PF 2012

Vydařený nový rok přeje medvídek Bummi a jeho autorka Alička

Ohlédnutí za K. sezónou

Letošní posledním až předposledním Kamčiným závodem (možná nakonec i předpředposledním) byl dnešní předvánoční běh triatlonistů okolo přehrady Asuán ve Stodůlkách. Kros mimořádně divácky vděčný, jelikož na 2/3 tratě je vidět z místa startu, navíc hráz nádržky byla namrzlá a my si s Alicí mohli v pauze poctivě zaklouzat. Takže paráda. S poslední adventní nedělí zároveň nastal čas k ohlédnutí za sezónou. Letos byla extrémně krátká, s prvním regulérním běžeckým závodem až na začátku října. Ve srovnání s loňskem a předloňskem kvalitou nedomrlá, na počty plaket a jejich celkové rozměry v cm2 ale plnokrevná. Může za to i pravidlo zmíněné pod obrázkem: méně znamená více a více znamená méně.

Tímto předkládám další přesvědčivé důkazy o nepřímé úměrnosti mezi diplomu a velikostí závodu

Úsměv, prosím

Tři kulíšci

Navzdory básník zpívá (včetně pokračování)

Naštěstí obě vlny neštovic se zdají být definitivně za námi, střevní chřipka a další viry také už nekosí celou naši smečku a Kamča tak může pokračovat ve své podzimní epopeji.

• Hostivařský kamzík není navzdory svému názvu až tolik alpským závodem. Díky tomu, že profil obsahuje jen dva větší kopce a k tomu spoustu pěkně broušeného asfaltu se Kamča dostala na 5,8km na 21:20.

• Běh cyklistů v Prokopském údolí si dokonce vysloužil vlastní článek na běhy.cz. Kamča v něm hraje roli mistra, který v brutálním seběhu vyučuje učedníka - maratonce "Mirečka" Serbessu - jak se správně obout. Kros si zasluhuje podtrženou jedničku s hvězdičkou a mašličkou. Pamatuji si ho ještě před deseti lety, kdy jsem se na něm cítil jak na echt orienťáku. Prudký seběh lesem mimo cestu, bahenní stoupání, člověk si rochnil jak divočák, pokud se tedy v lese neprochází myslivec.

• Běh lyžařů Senohraby se těší popularitě nejen mezi omladinou Pragy Praha, ale i celkově. K pěknému krosu vznikl dokonce (vzhledem k významu) mírně naddimezovaný článek na Běhy.cz, ale ono se zkrátka potvrzuje, že když zasvítí sluníčko, závody chutnají jako cukrkandl.

  honzaherdarajče.net

• Svatojánská "dvacítka" má  v podání žen jen 11,2 km a jde o spíše placatý běh svědčící plochodrážníkům, ale zato s kochacími pasážemi. Byli jsme zde ještě s Aličkou v kočárku v roce 2007. Kamča je s časem 42:18 a odstupem minuty za vítěznou Olgou Firsovou v této fázi docela spokojená.
• Zbraslavský běh H.S.H. je jeden z nejhezčích kopečků v pražském okolí, kdy se stoupá na keltskou Závist a následuje sešup dolů. Letos proběhl v trošku slabší sestavě, ale za jinak velmi teplého počasí (krátká noticka). Na fotce níže je snížená kvalita obrazu, vyvážená zvýšenou kvalitou obsahu, kdy čtenář má celou naši výpravu v jednom balení.

  honzaherdarajče.net

Video z Velké Kunratické

Kamča se mihla pár vteřin na startu, reportáž na ČT4 se věnuje spíš zasloužilým veteránům a hobíkům

Foto z Velké Kunratické

Teď už vím, proč Robert Štefko říká Kamče buldok

Tichá Šárka

Rodina je pryč a volný čas je třeba kromě počítače narvat i do běhu v Šárce, tentokrát směrem k vilám na Krutci a po cestičkách, které vidím v životě poprvé.

