Pour feliciter

Jára Hustník for President!

Víkendový kongres Cetebe se nezadržitelně blíží a stále nejsou na stole oficiální kandidáti na předsednický titul. Není divu; na rozdíl od politických stran, kde nespokojené členstvo skuhrá na vedení, u nás naopak vedení skuhrá na spokojené členstvo, totiž ať už si konečně najde nové vedení.

Ale proč natahovat nové vedení, když v osvědčených drátech elektrika dobře vede? I Alička ví moc dobře, že zavést nové vedení není jednoduché:

Žába leze po žebříku
natahuje elektriku.
Nejde to, nejde to,
necháme to na léto.

Otázka je nicméně nastolena, tak se s ní vypořádejme. Za pražskou kliku musím hned s lítostí říci, že přijatelného kandidáta nemáme, protože vliv Béma - jak všichni víme - klesá s každým kilometrem od Václaváku. A tak moc necháváme v rukou regionů.

Naštěstí se na poslední chvíli objevil ideální kandidát. Obětavý,vstřícný, parádně komunikuje po emailu a stačí mu slovní pochvala. A považte - je to úplně nový člen, žádná stará struktura.

Ano, Jára Hustník for President!

Houmlesák

Alice právě sděluje světu představu o svém budoucím uplatnění

Den zúčtování

Zatlačte slzu, další sezóna je za námi. Zakončení v podobě kultovního Dušičkového závodu se letos přesunulo ze Skály (či Horky) do Podlažic. Ano, do oněch Podlažic, kde vznikla fantastická Ďáblova bible (Codex Gigas), odvezená za třicetileté války do Švédska.

Pověsti závodu bylo učiněno zadost. Opět šlo o nejošklivější den měsíce, opět souvisle pršelo a opět to bylo výživné. Opět vyhrál Koprda. A opět se odstartovalo masovým úprkem na dvacetikilometrovou trať. Díky tomu byla první půlhodina vyrovnaná, samozřejmě s vyjímkou Jörgena a Koprdy, kteří zkoušeli ta svoje gesta, na která my ostatní nemáme režii.

Úvodní a závěrečný kros kolem Podlažického kláštera, místa vzniku Kodexu Gigas (K26)

To nejdůležitější se stalo na dlouhém postupu na K14. Všichni vepředu zvolili obíhačku zleva, včetně Tomíka a Honzy Krejzy, já šel dolů po trati a pak prudce nahoru. Myslím, že rozdíl v postupu musel být kolem dvou minut, protože předtím jsme v čistém lese vůbec nebyli na dohled. Navíc když jsme se potkali na kontrole, oni byli utavení, zato moje čokoláda na vaření zajišťovala stabilní cukry a tak i stabilní tempíčko.

K14: zleva či po čáře po trati?

Honza odpadl, Tomík setrval a tak jsme šli spolu. Tvrdil jsem muziku, protože jsem měl obavu o to, co se bude dít za námi. Na K18, která chyběla, jsme se raději moc nezdržovali, shodli se na místě a šli dál.

Díky Tomíkově drobné indispozici jsem ale záhy v hustníku zjistil, že už za mnou není. I tak se mi ale po chvíli podařilo udělat výraznou chybu: nevěřil jsem mapě, kde hodně věcí bylo neaktualizovaných a vsadil si na to, že paseka, do které vbíhám, bude nová, ona ale nebyla.

S Tomíkem jsem se díky téhle minele dostal opět do kontaktu. Na poslední kontrole v lese jsem navíc v hustníku upadl, dostal křeč do nohy a válel se po zemi jak fotbalista na konci nastavení. Tomík měl ale smůlu, mírně zachyboval na dohledávce a pak už šlo jen o to, udržet třicetivteřinový náskok při 2km běžecké vložce.

Celkově to bylo to hodně atletické a proto, možná úplně poprvé, vítěz běžel kousek pod dvě hodiny. My šli 2:09, nakonec za námi byla deset minut mezera. Rychlost to byla asi jako při legendárním přeběhu Žumberk-Košumberk pod taktovkou Vény a Máry.

Už chápu, proč ekonomové mají s ostatními mluvit empaticky (tj. soucitně)

Liší se zájemci o PhD na amerických univerzitách dle oboru?

