináře při setkání Mont Pelerin Society v Praze, kam jsem byl pozván jako diskusant textu Larse Felda. Rodilý Švýcar je expert světového kalibru na ekonomické efekty přímé demokracie. A jeho přístup je veskrze švýcarský: pokud chcete něco funkčního, musí to vypadat jako Švýcarsko - větší množství jednotek a prvky přímé demokracie.

Protože sekce byla o přerozdělování, hlavní téma bylo nasnadě: nakolik prvky přímé demokracie ovlivňují sklony k přerozdělování. Podle Larse Felda tento efekt existuje a jeho argument byl podpořen studií, která využívá rozdíly v míře přímé demokracie mezi švýcarskými kantony. Co bylo zajímavé, byla následná diskuse o přenositelnosti na úrovni EU. Není běžné slýchat, že EU se dříve či později federalizuje a pro své přežití bude potřebovat být uvnitř zorganizovaná po vzoru kantonů.

neděle 14. října 2012

Krosový festival aneb 7 závodů v 9 dnech

Kromě Nučické stezky Kamča podstoupila další půltucet závodů:
  • Balvanův běh: Sympatická akce skautů z Rudné, kde si Kamča sice nezlepšila (vlastní) traťový rekord (předloni 22:25), ale čas 22:46 by znamenal 2. místo v mužích.
Bahenní hit
  • Běh okolo Džbánu: 12:38 (loni 13:35, předloni 12:51). Pěkný okruh od Aritmy, v místech, kde to dobře známe - hlavně v noci a s čelovkou.
  • Běh chemiků: 10:20 (loni 10:56, předloni 10:16). Škoda, že ve slabším obsazení než loni, kdy Iveta Duchová zvítězila za 10:54.
  • Běh na petřínskou rozhlednu: 15:57 (loni 17:18). Co se týče centra Prahy, jednoznačně nejhezčí závod a pěkné zpestření jinak přírodního seriálu běhů do kopce v Praze a okolí.
  • Tykvový závod: Oddílový orienťák v podobě přílepku k námi pořádané Lize Vysočiny, na hnědo-modré mapě s občas zašitými kontrolkami. Díky Evě za pěkné poběhání.
Na závěr dnešní lahůdka v podobě finále Salomon Trail Running Cupu. A to v golfovém areálu na Motole, v místech, která jsme dosud znali jen z partyzánského orienťáku. Pro finále šlo o skvostný areál se střiženým pažitem, spoustou kopečků a úžasným rozhledem pro diváky. Nebylo by špatné se sem ještě jednou podívat bez toho, že by si člověk musel platit roční členství a hrací kartu v Golf Clubu (i když pozor, aktuálně platí sleva z 38 tis Kč!). 

Závod žen pro sebe rozhodla Pavla Schorná-Matyášová, která nastoupila a ladným krokem se nekompromisně vzdalovala ostatním. Za ní se konal souboj mezi Ivanou Sekyrovou a Kamčou, kde Kamča tahala za kratší konec a i když se v té přetahované se poměr sil příliš neměnil, nakonec to byl pro Kamču 14 sec odstup a 3. místo. V celkovém pořadí získala za své letošní 3 medailové účasti (Karlovy Vary, Babice, Motol) rovněž 3. místo. 

Děti se pěkně vyřádily a nakonec získaly i dárečky, když na závěr vyhlášení Aleš Valenta svolal všechny zbylé dětičky a udělal s nimi vyhlášení za trpělivost. Salomon uspořádal sympatickou sérii s důstojným finále a úplným vrcholem akce bylo, když před golfovým areálem objevili model vozíku přepravního vysokozdvižného - alias ještěrky.

Tykvový závod

Malá ochutnávka z fotogalerie

sobota 6. října 2012

Před zimním spánkem

Než se uložíme k zimnímu spánku, ještě nás čeká série podzimních běhů v Praze a okolí. První na ráně byly Běchovice-Praha, závod atraktivní díky nehynoucí tradicí a nelítostné konkurenci, jinak u něj ale stěží najít nějaké další plus. O konzervativním přístupu k pořádání hovoří mj. sekce Výsledky, kde jsou poslední záznamy z roku 2009. (Naštěstí aktuální výsledky jsou v jiných sekcích.)

ČT sport (ČT4) natočila vydařený záznam, kde se Kamča mihla předtím, než se odpoutala nejsilnější skupinka. Škoda jen, že díky časovému pořadu se kameraman na motorce musel brzy po startu žen vrátit na start mužů a tak nenatočil nejzajímavější záběry z rozhodujícího stoupání v druhé polovině závodu.
Zde ještě součástí vedoucí skupinky
Kamča je s výkonem navýsost spokojená. S celkovým 11. místem (10. v MČR) a časem 37:28 sice úplně ne, ale přece jen s vyjímkou Marty Fenclové soupeřky pravděpodobně netrávily bezprostřední dva dny před závodem běháním ve skalách na orienťáckém MČR na klasice.