I když po čvrt hoďce to už byla jen kochačka

Jako správný veterán mám největší tepy prvních 10 minut. Po týdnu inverze pěkné počasí a celkově dobrý pocit rozkřehlého těla.

Tak jde čas

Podíval jsem se do historických poznámek a našel Aliččiny výroky z dubna 2010, když byla ve věku, ve kterém je teď Mareček. Tři smrtelně vážně míněné výroky 2,5letého cvrčka stojí za zmínku:

• při zvonění telefonu: "Martine, máš telefon."
• při rajské omáčce: "Tati, vem si bryndák."
• při oblékání: "Tati, ty máš hezkou košili."

Velká Kunratická

Na svém druhém startu na Velké Kunratické se sice Kamča zhoršila z 2. a 1. místa na dvakrát 3. místo, ale tím se alespoň nominovala na numerologický počin roku. Přitom pochopila, jak úžasné je být ženou: na rozdíl od mužů se vyhlašují v jednotlivé kategorii, v absolutním pořadí a pak ještě v kategorii Ženy-Hrádek. 

Celá naše rodina závodí za Stavebniny Libice (foto: Čenda)

A jak zhodnotit letošní VK? Za prvé, na startu byl pěkný mráz i pěkný Mráz. Frmol obrovský, fronta na cukrovou vatu zdarma snesitelná, lidé spokojení a byznys kvete. My orienťáci se jen divíme, že za kapku poběhání po lese a pár slevových kupónků dají lidé 200 Kč, ale za trochu exotiky lidé jdou na světa kraj.

I Mareček se dostal do médií (foto: Martin Symon)

Premiéra na Hulku

Přišlo po uzávěrce: Na K15 se nechalo vyžlutit hned pět týmů, včetně prvního úseku Přátel Jiřího Jansy. Tím se naše oficiální pořadí vyvíjelo 18.-15.-17. místo z celkově čtyřiceti týmů, které dokončily bez ztráty květinky.

Zřejmě historicky první noční štafeta Cetebe je za námi a ostuda to zřejmě nebyla. Na prvním úseku Hulku 2011 rozbíhala Kamča, která trávila většinu času rovnáním čelovky na hlavě a doběhla pro 21. místo ze 48 štafet. Aleš přebíral a výborným výkonem nás posunul na 19. místo. Pak jsem se ujal taktovky já, doběhl Tvrdý jádro z konkurenční Chrasti a držel se na 18.-19. místě. Ale ouha, na K15 přichází osudová paralelní chyba, kdy se nechávám strhnout davem a jdu na jinou farstu. Objevuji jámu ve svahu, říkám si - aha, nevadí, od plošinky pod moji kontrolou je to už jen kousek. Ale kdepak. Páchám nemalou paralelní chybu (viz mapa dole) a srovnalo mne až to, že mi neseděl směr zdi. Tím jsem se propadl zpátky na 21. místo.

Část 3. úseku

Celkově to bylo ve Stromovce pro mne jako svátečního běžce téměř ideální: minimální kopce, maximální viditelnost, pomálu stromů, kvalitně svítící lampy, uhlazené cesty a dokonce jsem netrefil ani jedno psí hovínko. Mapa z pera nejlepšího parkového mapaře v této galaxii a jeho neoddělitelné pomocnice Elišky Tupé (viz mapa vlevo nahoře).

Památka na Hulk team jest zároveň vzpomínkou na Korunu československou

Kamčin profil na běhy.cz/běhej.com

Zkrátka do třetice všeho dobrého, viz zdroj

Buridanova oslice

Tak co si mám vybrat?

Ještě že mám po ruce (resp. na hlavě) konzultanta z McKinsey

A jde se na Hulk!

Na kultovním Hulku poprvé v historii startují i vitamíny Cetebe a to pod značkou VIP - Vysočina in Prague. Konkurují nám dva týmy z Vysočiny, Přátelé Jiřího Jansy a Tvrdý jádro. Náš pánský tým samozřejmě nemůže rozbíhat nikdo jiný než Kamča. Vivat Hulk!