Diskuse u zdroje. Za odkaz díky Ondřejovi Schneiderovi.

Rozšíření názvu fakulty

Už více než rok se intenzivně diskutuje rozšíření názvu naší fakulty o úsloví "... a ekonomie". K tomu probíhají veřejné debaty, které dávajt každému šanci se vyjádřit. Lze k nim říci mnohé, omezím se ale jen na dvě věci.

Za prvé, nikdo z kritiků návrhu nám přesně, analyticky a s pomocí faktů nedefinoval rizika, náklady či ohrožení rozšíření názvu. Nejkonkrétnější argument, který jsem zaznamenal při včerejší debatě, bylo "... rodící se schizma ohrozí image fakulty a její vnitřní jednotu". Jestli někdo náhodou ví, co konkrétně by to mohlo znamenat a jak to vznikne díky pouhému rozšíření názvu, tak ať mi to prosím pošle emailem. Já to nevím. Autor výroku nebyl schopen (či ochoten?) to konkrétně popsat a mluvil jen vágně o "vysloveném či nevysloveném rozdělení fakulty". Pokud se toto myslí vážně, pak si myslím pravý opak: rozšíření názvu zavírá cestu k rozdělení, protože kdyby se náhodou ekonomové chtěli osamostatnit z FSVE, tak to znamená změnu názvu z FSVE zpět na FSV, což by byl silný argument proti.

Za druhé, formát diskuse měl být o racionálních argumentech. Zkrátka racionální analýza důsledků změny (řekněme výnosů a nákladů). Není to ale tak a diskutují nejsou schopni elementární věci, totiž držet se formátu. Na naše věcné a faktické argumenty (např. lze doložit nezastoupenost IES v seznamech ekonomických škol, zcela odlišných trh konkurenčních VŠ, standardy názvosloví v Evropě) se systematicky nijak nereaguje. Proděkan pro PR jako moderátor dokonce při diskusi v Jinonicích odmítl, abych věcné argumenty v úplnosti vyslovil.

Kritici za hlavní a nosné argumenty dávají, že ekonomové nemají "důvěryhodnou" prezentaci návrhu, že nemají "empatii" vůči ostatním atd. Posuďte sami, jak by na Vás reagoval obchodní partner, kdybyste na něj vyrukovali s tímhle slovníkem. Nejvíce smutné ale bylo, že používali silná slova bez jakéhokoli odůvodnění. Pan Jüptner označoval naše názory za "hloupé argumenty". Tomáš Nigrin řekl nepravdu, že "všechny naše argumenty byly vyvráceny". Platilo: čím méně faktů na stole, tím silnější výrazy.

Pocity z vystoupení mi jen potvrdili tvrzení z jednoho reportu o zahnilosti současných evropských univerzit: desperate outlook, bleak picture, degenerate governance, the total lack of managerial approach, rare signals of entrepreneurship, brain drain, plain words and buzzwords instead of action.

Shodou okolností tentýž den se mi do ruky dostalo nové číslo AUCO, které vypadá nádherně. Když vidíte svoji práci hmatatelně, ať už jde o newsletter, časopis, perfektně udělané přednášky v beameru, homeworky a setkání špičkových absolventů, tak hodnotu politikaření vidíte ve správném světle. Některým lidem bych rád vzkázal: posaďte se na zadek a začněte něco dělat, budete se sami cítit lépe a ekonomové k Vámi budou vykazovat empatii.

Pochutina v jídelníčku kojence

Amorfní sliz poprvé

Ten mimozemšťan chutná zvláštně

Nakonec lepší než pořád to dotované mlíko...

Mléko ke kávě (freakonomics)

Při podávání kávy po obědě se světoběžníkem prof. Pelikánem mne překvapil jeho výrok: "Proč mi dávají ke kávě mléko? Všude jinde než v Praze bych si o něj musel říci."

A protože jsme se zrovna bavili o libertariánském paternalismu, přišlo mi to jako skvělá ukázka toho, že tzv. konvence nemusí vznikat kvůli odchylkám od racionality, spíš že jde o klasický případ poskytování optimálního mixu služby a zboží.

