Když Roman Skalský nabídl Kamče účast v týmovém závodu 3 rifugi v Dolomitech, rozhodnutí bylo jasné - výlet do Dolomit a bez dětí se platí zlatem. Navíc šlo o výbornou šancí si v zajímavém týmu zkusit zase něco jiného, totiž běh nahoru dolů s přilbou na hlavě, úseky na žebřících s přidržení na laně a hlavně s úžasnou scenérií. V 50. ročníku tohoto štafetového závodu šlo navíc o prestiž a o boj s tými silných Slovinek, Angličanek a hlavně samozřejmě Italek.
Koncept závodu je poměrně drsný. První úsek jde nahoru (720m převýšení), druhý úsek nahoru dolů (400m převýšení) a třetí jen dolů (převýšení 870m hurá dolů). Nahoru vyběhla Pavla Schorná na skvělém 3. místě (39', o 2' lépe než loni Eva Skalníková), Kamča udržela 3. místo (o 3' lépe než loni Lada Mandlíková) a Radka Churáňová na seběhu skončila 4. (zopakovala přibližně svůj loňský hrdinný čas). Ta bramborová medaile je štafetám, kterých se Kamča zúčastní, holt souzená.
 |
| Tady někdo nevěří svým očím |
Hlavní bylo ale si užít krásnou atmosféru a to se povedlo.
 |
| Modré nebe nad hlavou, klid před závodní bouří |
 |
| Ospalý motýl se stal týmovým maskotem |
Mimochodem, jak se má správně dělat PR?
Výborně si vedly ženy, které obsadily 1. místo, těsně lepší byly Pavla Schorná a Radka Churáňová (na svém úseku obě 3. místo), Kamila Gregorová zaostala na 4. místě na svém úseku (pro úplnost nutno dodat, že rychlejší než náš tým byly 3 cizí týmy - ale to je v bězích do vrchu obvyklé - mezi nimi obsadila Mateja Kosovelj první příčku).
Pro ty, co nechápou styl zprávy, nechť si nalistují jednu "objektivní" zprávu z MČR v běhu do vrchu.