Maskot týmu

Joseph Stiglitz v Praze

Několik poznámek ze Stiglitzovy veřejné přednášky v Praze:

1. Velice silný řečník, ale s problémem time-managementu. Na začátku čas, energie a rétorické figury, v jeho případě spíše rétorické zbraně hromadného ničení, plýtvány na základní shrnující věci.
2. Pěkný bod byl k hospodářské krizi, kdy zdůraznil šok v zemědělské výrobě, po kterém následovala mobilita do měst, ale nedostatečná, načež v zemědělství došlo také k útlumu poptávky, která se přenesla i do nezaměstnanosti ve městech.
3. Role decentralizace, kdy vlády jednotlivých států a municipalit jednají opačně než federální vláda. Což sloužilo jako jeden z příkladů klíčové role politických omezení pro hospodářskou politiku.
4. Heterogenita a s ní související nerovnost je klíčový faktor, který vstupuje skrze politické trhy a ovlivňuje nestabilitu. Pod to bych se podepsal. Samozřejmě lze heterogenitu získat i rozšířením reprezentativního agenta, ale lze ji zavést i jinými interakcemi, např. politickými. To je koneckonců krásně vidět v nové politické ekonomii, kde heterogenita pouze v nejjednodušších modelech slouží jako šum, který se ustálí kolem mediánu či průměru.
5. Některé body si zaslouží pořádnou diskusi – např. že nízké úroky pouze nutí firmy instalovat kapitálově náročné technologie a že nepomáhají obnovit zaměstnanost. Anebo že racionální očekávání mohou zvyšovat fiskální multiplikátor. Zkrátka občas se evokovala řada efektů z modelů s částečnou rovnováhou, které jakoby vedly k úvaze o efektech všeobecné rovnováhy, ale nebyly dotaženy.
6. Osobně se mi líbil „stress of life-cycle behavior“; pro mne velice relevantní jev, když vidím ekonomické i voličské chování penzistů.
7. Na závěr Stiglitz spustil politickou kanonádu, ale tu člověk musel hodně diskontovat. To napadání centrálních bank bych také nechal spíše v šuplíku. Celkově silné v prezentaci byly zejména věci vycházející z posledních strukturovaných textů (je na tom vidět moře práce lidí kolem něj), spíš než opakování klišé. Ale samozřejmě nejsem naivní, abych nepochopil, že první se občas bez druhého neprodá.
8. V místnosti bylo nedýchatelno už po půl hodině, protažení Q&A o ne úplně strukturované otázky v mrtvolném prostředí a pak ta propaganda mi pokazily celkově jinak poměrně příznivý dojem.

Zakončení sezóny II. aneb Kamča ještě nekončí

Moje drahá polovička samozřejmě pokračuje v krosovém běsnění v Praze a přilehlém okolí, přesně v duchu let 2009 a 2010:

• Podzimní kros Prokopským údolím: Letos 26:52, loni 26:20. Opravdu pěkná trať a kdyby se ubral asfalt, bylo by to úplně dokonalé.
• Běh o pohár rektora ČZU: Letos 12:33, loni 11:55. Kamčin oblíbený kros, kterým mám v oblibě i já, protože o děti se vždycky někdo postará a tak nemusím do Suchdola jezdit. :-)
  
• Malá Křivoklátská: Letos 24:38, loni 24:14, předloni 24:02. Pod Křivoklátem je pokaždé mlha a vlezlo, ale díky výbornému zázení a pěkné trati tam jezdíme už pravidelně. Druhou silnou motivací pro účast a kvalitní výkon je ekologický prací prášek pro vítězku.
• Sild kros: Letos 18:57, loni 17:54. Únava se trochu projevila a Kamču zdolala atletka Monika Preibischová. A komentář z trati: "Nechápu, že jsem to loni mohla zaběhnout o minutu lépe." Sildi dokonce vytvořili nový web částečně nahrazující zmizelou doménu sildteam.org, která důstojně oslavovala kult Sixtena Silda.
  

