Mléko ke kávě (freakonomics)

Při podávání kávy po obědě se světoběžníkem prof. Pelikánem mne překvapil jeho výrok: "Proč mi dávají ke kávě mléko? Všude jinde než v Praze bych si o něj musel říci."

A protože jsme se zrovna bavili o libertariánském paternalismu, přišlo mi to jako skvělá ukázka toho, že tzv. konvence nemusí vznikat kvůli odchylkám od racionality, spíš že jde o klasický případ poskytování optimálního mixu služby a zboží.

Paternalista by řekl, že bez mlíčka si člověk neuvědomí, že volba s mlíčkem by pro něj mohla být lepší a informovanější volba. (Vidět mlíčko by znamenalo prozřít a uvědomit si, že nejlepší čaj je, jak zpívají Chinaski, kafe s mlíkem). Podle mne ale máme co do činění s náklady zajištění mlíčka pro zákazníka. Pohodlnost je komplement pití kávy. Vyžadovat něco extra, jakkoli na to má člově nárok, je nákladné. Zákazníkovi vadí nejenom složitě mávat na číšníka, ale i jo, že (v kontextu uvolněného oběda) musí někoho na něco upozorňovat a něčeho se dožadovat.

Poskytovatel, který tento náklad eliminuje, sice přijde o mlíčko, ale eliminuje nepohodlnost. Vzniklý spotřebitelský přebytek si může promítnout do ceny. Pokud je přebytek kladný, pak nejde o konvenci (instituci) omezující poskytovatele, nýbrž o standardní vylepšení mixu zboží a služeb.

Pro vysvětlení cross-country rozdílů samozřejmě chybí další proměnné, nejspíše opět půjde o jiné preference nad možnými mixy zboží a služeb (káva v Itálii vs. káva ve Švédsku).

Čekám jen, kdy začnou v Čechách servírovat k čaji i rum. Protože, jak říká klasik: rum do čaje, čum do ráje.