Pour féliciter 2015

Motto pro českou ekonomiku: Sviť měsíčku sviť, ať mi šije nit.

Ohlédnutí za K. sezónou

Kamča běhá "like a bolt from the blue" aneb tradiční diplomový přehled netradičně

Rozhovor pro Český běh

Kamča poskytla portálu Českého atletického svazu rozhovor, ve kterém se ohlíží za letošní sezónou.

Všimněte si, že došlo i naše fotečky z dovolené

Pestrý listopad budiž pochválen

Není nad to, když listopad září jako září.

Adrenalin na Černolických skalách

Z Černolic na Hvíždinec a dolů z Brd k Berounce

Pod Vysokým vrchem

Kmen křivoklátský, nakřivo se klátí

Podzimní běh Olympem

Včera si Kamča pro radost zaběhla Podzimní běh Olympu, kde zlepšila svůj loňský čas 13:16 na 12:39 (trať je rovinatá, 3690m). Pro zlepšení času bylo klíčové, že tentokrát neběžela osamocená, alébrž se držela skupinky juniorů/dorostenců.

Kamča vítězí!

Kamča byla letos na ženské trati Velké Kunratické nasazená na start hned vedle Pavly Zahálkové a jejich ostrý souboj jí pomohl k jejímu dosud nejlepšímu času na této trati. A nejen to, její čas stačil kromě Pavly i na talentovanou 19-letou Moiru Stewartovou. Kamča se tak podruhé v historii postavila na nejvyšší stupínek na ženské trati na 1300m a z tohoto vítězství měla obrovskou radost.

Letošní výsledek 1./2. je vůbec v sérii velmi pěkný výsledků: loni 3./2., předloni 1./1., předpředloni 3./3. (po narození Majdy) a předtím 2./1.

Pikantní je srovnání mezi 4. a 6. místem - Ivanu Sekyrovou a Barboru Havlíčkovou mezi sebou dělí 29 let!

Na vložené trati přes Hrádek byla Kamča stříbrná. Pavla Schorná běžela výborně a o tři vteřiny překonala Kamči traťový rekord z roku 2012. Jelikož to zatím vypadá, že ženská trať přes Hrádek se příští rok zruší, Pavla s Kamčou pravděpodobně zůstanou jedinými dvěmi závodnicemi s časy pod 14 minut.

Jinak ohledně Velké Kunratické se vedou hodně dlouhé diskuse o tom, jak si poradit s převisem poptávky a co dělat s rozdíly mezi pohlavími. Odpověď na druhou otázku se mi jeví poměrně jasná - ve 21. století dělat rozdíly mezi ženami a muži má smysl jen u fyzicky velmi náročných disciplín. Pokud lze mít podobnou náročnost pro ženy, nemá smysl mezi pohlavími rozlišovat.

Odpověď na první otázku je mnohem náročnější a záleží zejména na tom, co si pořadatelé od závodu slibují. V této chvíli závod kombinuje společenské setkání skupinek přátel s reálným závodem pro českou (zejména vrchařskou) špičku, k tomu se mluví o srovnání různých disciplín, o závodu pro hobíky a v propagaci je i trochu sentimentu 80. let, kdy šlo o masovou akci s ohromnou popularitou. Mediálně se závod prezentuje rovněž nejasně: jako mix celebrit z jiných sportů s ukázkou, že lze běhat i v 90. letech, přičemž elitní aspekt je na vedlejší koleji.

Osobně mi přijde nadějný koncept srovnání elitních závodníků z různých disciplín. Tj. neprezentovat jen vysmátého Koháka vedle Hradílka a Knapkové, ale spíše pozvat čisté atlety (Lenka Masná), dále špičkové cyklisty, jezdce na MTBO a samozřejmě i lyžaře a biatlonisty. Jejich srovnání s krosaři, vrchaři a orienťáky by bylo velmi zajímavé. Tím by se mohl posílit i sportovní a marketingový aspekt, což by pořadatelům pomohlo, přičemž by šlo jen o zdůraznění jednoho z tradičních cílů. Závod by pak byl v Čechách originální nejen profilem, ale hlavně i svým obsazením.