A co je v repertoáru dále?
  • Kotlářská míle bylo poběhání v Dejvicích, kdy si Kamča zaběhla míli ženskou (5:25) i mužskou (5:23). Poetické bylo údajně chování některých počtářů, kteří usoudili, že když mají spočítat 4 kola, tak musí mít před cílovým doběhem závodníka na papírku čtyři čárky.
  • Večerní běh Folimankou byl ve znamení silného větru, kluzké podložky a blížící se bouřky, čas 9:11 se tak nevyrovnal rekordnímu času 8:47 z roku 2010. Ale opatrnější běh byl asi lepší než si sedřít kolena jako v pořadí druhá Petra Kotlíková. Bořan mi nabízel jako bývalému všivákovi start zdarma. Neberte to - běh v riflích a přímo v rekordní přeháňce.
  • Nučická stezka je Kamčina tradiční štace, viz rok 2010 a 2011. Tradičně dala oba závody, kratší (1,9km) i delší (6,1km) distanci. Na obou si zlepšila svoje osobní rekordy, konkrétně na 7:11 a 21:15. Hlavní (delší) závod bylo krvavé drama, kde ve finiši vítězství pro sebe strhla čerstvá mistryně ČR z Běchovic Monika Preibischová. Kamčino 2. místo těsně za Monikou je více než potěšující - kdo by si například po letošním MČR v krosu tipoval, že Kamča bude schopna běžet tempo na silnici společně s Monikou?

pondělí 1. října 2012

Zlato, jsi zlatá!

Příběh MČR na klasice začíná na parkovišti. Vylézáme z auta a všude kolem rozťápnutá kravská lejna. Že by štěstíčko? 

Před námi se rozprostírá jeden z nejzajímavějších skalních terénů v Čechách, kde by o úspěchu mělo rozhodovat všechno jiné, je ne náhoda. A možností udělat chybu je neúrekom. Nejprve v kvalifikaci, která se zdá být na povinnost, ale člověk se zde snadno pohřbí například jen chybným seběhem do vedlejšího údolí, navíc postupových osm míst může být pro mnohé velmi úzké hrdlo. A pak finále, kde záleží na každém postupu a kde závodníci jsou v osidlech stavitelových krutých záměrů, který se v pozadí těší, jak předhodí chybující závodníky neúprosnému oku televizní kamery. 

Kvalifikace byla nakonec technicky o chlup až dva snazší, než se čekalo. Kamča běží A-skupinu, která je opět podivuhodně vyrovnaná a dosahuje nejlepšího času ze všech skupin. Vítězí o minutu nad Míšou Gomzyk-Omovou, která je jinak moje jasná favoritka na vítězství - pochází odsud, ve skalním terénu je mimořádně jistá a její letošní forma a výkony jsou obdivuhodné, nemluvě o jasném zlepšení fyzičky. Ze známých jmen překvapivě nepostupuje Ivana Bochenková (reprezentantka z letošního MS), sestry Hlavovy a Lucie Krafková.

Tudy cesta (ne)vede (foto: Petr Háp)
V mužích měla kvalifikace zčásti charakter legendárního Dušičkového závodu Toulovcovy Maštale - Skala, kde se strávilo dost času přeběhu přes kedlubnovými poli mezi prudkými zalesněnými údolí. Pikantní situaci jsem zažil na povinném postupu, kde mne doběhlo trio vlčáků v čele s Betem a Lálou. Jako správní honící psi přeběhli odbočku a až po sto metrech a zcela mimo mapu se začalo řešit, kde to vlastně jsme. Opět se potvrdilo, že vypusti vlčáka Beta z vodítka na povinném postupu není moc dobrý nápad - vzpomeňme na jeho sérii diskvalifikací na middle při MS2009 v Miskolci a Halikko štafet 2008 a 2009. Útěchou mu může být jen, že s povinnými postupy měl problém i Lukáš Bauer v roce 2004.

Detaily finále skvěle popisuje 48minutový TV přenos, který si určitě vychutnejte, opravdu je to delikatesa. Znám je ale jen zprostředkovaně, většinu tohoto času jsem strávil na své trati ve snaze porazit alespoň pět závodníků D-finále. Když jsem ale na předsběrce v lese zaslechl ozvěnu s dramatickým tónem a zamumláním ... Gregorová..., bylo mi jasné, že něco horkého se peče ve státě dánském. A dokonce ani nevadí, že v přenosu je Kamča trochu upozaděná, chybí na TV kontrole a pak se ani nerozebírá závěr, kde na předposledním radiu byly odstupy s Ivetou na vteřinky, což na shromaždišti zavdalo důvod k příjemnému mrazíku v zátylku.

