Sparťanská klouzačka

Říkám bez obalu, závody dvojic mně baví - samozřejmě smíšených dvojic. Člověk může mít silnou partnerku, být mimo formu a i tak si zazávodí. Kromě HROBu ale mnoho možností není a jednou z těch příjemnějších je Sparťanská klouzačka. Loni se nám dařilo výtečně a u Hostivařské přehrady jsme porazili i silné dvojice typu Spurná-Matějů. Letos jsme sice nebyli navázáni na společném špagátu, ale i zde byla inovace: některé kontroly byly ve shluku (viz metoda Hungaroring, jak ji památně nazval náčelník Petr Voborník) a při jejich sběru jsme se mohli rozdělit. To přineslo zajímavé strategické momenty.

Běželo se v háječku u Motola, kudy jsme loni občas proběhli při výběhu z Šárky na Cibulku a zpět. Občas trnitá trať, ale pěkně postavená a za 1. místo to určitě stálo. Takže máme další dva kalendáře Žaketu na rok 2008, kromě toho i láhev vína, další kalendáře a dokonce DVD přehrávač (!). Ať žije železná Sparta, Sparta železná!

Tři hrošíci

Maminka běží, tatínek hlídá nebo úpí

Minulý víkend jsme absolvovali dvojzávod Pražské zimní ligy ("Držte si klobouky" na mapě Klobouky) a Běh cyklistů v Prokopském údolí. Sobotní PZL byla lahůdka za krásného slunečního počasí, i když v Chuchli a Hodkovičkách se složitě hledaly kontrolky zašité před všetečkami a nenechavci. Zatímco já tradičně hlídal, Kamča si doběhla v open kategorii B (11 km, včetně Bránického mostu tam/zpět) pro 3. místo; takže máme kalendář Žaketu na rok 2008.
Nedělní Běh cyklistů jsme zvládli oba, já 4 kola (6km), Kamča 2 kola (3km). Samozřejmě jsem od ní dostal na prvních kolech kládu jak mraveneček, ale to bylo jen z motivačních důvodů, ona by jinak tak rychle nepelášila... Hm, hlavně že mne neporazil vítěz kategorie nad 60 let. Kamča si doběhla v kategorii žen pro 2. místo; takže máme parfém Hugo Boss.

Tady to jde ještě s úsměvem, v Chuchli trochu ztvrdnul

Jdou po mně jdou

Sledujete KRIMI live, pořad TV prima? Asi ne, protože mne zatím nikdo neohlásil:

KRIMI live, 6. června 2007: Pátráme po Martinu Gregorovi z Kroměříže. Na tohoto muže vydal Okresní soud zatykač pro spáchání trestného činu podvodu. Martin Gregor je charakteristický svým příjemným vystupováním a znalostí učitelského prostředí. Zjistili jsme, že se svého podvodného jednání dopouští dál. Navštěvuje školy, kde nabízí zprostředkování různých elektronických zařízení za výhodné ceny. Snaží se vylákat finanční hotovost s tím, že zboží během chvíle dodá. Této nebo podobné trestné činnosti se dopouští na celém území republiky. Cestuje převážně vlakem nebo prostředky městské hromadné dopravy.

Za upozornění a nenahlášení na Policii ČR dík Alešovi Komárkovi.

The Young Economists Meeting in Prague

Keynote speakers: David Horvath (left), Alice Gregorova (right)

Alička ležící bdící

Moderní dělba práce

V sobotu se konal Svatojanský běh (Beroun-Srbsko-Svatý Jan pod Skalou), pro ženy 11,2 km, pro muže 17,8 km. Hlídání Aličky jsme vyřešili metodou kámen-nůžky-papír, kterou se mi podařilo zmanipulovat a tak náhodní chodci mohli na nás volat: ha, táta tlačí kočár a mamka běží.

A stálo to za to: Kamča po několikaměsíční pauze zaběhla 4., průměr 4:00 na km (44:51). Navíc v mužích všem atletům vykouřil brčka Petr Losman, mezi orienťáky známý jako Sosák. Byl to zkrátka krásný závod magickým údolím Berounky.

Proměna

Aneb jak to vypadá, když z pokakané holčičky je

holčička nepokakaná a z nenamalované maminky

maminka namalovaná.

10 mýtů v diskusi o FSV UK

Na webu Sociálu se u příspěvku prof. Mejstříka rozvířila čilá debata. Obohatil jsem ji pokusem vyvrátit pár hypotéz, které kontaminují další diskusi.

Hypotéza 1: Ekonomové údajně kontrolují děkana, Senát, zkrátka celou FSV.

