Naše letošní hlavní expedice směřovala do Chorvatska, konkrétně na ostrov Krk a do podhůří Risnjaku v pohoří Gorski kotar. Hlavním cílem byly pětidenní
Croatia Open, které byly zařazeny do mezi hlavní vícedenní lákadla této sezóny. Náš plán bylo užít si co nejdéle na Krku, odsud přejíždět na případné tréninky a na první etapu a až poté přejet do kempu v Delnici. Krk jsme vybrali jednak kvůli poloze k centru závodů, ve hře bylo i to, že jsme mohli chodit na
stejnou pláž jako v roce 2008, dokonce i stejné místečko pod stromy jsme si našli.
V naší volbě nás utvrdilo i počasí, které se na místní poměry významně zhoršilo. Přišla bóra silná tak, že se na dálnicích muselo jet max. 60km/h. Konečně jsme pochopili smysl všudypřítomných zídek, bez nichž by bóra zničila všechny olivovníky. V bóře bychom v kempu s dětmi asi dlouho nevydrželi.
Ve dnech se zhoršeným počasím byl trénink v horách slušná alternativa, i když to znamenalo přejet do chladnějších krajů. (Kdo by si tipoval, že do Chorvatska bude potřeba oblečení na 10-15 st. C.) Jednoznačně nejzajímavější trénink se podařil na mapě Biljevina (SV od Crni Lug), kde je spousta malých závrtů, podrost a prořízka. Navíc byla k dispozici mapa bez cest.
 |
| Přiznávám se k tomu, že po hledání dvou kontrol mi došly nervy a zvolil jsem na mapu s cestami. |
A co Croatia Open? Slušné mezinárodní závody s delší tradicí, špičkovými terény a mapami a pečlivou organizací. Jen bych vytknul, že občas si toho na sebe berou pořadatelé příliš. Například nebyli schopni vůbec upravit startovní časy, i když slotů měli habaděj. Akce je až přeorganizovaná (vlajky, rachejtle při vyhlášení), ale schází tisk výsledků, nejsou vyvěšené souhrnné výsledky v kempu, zrušený byl výlet na Plitvická jezera atd. Celé je to vidět už na webu - na jedné straně výplod designového studia, na druhé straně před závodem nebyly žádné PDF s pokyny, web je nepřehledný, s rozptýlenými informacemi a některými částmi neaktualizovanými. V krásném tištěném bulletinu pak chybí lokace, jak se dostat na shromaždiště a spousta dalších věcí.
Do Chorvatska jsme jeli hlavně kvůli krásným terénům. Vrcholem byla hned 1. etapa v Golubnijaku. I když šlo o extrémní karst, nakonec to nebyla až taková divočina. Kvalitní tisk hnědé (od Žaketu) se nepletl pod černou a tak se dala mapa dobře číst podle skalních bloků. Jak jsem si potvrdil s ostatními, největší chyby se nakonec dělaly po přebězích - náhlá změna tempa a potom vběhnutí na chybném místě byl zárodek kvalitního houbaření.
 |
| Golubnijak - včetně průlezu s názvem Pekelná brána (kam Mareček nešel...) |
Druhou etapou byl sprint na Krku. Zde potěšilo, že Kamča doběhla těsně druhá. Analýza mezičasů odhalila, že ztratila nejvíce na začátku v uličkách, pak už dominovala, na vítězství to ale nestačilo.
 |
| Na horní (= horší) variantě má Kamča i tak nejlepší mezičas |
 |
| Festival miminek |
Brutální klasika ve vedru a s občasnými akáty nás čekala v 3. etapě. O stavbě tratí hovoří, že po přeběhu za loukou měli všichni stejnou sekvenci 4 kontrol. Na hlavním postupu se téměř ve všech kategoriích nabízela i 3km obíhačka, kterou mnozí využili. Podle mne na prázdninové vícedenní v karstu je taková stavba nevhodná. Naštěstí pro pořadatele kverulující veteráni nešli přes louku a měli docela fajn zajímavé tratě v klasické části Crni Lugu.
 |
| Oběhnout či zahynout, to je, oč tu běží |
Poslední etapy byly ve znamení téměř absolutní roviny v údolí mezi strmými svahy, kde mají medvědi brlohy. Les byl sám o sobě technicky velice zajímavý, ale zároveň se spoustou cest, což určilo jasnou taktiku obíhaček. Což bylo zejména pro middle v E5 škoda. Na jednu stranu jsem byl rád (v E5 jsem skončil druhý), ale faktem je, že kvůli takovému běhání se do Chorvatska nejezdí. Jak poznamenala Kamča o trati elity: Chvílemi jsem měla pocit návratu do D14.
 |
Kamča byla celkově 5. a tak mohl Mareček komplikovat ceremoniál
|
A jaké jsou další postřehy? Hlavním nedostatkem letošního ročníku byla nezřídka odfláknutá stavba tratí - celkově vždy
velmi málo kontrol a velmi mnoho společných sekvencí. Např. hned v E1
jsme v M21A měli 11k z 16k stejných s WE. Při dohledávce to dost
zjednodušuje situaci a degraduje ji na dokoukávku.
Hlídání dětí se nedá srovnávat s českými závody. Na dětský koutek
nasadili cenu 5E za dítě na den, takže měli první dny úplně prázdno.
Jako odpovědná au pair jsem chodil na start později, protože mi o
celkové pořadí stejně nešlo (E2 - sprint jsem vynechal). Pořadatelé mi
občas dali nový čas, k čemuž se váže malá zajímavost: V E1 jsem startoval 46
minut po svém oficiálním času. Když jsem se šel podívat další den na
výsledky, neměl jsem čistý čas 50', ale ani doběhový čas 96', nýbrž
132', což je na middle pozoruhodný výkon. Chybička se vloudila - místo
aby 46' odečetli, tak mi je přičetli...
Lze doporučit příští ročník? Možná místo celých pětidenních má smysl vybrat jednotlivé etapy. E1 Lividraga je spíše kontinentální podhorský les, E2 sprint na Krku se dá určitě oželet, E3 má být nová mapa pod Risnjakem ve výšce 750mnm (což asi stojí za to), E4 bude v rovinatém údolí, které podle mne stojí nanejvýš za trénink (i když plánují mapu rozšířit zčásti o karst) a E5 je Golubnijak, který se nesmí vynechat. Celkově bych to zhodnotil E5 > E3 > E1 > E4 > E2. Croatia Open je určitě vhodná jako část kombinace výletu za mořem, jeskyněmi, vápencovými skálami a karstovým tréninkem.
V každém případě mapy terénů se dají sehnat a pokud člověk už jede tímto směrem, neměl by vynechat příležitost dát si v Chorvatsku orienťák, který má zcela jiné než středoevropské parametry.