"Přestože Kamila dokáže zaběhnout skvělé závody, tak tohle je nesporně veliká pecka..."
Je to určitě největší Kamčin úspěch v OB. A potvrzení, že tenhle sport se má dělat s radostí a jen to přináší úspěchy. Kdo by čekal, že v závodě, kde budou rozhodovat volby postupů, realizace a vyhýbání se chybám, vyhraje moje drahá polovička? Zlatou třešničkou na dortu je těsné celkové vítězství v Českém poháru. Tomu říkám zlatý double!

Tímto díky všem, kteří za Kamčou stáli celou její orienťáčkou kariéru - rodičům, orienťákům z Jindřichova Hradce, Jihlavy a Chotěboře, V.I.P. (Vysočina In Prague) skupince a z ní hlavně Koprdovi, Bořanovi za její vytažení z "deformy" do formy během výletů u protinožců. Díky také za tréninky v poslední době Kerteamu (Kerteam rulez!) a nakonec také díky Škorpilům za azyl na Bradech. A jak napsal trefně Fred, jistý podíl na tom má i jeden její nejmenovaný trenér, řidič, mentor, partner, motivátor, profesor, organizátor, nosič, taktik, tatínek, bodyguard, nestor, kutil, finančník a manžel.

pondělí 24. září 2012

Oblastní závody: kořeny a koření orienťákova života

Poctivý orienťák má čas od času objezdit nějaké ty oblasťáky. Tomuto heslu jsme dostáli minulý víkend, když jsme poctivě nesli chotěbořský dres na ještědské, pražské a středočeské oblasti. Zatímco v sobotu šlo o poctivou přípravu na následující víkend na Kosti (kdy stejně ohlodáme výsledkovou kost), v neděli se skalky ťukaly jen mírně a metelilo se jevanskými listnáči s občasnými šlehy impresionistického porostu. Oba dny se Kamče dařilo, o čemž mluví jak výsledky z Boru i Jevan.
Mužská trať se pěkným místům na Hraběcí cestě vůbec nevyhýbala
Ponurá mlhavá sobota se nakonec projasnila a my zvládli navštívit Hrad Sloup a protější Samuelovu jeskyni. Nakonec jsme se zastavili i na Čertových hlavách v Želízech u Mělníka, protože hrozeb peklem není při výchově nikdy dost. Pod Čertovými hlavami udělali novou paseku a ony se nyní majestátně vypínají směrem k mělnické kreatuře - elektrárně v Horních Počaplech. Člověk si vzpomene vždycky na Lásku rohatou, ve které filmoví tvůrci nechali Čertovy hlavy drobným počítačovým trikem rozžehnout.

V neděli jsem zvládl dvojboj moje trať + trať HDR s oběma dětmi. Navzdory prohlížení mochomůrek jsme skončili na skvělém 21. místě z 38.

neděle 23. září 2012

Wanted Welzl

Po téměř šesti letech jsme se konečně dostali do divadla. A když už do divadla, tak do Dejvického a na Wanted Welzl. Obsazení do rolí výborné a trefné, mj. hráli David Novotný, Hynek Čermák a Klára Melíšková. Veskrze kladné recenze z HN i odjinud můžu jen laicky odkývat. Možná jen tempo mohlo být v první polovině rychlejší, ale když člověk opustí tři děti a spěchá na představení, má ještě v krvi přehršel adrenalinu. Jinak inscenace se tématem tvrdého alkoholu jako nechutné metly Eskymáků zcela nezamýšleně trefila přímo do tepu doby.

Naštěstí ty litry pálenky, co ji herci vypili, nebyly lihovinou ze severní Moravy
Díky Pavle Schorné za darování lístků z tomboly v Babicích a trojnásobné díky tetě za obětavé a perfektní hlídání našeho nezničitelného tria.

úterý 18. září 2012

Je brzký podzim, brambor čas

Trefným příznakem kolabující inflační ekonomiky je stav, kdy peněžní odměny nahrazují odměny v naturáliích. Dnešní Kamčina cena za vítězství a traťový rekord v Podzimním běhu Europlantu v Horních Počernicích, totiž pytel brambor, mne ale potěšil mimořádně. Mé kořeny jsou totiž v bramborářském kraji a dokonce právě v mém rodném okrese se nachází Potato Research Institute.
Tuhle cenu bereme!

pondělí 17. září 2012

Babice Trail 1/4 Maraton

Jako noc a den. Takový byl Kamčin víkend - fatální chyba v sobotu a po ní cenné stříbro v neděli.