Převis bych řešil losem. Přičemž každá disciplína elitních závodníků by měla rezervována nějaký počet míst, dále by elita měla rezervace dle loňských a předloňských výsledků. Koncept veteránů, kteří mají rezervováno čísla předem, by se dal udržet. Namísto losu pro ostatní zájemce (hobíky) lze např. zavést pravidlo, že v sudých letech závodí jen narození ze sudých let a v lichých letech narození z lichých let.

Tour de Suchdol

Běh o pohár rektora ČZU nabízí srovnání stabilní Kamčiny podzimní formy: letos 12:36, loni 12:33, předloni 12:49, předpředloni 12:33. Úvodní čas z této série je z roku 2009, totiž 12:20. Jako hvězdný čas se vyjímá 11:55 z roku 2010.

ČEZ City Trail Run na ČT sport

Reportáž ČT pěkně shrnuje celý trail, o kterém jsem už psal.

Já se těším na Jelení příkop, tam jsem ještě nikdy nebyla. (3:14)

No ale na kopci už jsem nemohla. (13:06)

Pravou, Štěpánku, pravou!

Blahopřejeme Tomášovi a Katce Matrasovým k dvojčátkům Marušce a Štěpánkovi. Takže Maruško, ať miluješ svoje rodiče jako sůl a ty Štěpánku - hlavně pravou!

Nečekaná placka aneb finiš Tiomily po 9 letech na Motole

Nejste z nadpisu úplně moudří? Nevadí, dovtípíte se. 

Neděle patřila finále Salomon Trail Running Cupu. Pro Kamču šlo o již třetí finále. V roce 2012 byla třetí za Pavlou Schornou a Ivanou Sekyrovou a v celkovém pořadí seriálu třetí. Loni vyhrála před Pavlami Zahálkovou a Fričkovou a celkově skončila druhá.

Letošní rok sliboval velmi náročnou konkurenci, o to těžší, jelikož Kamča poslední dobu příliš netrénuje: Pavla Schorná jako nedávno 10. na MS v běhu do vrchu, k tomu i Pavla Zahálková, tj. další letošní reprezentantka na ME v běhu do vrchu, a jako bonbónek Lenka Masná, 8. z MS 2013 a 5. z HMS 2014 na 800m. 

Hned od startu začala tvrdit muziku Pavla Schorná. Pavla se rozhodla hned zkraje atakovat první dvacítku mužů s taktikou "hlavně si nepřivézt hlavně Lenku Masnou na zádech do finiše". Za ní se odehrával souboj ostatních, kdy se od ostatních postupně odpoutávala Pavla Zahálková na druhém místě. Za ní následovala Kamča a pak už řada dalších, hlavně Marie Milíčková a Lenka Masná. Kamča se držela zuby nehty, ale v posledním kole začala Marie útočit a s Kamčou si začaly vyměňovat pozice. V posledním kopci Kamča zaútočila, na mezirovince ji ale Marie předběhla a zdálo se být rozhodnuto.

Jenže neříkej hop, dokud nepřeskočíš. Zbývalo 20 metrů do finiše a bylo třeba jediné - zabočit do cílového koridoru... A to se Marii nepodařilo. Kamča hned lapla hozenou rukavici a ostrým finišem si doběhla pro těsný bronz.

Kdybych neslyšel o legendárním souboji Tore Sandvik vs. Petr Losman na finiši Tiomily v roce 2005, nikdy bych nevěřil, že se něco takového může stát. Takže nezbývá než říci, že si Kamča ze společných tréninků se Sosákem (P. Losmanem) zkrátka něco přinesla... Kromě těsného bronzu a cenného skalpu Lenky Masné se Kamče podařil ještě husarský kousek v podobě celkového vítězství v celé sérii.

City Trail Run Prague

Dříve nebo později se tam všichni - jako odpovědní rodiče - setkáme. Ano, řeč je o psychiatrické léčebně v Bohnicích. Možná nejlepší cestu, jak se tam dostat, zvolili pořadatelé City Trail Run Prague - kochat se skrze Petřín, Jelení příkop, Letnou, Stromovku a botanickou zahradu.