Alička si samozřejmě nemohla nechat ujít vyhlášení

Stavba tratí

Není člověk ten, který by se zavděčil lidem všem. A tak to dopadá u stavby tratí, zejména když není po ruce ideální terén. Letos jsem si vyzkoušel postavit jarní middle a byla to trošku kvadratura kruhu: Třetina původně uvažovaného prostoru nepovolená, původní mapa v detailech nevhodná, přemapované části jen v segmentech, nové komunikace zjištěné až ex post, skalky zakázané, k tomu velice málo použitelných koridorů. Něco z toho vzniklo, vyložená nespokojenost asi nebyla, i když občas se nějaký Bulhar nedovtípí, pod jakými omezeními to celé vzniká.

Co mne ale potěšilo, je fakt, že jsem se údajně nejlépe trefil do směrných časů ze všech stavitelů z celého roku na Lize Vysočiny. Samozřejmě to nic neznamená, spíš mne to jen evokuje délku tratí H21C, kde bych byl možná za nějaké mírné zkrácení klasiky. Když dvě třetiny lidí (nepočítaje ty, co nedokončili) jde nad 100, jako to bylo u jarního CHT-Luže, tak už je to podle mne o dlouhý fous přetažené.

Ale jinak klobouk dolů a díky všem stavitelům a i ostatním pořadatelům.

Zakončení sezóny

Letos byla moje celá lampionová sezóna ve znamení upachtěnosti. Prakticky všechny ty povinné klasiky na áčkách a béčkách (Hradec Králové, Nová Paka, Liberec) a i některé klasiky na Lize Vysočiny (např. jarní CHT, kde vítěz šel za 89') byly na mne jako na netrénovaného člověka o 200% nad mými možnostmi. I stavba a terén byla občas vrcholná pakárna, jako třeba dvojkombinace Jičín-Nová Paka (holt nomen-omen). V zásadě světlými momenty byla jen Česká Kanada, kde jsem se nějakým zázrakem zmohl k pár svižným akcím. A letos mi vysloveně zalahodila trojice závodů na malebné Vysočině: jarní SJI pod Špičákem, jarní ABM na Poldovce a podzimní OSN na Cikánce. Všechny tři ve skvostných lesích, kde je radost poběhat na prakticky jakékoli trati.

Není pak divu, že i konec sezóny byl návratem do šedivosti celého roku. Havlíčkův Brod připravil jako poslední závod Ligy letecký přelet na 11.3km, kdy šlo dokonce o zkrácení o 15 minut oproti původním plánům. Nějak jsem dokončil, ale zážitky bůhvínijaké. Naplno se projevilo, kdo má jednoplošník a kdo dvouplošník. Další den jsme na kultovní Dušičkáč raději nejeli, tříhodinová šichta by byla asi příliš pro rozklížené klouby a šlachy. Bylo to škoda, neb trať byla letos obzvláště vypečená, ale snad to vyjde příště.

Takže teď odpočívat a hurá do dalšího roku. Tentokrát už konečně tam, kam patřím, tj. do H35. Jinými slovy, vítej Martine mezi rakváči.

Seznamte se, prosím

Poctil a potěšil nás návštěvou André-Ondrášek Budín-Sudre, zde ležící, létající housenku pozorující

A hned se stal platným členem rychlé roty

Běh bez hodinek

Bude tomu skorem deset let, co jsem se postavil na startovní čáru nějakého krosu. Jde o logický výsledek mé filozofie, která říká, že na regulérní běžecký závod je třeba regulérně natrénovat. Moje jediná šance proto spočívá v méně regulérních a neambiciozních akcích, typu závodů Bonbonu. A tak jsem vyrazil na Běh bez hodinek.

Koncept je jednoduchý, cituji: "Každý borec si určí čas za který je schopen trať závodu uběhnout. Do tohoto času se musí co nejlépe trefit. Jsou zakázány hodinky pod hrozbou diskvalifikace. Start je společný." Řekl jsem si: 8km, to bude něco nad 4' na km, pro jistotu přidáme. Je mi 34, takže tipuji 34:34.