Paternalista by řekl, že bez mlíčka si člověk neuvědomí, že volba s mlíčkem by pro něj mohla být lepší a informovanější volba. (Vidět mlíčko by znamenalo prozřít a uvědomit si, že nejlepší čaj je, jak zpívají Chinaski, kafe s mlíkem). Podle mne ale máme co do činění s náklady zajištění mlíčka pro zákazníka. Pohodlnost je komplement pití kávy. Vyžadovat něco extra, jakkoli na to má člově nárok, je nákladné. Zákazníkovi vadí nejenom složitě mávat na číšníka, ale i jo, že (v kontextu uvolněného oběda) musí někoho na něco upozorňovat a něčeho se dožadovat.

Poskytovatel, který tento náklad eliminuje, sice přijde o mlíčko, ale eliminuje nepohodlnost. Vzniklý spotřebitelský přebytek si může promítnout do ceny. Pokud je přebytek kladný, pak nejde o konvenci (instituci) omezující poskytovatele, nýbrž o standardní vylepšení mixu zboží a služeb.

Pro vysvětlení cross-country rozdílů samozřejmě chybí další proměnné, nejspíše opět půjde o jiné preference nad možnými mixy zboží a služeb (káva v Itálii vs. káva ve Švédsku).

Čekám jen, kdy začnou v Čechách servírovat k čaji i rum. Protože, jak říká klasik: rum do čaje, čum do ráje.

O finanční krizi

"Kapitalismus neustále zahnívá, ale jak to přitom krásně voní." Jefim Fištejn trefně ocitoval v Euru klasický vtip z doby reálného socialismu

Může být láska agresivní?

Ha, pejsek!

Útok lásky začíná...

Hned jak pejska budu mít
zkusím si ho poškádlit
a jakmile ho mám
hned ho objímám.

Dnes 6:44 ráno

Pozdrav babičkám

Už i čtvrtek zabolí

Po x letech jsem se vrátil na sólovou dráhu dráhaře a na dráze dal 5x1 km. Déšť, vítr, tma, k tomu jen 2' meziklus na 200m, krásně je vidět, jak v meziklusu tepy postupně méně a méně klesaly. Pochvalu si zejména zaslouží Kachna.

Úterý přebolí

Ostatní se dívají na The Big Bang Theory, my zažíváme s Fredem velký běžecký třesk. Tentokrát se hned na začátku nasadilo 20 min francouzské tempíčko a k tomu pak dva delší kopečky. Osobně jsem se necítil úplně ok, ale tím to bylo štavnatější. I kotník po sobotním zranění vydržel, i když s čelovkou není moc zábavné ho neustále hlídat.

Úterý zabolí

Ostatní ještě regenerují u pivečka a web už analyzuje dnešní čelovkový trénink. Souvislý běh obsahoval dlouhé kopce, úterní klasiku. Koprda neměl světlušku a byl na mne odkázán, nicméně i tak si pěkně zacupital. Jedinou vadou na kráse bylo, že meziklusy mezi kopci byly zbytečně volné a celkový objem mohl být i delší. Ale po třech dnech sezení na židli výtečné protažení.

Hra na Popelku

Nejlepší věc o finanční krizi

Originál je zde. Zítra bude boj na Bílé skále u Jindřichova Hradce, 12 km, 475m převýšení. Kdo přežije, vyhraje.

Solidarita s Jörgenem: 10x2'

Schumpeterolog Jörgen se v sobotu se mnou vsadil, že na 1. úseku doběhne do 4. místa. Doběhl o pár metrů 5., čekají ho proto 4 týdny se 400 km. Ale pozor Jörgene, běhy na přednášky po Praze se nepočítají! V rámci solidarity jsem se také zakrojil do tréninku. Kdybych prohrál, čekalo by mne 200 km. Takhle si můžu užívat libůstky typu 10x2' svižně s Kachnou a Mišauem v zátylku.

A jak se daří Aličce?

1. Oblíbený TV pořad: Šťastných 10, padající kuličky jsou fascinující.
2. Dnes poprvé celou noc úplně sama.
3. Od prababičky kulich s parádní bambulí.
4. Malý Adík Alici miluje. Anebo je to dokonalý osobní strážce.
5. Na slovo Ne reaguje jako na začátek dobré zábavy.

Fotečky z družstev

Karlosi, díky. Více na Picassu.