Kamče se podařilo na originální trati vyhrát úvodní prémii od Compressport i celkovou prémii od Hervisu. Díky nízké oblačnosti bylo jen škoda, že se nekonaly výhledy na vltavské údolí, kterých bylo z trati bezpočet. Celkově závod udělal profesionální dojem (viz článek na běhej.com); doufám, že bude mít stálé místo v kalendáři a přitáhne co nejvíce lidí z asfaltu na pražské stezky.

Vpravo reprezentační kanoistka Anna Adamová-Kožíšková

Liga gentlemanů

Čirou náhodou jsem včera na ČT art viděl jeden díl Ligy gentlemanů. A byl jsem unešen. Skvělý nápad, dokonalá atmosféra, skeče s pěknými pointami a vybroušení herci. A díky tomu, že díly jsou v originále s titulky, nic nenarušilo původní vyznění. Nejlepší možná lekce britské hospodské angličtiny zdarma.

Co udělat, když Vám přišijou ženskou ruku?

V tomto srovnání je Pečený sněhulák, jinak občas příjemně provokující večerní kratochvíle, hodně amatérským počinem. I když je fakt, že například nedávná scénka "jak správně točit ručníkem" se podle mne zapsala do zlatého fondu filmových lekcí pro manželský život.

Ekonomie všedního dne: role zprostředkovatele

Co se týče ekonomie, na tomto bločku je už velmi dlouho vyprahlo. Jako drobná závlaha by mohl posloužit článek prezidenta Asociace realitních kanceláří v ČR S realitkou za vyšší cenu?. V článku diskutuje, zda existence zprostředkovatele při transakci (tj. zde realitní kanceláře) může zvýšit cenu. Odpovědí je, že nikoli, že tržní cena je dána "cenou obvyklou", která nezávisí na formě prodeje.

Od znalce trhu, který by měl mít zájem na opačném tvrzení, je to velmi zajímavý postřeh. Z teorie bych očekával, že na trhu, kde zprostředkovatelé reprezentují jen prodávající (a nikoli obě strany, jak je tomu často např. ve Spojených státech, kdy si každá strana najme vlastního zprostředkovatele), bude jejich rolí i dosáhnout vyšší ceny, než by se to podařilo při přímém prodeji. Například tím, že zprostředkovatel má extra (na jednotku levnější) marketingové nástroje, lepší znalost poptávky a v omezeném čase dokáže efektivněji cílit poptávku. 

Bez dat samozřejmě nelze tvrzení ověřit, ale v každém případě mne překvapuje. Navíc zapadá do složitějšího obrázku trendů v tomto sektoru. Jedním z nich je, jak potvrdil např. i rozhovor s bývalou ředitelkou Maxima Reality, že respektované kanceláře u klíčového aspektu transakce, totiž převodu peněz, nakonec nabízejí nejraději notářskou úschovu. Tj. pokud zprostředkovatel nedosahuje vyšší prodejní ceny (ne nutně proto, že by to neuměl v omezeném čase, ale zřejmě proto, že prodávající s prodejem nespěchají a počkají si na vyčištění frikcí), pokud nezajišťuje zásadní právní služby a pokud navíc dříve kolosální informační frikce jsou dnes téměř zcela vymazány díky existenci univerzálních realitních serverů (které si nechají svoji koordinační roli na tomto two-side market zpoplatnit, nicméně stále řádově levněji než zprostředkovatel), pak zprostředkovatelé na tomto trhu zřejmě nebudou mít příliš na růžích ustláno.

Modrovous

Hrůzostrašné pohádky pro malé strašpytlíky je knížka, kterou naše děti dostaly před nějakým časem jako zdroj pohádek před usnutím. Časem se ale ukázalo, že některé pohádky budou spíše pro nás, pro velké strašpytlíky. Kupříkladu Modrovous: 

Vstoupila do sklepení, ale tam byla tma. Přinesla si lampu a tma ustoupila. Ale z toho, co uviděla, se jí zatmělo před očima. Dlažba byla celá zakrvácená a ke stěnám sklepení bylo přikováno sedm mrtvol - byly to ženy, s nimiž se Modrovous oženil a jednu po druhé zavraždil. Osmé místo u zdi bylo prázdné.