Lesní sprint v lesoparku je Kamčin oblíbený formát. Jako poctivá (a poněkud přerostlá) odchovankyně Pražského poháru žactva se tak těšila na sobotní sprint na Konopišti, který se od PPŽ lišil jen v malých detailech, totiž v lokaci u Benešova a v období babího léta. Obsazení koneckonců také nebylo o tolik odlišné od PPŽ. Bohužel ale fatální chyby nechodí po horách, nýbrž po národu orienťáckém. Zatímco na K9 Kamča byla na 1. místě, na K10 strávila namísto 31' celých 2:08, čímž se katapultovala na 12. místo. Ztráta 1:37 na jediné kontrole zamrzí zejména v situaci, když odstup od vítězky je přesně 1:34.

Ikonou závodu je Vlastimil Zwiefelhofer, dosud nepřekonaný rekordman z Velké Kunratické
Nedělní výlet na pretek ze série Salomon Trail Running Cup byl pravý opak. Mnoho jsme si neslibovali, ale čtvrtmaratón v Babicích zaujal nejen precizním marketingem, ale překvapil i vtipnou realizací a spoustou netradičních vychytávek, včetně stánku s klobásami pod názvem Mastný knír (a že ho pánové od fochu měli pěkně mastného). V dětském závodě Alička zabojovala a doběhla s o dva roky staršími na 14. místě ze 40 bojovníků a Mareček visící mamince na ruce dovlál na 21. místě.

Sice jsem o hlavu menší, ale zato mám hezčí legíny
Poté nastoupili fachmani. Kamča v triu reprezentačních vrchařek nakonec obsadila druhé místo, když Pavla Schorná excelentně běžela systémem start-cíl. Je fakt, že právě v této době má Pavla atletickému svazu potvrdit formu, aby potvrdila svoji nominaci na ME v krosu. O samotném závodě píšou jiní a jinde, jen dodám, že závod byl vážně podařený - poměrně vychytaná byla kategorie týmů, kde nakonec vyhráli naši oddíloví soukmenovci Aleš a Míša.

"Marečku, zvaž taky ten šerm, je to lepší než bagrování," radí olympionik zástupci nastupující generace.
Myslím, že Salomon v Babicích vsadil na správnou kartu. Do hlavní kategorie přilákal několik stovek lidí, což pro lesní cesty bylo tak akorát, atmosféra byla výborná a umístění nedaleko Prahy znamenalo nejmenší možné pořadatelské riziko. A to nejlepší nakonec: autogram věnovaný sympaťákem Davidem Svobodou potěšil nejedno dámské srdíčko.

středa 12. září 2012

2008, 2010, 2012: Rýmařov potřetí

Každý sudý rok připadne na Jeseníky kousek od Rýmařova. V roce 2008 šlo o fantastický zážitek z middle na mistrovství světa, kde Češi sebrali dvě placky a i přidružený divácký závod v middle měl krásné podhorské parametry. Na rok 2010 zase ráda vzpomíná Kamča, přece jen 3. místo na middle a 2. místo na klasice (stíhací závod) jsou nezpochybnitelnou vizitkou její tehdejší parádní formy.

Letos byl standard závodů u Rýmařova opět vysoký a za něj lze Aljošu a jeho tým jen pochválit. Zajímavý pestrý les, velmi dobrá mapa, adekvátní stavba tratí a (to hlavní nakonec) pěkná školka - kromě našich samotných výkonů všude jen samé pozitivní momenty.
Maminky předávají zkušenosti z lesa (foto: Kade)
Kamče se nedařilo ideálně - na klasice se nepotkala s čtením porostů a po sérii chyb v samotném úvodu, kdy spadla až na 16. místo, se vytáhla až na 4. místo. Klasika byla echt poctivá - např. i když jsem po úvodní chybě na trati H21A víceméně běžel na klid (také jsem se necítil úplně dobře), skončil jsem po 110' na pro mne velmi solidním 31. místě z 57. Na tomto závodě se skutečně bojovalo: 7 lidí zaběhlo pod 100 a 51 nad 100 minut. 

Během nedělního middle u Kamči rozhodly dvě velké chyby, které ji odsunuly na 7. místo. O sobě raději pomlčím. Takže - i když platí, že podstatné jsou body (do Českého poháru) a jedno jak, řekl bych, že není nutné věšet hlavu, za výlet z Prahy to určitě stálo. Bodů jako máku lze přece vytěžit ještě na Mistrovství ČR na klasice... ;-)
Hustníkové peklo - trať H21E, naše tratě byly velmi podobné
A už se těšte na příští léto, to bude maz(an)ec!