Nomen omen

Kdo pečlivě sleduje web IES, nemohl si nevšimnout, že nejmenší vyučující na IES (Američané by řekli vertikálně handicapovaná) slečna Lenka Gregorová už dávno není nešťastná Gregorová, ale šťastná Šťastná. Uf, konečně se mne lidé přestanou ptát, jestli pracuji se svoji manželkou.

Obřad byl skvostný lesní na skalním ostrohu Sokolohrady, s deštíčkem pršícím štěstíčko. Následovala obligátní ulička lásky a poté manželský desetiboj, který se organizačnímu výboru skvěle povedl. Dojem udělala zejména retro teplákovka Gymnázium Chotěboř ze 70.let, kterou jsem zachránil před kompletní destrukcí. Více ukazují tuny foteček na Picassu.

Přejme novomanželům, ať v jejich případě platí "nomen omen", jméno znamení. Začátkem semestru ale pí Šťastné v Praze blahopřání nedáte, šanci máte v base campu na Mount Everest nebo kolem Anapuren.

Držíme 31. pozici

Má to počet úseků jako Jukola, ale Jukola to není. Vyhrává to na finiši Losman, ale ani Tiomila to není. Běhají při tom dorostenci s veterány, ale 25-manna to není.

Ano, jde o české MČR družstev, letos postavené v bulharském terénu u moravského Prostějova. Po dvou letech jsme zkrátka zkusili štěstí a oživili tým Cetebe, jediného oddílu, který má reklamu v televizi. Nekladli jsme si příliš vysoké cílem, vždyť tým byl poslepovaný z běžců-rekreantů a běžců-absentérů. K terénu závodu moji rodinku navíc vázala osobní vzpomínka na letní dovolenou, kdy jsme se tu vydali na výlet lesíkem. Romantická procházka na keltské hradiště nakonec ale skončila neskutečným masakrem pro náš kočárek, viz foto níže. Čekali jsme proto jen to nejhorší.


Základem úspěchu byl pobyt v penzionu pod Plumlovským zámkem, odkud střešními okny prosvítaly večer strmé stěny zámku a v noci Velký vůz (a nemyslím tím náš Renault Megane). Večer před závodem jsme vyřešili náhlý problém s absencí teamleadera pana H., na kterého slečna H. převedla své bacily, asi aby si ho mohla během víkendu řádně užít. Do zbraně jsme na poslední chvíli povolali brněnského Michala a ten asi půl hodinu před svoji předávkou opravdu přijel a tím týmu vytrhl trn z paty.


Ale k průběhu závodu: rozbíhal jsem já a ani mi to nakonec tolik nevadilo. Úvodní kilometr k mapám se dal přežít, v úzkém koridoru peleton citelně zpomalil. Na mapě člověka překvapila hnědá, která byla výraznější než černá, ale to jsou detaily. Hlavně šlo o bílý přehledný les, což z celé akce činilo cross-country přes ostružiny a louky. Farsty byly enormní a moje paralelní chyba daná sledováním klíčového soupeře Kráti (mimochodem totéž pár vteřin přede mnou udělal Zvíře, i tak ale nakonec PHK vyhráli) byla zásadní, cca 1:30 ztráty. Nicméně dobíhal jsem s lidmi, na které za běžných podmínek nemám, např. Bestík či T. Procházka z DKP, tudíž převládla spokojenost, odstup na 2. místo 7 minut.

Poté se do pracovního procesu zařadila Kamča a nemilosrdně kosila jednu soupeřku za druhou. Druhým časem na úseku stáhla 24 míst, no comment, vyškolila i bohorovnou Dočkinu, která fatální minelou vyřadila LPU z boje o medaile. Poté jsme navzdory bojovnosti ztráceli, Tomík za Chrast-Slast nás na 3. úseku zařízl skvělým tažením, nemluvě o Jörgenovi se 7. časem na nejdelším úseku. Super výkon podal Karlos, který tak ukázal, že Anapurny se jeho výkonnosti musí bát a stáhl na konečné 31. místo, přesně tam, kde jsme skončili před dvěma lety. Letos jsme to ale stihli bez ztráty květinky v podobě hanba startu.