Modrovous v podobě Dejvického divadla byl o poznání umírněnější a cílil spíše na schizma mezi mužem dobyvatelem a mužem sympaťákem, kdy úmrtí jedné z žen nešťastnou náhodou vytvořilo hlavní postavě (Jaroslavu Pleslovi) pověst Modrovouse. Obsazení bylo výtečné - vzhledem a nalíčením poněkud obstarožní Vanda Hybnerová jako nejstarší z Modrovousových žen byla i na míru Dejvického nebývale groteskní. Jaroslav Plesl jako vždy značka excelence. Extrovertní Jana Holcová byla opět velmi výrazná i přesvědčivá, i když její erotický kostým byl občas spíše kvazierotický.

Modrovous pod tíhou žen

Skvělý byl i pár baleťáků, který "stínoval" děj, když tancem vyjadřoval a někdy i zastoupil hlavní hrdiny. K tomu připočtěme některé efektní momenty, například scénu v akváriu, po které na hercích nezůstala ani nitka suchá. Pro mne byl nicméně vrcholem výkon hostující Pavly Beretové, jejíž citlivý projev myslím dokonale odrazil vše, co do její role vložila režisérka Petra Tejnorová.

Modrovous byl jedním z mála představení z repertoáru Dejvického, které nebývá předem zcela vyprodané. Bude to zřejmě náročnějším začátkem, kdy ve stylu "korejského filmu" dochází k opakování děje pozpátku a prolínání časových rovin. Což se v divadle zahraje o poznání obtížněji než ve filmu. Prvních deset minut je tak pro méně trpělivého diváka trochu nepřehledných, ale to se rychle změní a následuje inscenace, na kterou bylo vskutku radost zajít.

Říčkou Rokytkou v Říčanech

Aspoň, že si všechny jejich děti společně vyhrály, zatímco se maminy honily po lese - See more at: http://www.bezvabeh.cz/clanek/3107-lesni-beh-v-ricanech-zapsal-ucastnicky-rekord-vyhrali-krupicka-a-schorna#sthash.wuNpcbfy.dpuf

Aspoň, že si všechny jejich děti společně vyhrály, zatímco se maminy honily po lese - See more at: http://www.bezvabeh.cz/clanek/3107-lesni-beh-v-ricanech-zapsal-ucastnicky-rekord-vyhrali-krupicka-a-schorna#sthash.wuNpcbfy.dpuf

Aspoň, že si všechny jejich děti společně vyhrály, zatímco se maminy honily po lese... Lépe shrnout komorní souboj mezi Pavlou Schornou a Kamčou v Lesním běhu v Říčanech už nešlo. Výkony obou byly nakonec daleko od maxima, protože Pavla doléčuje několikatýdenní bacily, zatímco Kamču nové bacily bacily tento týden. I když těsný boj jako loni se nekonal, týmu Salomon žádnou ostudu neudělaly a už se obě můžou těšit na finále na golfu v Motole, které bude jako každý rok určitě vrcholem trailové sezóny v Čechách. Pro mne šlo při proběhnutí tratě hlavně o pěknou vzpomínku na terén postapokalyptické zimní ligy.

Aspoň, že si všechny jejich děti společně vyhrály, zatímco se maminy honily po lese - See more at: http://www.bezvabeh.cz/clanek/3107-lesni-beh-v-ricanech-zapsal-ucastnicky-rekord-vyhrali-krupicka-a-schorna#sthash.wuNpcbfy.dpuf

Aspoň, že si všechny jejich děti společně vyhrály, zatímco se maminy honily po lese - See more at: http://www.bezvabeh.cz/clanek/3107-lesni-beh-v-ricanech-zapsal-ucastnicky-rekord-vyhrali-krupicka-a-schorna#sthash.wuNpcbfy.dpuf

Nučická stezka počtvrté

Diskriminace žen někdy není zase až tak špatná. Například při Velké Kunratické mají ženy historicky vlastní kratší závod, nicméně časem byly připuštěny i pro hlavní závod přes Hrádek a nyní si tak užívají dvakrát více muziky. Podobně v Nučicích mají ženy vlastní kratší závod (1,9 km), aby se chvilku po doběhu mohly vydat společně s muži na delší závod (6,1 km).

