Turnovské Pěkné prázdniny byly jedním z jasných prázdninových favoritů. Slibovaly přitažlivý koncept - páteční městský sprint, sobotní middle u Zbirohu plus sprint na Malé Skále (les a vesnice), jako tečka nedělní magická Drábovna. Víkend proběhl navíc zcela bez aut, s výhledy na romantický Pantheon a strmé Suché skály. A hlavně: v neděli jsme se po letech podívali na Drábovnu, kam jsou oficiální povolení vstupu orienťákům dávkovány jak sirup batoleti.
Jiří Vébr probíhá trať E1 v H21B (taktéž moje trať, kde ještě na K8 jsem byl 3., pak spadla klec)
Úvodní páteční sprint se Kamče vydařil: 1. místo, jen prémiový výběh schodů k zámku Hrubý Rohozec (Hrubý Dolomittenman) maličko pokazila a zde jí porazila Iveta Duchová. Sobotní dvojzávod (E1+E2) znamenal Kamčino těsné vedení v elitě před nástupem do rozhodující E3 na Drábovně. V ní jsme se ale rozhodli - slovy jednoho nezávislého pozorovatele a vtipálka - sbírat raději šišky na podpal. Zážitek z lesa to byl ale v každém případě mimořádný. Za sebe musím říct, že jsem měl hlavně problém s měřítkem 1:10 000 a musel jsem si konečně přiznat, že ve svém věku už skalní města bez lupy nebo bez zastavení a úporného civění do mapy nepřečtu. Drábovna chce zkrátka trochu jiný přístup.
A propos, kde jsou ty časy, kdy třídenní byly tři etapy ve třech dnech, poslední den handicap a žádný ranking, takže člověk musel běžet vcelku a schluss. Nyní mají třídenní závody sice oficiální charakter dvoudenních s třemi etapami, neoficiálně ale třídenních se čtyřmi, třemi, případně dvěma závody, anebo dvoudenních se dvěma závody, případně jednodenního závodu. De gustibus non est disputandum.