čtvrtek 6. září 2012

Švejk jde bojovat

Právě jsem se dozvěděl, že mám právo běžet hlavní kategorii na MČR na klasice. Proběhlo to asi takto:
Greg, když mu přinesli vyrozumění, že se má za tři týdny dostavit do Českého ráje, ležel právě v posteli, stižen opětně rheumatismem.
Paní Müllerová vařila mu v kuchyni kávu.
„Paní Müllerová,“ ozval se z pokoje tichý hlas Gregův, „paní Müllerová, pojďte sem na chvilku.“
Když posluhovačka stála u postele, řekl Greg opět takovým tichým hlasem: „Sedněte si, paní Müllerová.“
V jeho hlase bylo něco tajuplně slavnostního.
Když se paní Müllerová posadila, prohlásil Greg, vztyčuje se na posteli: „Já jdu na klasiku!“
„Panenko Maria,“ vykřikla paní Müllerová, „co tam budou dělat?“
„Bojovat,“ hrobovým hlasem odpověděl Švejk, „s SK Chotěboř je to moc špatný. Nahoře ze severu nám už lezou pardubáci do Železných hor a dole na jihu broďáci do Pelestrova. Jsme biti jako žito, kam se podíváme, a proto mě volají na vojnu. Já jim přece včera četl z novin, že drahý oddíl vovinuly nějaké mraky.“
„Ale vždyť se nemůžou hejbat.“
„To nevadí, paní Müllerová, pojedu ve vozejku. Znají toho cukráře za rohem, ten takovej vozejk má. Vozil v něm před lety svýho chromýho zlýho dědečka na čerstvej vzduch. Vy mne, paní Müllerová, v tom vozejku na tu klasiku odtáhnete.“
Paní Müllerová se dala do pláče: „Nemám, milostpane, doběhnout pro doktora?“
„Nikam nepudou, paní Müllerová, já jsem až na ty nohy úplně zdravej kanonenfutr a v tý době, když je to s CTB vošklivý, každej mrzák musí bejt na svým místě. Vařte kávu klidně dál.“
Nominace našeho oddílu jsou statistická kuriozita. Hubánek postupuje ze 199. místa, já postupuji z oblastního mistrovství jen díky přímému postupu Vény (200 je maximum). Přitom Véna je na sdíleném 200.-201. místě...

úterý 4. září 2012

Cena Východních Čech (či spíše Železných hor)

Není mnoho lesů, odkud je to od rodičů jen pár kilometrů, přitom je člověk ani zbla nezná a v životě je viděl nanejvýš jako cyklista, totiž jako šmouhu nad řidítky favoritky. Takový prostor u Horního Bradla si vybrala Lokomotiva Pardubice pro poslední srpnové třídenní. Atraktivní byla bezprostřední blízkost rezervace Polom, jinými slovy "rezervace padlých královen", o níž existuje pěkná reportáž Toulavé kamery.

Lokotka si na víkend vytáhla černého, respektive mokrého Petra. Zvolit modrou barvu loga závodu, obléknout si modré oddílové overaly a čekat, že se zjeví modrá obloha, nepřineslo kýžené ovoce. Na hoře Olymp si modrou záplavu smrtelníků vyložili jako pokyn vylévat letní bazény a skropit vyprahlou zemi, a to pokud možno nepřetržitě, bez přestání, furt a všechny a všechno najednou. 

Víkend s botasovským počasí byl pro Kamču velice úspěšný - vyhrála první a poslední etapu (tu s výrazným náskokem) a do klína jí spadlo zasloužilé celkové vítězství. Vyhlášení byla přehlídka maminek vs. nastupující generace, což celkem věrně charakterizuje stav současného českého ženského OB.
Tentokrát mimořádně bez dětí (foto: LPU)

Pěkné (a pěkně těžké) prázdniny

Turnovské Pěkné prázdniny byly jedním z jasných prázdninových favoritů. Slibovaly přitažlivý koncept - páteční městský sprint, sobotní middle u Zbirohu plus sprint na Malé Skále (les a vesnice), jako tečka nedělní magická Drábovna. Víkend proběhl navíc zcela bez aut, s výhledy na romantický Pantheon a strmé Suché skály. A hlavně: v neděli jsme se po letech podívali na Drábovnu, kam jsou oficiální povolení vstupu orienťákům dávkovány jak sirup batoleti.

Jiří Vébr probíhá trať E1 v H21B (taktéž moje trať, kde ještě na K8 jsem byl 3., pak spadla klec)

Úvodní páteční sprint se Kamče vydařil: 1. místo, jen prémiový výběh schodů k zámku Hrubý Rohozec (Hrubý Dolomittenman) maličko pokazila a zde jí porazila Iveta Duchová. Sobotní dvojzávod (E1+E2) znamenal Kamčino těsné vedení v elitě před nástupem do rozhodující E3 na Drábovně. V ní jsme se ale rozhodli - slovy jednoho nezávislého pozorovatele a vtipálka - sbírat raději šišky na podpal. Zážitek z lesa to byl ale v každém případě mimořádný. Za sebe musím říct, že jsem měl hlavně problém s měřítkem 1:10 000 a musel jsem si konečně přiznat, že ve svém věku už skalní města bez lupy nebo bez zastavení a úporného civění do mapy nepřečtu. Drábovna chce zkrátka trochu jiný přístup. 