Letos těsný souboj o celkové 5. místo bez ohledu na pohlaví

Možnost soutěžit o více cen na více tratích zužitkovala Kamča náramně v roce 2010, kdy vyhrála oba závody a k tomu i cenu za absolutní vítězství. Čas 21:20 se v následujícím roce 2011 změnil za 22:50 (2 měsíce po porodu), poté v roce 2012 na 21:15 a nyní Kamča zaběhla zatím svůj nejlepší čas 21:11.

Repete pořadí z roku 2010, jen Carmen Beshirová je o 30cm starší (fotodokumentace v odkazu)

Nučickou stezku máme nicméně rádi hlavně díky spoustě kratochvílí. Letos se nabízela střelba lukem, dětská horolezecká stěna zakončenou dlouhou skluzavkou či "divoké mámy" zajišťující dovednostní soutěže. Odpoledne jsme navíc vyrazili zavzpomínat na silur a devon do geologického parku v Solvayových lomech, prohlídli si horolezce v lomu Paraple a dorazili i na vyhlídku nad Svatého Jana pod Skalou.

Liška Bystrouška

Tygr z lesa aneb Tiger Woods

Nákladová funkce dětí

Během víkendového hlídání dětí jsem se nemohl ubránit otázce - jsou průměrné náklady na děti, alespoň co se týče jim věnované pozornosti, rostoucí, konstantní nebo klesající?

• Smečka potřebuje stálý dohled bez ohledu na počet vlčat - průměrné náklady klesají.
• Každý člen potřebuje občas mít rodiče jen sám pro sebe - průměrné náklady jsou konstantní.
• Konflikty vznikají často bilaterálně. Pro N vlčat jde o N(N - 1)/2 bilaterálních vztahů - průměrné náklady rostou.

V příkladu nicméně odvozujeme nákladovou funkci, ne samotné náklady. Nákladová funkce je přitom funkcí nejen počtu vlčat, ale i na kvalitě věnované pozornosti. Normální rodiče při vyšším počtu vlčat snižují kvalitu věnované pozornosti; zejména v situaci, kdy množství pozornosti dosahuje téměř rohového řešení. Tudíž průměrné náklady musí od určitého množství vlčat situace klesat i v situaci, kdy nákladová funkce je rostoucí.

Kamča v České televizi

S měsíčním zpožděním jsem objevil krátký televizní šot ze závodu na Lipně s názvem Běh v terénu na Lipensku opanovali Gregorová a Mrázek.

Těžba bodů, hub a málem i železné rudy

Od začátku září je pro nás každý víkend cennou možností přerušit na chvíli nekompromisní režim škola - školka - práce - úkoly - kroužky (pro Kamču dodejme ještě fyzioterapie - inline bruslení - nakupování). A když se v sobotu nabízí orienťák v námi oblíbeném Máchově kraji, navíc v dokonale vyluxovaném borovicovém lese, pak neváháme ani vteřinu.

Z dnešního dne jsme se proto snažili vytěžit maximum. Nejprve Kamča těžila rankingové body pro zlepšení svého pořadí. Přitom vytěžila i nějakou tu novou zkušenost z plánování postupů na klasice, k čemuž dnes bylo dost příležitostí, jelikož stavitel si s volbami pěkně vyhrál. Děti těžily ze zkušenosti z soustředění a užily si skvělý dětský závod s krásnou kolorovanou mapou. Já, obtěžkán svým zlotřilým kamarádem pravým kotníkem, jsem se poté těžce plazil na Borný; pro nás oba dopadla zatěžkávací zkouška nad očekávání dobře.

V otěží dětí jsme během těžby hub dorazili - tak trochu mimoděk - na Havířský vrch. Odsud byl skvělý výhled na Bezděz, Máchovo jezero, okolní skalnaté kupy a vůbec na celou Dokeskou pahornatinu. Ještě před 300 lety se zde těžila železná ruda (limonit). Zbyla po ní např. šestimetrová štola a dále několik stovek metrů dlouhý propad, na kterém mimochodem Kamča měla hned dvě kontroly.

Havířský vrch v pozadí, skály skupiny Čihadlo v popředí - zdroj: LaSo

I když jsme nepotkali vlky, na které se Mareček nejvíc těšil, byl to slovy současné generace "těžce pohodový víkend".

