Monte Cridola (2581m) byla naše první zastávka v Dolomitech. Na celodenní túře jsme nepotkali ani živáčka, i bivak Vaccari byl úplně osamocený. Na úvod se tak určitě vyplatilo vybrat si málo frekventovanou oblast východních Dolomit.
 |
| Cestička byla sporadicky prochozená - popadané stromy, valící se kameny v suťovišti; nicméně tenhle jsme opravdu neutrhli my |
 |
| Ukážu ti cestu rááájem ... |
 |
| Po půl roce zdarma lekce sjezdového lyžování |
Další den následoval přesun do Sextenských Dolomit a výstup jižně kolem Monte Cengia směrem k Tre Cime. Počasí bylo velmi proměnlivé, což kromě závěrečného lijavce jak z Cimrmana byla příležitost si užít hory z trochu netradiční mlžné perspektivy.
 |
| Mladíček se teprve učí chodit po horách, pročež nabízí celou variantu pěkných kompozic |
 |
| Na této výpravě reprezentujeme svoji vlast (aneb konečně pořádný test Kamčiných repre hadříků) |
Poslední den byl výstup na Monte Piano - Monte Piana, kde probíhala frontová linie za první světové války. Opět den prakticky bez návštěvníků hor, navíc po čerstvém sněhu a za velmi pěkného počasí.
 |
| Takovou ranní scenérii bych si pro ranní čaj přál i ostatní dny v roce |
 |
| Mlha se rozpouští a ukazuje blyštivé následky nočního nečasu |
 |
| Opar nad Lago di Landro, i mně se při výstupu kouří až z uší |
 |
| Výhled na sever na vrcholky Alp |
 |
| Čerstvý červencový sníh taje doslova před očima |
 |
| Téměř sto let a zákopy jsou jak ze včerejška |
 |
| Kříž na italské straně |