Faktem je, že prof. Víšek, kterého si jinak nesmírně lidsky i odborně vážím (převyšuje nás ostatní o několik hlav), zájmy IES nereprezentuje. Například při poslední aktualizaci dlouhodobého záměru se postavil proti celé řadě našich návrhů. Nesouhlasil s příjímacím řízením přes SCIO. Velice zřídka se účastní jednání vedení IES. Dalším faktem je, že např. vědecká rada FSV si v minulosti dovolila bezprecedentně vetovat členství prof. Turnovce. Naše možnost ovlivnit manažerské a strategické chování FSV (respektive absenci) je prakticky nulová.

Hypotéza 2: IES se nezajímá o ostatní.

Zajímáme se o všechny, kdo chtějí něco opravdu dělat a vědí, co je moderní společenská věda. Například paní doc. Plechanovová z IPS s námi velice úzce spolupracuje. Daří se nám občas spolupracovat s CESESem. Z pracovišť, které nejsou na FSV nýbrž obecně na UK, máme čilou kooperaci s Centrem pro životní prostředí. Po trpkých zkušenostech např. s konferencí FSV je ale pro mnohé z nás profesionálně výhodnější si najít partnery jinde, kde se něco opravdu děje. Určitě ale jsme otevřeni spolupráci s ambiciozními kolegy z jiných institutů.

Hypotéza 3: IES nemá zkušenosti s ostatními.

Mám osobní (a s čestnými výjimkami velice špatnou) zkušenost s IPS FSV UK od roku 1995-2001. Od té doby se mnoho personálně nezměnilo. Z ostatních institutů mám částečně pozitivní zkušenost s pracovníky z ISS/CESES a IMS.

Hypotéza 4: Žurnalistika je asociovaná s FSV, proč ne ekonomie.

Žurnalistika neměla v 90. letech konkurenci, měla 100% trhu absolventů. My máme cca 1%. Když se řekne ekonomie, lidé si řeknou VŠE - a právem. V seznamu oborů v novinách náš obor není zastoupený mezi ekonomickými obory, ale mezi "humanitními obory", což výrazně snižuje naši viditelnost. Ale souhlasím, že zviditelnit se musíme sami - a už na tom pracujeme.

Hypotéza 5: Žurnalistika patří mezi sociální vědy.

Ani já nedělím sociální vědy na horší a lepší: politologie, sociologie, mezinárodní vztahy jsou etablované a zajímavé disciplíny a měly by se dělat pořádně. Některé jsou méně náročné a jiné více, ale budiž, snowboarding také není horolezectví a obojí je sport. V dnešní vědě je obvyklá spolupráce; například v mezinárodních vztazích politolog přinese zajímavý problém a intuici k řešení a ekonom přinese metodu vedoucí k řešení. Komunikační studia jsou také legitimní, i když v Čechách ještě velice slabé. Žurnalistika ale není akademická disciplína. Je to užitečné, v mnohém specifické a náročné, ale pouze řemeslo. Vypovídá o tom i poslední Sociál, kde prof. Jirák sice píše o nutnosti být "mimo tržní každodennost", ale za rozhovorem následuje smutný článek o absolventce IKSŽ Nesvadbové, která se chlubí tím, že jí to dali zadarmo... O víkendovém studiu PR se vůbec nebudu vyjadřovat, jeho otevření na Univerzitě Karlově je nehorázná drzost a způsob, jak devalvovat diplomy všech poctivě pracujících studentů.

Hypotéza 6: Samuelson má 2000 stran (tudíž je nestravitelný).

Nová verze Samuelsona, kterou jsme přeložili, má cca 600-700 poměrně povídavých stran. Není to žádný experiment, ale něco, co otestovaly a připomínkovaly stovky učitelů a desetitisíce studentů.

Hypotéza 7: Geografické spojení by prospělo funkci fakultě.

Možná, ale úzké hrdlo dnešního fungování tkví pouze a pouze ve vedení fakulty (kde jsou, ano, i 2 členové IES). Máme ekonomické oddělení, kde je sice celá řada pilných a poctivých pracovníků, ale ještě v roce 2007 se nepracuje se softwarem v reálném čase, nýbrž se používá blok. Máme SVI, které není schopno zavést a spravovat funkční bibliografický systém. Nemáme prakticky žádné PR, pokud si ho na IES neuděláme a nezaplatíme sami. Na FSV se ztrácejí dokumenty. Někteří proděkani záměrně téměř celý rok pozdržují projednávání klíčových věcí.

Hypotéza 8: Ve vědě stačí na FSV pouze nastavit správný systém odměňování za publikace.