Několik pěkných výsledků

• Rumcajsovy míle. Hrad Valečov a blízké okolí vždy potěší a pohladí romatickou duši. Nápaditý byl i suvenýr v podobě laminovaných fotek, které se měnily při změně úhlu; ač stará technologie, zde hezky provedená. Čtyřdenní orienťák pouze nepříjemně zdramatizoval nájezd sršňů a následný zásah záchranky.  Kamča v E3 a E4 doběhla 5. a 1.
• West Cup. Pro mne návrat na (téměř) místo činu po 14 letech. Velmi rodinné závody s velmi rodinným provedením ("Nemáte tam kontrolu č. 1," hlásí v čase cca 015 eliťák vracející se z lesa. "Aha, tak nic, my to postavíme..." Nakonec se ale závod končí tři kontroly před cílem, protože chybějí další 2 kontroly.) Mapa a zejména stavba byla občas k diskusi, ale terén se mi celkově velmi líbí, nabízí krušné zážitky v Krušných Horách. Netradiční klasika v podobě scorelaufu byla rovněž zajímavá. Nemožnost závodit díky kotníku mne zde velmi mrzela. Kamča celkově 1.
• Toulovcovy Maštale (ŽB Čechy, long). Zakletý terén mého jinošského věku, kde by celkové ztráty z daly dohromady několik hodin. Pořadatelé byli bohužel sevřeni v kleštích ochranářské regulace a tudíž se museli vyhnout nejzajímavějším místům, navíc se postupy musely přizpůsobit požadavkům na maximální využití cest. Kamča celkově těsně 1.
• MČR družstev v atletice. Moc pěkná atmosféra s možností vidět naživo Lenku Masnou, Denisu Rosolovou nebo Jaroslava Bábu. (Pavla Masláka není třeba - toho potkáváme s Aličkou, když jdeme na tréninky.) Moc se mi líbil souboj lyžařky Evy Vrabcové s Kristinou Mäki na 3km. Kamča na steeplu skončila 6., jen 7 setin vteřiny za svým dosavadním maximem z loňského MČR, které Kamča tehdy vyhrála.

Stezkou korunami stromů podruhé

Další zastávkou ze série Salomon Trail Running Cup bylo Lipno, které nabídlo identickou trať jako loni (21km, cca 800m převýšení). Díky zraněnému kotníku jsem si nemohl zopakovat loňskou euforii a odpoledne jsem raději strávil s dětmi na skvěle vybavené infrastruktuře, ať už šlo o hřiště v podobě obrovské pirátské lodi nebo stan ČEZu s hry na tabletech a stolními hrami.  A když už mi nějaké dítě uteklo, tak mi ho dokázal najít moderátor Stanislav Bartůšek.

Po nedávném debaklu na Šeráku, kdy ji předbíhaly i veteránky, měla Kamča z trati a soupeřek velký respekt. I proto si na trati rozumně rozložila síly.

Ve skalách nemají horokozy konkurenci

Kamča tvrdí muziku

Ale byla to zbytečná obava - nakonec sóloběhem stlačila svůj loňský vítězný čas 1:46:18 na letošní 1:44:29. Celkově šlo o festival orienťáků - nejlepší tři muži byli orienťáci, pěkně zaběhl i Tomáš Matras (pod 1:47).

Po doběhu rovnou k České televizi

Článek ze závodu je moc pěkně napsaný, celková úroveň závodu je velmi vysoká a musím říct, že na Lipně se nám opravdu líbilo.

Stejně jako loni ceny předávala Kateřina Neumannová

Okolo Libice

MTB závod Okolo Libice byl pro děti příležitostí získat na kola krásná závodnická čísla, kterými se můžou chlubit až do dalšího roku. Navíc všechny děti byly na podiu, přičemž hvězdou vyhlášení byla všem mávající Magdalenka. I dospělí si myslím užili malebnou trať pod Železnými horami.

Jáchym koučuje svoji svěřenkyni

Finiš pod dohledem

Alička vyjíždí další kopeček

Nazdaaar!

Dnešní velký úplněk aneb ryzí nedělní chvilka

Po západu slunce měsíc hraje barvami...

