pátek 12. září 2008

Ex-slovinské reflexe

OO.cup mi poskytl medvědí službu. Ne v tom, že bych potkal medvěda (i když šance byla nenulová), ale v lekci, že v lese číst mapu nemusí být vůbec žádná rutina. V nebeském slovinském terénu byl člověk neustále bičován nutností být v kontaktu s mapou, permanentně se kontrolovat a hlavně předvídat. A to je zábava. Jakýkoli respekt má člověk z mapy, vždy se dá zvládnout, a koneckonců není nemožné se i plně koncentrovat, je-li to třeba.

Klíčové je ale nevypadnout z rytmu. Na to existují dva scénáře. Tradičně za to může přítomnost dalšího lampióna. Na rozdíl od typických Čech, kde ve dvou se to lépe táhne, je v tomto terrengetu další osoba na trati přítěží, stresorem a nezvaným návštěvníkem. Člověk zrychlí, začne "závodit" a hup, pád do chyby. Je to jak s řízením auta, bavorák před kapotou probudí v řidiči wartburgu barbarské sklony.

Druhá možnost je zákeřnější, protože je v ní úmysl, a ten lze přišít na triko staviteli. Myslím, situaci, když stavitel cíleně kombinuje změnu tempa. Nevadí být stále v obtížné části; člověk si najde si rytmus a pomalu, krok-sun-krok se prokousává vpřed. Jakmile ale vběhne na cestu, poleví a má setsakramentský problém znovu naskočit do koncentrace a třebas i vědomě zpomalit. Platí stokrát opakovaná pravda: není uměním zrychlit, uměním je správně zpomalit.