Bohužel tento jednoduchý postup bojkotuje samotná Vědecká rada. Postavila se proti bodování výstupů, se kterým závazně přišla Rada vlády. Zájemcům mohu dokument poskytnout. My jsme navíc podali návrh, aby i kandidáti na habilitace a profesury byli bodově ohodnoceni podle kritérií Rady vlády. To se ani nedostalo do aktualizace dlouhodobého záměru. Takže dnes se na FSV dělají věci, které jsou na hranici vědecké etiky. Vydáváme sborníky, kterým falešně říkáme "monografie". Profesor Jirák, aby nahonil publikace, udělal sborník, kde má cca 5 příspěvků o celkově cca 30 stranách (přesná čísla mohu dodat později). A hledají se tisíce důvodů, proč nepsat pro mezinárodní komunitu, když věda je zcela globální disciplína. To vše bohužel společenské vědy vyřazuje ze slušné vědecké společnosti. Takže nestačí navrhnout systém, který nebude schválen - je potřeba vyměnit "staré struktury".

Hypotéza 9: IES je spokojená s vlastním stavem.

Nejsme spokojeni s celou řadou věcí, od kvality anglické výuky, profilace magisterských specializací, po vědecké semináře, propagaci IES, shánění dalších přednášející, viditelnost v médiích. Ale pracujeme na všem a vítáme připomínky. Na druhé straně by si studenti měli uvědomit, že základní plat i na IES FSV UK je směšný ve srovnání s privátní sférou a dokud nebude školné nebo stálé externí zdroje, není jednoduše šance v Čechách vybudovat špičkovou vzdělávací instituci. A že musíme suplovat nedostatek administrativních pracovníků a řešit agendu, kterou na normálních školách dělají k tomu určení administrátoři.

Hypotéza 10: Impakt faktor slouží americkým zájmům.

Ano, vymyslel jej Američan Eugene Garfield v 60. letech. A je pravda, že Web of Science má celou řadu nevýhod, hlavně při posuzování, zda novým časopisům začne měřit impakt. Ale třeba v ekonomii se žurnály nedělí na americké-evropské, v redakčních radách jsou lidé napříč kontinenty. Problém takto vůbec neleží. Impakt faktor má smysl pro to, aby o badateli ukázal, že dokázal proniknout na určitou úroveň, tj. do určité skupiny nejlepších žurnálů. Agregovat s ním celoživotní produkci není vůbec nutné. Co je ale nutné, aby se psalo pro mezinárodní komunitu do recenzovaných žurnálů. To znamená anglicky. Takže když si například Politická ekonomie, kde se píše česky, zvyšuje IF žurnálovými autocitacemi, není to nic hezkého - česky psaný časopis v tomhle seznamu nemá co dělat. A stejně to platí v ostatních oborech.

Tati upřímně - ty tvoje rovnice jsou docela legrační

Výchova dívek v Čechách

Julinka a Alička: ajznboňácké naděje pana Duška


Volba správné hračky je základ úspěchu

Najděte deset rozdílů

Maminka a dceruška, 15.5.1981 a 28.9.2007. Who is who?

Zoo: speciálně pro Kamčiny kolegyně

Malé lach lach lachtaňátko

Psí vočka

Lví tlamička

Ekonomie a přírodní vědy

Přírodní vědy mne fascinují: svými objevy, laboratořemi, akademickým provozem, sofistikovaným vybavením, a přiznejme si i výší grantů. Nejvíc mne ale zaráží něco jiného - upřímný zájem přírodovědců poznat věci mimo nás. Připomíná mi doby, kdy jsme jako potěr s bratrem četli astronomické knížky; vesmír nás zajímal ne abychom něco měnili, nebo aby z toho něco káplo; prostě a jednoduše nás fascinoval - alespoň do příštího fotbálku.

Ve společenských vědách se nemohu zbavit dojmu, že motivy zájemců jsou spíše instrumentální - ovlivnit a změnit veřejné věci. Ale kde potom leží hranice mezi pomocí a mocí? A nakolik chtějí, aby byly slyšet jejich myšlenky, nebo spíše oni sami? Skupina zájemců o společenské vědy je zaplevelená lidmi s "dobrými úmysly", kteří chtějí krytí pro svoji politickou agendu, dále mocenskými oportunisty a uchazeči o post mediálních ikon.