... aby později sněhobíle osvítil potulující se chuchvalce.

Salomon girl

Neodolali jsme a za pěkného počasí jsme pořídili několik ryze amatérských běžeckých foteček s novou kolekcí od Salomonu.

Místo: Rothorn

Místo: Stellisee

Místo: Trockener Steg

Orienťák pod Matterhornem

Léčím si puchýře, rty zdevastované opary a na tváři spálenou kůži, ale říkám si... tenhle orienťák zkrátka neměl chybu! 

Švýcaři se snažili udělat ze Swiss O'Week 2014 bezchybné závody, což není pro téměř 5 tisíc lidí v terénech mezi 2-3 tis. m.n.m. triviální, a to i s ohledem na to, že některé etapy začínaly už v 8 hodin ráno. Nakonec největším nepřítelem bylo nezvykle deštivé počasí, se kterým se Švýcaři dokázali poprat mistrovským tahem; geniální rošádou prohodili páteční a úterní etapu, načež v pátek na přehozenou královskou etapu ve 2900 metrech n.m. vysvitlo sluníčko, z mraků nad shromaždiště vylezl Matterhorn a bylo prakticky ideální počasí.

E2, pohled na Breithorn (vpravo) a vrcholy Liskamm (vlevo)

E2, ledovcem krásně vymodelovaný až vymazlený terén

Etapy probíhaly ve třech typech lesa. První typ kolem 2000 metrů znamenal extrémně prudké zalesněné či kamenité svahy. Dle mého názoru nejméně atraktivní terén, kombinovaný se švýcarským stavitelským sadismem (extrémní převýšení, nebezpečné přeběhy přes suťoviště). Druhý typ kolem 2500 metrů nabízel otevřené, travou zarostlé a nádherně modelované "planiny". Šlo o velmi pěkné a rychlé terény, kde se - jak jsme viděli poslední den - hraje tzv. "alpský golf", nejvýše položený golf na světě. 

Mraky, mraky a mlha; krásné scenérie zůstávaly většinou za oblaky

Poslední typ byl až ve výšce 2900 metrů, kde se nachází prakticky čistá skála a štěrk, kombinace skalních ploten, srázů, drobné sutě a jezírek. Zcela mimořádný a neopakovatelný terén, přitom běhatelný, řekl bych že s opatrností nijak nebezpečný a zároveň s nepříliš velkým převýšením.

I takto může vypadat koridor ke startovnímu lampionku

Samozřejmě by se na závodech našly drobnosti, které by se daly rychle ku prospěchu všech vylepšit - např. mezičasy neobsahovaly průběžné ztráty ani pořadí. Tratě byly občas nesmyslně fyzické (typicky 9 vrstevnic nahoru a dolu), ale to je asi národní povahou. V terénu bylo na daný počet lidí poměrně málo kontrol, např. mezi HAL-DE byl překryv obvykle ve 20% kontrol; v kombinaci s více než 100 lidmi v kategoriích (a intervalem 1 minuta) tak v přehledném bezlesném terénu bylo velmi často u kontrol extrémně husto.

Typická kontrolka

Nicméně celkově se jednalo o zcela fantastický až fantaskní zážitek. I když počasí bylo převážně nepříznivé, etapy nakonec proběhly a byly zvladatelné. Na volné dny vyšlo počasí skvěle, tudíž odjíždíme nadšeni a s očekáváním, kdy tenhle cirkus v Zermattu vypukne nanovo.

30 vteřin na čele

Na 4. etapu Swiss O'Week 2014 byl připraven v elitě masový start. A když masový start ve Švýcarsku, tak samozřejmě do nejprudšího kopce, který je k dispozici. Kamču si hned před startem neočekávaně zavolal pořadatel a dal jí jako průběžné 17. závodnici GPS jednotku, což byla určitě velká pocta.

Aby se Kamča odvděčila pořadatelům a zároveň trochu zviditelnila dres CTB na mezinárodní scéně, rozeběhla závod zcela nekompromisně.

Holky, jdeme do toho...

Kopec byl nekonečný a nahoře se Kamča objevila druhá, jen těsně za Judith Wyder (3x zlatá z letošního MS).