A propos, kde jsou ty časy, kdy třídenní byly tři etapy ve třech dnech, poslední den handicap a žádný ranking, takže člověk musel běžet vcelku a schluss. Nyní mají třídenní závody sice oficiální charakter dvoudenních s třemi etapami, neoficiálně ale třídenních se čtyřmi, třemi, případně dvěma závody, anebo dvoudenních se dvěma závody, případně jednodenního závodu. De gustibus non est disputandum.

pátek 31. srpna 2012

V bazénu je hastrman...

... zatahá tě za copan!

neděle 26. srpna 2012

Do Českého ráje, cesta příjemná je, dudlaj, dudlajdá

Největší atrakce skalního města = přírodní pískoviště

středa 22. srpna 2012

3 rifugi aneb tři chaty za 95 minut

Když Roman Skalský nabídl Kamče účast v týmovém závodu 3 rifugi v Dolomitech, rozhodnutí bylo jasné - výlet do Dolomit a bez dětí se platí zlatem. Navíc šlo o výbornou šancí si v zajímavém týmu zkusit zase něco jiného, totiž běh nahoru dolů s přilbou na hlavě, úseky na žebřících s přidržení na laně a hlavně s úžasnou scenérií. V 50. ročníku tohoto štafetového závodu šlo navíc o prestiž a o boj s tými silných Slovinek, Angličanek a hlavně samozřejmě Italek.


Koncept závodu je poměrně drsný. První úsek jde nahoru (720m převýšení), druhý úsek nahoru dolů (400m převýšení) a třetí jen dolů (převýšení 870m hurá dolů). Nahoru vyběhla Pavla Schorná na skvělém 3. místě (39', o 2' lépe než loni Eva Skalníková), Kamča udržela 3. místo (o 3' lépe než loni Lada Mandlíková) a Radka Churáňová na seběhu skončila 4. (zopakovala přibližně svůj loňský hrdinný čas). Ta bramborová medaile je štafetám, kterých se Kamča zúčastní, holt souzená.
Tady někdo nevěří svým očím
Hlavní bylo ale si užít krásnou atmosféru a to se povedlo.
Modré nebe nad hlavou, klid před závodní bouří
Ospalý motýl se stal týmovým maskotem
Mimochodem, jak se má správně dělat PR?
Výborně si vedly ženy, které obsadily 1.  místo, těsně lepší byly Pavla Schorná a Radka Churáňová (na svém úseku obě 3. místo), Kamila Gregorová zaostala na 4. místě na svém úseku (pro úplnost nutno dodat, že rychlejší než náš tým byly 3 cizí týmy - ale to je v bězích do vrchu obvyklé - mezi nimi obsadila Mateja Kosovelj první příčku).
Pro ty, co nechápou styl zprávy, nechť si nalistují jednu "objektivní" zprávu z MČR v běhu do vrchu.

pondělí 20. srpna 2012

100° Fahrenheita

V životě jsem to zatím neviděl, ale už je to tady - v pozdním létě je v Praze ve stínu více než 38°C, přesně 100° Fahrenheita.

středa 15. srpna 2012

Rozhledna na Veselém vrchu

Po dopolední návštěvě Štěchovic, kde Kamča dobývala Štěchovický poklad (2.9 km, 205m převýšení, 14:57), zatímco my sledovali Štěchovickou přehradu, včetně průjezdu parníkem Odra přes plavební komoru, byla položena otázka, co s načatou nedělí. Zvolili jsme rozhlednu na Veselém vrchu u Mokrska, protože nás lákal výhled na Slapy. A nijak jsme nelitovali, rozhledna nabízí fantastický rozhled, kdy za dobré viditelnosti je vidět od České Sibiře po České středohoří. Tvrdí se, že při výborné viditelnosti jsou odsud k vidění i alpské štíty, Krkonoše nebo jihočeská Kleť a Šumava.
Jsou věci, které jsou k nezaplacení
V roce 1999 rozhlednu postavila firma Eurotel jako základnovou stanici veřejné radiotelefonní sítě. Přístupná je ve výši 25 metrů, dostoupá se k ní po 137 schodech. Kopec, kde rozhledna stojí, údajně obsahuje největší zásoby zlata v ČR v hodnotě desítek mld. Kč. Pokud by se měly získat, bylo by ale třeba ho celý srovnat se zemí. Na rozhledně je pověšen letopočet z dva metry vysokých plechových číslic. Ten se mění od roku 2000 vždy odpoledne na Silvestra mezi 14. a 16. hodinou a symbolizuje (dočasné?) vítězství obyvatel Mokrska nad těžaři zlata.