Přitom společenské vědy jsou rozsáhlým polem, kde se může vyřádit jak zvídavost, tak tvořivost a genialita. Pouze lidé umějí jednat strategicky, používají navíc komunikaci a interakci, která nemá v případě jiných živých tvorů obdoby, přičemž ale stejně jako oni podléhají evoluci. Variabilita lidského chování a norem je, jak vidíme z historie i praxe, neuvěřitelná. A navíc, pokud nás nějaký sociální jev zaujme, můžeme si o něm navíc se zúčastněnými subjekty dokonce i poklábosit.

Společenské vědy ale doplácejí na svoji - mnohdy oprávněnou - pověst blábologie. Mnozí z těch, kteří učí na fakultě sociálních "věd", vědu buď nedělají, nebo ji překrucují anebo někdy nepokrytě odmítají. Pouze ekonomie je oddaná vědecké metodologii, čehož prvním nepříjemným důsledkem je izolace a druhým nutnost neustálých výpadů do ostatních disciplín za účelem korekce alespoň nejvíce evidentních omylů.

Vůbec tím ale neříkám, že ekonomie má vše ujasněné, ba naopak. Skýtá podobná třecí místa, jakých jsme svědci v přírodních vědách - například zda aplikovat matematiku nebo spíše matematizovat intuici. Přijde mi ale jako jediné řešení pro kohokoli, komu se nad sociálním světem zadrží dech stejně jako při pohledu na nebeskou oblohu nebo na biomechaniku geparda. A proto dělám ekonomii.

Může ekonom porozumět politice? A jak?

Jeden náš absolvent, tehdejší poradce vysoce postaveného ústavního činitele, se kdysi rozhorlil nad články publicisty Bohumila Doležala o české politice: všechno je ve skutečnosti jinak, publicisté nevidí do politických střev a závěry si jen cucají z prstu. A jenom zaplevelí diskusi spekulacemi, které si stejně každý týden upraví podle nálady nebo nových dezinformací.

Připomněl mi železný zákon oligarchie (Robert Michels), podle něhož i v demokracii tvoří politiku hlouček lidí, oligarchie, a masa je pouze pasivně následuje. Extrémní verzí jsou teorie spiknutí, které jsou v této linii úvahy konsekventní: oligarchie se dokáží domluvit dokonale a masy jsou k jejich domluvě zcela slepé. Čtenáři mají sklon věřit železnému zákonu oligarchie; například část populárních komentářů Erika Besta ve Fleetsheet's Final word má co dočinění se spekulativními úvahami o sbratření a rozkmotření různých aktérů.

Na druhé straně - fakta jsou v politice daná, cíle jsou dané, proč bychom neměli být schopni odvodit si, oč jde a co se bude dít? Proč by nebylo možné pomocí ryze analytické metody, někdo by řekl vědecké metody, dedukovat a predikovat? Nemůže to být přece o tolik složitější než teorie superstrun nebo případy, které řeší Hercule Poirot.

Pravda leží kdesi uprostřed, jako ostatně pokaždé. Začněme zeširoka. V politice je zásadní jedna zvláštní vlastnost: schopnost vytvářet a udržovat spojenectví. Specifické je i hodnocení výstupu. Obojí znesnadňuje obecnou analýzu prostou znalostí konkrétních vazeb, poměrů a situací. Věnovat se budu převážně schopnosti utvářet spojenectví.

Jde o vlastnost, tvořící povinnou položku ve výbavě politika. Politik sám o sobě není ničím; podpora druhých nestojí jen na dobře artikulovaných společných zájmech, ale hlavně na důvěře. Být politikem je podle mého názoru jediné: být schopen přesvědčovat druhé o spojenectví. Proto se tak dramaticky liší expert od politika; za expertem stojí schopnost udělat něco sám, za politikem schopnost přesvědčit druhé ke společné akci či postoji. Což platí v obecné politice stejně jako v akademické politice.

Pochopitelně lze jen stěží dohlédnout, kam sahají konkrétní, někdy ryze osobní vazby. Tyto informace pak odlišují znalce poměrů od pozorovatelů; znalci poměrů bývají povrchní, provinční, bez znalosti trendů a obecných situací; co ale znají výtečně, jsou vztahy. Lobisté, PR agentury a ex-politici si na nich dokoncezakládají svoji živnost.

Chceme-li studovat tvorbu ekonomické politiky, nemůžeme se spoléhat na studium vazeb mezi politiky jednoduše z toho důvodu, že tyto informace nám budou pravděpodobně zapovězené a protože jsou nesystematické, víceméně ad hoc. Studovat se musí něco obecného.