Na čele Kamča, za ní Judith Wyder, Simone Niggli a další hvězdy světového orienťáku

Atmosféru masového startu žen (frenetické fanoušky a dron s kamerou nad hlavou) si můžete (bohužel jen velmi letmo) vychutnat v pořadatelském šotu cca v čase 7:24-7:34.

Porazila jsem Simone Niggli...

Zahájení Swiss O'Week 2014 provázela malá senzace, když v prologu elitu udělala 23-násobná mistyně světa Simone Niggli obrovskou chybu hned na první kontrolu (ztráta 1:54 na Kamču). Díky této minele si hned několik děvčat (včetně Kamči) mohlo říct - zřejmě poprvé a naposledy - že porazily Simone Niggli.

A právě tohle jedno uvolněné místo byl pro Kamču příslovečný chlup štěstí, který ji zajistil poslední postupové 12. místo. V šestičlenném semifinále za velmi silné účasti nakonec doběhla na výtečném, ač nepostupovém 4. místě.

Semifinále ve velmi slušné společnosti

Pro Kamču se tak Zermatt stal letos teprve třetím sprintem, v pořadí Zhoř-Znojmo-Zermatt.

Montreux - Les Rochers-de-Naye

18,8km - řeknete si, pche, necelý půlmaratón, to mám za chvíli, ale přidejte si k tomu 1600m převýšení a z kakaíčka je rázem silná káva. 

Na tuto štaci vyrazila Kamča do švýcarského Montreux. Cílem bylo s veškerým respektem přežít a co nejrychleji absolvovat parametry, na které pár dní předtím na túře potřebovala minimálně půl dne.

Někdy je lepší nic nevědět, nic nevidět

Naštěstí pro český tým došlo den před závodem na motivační večeři s legendárním Jonathanem Wyattem. S takovou psychologickou výhodou se hned kopce snižují na 50%. Skvostné výhledy navíc také snižují převýšení o tzv. estetický koeficient kopce.

Pane doktore, vy jste se zase kochal?

Cílový kopeček

A co výsledky? 6. místo je fajn, zvláště když se k tomu dodá, že fenomenální Robert Krupička doběhl pátý. Odstup od vítězky nicméně činil minutu na kilometr a na traťový rekord Angeliny Joly (ano, tohle jméno není ani překlep ani vtípek od hackerů) by to chtělo dokonce o 23 minut zlepšit čas. Třeba příště.

Cesta zubačkou dolů byla jak ze železničářské pohádky

Dolomity ve 3D

Monte Cridola (2581m) byla naše první zastávka v Dolomitech. Na celodenní túře jsme nepotkali ani živáčka, i bivak Vaccari byl úplně osamocený. Na úvod se tak určitě vyplatilo vybrat si málo frekventovanou oblast východních Dolomit.

Cestička byla sporadicky prochozená - popadané stromy, valící se kameny v suťovišti; nicméně tenhle jsme opravdu neutrhli my

Ukážu ti cestu rááájem ...

Po půl roce zdarma lekce sjezdového lyžování

Další den následoval přesun do Sextenských Dolomit a výstup jižně kolem Monte Cengia směrem k Tre Cime. Počasí bylo velmi proměnlivé, což kromě závěrečného lijavce jak z Cimrmana byla příležitost si užít hory z trochu netradiční mlžné perspektivy.

Mladíček se teprve učí chodit po horách, pročež nabízí celou variantu pěkných kompozic

Na této výpravě reprezentujeme svoji vlast (aneb konečně pořádný test Kamčiných repre hadříků)

Poslední den byl výstup na Monte Piano - Monte Piana, kde probíhala frontová linie za první světové války. Opět den prakticky bez návštěvníků hor, navíc po čerstvém sněhu a za velmi pěkného počasí.

Takovou ranní scenérii bych si pro ranní čaj přál i ostatní dny v roce

Mlha se rozpouští a ukazuje blyštivé následky nočního nečasu

Opar nad Lago di Landro, i mně se při výstupu kouří až z uší

Výhled na sever na vrcholky Alp

Čerstvý červencový sníh taje doslova před očima

Téměř sto let a zákopy jsou jak ze včerejška

Kříž na italské straně