Po prohlídce profilu trati jsem se ale dozvěděl, že závod má 8260m a cca 180m převýšení. Aha. No nic, předsevzetí se v žádném případě nemění, zvláště když jsem přišel na prezentaci a přede mnou leželo startovní číslo 34.

Běh byl postavený moc pěkně, samozřejmě jsem vydržel běžet s čelem jen 2km, ale na druhou stranu jsem si užíval místa, kde jsem kdysi běhával v noci se světlem. Některé pocity z míst v Divoké Šárce, kde člověk v tréninku běhával o stupeň rychleji, byly trochu veteránského ražení. Nakonec jsem to dal na 5. místě za 39:52, a dle regulí závodu jsem byl s odhadem o 5:18 špatným na cekově 43. místě z 55. Fotky by měly být brzy.

Takže příště si dávám 35:35 a doufám, že se zlepším přesně na 35. místo. Nebylo by to ostatně zajímavé pravidlo pro celý závod? Tj. pořadí by bylo funkcí přesnosti svého odhadu relativně k přesnosti ostatních? Pro studenty ekonomie: Existuje vždy řešení? Je vždy jednoznačné?

A ještě momentka z Hostivaře

Včerejší necelé 3km za 10:15, časem blízko předloňskému 10:02.

Čtvero víkendové proběhnutí

Běh Šeptouchovem (so dopoledne): Pro ženy 2km v městském lesíku na skalnatém ostrohu v Ledči nad Sázavou. Povedené místo, listnatý háj, v kterém byla radost chytat sluneční paprsky. Shodou náhod šlo o akci širší rodiny, protože se zúčastnili naši příbuzní z Josefodola u Světlé n. Sázavou. Výsledky a fotogalerie.

Tykvový závod (so odpoledne): Vrstevnicová trať se moc povedla, protože jsem porazil i svoji drahou polovičku. Díky Evě za pěkné tykve! Fotky budou brzy.

Liga v Křižánkách (ne dopoledne). S respektem jsem vyrazil na 11,7km a nakonec přežil bez úhony. S výkony jsme oba docela spokojeni.

Lesní běh v Herálci (ne odpoledne). Velice pěkný echt lesní kros pod Devíti skalami. Zde by měly být časem výsledky. Fotky jsou už na světě.

(Sou)boj s juniory

Balvan a Džbán

Letošní podzim se Kamča rozhodla zkopírovat si běžecký kalendář z přechozího roku. Počasí je podobné, forma sice o trochu horší, ale chuť závodit o to větší. V neděli nám kalendář přikázal zavítat po roce opět na Balvanův běh, a i když Kamči čas byl o 2 minuty horší a pozice "jen" druhá, zážitek to byl pěkný. A musím říct, že vyhlídka z červené na Chrustenice a Nenačovice byla obzvláště povedená.

Momentka z Balvanu

V úterý jsme ještě zvládli Běh kolem Džbánu, který pro ženskou kategorii vlastně není tak úplně kolem Džbánu. Kamča se dostala poprvé v životě do kategorie veteránek (30+ let) a v kategorii měla soupeřky v průměru o 15 let starší. Nicméně vyhrála i v absolutním pořadí a zajistila si tak pokračování předplatného časopisu RUN. V té souvislosti mne zaujala anketa na stránkách časopisu: Kde nejraději běháte? Aktuální výsledky: V přírodě 44%, na silnici 29%, v posilovně 28%. Svět se vážně mění, když třetina lidí miluje běhání v posilovně.

Let's go outside the EU together

Pobavil mne inzerát EGAPu na podporu exportérů v The Prague Post. Titulek "Pojďme společně pryč z Evropské unie" si člověk v dnešní době opravdu nespojí s exportéry. Připomíná mi to kampaň Electroluxu z 60. let, kde na britské ostrovy přeložili heslo "Nic nevysává jako Electrolux" jako "Nothing sucks like Electrolux". Rozdíl je jen v tom, že u Electroluxu byl dvojsmysl údajně součástí kampaně.

