Loni jsem zde psal o nezapomenutelných severských zážitcích z terénu u Bedřichova a tak když byly do Bedřichova alias Fredrikstadu vypsány hned dva závody, dokonce na rozšířených mapách, program srpnového víkendu neznal kompromisu.
Mapaři pro tuto dvoudenní LokoTour skutečně nezklamali a zvládli nově pokrýt nejen prostor na západ okolo Klikvové louky (samotná rašeliništní louka, kde pramení Bílá Nisa, je kvůli ochraně nezmapovaná), tak i prostor na sever od Královky až po Novou louku, včetně Blatného rybníčku. Což pro příznivce echt horské podložky zní fantasticky. A fantazie to i skutečně je.
Úvodním závodem jest long na 10km. Postavit v tomto extrémním terénu na poměrně malé mapě klasiku není jednoduché, zde se to velmi dobře podařilo. Typ lesa se hodně střídal a s ním i typy postupů. Dlouhý postup na K5 byla zásadní, bylo možné jít dolů a nahoru přes stadion (kolem startu i cíle) anebo po lesních cestičkách zleva, což Hubánek vymyslel jako velmi dobrou variantu. Moje prostřední varianta, zvolená v alibistické snaze ušetřit si vrstevnice, se vůbec nevyplatila, protože i jen 300 metrů přímého postupu přes těžký les znamenalo citelnou ztrátu.
Z pohledu nedělního middle byla long ale jen taková trochu delší a opatrná ochutnávka rozličných laskominek z rotujícího čínského stolu, zatímco middle byl hlavní chod. O middle bych bez diskuse prohlásil, že šlo o jednoznačně nejzajímavější a nejvíc extrémní terén, který jsem po dlouhou dobu v Čechách zažil. Velmi často extrémně těžká podložka s borůvčím a kameny (těžší zmapované části jsou snad jen vrcholové partie nad Harrachovem), detaily v zarostlých bažinách, neustálé poskakování a zvedání nohou a po většinu času prakticky absence možnosti jít nějaké pravidelné tempo.
Úvodním závodem jest long na 10km. Postavit v tomto extrémním terénu na poměrně malé mapě klasiku není jednoduché, zde se to velmi dobře podařilo. Typ lesa se hodně střídal a s ním i typy postupů. Dlouhý postup na K5 byla zásadní, bylo možné jít dolů a nahoru přes stadion (kolem startu i cíle) anebo po lesních cestičkách zleva, což Hubánek vymyslel jako velmi dobrou variantu. Moje prostřední varianta, zvolená v alibistické snaze ušetřit si vrstevnice, se vůbec nevyplatila, protože i jen 300 metrů přímého postupu přes těžký les znamenalo citelnou ztrátu.
 |
| Zdání klame - i když K14-K17 vypadají jako jednoduché kontroly, v této části lesa šlo o neskutečně těžkou podložku, navíc K17 byla zašitá uprostřed borůvčí jak pro milovníky kešek |
Z pohledu nedělního middle byla long ale jen taková trochu delší a opatrná ochutnávka rozličných laskominek z rotujícího čínského stolu, zatímco middle byl hlavní chod. O middle bych bez diskuse prohlásil, že šlo o jednoznačně nejzajímavější a nejvíc extrémní terén, který jsem po dlouhou dobu v Čechách zažil. Velmi často extrémně těžká podložka s borůvčím a kameny (těžší zmapované části jsou snad jen vrcholové partie nad Harrachovem), detaily v zarostlých bažinách, neustálé poskakování a zvedání nohou a po většinu času prakticky absence možnosti jít nějaké pravidelné tempo.
 |
| I zkušení závodníci dokázali dlouze točit volantem - zde Bášova mapa a chyba na 3 minuty na K18 |
Navigačně bylo vše zvládnutelné, bylo ale absolutně nutné držet směr a číst na postupu všechny záchytné tvary. A hlavní bylo i jít směrově dobře do dohledávky. Hodně lidí neuvěřitelně chybovalo (viz Sosák: "v oblasti 15-19 jsem nějak ztratil kontrolu nad svým orienťákem a jen sem tam nějak plácal") a tak jsem měl unikátní příležitost přiblížit se hvězdám jako je Mrazák a Sosák; něco mi k tomu ale chybělo. Zejména mne mrzí pytlíček, který jsem omylem zahájil v opačném pořadí (1:30 min ztráta).
Celkově si píšu 32. ze 103 v H21L; spokojený jsem nejen s tímto výsledkem, ale i z toho, že vlastně nejlepší mezičasy jsem měl právě na těch nejhustších a nejméně přehledných postupech.