Video z Velké Kunratické

Kamča se mihla pár vteřin na startu, reportáž na ČT4 se věnuje spíš zasloužilým veteránům a hobíkům

Foto z Velké Kunratické

Teď už vím, proč Robert Štefko říká Kamče buldok

Tichá Šárka

Rodina je pryč a volný čas je třeba kromě počítače narvat i do běhu v Šárce, tentokrát směrem k vilám na Krutci a po cestičkách, které vidím v životě poprvé.

I když po čvrt hoďce to už byla jen kochačka

Jako správný veterán mám největší tepy prvních 10 minut. Po týdnu inverze pěkné počasí a celkově dobrý pocit rozkřehlého těla.

Tak jde čas

Podíval jsem se do historických poznámek a našel Aliččiny výroky z dubna 2010, když byla ve věku, ve kterém je teď Mareček. Tři smrtelně vážně míněné výroky 2,5letého cvrčka stojí za zmínku:

• při zvonění telefonu: "Martine, máš telefon."
• při rajské omáčce: "Tati, vem si bryndák."
• při oblékání: "Tati, ty máš hezkou košili."

Velká Kunratická

Na svém druhém startu na Velké Kunratické se sice Kamča zhoršila z 2. a 1. místa na dvakrát 3. místo, ale tím se alespoň nominovala na numerologický počin roku. Přitom pochopila, jak úžasné je být ženou: na rozdíl od mužů se vyhlašují v jednotlivé kategorii, v absolutním pořadí a pak ještě v kategorii Ženy-Hrádek. 

Celá naše rodina závodí za Stavebniny Libice (foto: Čenda)

A jak zhodnotit letošní VK? Za prvé, na startu byl pěkný mráz i pěkný Mráz. Frmol obrovský, fronta na cukrovou vatu zdarma snesitelná, lidé spokojení a byznys kvete. My orienťáci se jen divíme, že za kapku poběhání po lese a pár slevových kupónků dají lidé 200 Kč, ale za trochu exotiky lidé jdou na světa kraj.

I Mareček se dostal do médií (foto: Martin Symon)

Premiéra na Hulku

Přišlo po uzávěrce: Na K15 se nechalo vyžlutit hned pět týmů, včetně prvního úseku Přátel Jiřího Jansy. Tím se naše oficiální pořadí vyvíjelo 18.-15.-17. místo z celkově čtyřiceti týmů, které dokončily bez ztráty květinky.

Zřejmě historicky první noční štafeta Cetebe je za námi a ostuda to zřejmě nebyla. Na prvním úseku Hulku 2011 rozbíhala Kamča, která trávila většinu času rovnáním čelovky na hlavě a doběhla pro 21. místo ze 48 štafet. Aleš přebíral a výborným výkonem nás posunul na 19. místo. Pak jsem se ujal taktovky já, doběhl Tvrdý jádro z konkurenční Chrasti a držel se na 18.-19. místě. Ale ouha, na K15 přichází osudová paralelní chyba, kdy se nechávám strhnout davem a jdu na jinou farstu. Objevuji jámu ve svahu, říkám si - aha, nevadí, od plošinky pod moji kontrolou je to už jen kousek. Ale kdepak. Páchám nemalou paralelní chybu (viz mapa dole) a srovnalo mne až to, že mi neseděl směr zdi. Tím jsem se propadl zpátky na 21. místo.

Část 3. úseku

Celkově to bylo ve Stromovce pro mne jako svátečního běžce téměř ideální: minimální kopce, maximální viditelnost, pomálu stromů, kvalitně svítící lampy, uhlazené cesty a dokonce jsem netrefil ani jedno psí hovínko. Mapa z pera nejlepšího parkového mapaře v této galaxii a jeho neoddělitelné pomocnice Elišky Tupé (viz mapa vlevo nahoře).

Památka na Hulk team jest zároveň vzpomínkou na Korunu československou

Kamčin profil na běhy.cz/běhej.com

Zkrátka do třetice všeho dobrého, viz zdroj

Buridanova oslice

Tak co si mám vybrat?

Ještě že mám po ruce (resp. na hlavě) konzultanta z McKinsey

A jde se na Hulk!

Na kultovním Hulku poprvé v historii startují i vitamíny Cetebe a to pod značkou VIP - Vysočina in Prague. Konkurují nám dva týmy z Vysočiny, Přátelé Jiřího Jansy a Tvrdý jádro. Náš pánský tým samozřejmě nemůže rozbíhat nikdo jiný než Kamča. Vivat Hulk!

Maskot týmu

Joseph Stiglitz v Praze

Několik poznámek ze Stiglitzovy veřejné přednášky v Praze:

