Pěkná, pěkná, pěkná...

Slovy otce olympijské vítězky byla letošní PPčka pěkná, pěknáá, pěknááá...

Představte si temný les. Právě přestalo pršet. Chvilka před sedmou večer. Hustníčky okolo. A já zoufale hledám cosi ve středu kolečka. Takové situace mne provázely hned v první etapě Pěkných prázdnin na Branžeži, když jsem se snažil na mapě 1:10 000 vylovit něco, co by mi pomohlo v hledání lampionů. Nakonec se mi ale vše podařilo najít a některé kontroly dokonce i vícekrát - stejně jako na Valečově jsem měl problém v tempu udržet správné pořadí kontrol.

Chuťovka pro elitu se až na jednu kontrolu nelišila od naší tratě

Všechny tři etapy byly zajímavé. Nebyly až tak brutálně horolozecké jako předchozí víkend na Valečově a i ve známých prostorech na Kosti, kde jsem v posledních letech byl několikrát, nabízely novinky k řešení. Vrcholem byla rychlá závěrečná etapa na "norských" plotnách na Branžeži, kde kuriozitu byl fakt, že kromě sběrky jsme s fáborky (HDR) jednu kontrolu v lese.

Pěkným zpestřením Pěkných prázdnin byl i sběr přání pro server O-News. Nás potěšilo, že jedno z přání vybraných jako nejpěknější bylo přání od Majdy; vůbec nevadí, že ve skutečnosti šlo o společné dílo s Míšou Benešovou.

Mimochodem, při vyhlášení jsme se usmívali pod fousy, když jsme zjistili, že pořadatelé nepřerušili tradici a opět do cen pro elitu zařadili hygienické vložky. Říkám si, jaký hygienický materiál bude asi zvolen příští rok? (V této souvislosti si nemohu nevzpomenout na pětidenní někdy v roce 1989 a na setkání s fantastickým marketingovým sloganem, který měl na svoji dobu docela odvahu: "Toaletní papír Harmasan uspokojí i tu nejnáročnější prdel.")

 

S Pěknými prázdninami končí moje období prázdninových duelů s Hubánkem. Ač jsem zaznamenal drtivou prohru 3:8 (pokud jsem vyhrál, šlo vždy o middle), těším se alespoň faktem, že v posledních dvou etapách šlo o prohry těsné, nikoli děsné. Navíc celkové 6. místo v H21A a skalp např. Michala Jedličky jsou pro mne cenné výdobytky.

Prach v očích, ostny v těle, sršni za pozadím

Každé čtyři roky se volí Poslanecká sněmovna (pokud se sama nerozpustí dříve). A každé čtyři roky probíhají Rumcajsovy míle na Valečově (pokud se nezruší kvůli hrozbě požáru).

Před osmi lety se mi ve skalních labyrintech podařil husarský kousek, když jsem si v E2 doběhl pro 2. místo v kategorii H21A. Kamča tehdy měla také dobrý rok, skončila druhá a porazila o místo v té době vycházející devatenáctiletou hvězdu Denisu Kosovou. Před čtyřmi lety jsme zavítali jen na den; letos tudíž nastal čas na plnokrevnou účast.

Jsa o osm let starší a méně prozíravý, nedopatřením se společně s ostatními členy oddílu hlásím do elity. Což mne dostatečně vytrestalo neustálým lozením po čtyřech, zkrvavenými končetinami z akátových hustníků a také troškou adrenalinu v zarostlém sadu při čekání na nálet sršňů.

Lahůdka ke konci E2

V každém případě si kromě škrábanců domů přivážím opět jedinečné zážitky. A to zejména z E2, která byla v případě úspěšných kontrol ve stylu kulečníku (ťuk-ťuk), v případě méně úspěšných kontrol ve stylu motorizované rikšy (tuk-tuk), které jaksi došel benzín.

Proč je Kamča bosá? Zkrátka jí ještě nepřišly nové Mizuno Hayate 4, model roku 2018

Kamča si doběhla po solidní 3. místo, když ji potrápila vedro v E2, Alička si v D12 vyzkoušela pár těžších kontrol ve skalách a Mareček s Majdou si nás povodily po fáborkách. Škoda jen elity, která byla početně oslabená díky paralelně pořádané Grand Prix Polonia v Jakuszycích. Člověk se holt na víkend jen tak nenaklonuje (tedy aspoň prozatím to nejde).

Opět ve Fredrikstadu

Loni jsem zde psal o nezapomenutelných severských zážitcích z terénu u Bedřichova a tak když byly do Bedřichova alias Fredrikstadu vypsány hned dva závody, dokonce na rozšířených mapách, program srpnového víkendu neznal kompromisu.

Mapaři pro tuto dvoudenní LokoTour skutečně nezklamali a zvládli nově pokrýt nejen prostor na západ okolo Klikvové louky (samotná rašeliništní louka, kde pramení Bílá Nisa, je kvůli ochraně nezmapovaná), tak i prostor na sever od Královky až po Novou louku, včetně Blatného rybníčku. Což pro příznivce echt horské podložky zní fantasticky. A fantazie to i skutečně je.

Úvodním závodem jest long na 10km. Postavit v tomto extrémním terénu na poměrně malé mapě klasiku není jednoduché, zde se to velmi dobře podařilo. Typ lesa se hodně střídal a s ním i typy postupů. Dlouhý postup na K5 byla zásadní, bylo možné jít dolů a nahoru přes stadion (kolem startu i cíle) anebo po lesních cestičkách zleva, což Hubánek vymyslel jako velmi dobrou variantu. Moje prostřední varianta, zvolená v alibistické snaze ušetřit si vrstevnice, se vůbec nevyplatila, protože i jen 300 metrů přímého postupu přes těžký les znamenalo citelnou ztrátu.

Zdání klame - i když K14-K17 vypadají jako jednoduché kontroly, v této části lesa šlo o neskutečně těžkou podložku, navíc K17 byla zašitá uprostřed borůvčí jak pro milovníky kešek

Z pohledu nedělního middle byla long ale jen taková trochu delší a opatrná ochutnávka rozličných laskominek z rotujícího čínského stolu, zatímco middle byl hlavní chod. O middle bych bez diskuse prohlásil, že šlo o jednoznačně nejzajímavější a nejvíc extrémní terén, který jsem po dlouhou dobu v Čechách zažil. Velmi často extrémně těžká podložka s borůvčím a kameny (těžší zmapované části jsou snad jen vrcholové partie nad Harrachovem), detaily v zarostlých bažinách, neustálé poskakování a zvedání nohou a po většinu času prakticky absence možnosti jít nějaké pravidelné tempo.

I zkušení závodníci dokázali dlouze točit volantem - zde Bášova mapa a chyba na 3 minuty na K18

Navigačně bylo vše zvládnutelné, bylo ale absolutně nutné držet směr a číst na postupu všechny záchytné tvary. A hlavní bylo i jít směrově dobře do dohledávky. Hodně lidí neuvěřitelně chybovalo (viz Sosák: "v oblasti 15-19 jsem nějak ztratil kontrolu nad svým orienťákem a jen sem tam nějak plácal") a tak jsem měl unikátní příležitost přiblížit se hvězdám jako je Mrazák a Sosák; něco mi k tomu ale chybělo. Zejména mne mrzí pytlíček, který jsem omylem zahájil v opačném pořadí (1:30 min ztráta).

Celkově si píšu 32. ze 103 v H21L; spokojený jsem nejen s tímto výsledkem, ale i z toho, že vlastně nejlepší mezičasy jsem měl právě na těch nejhustších a nejméně přehledných postupech.