Potřetí na Černou horu

Dva roky uplynuly jako voda a hle, je tu opět sudý rok a Kamča se vydává na běh Jánské lázně-Černá hora (8km, 660 převýšení). Na rozdíl od let 2008 a 2010 je trasa mírně pozměněna, nejedná se o žádné mistrovství ani nominaci a běh má charakter pohodového závodu. Opět je nevlídno, opět (pro mne naštěstí) neběžím. Fajn zakončení týdenního pobytu v Jizerkách a Krkonoších.
Táňa Metelková vyhrála se slušným náskokem
Výsledky a fotografie na ISCAREXu a článek na běhej.com.

Holba běh na Šerák

Předminulý týden proběhl ve znamení střevní virózy. Nejprve v úterý začala blinkat Majda, poté ve čtvrtek postupně Mareček, Alička a Kamča. Já ji prodělal nejpozději, mezi čtvrtkem a pátkem. Nad Kamčiným startem na nominačním závodě pro MS v běhu do vrchu proto visel hodně velký otazník, ale v sobotu brzy ráno padlo rozhodnutí jet, i když výkon asi nebude oslnivý. (Když už jedeme z Prahy do Jizerských hor, proč to nevzít přes Jeseníky...) Do Jeseníků jsme dorazili obrazně i fakticky pět minut před dvanáctou, ale na prezentaci se nad námi slitovali a Kamču do startovky zařadili.

Kamča byla spokojená s tím, že kopec vyběhla a i když si neužila cestou výhledy, prostor se jí líbil a trať byla sympatická, o dost méně prudká, než očekávala. Díky celkově 5. místu si sice nevybojovala přímou nominaci na MS, ale to je zkrátka realita všedních dní. O běhu na Šerák se více rozepsal běhej.com a bezvaběh.cz. Ostravská pobočka ČT dále připravila krátkou reportáž, kde v čase 1:30 probíhá naše tréninková parťačka Katka Matrasová, která oslnila celkově 2. místem v ženách.
Vyhlášení kategorie do 35 let - orienteering rulez!

Vrbnik

Na ostrově Krk se do Krku musí zajet, ale kdo má Krku na Krku až po krk, může zajet i jinam. Nabízí se Vrbnik, půvabné městečko na 50m skalním ostrohu. Uličky tu přímo vybízejí k procházce. Kéž jednou přijde ten slavný den, kdy na Vrbnik bude zaveden městský sprint.
Američané sem nejezdí - nevešli by se
Takhle si představuji Stínadla

Třetí dítě, druhá dovolená v Jugoslávii

Naše letošní hlavní expedice směřovala do Chorvatska, konkrétně na ostrov Krk a do podhůří Risnjaku v pohoří Gorski kotar. Hlavním cílem byly pětidenní Croatia Open, které byly zařazeny do mezi hlavní vícedenní lákadla této sezóny. Náš plán bylo užít si co nejdéle na Krku, odsud přejíždět na případné tréninky a na první etapu a až poté přejet do kempu v Delnici. Krk jsme vybrali jednak kvůli poloze k centru závodů, ve hře bylo i to, že jsme mohli chodit na stejnou pláž jako v roce 2008, dokonce i stejné místečko pod stromy jsme si našli.

V naší volbě nás utvrdilo i počasí, které se na místní poměry významně zhoršilo. Přišla bóra silná tak, že se na dálnicích muselo jet max. 60km/h. Konečně jsme pochopili smysl všudypřítomných zídek, bez nichž by bóra zničila všechny olivovníky. V bóře bychom v kempu s dětmi asi dlouho nevydrželi.

Ve dnech se zhoršeným počasím byl trénink v horách slušná alternativa, i když to znamenalo přejet do chladnějších krajů. (Kdo by si tipoval, že do Chorvatska bude potřeba oblečení na 10-15 st. C.)  Jednoznačně nejzajímavější trénink se podařil na mapě Biljevina (SV od Crni Lug), kde je spousta malých závrtů, podrost a prořízka. Navíc byla k dispozici mapa bez cest.

