pondělí 17. září 2012

Babice Trail 1/4 Maraton

Jako noc a den. Takový byl Kamčin víkend - fatální chyba v sobotu a po ní cenné stříbro v neděli.

Lesní sprint v lesoparku je Kamčin oblíbený formát. Jako poctivá (a poněkud přerostlá) odchovankyně Pražského poháru žactva se tak těšila na sobotní sprint na Konopišti, který se od PPŽ lišil jen v malých detailech, totiž v lokaci u Benešova a v období babího léta. Obsazení koneckonců také nebylo o tolik odlišné od PPŽ. Bohužel ale fatální chyby nechodí po horách, nýbrž po národu orienťáckém. Zatímco na K9 Kamča byla na 1. místě, na K10 strávila namísto 31' celých 2:08, čímž se katapultovala na 12. místo. Ztráta 1:37 na jediné kontrole zamrzí zejména v situaci, když odstup od vítězky je přesně 1:34.

Ikonou závodu je Vlastimil Zwiefelhofer, dosud nepřekonaný rekordman z Velké Kunratické
Nedělní výlet na pretek ze série Salomon Trail Running Cup byl pravý opak. Mnoho jsme si neslibovali, ale čtvrtmaratón v Babicích zaujal nejen precizním marketingem, ale překvapil i vtipnou realizací a spoustou netradičních vychytávek, včetně stánku s klobásami pod názvem Mastný knír (a že ho pánové od fochu měli pěkně mastného). V dětském závodě Alička zabojovala a doběhla s o dva roky staršími na 14. místě ze 40 bojovníků a Mareček visící mamince na ruce dovlál na 21. místě.

Sice jsem o hlavu menší, ale zato mám hezčí legíny
Poté nastoupili fachmani. Kamča v triu reprezentačních vrchařek nakonec obsadila druhé místo, když Pavla Schorná excelentně běžela systémem start-cíl. Je fakt, že právě v této době má Pavla atletickému svazu potvrdit formu, aby potvrdila svoji nominaci na ME v krosu. O samotném závodě píšou jiní a jinde, jen dodám, že závod byl vážně podařený - poměrně vychytaná byla kategorie týmů, kde nakonec vyhráli naši oddíloví soukmenovci Aleš a Míša.

"Marečku, zvaž taky ten šerm, je to lepší než bagrování," radí olympionik zástupci nastupující generace.
Myslím, že Salomon v Babicích vsadil na správnou kartu. Do hlavní kategorie přilákal několik stovek lidí, což pro lesní cesty bylo tak akorát, atmosféra byla výborná a umístění nedaleko Prahy znamenalo nejmenší možné pořadatelské riziko. A to nejlepší nakonec: autogram věnovaný sympaťákem Davidem Svobodou potěšil nejedno dámské srdíčko.