Kočka

Alička nás potěšila povedeným obrázkem krásné kočky

A teď kočka s námi bydlí v obýváku

Babí léto

Po výběhu na Petřínskou rozhlednu byl tento víkend další výjimečná šance pro Kamču, jak se zbavit na moment capartů a ještě si přitom vyplatit nějaké endorfiny. Konkrétně zavítala Kamča s Majdou na Nučickou stezku, kde je konkurence jak na Běchovicích. Laťka daná loňskými výsledky sice visela proklatě vysoko, nicméně i tak se podařilo aspoň 2. místo na kratší trati (1,9km) a 4. místo na delší trati (6,4km), i když s časem o 1:40 horším. Já zůstal věrný dedáči a abych si alespoň trochu provětral zkřehlé kancelářské tělo, vyrazil jsem do Suchdola na odpoledních 4.6km s 235m převýšením. Co bolí, to přebolí, víkend mi to osolí.

Na K5 rozklus, poté naplno

Tři mušketýři

Ve skutečnosti jsou samozřejmě čtyři.

Pod Ještědem

Vrcholem sezóny byla série Světového poháru v Liberci. Areál ve Vesci, největší tunelářské dílo mimo Prahu, se konečně dočkalo pořádného využití. Pořadatelé udělali maximum a jak Světový pohár, tak i veřejné závody, byly na prvotřídní úrovni. Navíc výhled na Ještěd nám evokoval Kamčin traťový rekord na výběh na Ještěd z minulého roku, což nebyly špatné vzpomínky.

Pro zahřátí se v sobotu začínalo s middle. Díky rankingu se mi podařilo kvalifikovat se do úplně nejnižší kategorie H21C2. I pro tak všivou kategorii byl ale připraven skvostný orienťák. Skalky, bažinky, rozptýlené porosty a minimum využití cest v prostoru, který je jinak přesně na okraji civilizace. Na úvod závodu došlo i na malý vtip: ideální postup na K1 vedl podél televizních kabelů k divácké kontrole. Jinak mi vše ubíhalo jak má, jen o dvě rychlosti pomaleji, než by mělo. Pak se ale generalizace porostů a kamenů dle IOF stala pro mne výzvou, která mne nachytala na K8, kde porosty samozřejmě byly pestřejší a ve svahu byly další skalky. Chybička za 4' byla najednou na světě.

Middle H21C2, škoda dohledávky na K8

Na long jsme zvolili pozdější odjezd z Milovic, aby nastuzené dětičky nelítaly zbytečně v povětří. Říkali jsme si - stejně ten hromadný start longu uvidíme na ČT. Když ale v deset zapínáme TV, probíhá jen záznam z middlu žen z předchozího dne. Až později se dozvídáme, že přes noc několik údajně sociálně nepřizpůsobivých vykradlo z lesa ležící televizní kabely. Když balíme a chystáme se na přejezd, tak ČT4 začne vysílat hromadný start mužů - evidentně ale se zpožděním, takže nečekáme a jedeme. Když ale přijíždíme, muži jsou v cíli a dobíhají ženy na cca 10. místě. Takže se nám podařilo trefit úplně přesně do časového okna, kdy jsme neviděli skoro nic.

H21B, 1. část

Long byl ještě o stupínek drsnější než middle - opět se téměř nedalo obíhat. Na to, jak malý počet kontrol byl a jak byla ohlášena "zkrácená klasika", to nakonec byla poctivá akce, pro mne na 98' a pro Kamču na 86'. Oba jsme chybovali v závěru, Kamča spadla z 9.-11. místa v D21A, kde byla elita bez reprezentantek. Ono ani s těmi nudlemi od nosu a bacily od dětí se neběželo úplně svižně. Jinak to ale byl víkend jak víno a kdybychom byli fit, nebylo by k dokonalosti daleko.