Přiznávám se k tomu, že po hledání dvou kontrol mi došly nervy a zvolil jsem na mapu s cestami.
A co Croatia Open? Slušné mezinárodní závody s delší tradicí, špičkovými terény a mapami a pečlivou organizací. Jen bych vytknul, že občas si toho na sebe berou pořadatelé příliš. Například nebyli schopni vůbec upravit startovní časy, i když slotů měli habaděj. Akce je až přeorganizovaná (vlajky, rachejtle při vyhlášení), ale schází tisk výsledků, nejsou vyvěšené souhrnné výsledky v kempu, zrušený byl výlet na Plitvická jezera atd. Celé je to vidět už na webu - na jedné straně výplod designového studia, na druhé straně před závodem nebyly žádné PDF s pokyny, web je nepřehledný, s rozptýlenými informacemi a některými částmi neaktualizovanými. V krásném tištěném bulletinu pak chybí lokace, jak se dostat na shromaždiště a spousta dalších věcí.

Do Chorvatska jsme jeli hlavně kvůli krásným terénům. Vrcholem byla hned 1. etapa v Golubnijaku. I když šlo o extrémní karst, nakonec to nebyla až taková divočina. Kvalitní tisk hnědé (od Žaketu) se nepletl pod černou a tak se dala mapa dobře číst podle skalních bloků. Jak jsem si potvrdil s ostatními, největší chyby se nakonec dělaly po přebězích - náhlá změna tempa a potom vběhnutí na chybném místě byl zárodek kvalitního houbaření. 

Golubnijak - včetně průlezu s názvem Pekelná brána (kam Mareček nešel...)
Druhou etapou byl sprint na Krku. Zde potěšilo, že Kamča doběhla těsně druhá. Analýza mezičasů odhalila, že ztratila nejvíce na začátku v uličkách, pak už dominovala, na vítězství to ale nestačilo.
Na horní (= horší) variantě má Kamča i tak nejlepší mezičas
Festival miminek

Brutální klasika ve vedru a s občasnými akáty nás čekala v 3. etapě. O stavbě tratí hovoří, že po přeběhu za loukou měli všichni stejnou sekvenci 4 kontrol. Na hlavním postupu se téměř ve všech kategoriích nabízela i 3km obíhačka, kterou mnozí využili. Podle mne na prázdninové vícedenní v karstu je taková stavba nevhodná. Naštěstí pro pořadatele kverulující veteráni nešli přes louku a měli docela fajn zajímavé tratě v klasické části Crni Lugu.
Oběhnout či zahynout, to je, oč tu běží
Poslední etapy byly ve znamení téměř absolutní roviny v údolí mezi strmými svahy, kde mají medvědi brlohy. Les byl sám o sobě technicky velice zajímavý, ale zároveň se spoustou cest, což určilo jasnou taktiku obíhaček. Což bylo zejména pro middle v E5 škoda. Na jednu stranu jsem byl rád (v E5 jsem skončil druhý), ale faktem je, že kvůli takovému běhání se do Chorvatska nejezdí. Jak poznamenala Kamča o trati elity: Chvílemi jsem měla pocit návratu do D14

Kamča byla celkově 5. a tak mohl Mareček komplikovat ceremoniál
A jaké jsou další postřehy? Hlavním nedostatkem letošního ročníku byla nezřídka odfláknutá stavba tratí - celkově vždy velmi málo kontrol a velmi mnoho společných sekvencí. Např. hned v E1 jsme v M21A měli 11k z 16k stejných s WE. Při dohledávce to dost zjednodušuje situaci a degraduje ji na dokoukávku.

Hlídání dětí se nedá srovnávat s českými závody. Na dětský koutek nasadili cenu 5E za dítě na den, takže měli první dny úplně prázdno. Jako odpovědná au pair jsem chodil na start později, protože mi o celkové pořadí stejně nešlo (E2 - sprint jsem vynechal). Pořadatelé mi občas dali nový čas, k čemuž se váže malá zajímavost: V E1 jsem startoval 46 minut po svém oficiálním času. Když jsem se šel podívat další den na výsledky, neměl jsem čistý čas 50', ale ani doběhový čas 96', nýbrž 132', což je na middle pozoruhodný výkon.  Chybička se vloudila - místo aby 46' odečetli, tak mi je přičetli...

Lze doporučit příští ročník? Možná místo celých pětidenních má smysl vybrat jednotlivé etapy. E1 Lividraga je spíše kontinentální podhorský les, E2 sprint na Krku se dá určitě oželet, E3 má být nová mapa pod Risnjakem ve výšce 750mnm (což asi stojí za to), E4 bude v rovinatém údolí, které podle mne stojí nanejvýš  za trénink (i když plánují mapu rozšířit zčásti o karst) a E5 je Golubnijak, který se nesmí vynechat. Celkově bych to zhodnotil E5 > E3 > E1 > E4 > E2. Croatia Open je určitě vhodná jako část kombinace výletu za mořem, jeskyněmi, vápencovými skálami a karstovým tréninkem. 

V každém případě mapy terénů se dají sehnat a pokud člověk už jede tímto směrem, neměl by vynechat příležitost dát si v Chorvatsku orienťák, který má zcela jiné než středoevropské parametry.