Porazili jsme Iglau, Třebič a dokonce i zašlé hvězdy jako je můj ex-oddíl USK Praha. Dále máme na pažbě zářez Prostějova se slovenským národním hrdinou Dávidíkem a naší úterní spoluběžkyňkou Petrou, Šumperk, Vrbno a hned dvojí Spartu Prahu. Ve čtvrtek v 17:05 odvysílá reportáž psanou na oprátce ČT4 Sport.

31. CTB 1 SK Chotěboř 355.26 +77.43

46.41 (38) 46.41 (38) Gregor Martin
44.11 ( 2) 90.52 (14) Gregorová Kamila
37.49 (42) 128.41 (25) Král Aleš
52.52 (37) 181.33 (29) Gregorová Lenka
62.00 (47) 243.33 (33) Král Michal
58.33 (37) 302.06 (32) Králová Michaela
53.20 (30) 355.26 (31) Šťastný Karel

Rok uplynul jako voda

Alí má dneska narozeniny
my máme pro ní přání jediný
štěstí zdraví, štěstí zdraví
hlavně to zdraví.

První pokus bez úspěchu

Pak se do práce vložila Kamča

A dokonáno jest

P.S. Děkujeme firmě Pampers za krásnou růžovou dortovou svíčku.

Mistryně světa mne obdivuje

Orientační běh 4-5/2008, str. 21: Na federálech ve Cvikově jsi tréninkově běžela kategorii H21B a vyhrála o více než 6 minut. Jaký jsi vůbec měla z toho závodu dojmy?

Dana Brožková: Že to bylo náročné a dlouhé. Jako trénink to bylo v pohodě, ale obdivuji lidi, co do toho jdou, aniž by trénovali, nebo jen s minimálním tréninkem.

Za noname běžce děkuji mistryni světa za obdiv. Přiznejme si, někdy není na obdiv, natož na odiv, prostě jen div, že se na tu startovní čáru postavíme.

V České Skalici s Alicí

Bývá zvykem po víkendovém dvojzávodě psát o mapě, tratích, jak to kdo kde zazdil a naopak kdo exceloval. Zlatý hřeb našeho víkendu ale byl z jiného gruntu: privátní bazének 29°C s protiproudem, odměna za dokončení klasiky v Orlických horách (Orlickém napalmu?). Není divu, že při odchodu z bazénku jsme od Alí zažili protest jak od zkušeného anarchisty.

Je to jasné: ani tenis, ani orienťák, bude to vodní pólo

Omluvte sníženou kvalitu, porucha není na Vašem přijímači, ale na zamlženém objektivu

Jací jsme? Jací jste?

Nemá chybu se od nezávislého pozorovatele dozvědět, jací jsou Češi:

• "Češi jsou snad dobří kočí; jinak nic víc."Lord Marchmain v Nečekaném návratu Evelyna Waugha (Brideshead Revisited, Vyšehrad 1974)

A co Slováci?

• "The strangest figures we saw were the Slovaks, who were more barbarian than the rest, with their big cow-boy hats, great baggy dirty-white trousers, white linen shirts, and enormous heavy leather belts, nearly a foot wide, all studded over with brass nails. They wore high boots, with their trousers tucked into them, and had long black hair and heavy black moustaches. They are very picturesque, but do not look prepossessing. On the stage they would be set down at once as some old Oriental band of brigands. They are, however, I am told, very harmless and rather wanting in natural self-assertion." Bram Stoker, (Dracula)

Číst cokoli jiného než Harryho Pottera a spatial regression analysis se vyplácí, drahá sestřičko!

Ex-slovinské reflexe

OO.cup mi poskytl medvědí službu. Ne v tom, že bych potkal medvěda (i když šance byla nenulová), ale v lekci, že v lese číst mapu nemusí být vůbec žádná rutina. V nebeském slovinském terénu byl člověk neustále bičován nutností být v kontaktu s mapou, permanentně se kontrolovat a hlavně předvídat. A to je zábava. Jakýkoli respekt má člověk z mapy, vždy se dá zvládnout, a koneckonců není nemožné se i plně koncentrovat, je-li to třeba.