H21B, 2. část

Lampionový víkend

Ne, prodloužené oslavy VŘSR se zatím nekonají, tentokrát šlo o červenobílé lampiony. V sobotu jsme vyrazili do Třebíče na Ligu. Liga je holt liga, navíc svítilo sluníčko, přijeli i Helenek a Hubánek (to je co říct, myšlenkami a bločkem jsou ještě na Madeiře! ;-), nabízela se dětská školka s prvotřídním servisem a dětské hřiště jak z obrázku - což jsou nyní hlavní víkendová kritéria.

Go, mamina, go! (Zdroj: OOB Třebíč)

Kamča oplatila Katce Matrasové úterní kopečky v Tiché Šárce. V mužích vládl nezdolatelný Mára, který našeho Marečka zcela vyhodil z konceptu pozdravem "Čau Máro, jak se máš, já jsem taky Mára." Za ním vévodil Karlos, jemuž permanentní outdoor soustředění jde k duhu těla i mysli.

V neděli jsme se cestou do Prahy stavili a vyspělý jih Čech, kam se z Prahy/Pragy jezdí velice rádo. Jižní počasí, občas kapří místa, ale jinak pěkný výlet pod Kleť. Výsledkem boje o Štít 2011 bylo půl kila nivy, pár kontrolek a něco ostružin, děti si trošku popálily nožky o kopřivy a nechaly se popíchat od vos.

Střihoruký Edward

Nejlepší dětská hra: "Nebetonuješ? Neexistuješ"

Děti úspěšně plní Vánoční stachanovské závazky

Malá lekce z pracovního trhu

Zúčastnil jsem se konkurzu na novou tajemnici naší fakulty, což je post blízký jakémusi "prvnímu náměstkovi" ministra financí. Kandidáty bych dělil do dvou skupin: buď by pro ně pozice znamenala karierní postup, anebo karierní ústup. Mám dvě pozorování:

1. Karierní ústup drtivě převažuje nad karierním postupem.
2. V ústupu se objevují (a vzájemně kombinují) zcela rozdílné faktory. Kandidáti se nacházejí na trhu jako oběti:
   

• politických zásahů
• nedostatku klientelistických vazeb
• slabších mocenských vazeb ve velkých organizacích
• nepředvídaných akcí zahraničních vlastníků
  
• krize
• dramaticky padajícího mediálního trhu
  
• symptomu matky po mateřské dovolené
• ale i stresu a zoufalství ze samoty a nedostatku uplatnění.

Bod 1) je ekonomicky nejzajímavější. Napadá mne několik vysvětlení:

• Ve velmi nejistém období málokdo vstupuje na trh s motivací ke zlepšení.
• Při strukturálních změnách je "fit" mezi místy a kandidáty obecně menší, což zvyšuje četnost karierního ústupu.
• Fakultou nabízená pozice je relativně specifická a možná je obtížné ji přesněji popsat, tj. není mnoho jiných pozic, z nichž lze plynule nastoupit a rozvíjet kariéru a dále nebyli informací zasažení lidé ze soukromého sektoru, kteří by mohli mít relevantní historii.
  
• Pozice nabízí tradeoff "stabilitu" vs. "ohodnocení", tj. pro kandidáta, který vypadá jako ustupující (nižší ohodnocení), může jít o zlepšení. Klasifikace ústupu je zkrátka nedokonalá díky tomu, že tradeoff je individuálně specifický.
  

Perlička na závěr: Suverénně nejhorší kandidát byl lobista pro jeden státní podnik, klasický parazit a mimochodem také konkurzní správce. Když člověk vidí podobné typy, tak mu pojem konkurzní mafie přijde téměř jako lehký eufemismus.

Mára: Jdu do práce!

Něco strašně zajímavého musí být v té práci, když tam táta furt nadšeně chodí

Koupání

Lazebník sevilský

WOC 2011 Long: The Best of Live Blog Comments

Runners not quite on time

• First starter Helen Palmer has been out for 90 minutes, still maybe 20 minutes to finish.
• Nice how Forsberg expects Hajek at 12th control (split) soon... He is on the way to 8... :-)
• Nordberg and Ikonen will run 93... And Thierry 85 ;-)) (In fact Thierry 107 and Pasi 111, where the expected winner's time was 94.)
  