1. Velice silný řečník, ale s problémem time-managementu. Na začátku čas, energie a rétorické figury, v jeho případě spíše rétorické zbraně hromadného ničení, plýtvány na základní shrnující věci.
2. Pěkný bod byl k hospodářské krizi, kdy zdůraznil šok v zemědělské výrobě, po kterém následovala mobilita do měst, ale nedostatečná, načež v zemědělství došlo také k útlumu poptávky, která se přenesla i do nezaměstnanosti ve městech.
3. Role decentralizace, kdy vlády jednotlivých států a municipalit jednají opačně než federální vláda. Což sloužilo jako jeden z příkladů klíčové role politických omezení pro hospodářskou politiku.
4. Heterogenita a s ní související nerovnost je klíčový faktor, který vstupuje skrze politické trhy a ovlivňuje nestabilitu. Pod to bych se podepsal. Samozřejmě lze heterogenitu získat i rozšířením reprezentativního agenta, ale lze ji zavést i jinými interakcemi, např. politickými. To je koneckonců krásně vidět v nové politické ekonomii, kde heterogenita pouze v nejjednodušších modelech slouží jako šum, který se ustálí kolem mediánu či průměru.
5. Některé body si zaslouží pořádnou diskusi – např. že nízké úroky pouze nutí firmy instalovat kapitálově náročné technologie a že nepomáhají obnovit zaměstnanost. Anebo že racionální očekávání mohou zvyšovat fiskální multiplikátor. Zkrátka občas se evokovala řada efektů z modelů s částečnou rovnováhou, které jakoby vedly k úvaze o efektech všeobecné rovnováhy, ale nebyly dotaženy.
6. Osobně se mi líbil „stress of life-cycle behavior“; pro mne velice relevantní jev, když vidím ekonomické i voličské chování penzistů.
7. Na závěr Stiglitz spustil politickou kanonádu, ale tu člověk musel hodně diskontovat. To napadání centrálních bank bych také nechal spíše v šuplíku. Celkově silné v prezentaci byly zejména věci vycházející z posledních strukturovaných textů (je na tom vidět moře práce lidí kolem něj), spíš než opakování klišé. Ale samozřejmě nejsem naivní, abych nepochopil, že první se občas bez druhého neprodá.
8. V místnosti bylo nedýchatelno už po půl hodině, protažení Q&A o ne úplně strukturované otázky v mrtvolném prostředí a pak ta propaganda mi pokazily celkově jinak poměrně příznivý dojem.

Zakončení sezóny II. aneb Kamča ještě nekončí

Moje drahá polovička samozřejmě pokračuje v krosovém běsnění v Praze a přilehlém okolí, přesně v duchu let 2009 a 2010:

• Podzimní kros Prokopským údolím: Letos 26:52, loni 26:20. Opravdu pěkná trať a kdyby se ubral asfalt, bylo by to úplně dokonalé.
• Běh o pohár rektora ČZU: Letos 12:33, loni 11:55. Kamčin oblíbený kros, kterým mám v oblibě i já, protože o děti se vždycky někdo postará a tak nemusím do Suchdola jezdit. :-)
  
• Malá Křivoklátská: Letos 24:38, loni 24:14, předloni 24:02. Pod Křivoklátem je pokaždé mlha a vlezlo, ale díky výbornému zázení a pěkné trati tam jezdíme už pravidelně. Druhou silnou motivací pro účast a kvalitní výkon je ekologický prací prášek pro vítězku.
• Sild kros: Letos 18:57, loni 17:54. Únava se trochu projevila a Kamču zdolala atletka Monika Preibischová. A komentář z trati: "Nechápu, že jsem to loni mohla zaběhnout o minutu lépe." Sildi dokonce vytvořili nový web částečně nahrazující zmizelou doménu sildteam.org, která důstojně oslavovala kult Sixtena Silda.
  

Alička si samozřejmě nemohla nechat ujít vyhlášení

Stavba tratí

Není člověk ten, který by se zavděčil lidem všem. A tak to dopadá u stavby tratí, zejména když není po ruce ideální terén. Letos jsem si vyzkoušel postavit jarní middle a byla to trošku kvadratura kruhu: Třetina původně uvažovaného prostoru nepovolená, původní mapa v detailech nevhodná, přemapované části jen v segmentech, nové komunikace zjištěné až ex post, skalky zakázané, k tomu velice málo použitelných koridorů. Něco z toho vzniklo, vyložená nespokojenost asi nebyla, i když občas se nějaký Bulhar nedovtípí, pod jakými omezeními to celé vzniká.

Co mne ale potěšilo, je fakt, že jsem se údajně nejlépe trefil do směrných časů ze všech stavitelů z celého roku na Lize Vysočiny. Samozřejmě to nic neznamená, spíš mne to jen evokuje délku tratí H21C, kde bych byl možná za nějaké mírné zkrácení klasiky. Když dvě třetiny lidí (nepočítaje ty, co nedokončili) jde nad 100, jako to bylo u jarního CHT-Luže, tak už je to podle mne o dlouhý fous přetažené.

Ale jinak klobouk dolů a díky všem stavitelům a i ostatním pořadatelům.

Zakončení sezóny

Letos byla moje celá lampionová sezóna ve znamení upachtěnosti. Prakticky všechny ty povinné klasiky na áčkách a béčkách (Hradec Králové, Nová Paka, Liberec) a i některé klasiky na Lize Vysočiny (např. jarní CHT, kde vítěz šel za 89') byly na mne jako na netrénovaného člověka o 200% nad mými možnostmi. I stavba a terén byla občas vrcholná pakárna, jako třeba dvojkombinace Jičín-Nová Paka (holt nomen-omen). V zásadě světlými momenty byla jen Česká Kanada, kde jsem se nějakým zázrakem zmohl k pár svižným akcím. A letos mi vysloveně zalahodila trojice závodů na malebné Vysočině: jarní SJI pod Špičákem, jarní ABM na Poldovce a podzimní OSN na Cikánce. Všechny tři ve skvostných lesích, kde je radost poběhat na prakticky jakékoli trati.

Není pak divu, že i konec sezóny byl návratem do šedivosti celého roku. Havlíčkův Brod připravil jako poslední závod Ligy letecký přelet na 11.3km, kdy šlo dokonce o zkrácení o 15 minut oproti původním plánům. Nějak jsem dokončil, ale zážitky bůhvínijaké. Naplno se projevilo, kdo má jednoplošník a kdo dvouplošník. Další den jsme na kultovní Dušičkáč raději nejeli, tříhodinová šichta by byla asi příliš pro rozklížené klouby a šlachy. Bylo to škoda, neb trať byla letos obzvláště vypečená, ale snad to vyjde příště.

Takže teď odpočívat a hurá do dalšího roku. Tentokrát už konečně tam, kam patřím, tj. do H35. Jinými slovy, vítej Martine mezi rakváči.