Ano, jde o české MČR družstev, letos postavené v bulharském terénu u moravského Prostějova. Po dvou letech jsme zkrátka zkusili štěstí a oživili tým Cetebe, jediného oddílu, který má reklamu v televizi. Nekladli jsme si příliš vysoké cílem, vždyť tým byl poslepovaný z běžců-rekreantů a běžců-absentérů. K terénu závodu moji rodinku navíc vázala osobní vzpomínka na letní dovolenou, kdy jsme se tu vydali na výlet lesíkem. Romantická procházka na keltské hradiště nakonec ale skončila neskutečným masakrem pro náš kočárek, viz foto níže. Čekali jsme proto jen to nejhorší.
Základem úspěchu byl pobyt v penzionu pod Plumlovským zámkem, odkud střešními okny prosvítaly večer strmé stěny zámku a v noci Velký vůz (a nemyslím tím náš Renault Megane). Večer před závodem jsme vyřešili náhlý problém s absencí teamleadera pana H., na kterého slečna H. převedla své bacily, asi aby si ho mohla během víkendu řádně užít. Do zbraně jsme na poslední chvíli povolali brněnského Michala a ten asi půl hodinu před svoji předávkou opravdu přijel a tím týmu vytrhl trn z paty.
Ale k průběhu závodu: rozbíhal jsem já a ani mi to nakonec tolik nevadilo. Úvodní kilometr k mapám se dal přežít, v úzkém koridoru peleton citelně zpomalil. Na mapě člověka překvapila hnědá, která byla výraznější než černá, ale to jsou detaily. Hlavně šlo o bílý přehledný les, což z celé akce činilo cross-country přes ostružiny a louky. Farsty byly enormní a moje paralelní chyba daná sledováním klíčového soupeře Kráti (mimochodem totéž pár vteřin přede mnou udělal Zvíře, i tak ale nakonec PHK vyhráli) byla zásadní, cca 1:30 ztráty. Nicméně dobíhal jsem s lidmi, na které za běžných podmínek nemám, např. Bestík či T. Procházka z DKP, tudíž převládla spokojenost, odstup na 2. místo 7 minut.
Poté se do pracovního procesu zařadila Kamča a nemilosrdně kosila jednu soupeřku za druhou. Druhým časem na úseku stáhla 24 míst, no comment, vyškolila i bohorovnou Dočkinu, která fatální minelou vyřadila LPU z boje o medaile. Poté jsme navzdory bojovnosti ztráceli, Tomík za Chrast-Slast nás na 3. úseku zařízl skvělým tažením, nemluvě o Jörgenovi se 7. časem na nejdelším úseku. Super výkon podal Karlos, který tak ukázal, že Anapurny se jeho výkonnosti musí bát a stáhl na konečné 31. místo, přesně tam, kde jsme skončili před dvěma lety. Letos jsme to ale stihli bez ztráty květinky v podobě hanba startu.
Porazili jsme Iglau, Třebič a dokonce i zašlé hvězdy jako je můj ex-oddíl USK Praha. Dále máme na pažbě zářez Prostějova se slovenským národním hrdinou Dávidíkem a naší úterní spoluběžkyňkou Petrou, Šumperk, Vrbno a hned dvojí Spartu Prahu. Ve čtvrtek v 17:05 odvysílá reportáž psanou na oprátce ČT4 Sport.
31. CTB 1 SK Chotěboř 355.26 +77.43
46.41 (38) 46.41 (38) Gregor Martin
44.11 ( 2) 90.52 (14) Gregorová Kamila
37.49 (42) 128.41 (25) Král Aleš
52.52 (37) 181.33 (29) Gregorová Lenka
62.00 (47) 243.33 (33) Král Michal
58.33 (37) 302.06 (32) Králová Michaela
53.20 (30) 355.26 (31) Šťastný Karel