Mistakes, mistakes, mistakes

• Klingenberg 30 minutes to the first control!
• I've never seen so many concurrent mistakes with 10 minute tails not enough!
• This race destroys years of mental training.
• Clasesson lost.
• Emma Claesson, can still repair it??
• Claesson is out. This is a 15 min miss. (In fact a 14'-loss, but Emma ends the race in 18th place.)
• What is Minna Kaupi doing? She is running in directon Finland now!!!
• Pasi just passed Minna.
• Did Mina pick the best route? (From start right to finish... ;-)
• Kauppi does a Claesson/Chatang.
• After this race mental coaches have to take overtime.

Organization

• How can women have split time at control #10? It is in the middle of the forked part :-/
• I hope there is enough water at the first split. :-) (Watching how each runner used up a few cups.)
• So they've separated runners from the same country by one start position... which I presume means they have the same butterfly order.

Is there a compass problem?

• Jansson: LOOK AT THE COMPASS!!! :o
• Is there a problem with the magnetic field?? Everyone that has gone straight on to the first checkpoint has gone too far left, or am I wrong? I doubt that both Claesson and Jansson does a almost 90 degrees direction fault on a woc race. And now look at Luscher doing the same thing!!
• They run downhill. Guess they not look at compass (or sun?).
• Finally, the last starter Adamski has done the straight route to no. 1 perfectly!

About Thiery

• The king is in the forest.
• Go Tero go! No we will see something what hasn't happened before in the orienteerings history.
• Thierry has now clear terrain without other orienteers in front of him, which is good for his performance.
  

Swiss go like clock

• What about Swiss cheese?
• Hubmann is going like the clock! Hopp Suisse!

Trains with locomotives...

• Nordberg, Ikonen and Lauenstein - now there's a train you want to be in!
• Russian-Swedish train from first online. Novikov soon together with Mamleejev, Tchevtkov, Boström and Andersson.
  

... but French have TGV!

• And now mistake from Gonon, is he waiting for Thierry?
• Gonon just ran in the shape of a heart... a message to a special someone?
• Looks like Gonon went after the #7 when he actually was leaving #5, big mistake ?
• Gonon is flying Thierry to win just now... ;)
• Gonon is being domestique for Tero.
• Thierry still behind Gonon.... strange tactic from a champion.
• Don't look like 6 minutes behind Thierry will give meal, sorry Gonon. (In fact Gonon scored 3rd!)

Fashion police

• Nordberg carrying a bottle? That's a classy bum-bag Nordberg has got on.
• Chris Forne new current leader. In shorts as usual.

WOC 2011 Long: K1 v ženách

Skvostná paralelní chyba Minny Kauppi

Dvacet minut sem, dvacet minut tam... (Emma Klinkenberg 29:08 na K1, ztráta 20:14; nesvěsila ale prapor a doběhla!)

Na jedničku cesta dlouhá...

Děti na Děd

Rozhledna Děd u Berouna sice neskýtá bůhvíjaké výhledy, je to ale krásné dílo z roku 1893, na kterém se pokaždé pokochá zrak a které je navíc volně přístupné.

Hlavní je, že je na kopci, tudíž dostatečně testuje výkonnost naší cyklisticko-odrážecí stáje.

Pravidlo vrcholové tatranky je třeba vštípit již od mládí.

Retro: H21B, rok 1998

Time flies. O 13 let starší, o 13min pomalejší, doběhnu jen na K13, ale baví mne to o 113% víc

Забы́тый контро́ль

Zabytá (či-li zabitá, odbytá) tréninková kontrola na Kunějovském vrchu: reminiscence na EYOC'11

Všechna moje děvčata

Babičky

Od této babičky si poslechne pár chotěbořských pověstí...

... a tady máme babičku z Jindřichova Hradce, co ukáže bílou paní.

Sudička

Budeš krásná, šikovná a hodná (aspoň jako já)...

... a vystřídáš v mém kočárku pelichatého kocoura.