Tím obecným jsou podněty čili incentivy. Ekonomie nestojí koneckonců na ničem jiném než na představě, že lidé reagují na podněty. Jinými slovy, lidé se neustále snaží přizpůsobit situacím a nalézt v nich nejlepší řešení. I politiku lze studovat jako situace, kde aktéři hledají nejlepší řešení. Pokud chceme obecně o dané situaci něco říci, pak nám nezbývá než se soustředit na případ, kdy všichni už své nejlepší řešení našli a stav je rovnovážný.

S touto představou pak můžeme skočit po hlavě do víru politických událostí a studovat celou řadu otázek. Proč jsou reformy trhu práce obtížné? Jaké reformní instrumenty mají vyšší šanci na přijetí? Proč zavedení většinového volebního systému znamená menší sociální stát? Proč platí, že čím více politických stran, tím vyšší deficit rozpočtu? Kdy je lobování užitečné a kdy nikoliv? Proč decentralizace na jedné straně umravňuje politiky a na druhé straně zvyšuje riziko rozpočtové nekázně municipalit?

Tyto otázky studuje nová politická ekonomie, bez níž si dnes nelze představit ekonomii veřejného sektoru a moderní analýzu hospodářské politiky. Pokud hodláte ovlivnit hospodářskou politiku, investujte proto do nové politické ekonomie. Získáte nadhled a strategické myšlení, spočívající ve schopnosti uvažovat o několik tahů dopředu. Nakolik se ale hra bude hrát tak, jak to čekáte, záleží i na věcech mimo vás. Nezapomeňte, že jako ekonomové můžete poskytnout pouze obecné závěry, nekontaminované osobními vazbami. Pokud chcete něco konkrétně realizovat, musíte být ochotni jít do střev - a v nich je pobyt mnohdy stísňující a nepříliš voňavý.

Nenačovice

Slunečné sobotní odpoledne (stejně jako pondělní dopoledne a čtvrtek odpoledne) neodolatelně vyzývalo k výletu do okolí. Nedaleko Rudné je údolí s překrásnou vesničkou Nenačovice, kolem níž jsou výhledy takřka horského charakteru, koňské farmy, hluboká zalesněná údolí a pasoucí se ovečky. V Nenačovicích je i architektonický skvost, přestavba statku na ekologickou farmu společnosti Country Life.

Návštěva

Pro ČSÚ: Návštěva bratra, Martiny, Jáchymka a Julinky dne 4.10.2007 přinesla zvýšení počtu nezletilých v domácnosti o celých 200%. Počet zletilých narostl o pouhých 100%. Bylo konstatováno, že ani nominální ani reálný růst Aličky nekonverguje k reálnému růstu Julinky, proto by nebylo vhodné zavádět mezi nimi společnou měnu. Čtenost Hospodářských novin se zvýšila o 50% (jednalo se o Havlovské vydání), což napomáhá vysvětlit mimořádný úspěch tohoto vydání i na agregátní úrovni. HDP domácnosti díky návštěvě pokleslo o několik desítek procent.

Blamáž Czech Made

Nejnovější číslo Orientačního běhu rozebírá neblahou kauzu na srpnovém MS v MTBO v Novém Městě na Moravě, která se dostala i do Branek bodů vteřin na České televizi. Ve zkratce: Dán Gasbjerg přišel do startovního koridoru včas, nicméně se v koridorech jednou neposunul a odstartoval o minutu později. Národní kontrolor mu z času odečetl 1 minutu, načež podala česká výprava protest a dosáhla původního času, čímž Čech Jaroslav Rygl získal bronz.

První věc, kterou mi na to řekla Kamča, bylo - a může ta medaile Rygla těšit? Podle článku ano, takže hlásím první fuj. Druhá věc je, že Češi použili klasickou fintu, kterou soudci používají k prznění českého práva - co není napsáno, nemůže být vynuceno. Pochopitelný úzus, že na závodě mistrovství světa je to pořadatel, který odpovídá za to, že se startuje v pořádku, se náhle mění v povinnost závodníka.

Ostuda je z toho hned trojnásobná. Za prvé, že jury odsouhlasila český protest 3:0; za druhé, že Rygl se hřeje z medaile jen díky zákulisnímu tlaku, nikoli výkonem na trati; a za třetí, a to je nejsmutnější, že Milan Jirásek (Smíšek) sáhodlouze obhajuje svoje rozhodnutí a napadá národního kontrolora (Jiřího Urválka - Cvrčka), který jediný v téhle kauze pochopil, že sport je o elementárním dodržování fair play. Když už, tak mám mlčet a přiznat, že zkrátka využili mezeru v pravidlech, aby měl v kolonkách pro sponzory o placku víc.