Klíčové je ale nevypadnout z rytmu. Na to existují dva scénáře. Tradičně za to může přítomnost dalšího lampióna. Na rozdíl od typických Čech, kde ve dvou se to lépe táhne, je v tomto terrengetu další osoba na trati přítěží, stresorem a nezvaným návštěvníkem. Člověk zrychlí, začne "závodit" a hup, pád do chyby. Je to jak s řízením auta, bavorák před kapotou probudí v řidiči wartburgu barbarské sklony.

Druhá možnost je zákeřnější, protože je v ní úmysl, a ten lze přišít na triko staviteli. Myslím, situaci, když stavitel cíleně kombinuje změnu tempa. Nevadí být stále v obtížné části; člověk si najde si rytmus a pomalu, krok-sun-krok se prokousává vpřed. Jakmile ale vběhne na cestu, poleví a má setsakramentský problém znovu naskočit do koncentrace a třebas i vědomě zpomalit. Platí stokrát opakovaná pravda: není uměním zrychlit, uměním je správně zpomalit.

Re: Beijing 2008

Lidský červ: když jsem jako malý klouček narazil na toto spojení ve sci-fi knížce, tak mne to pokaždé zarazilo... Proč nás galaktické stvůry vidí jako hmyz? Pochopil jsem až později, při pohledu na spartakiádu nebo na odborářskou demonstraci, už nevím. V každém případě lidské červy cítím při každé masové sportovní akci, při olympiádě především.

Sport je dnes dominantní plebejská zábava, i tak mi ale říká hodně. Právě na sportu se nejlépe ukazují trendy doby: globalizace, prosazování anglicismů, ekonomika superhvězd, kooperace versus konflikt a možná v případě poslední olympiády i "střet systémů". Díky totálnímu zmasovění ale nechápu atraktivitu olympiády pro diváka na místě. Vždyť se musí cítit jako cvičenec na zahájení - významem limitně blízký nule, zaměnitelný, anonymní, něco jako vojín v severokorejské armádě.

Jaký rozdíl vůči neolympijským sportům, například orienťáku. Tam, když chcete přitáhnout diváky na mistrovství světa, musíte nabídnout závody pro veřejnost, stejně atraktivní jako mají elitní závodníci. Umíte si ale na olympiádě představit, že po finále juda se na tatami vrhnou japonští amatéři, do smrtícího vodního kanálu čeští vodáci a kordů se ujme trojice Francouzů (ve skutečnosti samozřejmě budou čtyři)?

Olympiáda je dnes TV show, designovaná pro diváka před placatkou. Pro TV show není třeba okolí, genius loci, historie, dokonce ani diváci, protože jejich tleskání může jít ze záznamu, stejně jako v amerických komediích. Proč potom táhnout celý tenhle cirkus do malého evropského města? Pokud olympiádu 2020 v ČR, pak v Mostě. Olympijská vesnička vyřeší problém Chánova a stavba závodišť revitalizaci severočeských brownfields. Za takový projekt se rád podepíšu, bude-li financován ze soukromých peněz. A rád se takové olympiády zúčastním; samozřejmě jen pasivně, jako červík před placatkou.

Ålandské ostrovy

Minulý týden jsem strávil přesunem Rudná - Ruzyně - Helsinki - Turku - STOP - Mariehamn - STOP - Turku - Helsinki - Ruzyně - Opletalka - Jindřichův Hradec - Rudná, takže záznam z workshopu na překrásných Ålandských ostrovech přichází až nyní. Postřehy heslovitě, o ostatním nechť hovoří obrázky:

• denně až 5 káv - každá 100ml - nabourá biorytmus i mamutovi
• polovina Finů jsou přiznivci heavy metalu a druhá polovina je malinko extravagantní, řekněme něco jako Minna Kauppi
• v hotelu v Turku měl klíč podobu plastového děrného štítku, módní policie hlásí "chic retro klíč"
• podíval jsem se do Turku po roce a půl, a nemůže si nevzpomenout na tehdejší "sauna party", jednoznačný zlatý hřeb tehdejší konference
• profesor Turnovec kdysi od politologů slyšel termín "empirical impression"; já zase zaslechl "analytical narrative based on theory", rovněž pěkný nesmysl
• celkově pěkná akce, přátelská a otevřená, s výborným počasím a výbornou místní kuchyní

Desetipatrový trajekt Helsinki-Stockholm byl úchvatný, poslední patro vyhrazené pouze pro konference.

Ostrovů je habaděj, ale nejsou na prodej, nejste-li místní.

V přístavu v Mariehamnu kotví nejedna dobová plachetnice.

Ostrovy mají sice jen 27 tisíc obyvatel, ale zvláštní status v rámci Finska a k tomu vlastní vlajku.

Pohled pět minut pěšky z centra

Hrad nedaleko Tudjö, kde jsme strávili pozdní odpoledne ve vinařství (podávalo se jablečné víno a místní calvados, zvaný ålvados)

Místní verze májky, pro mnohé překvapivá tradice

Obligátní větrný mlýn

Šedý vlk tvrdí muziku

Echt robota: asi tak bych popsal dnešní výběh se Šedým vlkem na klasické tour v Šárce. Mediálně odepisovaný sparringpartner nasadil na 45' okruhu tempíčko peklíčko, na které jsem měl ráznou odpověď jen v kopcích - pochválena budiž dovolená v Krakonošově zahrádce. Šáhl jsem si nezřídka i do červené zóny (TF>173), průměr TF166 je pro orienťáka na tvrdém povrchu (= hlemýždě) solidní. Ale to hlavní: celé to naše divadlo skrápěly nekompromisní provazce deště. Soupeři na MČR v klasice, těšte se!

Téměř polovina výběhu nad TF170, k tomu netřeba komentáře.

Nesmím zapomenout na excelentní servis: po doběhu následoval opulentní oběd od Radky, semifinále 100m v Beijingu, vyprání mého prádla a odvoz k nám na periferii. Šedý vlku a Radko, díky.

Běh z Jánských lázní na Černou horu

8,6km asfalt, 650m převýšení. Člověka, co tohle neběhá, si tu zažije docela předkus. Koneckonců, při kterém závodě na silnici se běží poslední kilometr za 7:37? Výtečný článek k tomu sepsal - jako ostatně vždy - zatracený lampión Martijan. Dodal bych: ano, bylo to drsné, ale spíš než kopec mi vadili hekající, smradlaví veteráni jakoby běžící svoji poslední štaci. Karikaturou sportu byl i eurokomisař, který na závod přikápnul nějaké ty špidlíky:

Porazil jsem Kamču, takže dojmy nakonec pozitivní. A navíc zážitky nemusí být pěkné, hlavně když jsou silné.

Čas? 48:21, netřeba řešit, že mne Marta Fenclová/Vlčovská ometla o 6 minut. Po doběhu se čepoval Krakonoš, výhledy epesní a cesta zpátky Černohorským expresem by sama o sobě stála za startovné.

OO.cup 08 mementa

Hubánek mne na svém bločku pěkně poprosil o zprávičku z OO Cupu 2008 a jako nejaktivnější CTB blogger ji má mít. Jak je ve slovinském mapovém pekle již tradicí, šlo o natolik nebeské závody, že pro ně mediální mrtka průměrného kalibru ani nemá slov. Zdržím se chvalozpěvů; nechť haleluja pějí výřezy z map:

E1: Zde to chtělo mapový buddhismus - zcela se oprostit od okolí a jen číst mapu. Vyplatilo se to, na kondici vůbec nezáleželo. Ono, kde jinde se stane, že by K1 byla 70 metrů od startu?

E2: Průměr 13'/km stále dával slušný čas. Zákeřná byla změna tempa; jakmile se člověk rozběhl, okamžitě to někde zařízl jak s Husqvarnou.

E3: V kontextu předchozích etap běžák. Ostatní zrychlili a moje snaha jít pomalu a čistě dopadla tak, že jsem splnil jen ten druhý cíl.

Chorvatsko: do Evropské unie, a hned!

Po pěti dnech krásného krasového závodění, domácího pršutu a toulkách po Slovinsku jsme vyrazili směr Chorvatsko. Na tři dny jsme se usídlili na Krku, v městě Krku, na kempu v olivovém háji, které člověku zkrátka nemůže lézt krkem. Relaxace v piniovém stínu, čištění pokožky mořskou vodou, zátěž přepnutá na OFF, jen hlídání Alí - asi tak lze nejlépe definovat slovo "dovolená".

Co říkáte, nejsou ty moje holky nádherné?