Teď se jen modlím k pohanským bůžkům, aby něco podobného nenastalo příští rok na MS v Olomouci; jsem si ale jistý, že ani Radovan (šéftrenér repre) ani orienťáci typu Binga a Dany Brožkové by na podobnou ostudnou blamáž nikdy nepřistoupili.

Posudek z Politické ekonomie

Dostal jsem jeden negativní posudek z Politické ekonomie, která si činí nárok být předním žurnálem pro českou ekonomickou obec. Dobře jsem se nad ním pobavil, délkou, úsudky a snad i proto, že byl napsán fontem Comic Sans. Editor ho nebere na bernou minci, což se mu vůbec nedivím.

Článek se zabývá teorií a empirií rozpočtových pravidel, resp. možnostmi modelování rozpočtového chování subjektů. Teoretická část je výčtem předpokladů a podstaty modelů. Budí dojem, že vznikla zkrácením delšího textu a je pro čtenáře jen velmi obtížně čitelná. Empirická část pak vychází ze srovnání výsledků různých studií, závěry nejsou příliš průkazné. Na základě toho autor formuluje doporučení pro chování subjektů (pro scénář) v rozpočtovém procesu. Doporučení typu " … scénáři by pomohla změna volebního systému" a další navazující dílčí doporučení však budí při legislativní náročnosti (jen např.) změny volebního systému jen úsměv. Článek se zabývá modelováním něčeho, co nemá pravidla. Doporučení plynoucí z modelu jsou daleko od reality, článek působí velmi nevyzrálým dojmem.

Pro vlastní úsudek nabízím i recenzovaný článek (working paper verze).

Maminka, dceruška a tetička

Rodinná anamnéza

Alička nezapře svého otce: nekonečné škytání, spaní s otevřenou pusou a k tomu spousta grimas. Po mamince zase zdědila to, jak je hodná a roztomilá.

 

Momentky

Největší legrace je přebalování


Když mám plný kalhoty, nejsem muší váha

  
Babička č. 1


Babička č. 2

Alice 2950g, 48cm, *21.9.2007, 02:30

Alice Gregorová

Není to Alice Springs, ani Alice Dana Bárty. Jde o členku sice ještě neexistující, ale jinak slibné kapely Tři sestřenice, společně s Julinkou a Jasmínkou, dalšími objevy letošní sezóny. Na svět přišla Alička zcela proti intencím plánované ekonomiky; z výletu do Jindřichova Hradce a kontrolní návštěvy se stal regulerní den D, respektive noc N. Jelikož ale jediný plán, který tím překřížila, bylo moje povinné vystoupení na fakultní konferenci, jsem jí za načasování docela vděčen.

Takže jak popsat pocity otce a porodního asistenta dobrovolníka slovníkem orienťáka a ekonoma? Alice je zatím nejhezčí a také určitě nejtěžší kontrola na naší trati; mapa s mnoha pro nás zatím bílými místy; závodnice, jejímž tréninkem budeme trénovat i sami sebe; investice na velmi dlouhé období a doufejme že ne riziková; specifický, nezaměnitelný a neobchodovatelný lidský kapitál a vůbec naše zlatá akcie.

Proč nečtu Respekt

Avizované změně ve formátu Respektu jsem neodolal. Když se skalní čtenáři odvracejí, možná bude zajímavé jít proti proudu. A koupil jsem první číslo v novém hávu.

Nechme stranou, že Respekt nemá kvalitní ekonomickou redakci a jako chabou náhražku nabízí překlad článku z Economistu. Takovou strategii bych chápal v roce 1990, ne v roce 2007. Ekonomickou negramotnost ukazuje i obsahově prázdný článek o euru od Tomáše Sachra, kde se citují staré Hospodářky a pár rádoby strašících výroků Tomáše Sedláčka.

Aby se zaplnila spousta stránek, kde prakticky chybí reklamy, do textu se hodí i banality. Například článek Ivo Mathé je bez pointy. Věhlasný politický důchodce Ralf Dahrendorf si dvě stránky vystačí s principem, že omezujeme svobodu jedněch, jen abychom nemohli ohrozit ostatní - a potvrzuje, že lidé mimo ekonomii nechápou, že s vágními frázemi se při korekci externalit daleko nedostaneme. (Dodnes se otřásám ze vzpomínky nad jeho nekonzistentní a nepřehlednou knížkou, kterou jsem před deseti lety musel protrpět kvůli jednomu semináři.)

Dále je nutné vidět, že Respekt prosazuje svoji politickou agendu, stejně jako všechna média. O Janu Švejnarovi například Erik Tabery píše jako o výborném kandidátovi na prezidenta - jasně prosazuje liberální hodnoty, podporuje EU a vždy se zasazoval o reformní kroky v ekonomice. Má to být signál vyzrálosti. Pro mne jsou ale tyto teze sadou všeobecných, nezpochybňovaných frází, které má prakticky každý, normálně se o politiku zajímající, středově orientovaný západoevropan. Takže fajn, ale na prezidenta chci víc; třeba Madeleine Albright, toť úplně jiná káva.

Redakce se stylizuje do role bojovníků za čistou pravdu a spravedlnost, ale v drtivé většině případů problém takto nestojí. Třeba prohlášení Jiřího Soboty, že "není v zájmu Česka nechat se k fiskální kázni dostrkat" je neodpovědný a nesmyslný idealismus - ani vyspělé demokracie se nebrání externím omezením jako nástroji ke zvýšení kredibility, což řeší jinak nevyhnutelné problémy kombinace demokracie a veřejných financí. Jak říká otčím Vavroch v cimrmanově Záskoku, podobné rady jsou dobré tak na podpal.

Lidé z Respektu si zkrátka stále myslí, že ostatní reagují pouze na dobré slovo; z týdeníků, knížek, hudby a divadel atd. Svět ale takový není, alespoň ne v drtivé většině. Lidé reagují v drtivé většině na finanční incentivy a pokud chceme něco změnit, musíme tak uvažovat. Konkrétně: stesky Lenky Rubensteinové o plýtvání v Americe jdou mimo mísu - nemá smysl askezi prohlásit za nové náboženství, nýbrž nastavit ceny tak, aby se znečištění promítlo v ceně.

Jako maják nad ostatními ční rozhovor s Andreiem Lindem, kosmologem ruského původu ze Stanfordu. I kultura je snesitelná. To ale nestačí k tomu, abych začal Respekt pravidelně číst. Takže Respekt? Ne, děkuji.

Teď zakážeme radary. A co příště? (HN 10.8.)

Dalo by se to přirovnat k jakési privatizaci výkonu veřejné moci, což je samozřejmě nepřípustné, zněl rezolutní výrok soudce Pavla Kumprechta v kauze "soukromých radarů". I právníci ministerstev vnitra a dopravy údajně sdílí názor, podle něhož fotografie se zachycenou rychlostí smí pořizovat pouze policie.

Pro ekonomy je podobné tvrzení záhadou.... více na www.ihned.cz.

Know-how

Knowledge

Understanding

Víno, pizza, makaróny

Pořadatelům letošních vícedenních v Evropě nezávidím – po loňských pětidenních pod Matterhornem bude jakýkoliv terén omáčka, ať z něj vyždímáš cokoliv. V Čechách se snad i proto urodilo nevídaně málo vícedenních a nezbylo než vyrazit za zážitky do světa. Destinací nás, čerstvých novomanželů plus v té době ještě neidentifikované/ho XXX, se stala severní Itálie, kde místní po několika letech oživili „Pětidenní na pevnostech z 1. světové války.“ Na jednom z minulých vydání byli Voborníci a moc si akci pochvalovali, oblast se proslavila i díky veteránskému MS v Asiagu a nedávnému juniorskému MS. Navíc ukázky map slibovaly zážitky ne nutně pěkné, v každém případě ale silné.
Okolí Trenta je cukrová vata na zimní turisty, spousta sjezdovek, lanovek, chat, penzionů, pro lyžníky ráj. Ale ani léto není na náhorní pahorkatině Altiplano, kam jsme cílili, k zahození - Dolomity poblíž, kopečky s půvabnými výhledů, okolo šňůra pevností z první světové války, není to daleko k moři nebo do Benátek, silničky a cestičky se kroutí, pro bikery ráj. A další plus: díky rakouským dálnicím jste na místě coby dup i bez Subaru.

Určité minus by se také našlo; má balkánskou tvář, respektive vůni. Týkalo se o inovativního řešení toalet a koupelny. Organizátoři místního kempu se zhlédli v moderních trendech bytové architektury a vymysleli koupelnu se záchodem v jednom. Otevřete dvířka, na zemi černá díra na turecký záchod a naproti sprcha. Použijete, co je Vám v dané chvíli nejpotřebnější. Aby se člověk nemusel sprchovat a nohou padat přímo do díry, má k dispozici vpravdě luxusní dřevěnou paletu. Další kapitolou bylo řešení teplé vody – ubytovaní byli nápisem upozorněni, že teplá voda je k dispozici, to ano, pokud si ale přinesou dříví z lesa a zatopí s ním pod bojlerem. Nepotěšilo ani povinné parkování na záchytném parkovišti kilometr od stanu.
Co říci k závodům? Při odhadu terénu jsme vycházeli ze zkušeností z předzávodního tréninku na Passo Coe. Zde se ukázalo, že žluté fleky v lese budou velice dobrým vodítkem, většinou tvoří výrazné linie. Místy se ale terén rozbije natolik, že je nutné mapovat pouze hrubé tvary; problémem se stává i přesnější odhad vzdáleností. Realita byla nakonec o dost jednodušší, průběžnost dobrá, podklad navzdory kamenům výborný, kontroly viditelné, pouze občas brutální kopce. Především poslední etapa byl klasický brněnský závod, kde jsme nechápali, jak tu Skandinávci mohou vůbec chybovat.
Stavba tratí stojí za zmínku. Kategorie H21AL (od švédského „lang“, dlouhá) byla výrazně kratší než elita, ale i například než H35A. Kategorie D21AK (od švédského „kort“, krátká) byla technicky prostinká, řekněme na úrovni D16-D18. Na klasice se drželi sympatického pravidla „jeden velmi dlouhý postup“, ale jeho naplánování nikdy nenabízelo smysluplnou volbu. První a druhý den jsme šli nemalou část závodu stejným lesem, dokonce jsem několik stovek metrů traverzoval úplně stejným místem. Pěkná mapa zkrátka nebyla nikdy plně využita. Namísto toho stavitel nalinkoval v tom vedru až nepochopitelně fyzické postupy, např. 500 m délka, 100 m převýšení. Líbilo se mi ale, že na klasiku připravili mapu zásadně 1:15 000, bez jakýchkoli kompromisů.

Výsledkově bylo zajímavé, že Češi se protlačili výrazně do popředí, pouze ve veteránech Skandinávci, kteří jinak tvořili drtivou většinu, dominovali. O Italech nebylo moc slyšet – dokonce i v mužské elitě Píchal (Michal Horáček) deklasoval místního specialistu a reprezentanta Tavernara, kvůli kterému se zastavila i veřejnoprávní televize RAI. O sobě pomlčím, ale nemůžu vynechat Kamču, které přesná chůze stačila na umístění v polovině startovní listiny.
A nakonec občerstvení. František Ringo Čech by řekl: Ital nezná ten zázrak a tak mu chřadne tělo, Ital nezná ten zázrak, pívo vepřo knedlo zelo. Tady se ale nacházel mohutný stan s propracovaným cateringem o několik kuchařích, přičemž nás zaujaly v menu nejlevnější těstoviny – co myslíte, neujaly by se i v Čechách místo obligátního a mnohdy nepoživatelného parase?

Talmud o manželství (psáno roku 1914)

1. Nejprve vystav si dům, založ si vinici a poté se ožeň.
2. Kdo provdá dceru nevzdělanému muži, vrhá ji spoutanou lvu.
3. Nevař v hrnci, v němž již vařil jiný. (sic!)

Jak se z Kamilky stala paní Gregorová

Svatební horečka spjatá s magickým datem 7.7.2007 nás zastihla pouze letmo, naše svatba sledovala keltské a skandinávské tradice spíše než numerologii a proto se konala již o dva týdny dříve, záhy po slunovratu.

Největším překvapením hned na zámku byla přítomnost sňatkové podvodnice Janičky, která se pokusila narušit důstojnost obřadu, nicméně včas a dostatečně ji umlčila lahvička pálenky. Nechyběla rýže padající na novomanžele, chomout, táhnutí nevěsty ve vozítku, přenášení nevěsty přes virtuální řeku, zatloukání hřebíků, skládání povlečení, malování si budoucnosti a samozřejmě i sada zvyků patřících ke svatební hostině. Děkujeme precizním organizátorům!
Samostatnou kapitolou se stala večerní zábava na malebném statku v Kunějově dvoře se vzájemnou poznávačkou, noční ne zcela dobrovolné koupání ženicha, tatínkova snaha opít němoty všechny kolemjdoucí, plnění úkolů a nakonec zmizení po anglicku před omladinou, která byla hodně žádostivá zjistit, kdeže se vlastně koná svatební noc. Celá akce získává *****.

Zprvu úsměv na tváři

Poté se zjevuje krutá pravda o Janičce

Barokní rondel na zámku v Jindřichově Hradci

Náš zatím nedostižný vzor: bratr, Martina, Jáchymek a Julinka

Francouzská technologie, 20 vteřin

S čelenkou NOVOMANŽEL byl autor článku vskutku fešák

Při cestě kolem fontánky hrozilo, že zakufrujeme

Teče voda teče

Rodinný kruh a blízcí přátelé

Den D/Day D