Massox

Na úvodním reprezentačním srazu na kouzelných Blatinách na Vysočině byl iniciačním rituálem noční s hromadným startem v okolí Malínské skály. Terén jak k pohledání a v noci o to zajímavější. Škoda jen, že se nepovedla stavba K4 a že stavba umožňovala defenzivní využití cest. I když vůbec o nic nešlo, Kamče se noční povedl.


Zajímavý na srazu byl důraz na silovou přípravu, kde se ukazovaly cviky jak vytržené z předporodní přípravy. Paradoxem je, že orienťák je silový sport a orienťáci sílu neumí; sám jsem toho odstrašujícím příkladem. Posun ve vnímání síly je v posledních letech výrazný; vzpomínám si na seminář na Seči před pár lety, kdy Kipli jako trenér Michala Horáčka říkal, že sílu nesleduje, protože předpokládá, že každý rozumný orienťák nějak posiluje. Letos naopak Radovan vyprávěl o své čerstvé zkušenosti s rehabilitační klinikou, kde jim doktorka ukázala, že vrcholoví orienťáci prakticky neumí udělat jeden jediný cvik správně. Více o srazu zde.

Další massox (či masox?) byl tento víkend: děti nastydly a Kamča se vydala na dva krosy. V sobotu zlepšila o tři a půl minuty traťový rekord Čertovské pětky v Unhošti (20:45, 5,7km, 3:38 na km), dnes na Běhu lyžařů v Senohrabech 14:57 (hodně kopcovité 3.7km, 4:02 na km), loni to běžela vítězka - trošku jinou verzi tratě a myslím v o dost horším počasí - za 19:06.

Ohlédnutí za odcházející sezónou

Loděnice-Malé Přílepy-Drahelčice

Rodina pryč a slaměný vdovec vyráží hurá vláčkem do Loděnice a odsud na téměř dvouhodinový výběh. Nejprve jdu na rozhlednu u Lhotky u Berouna (nyní zavřená), poté do malebným Malých Přílep, kolem koňských farem na svahy s krásnými výhledy do údolí, poté dolů do oblíbených Nenačovic a pak už se jen dobelhat údolí zpět. Zvolil jsem průzkumný doběh přes Drahelčice, poutní cesta byla pěkná, ale je delší než cesta klasická.

V cíli jsem byl rád, že můžu konečně sundat nové bezešvé, poprvé použité New Balance. V rámci testování krosových Adidasů a New Balance zatím Adidasy jednoznačně vedou. Přece jen platí slogan: Adi Dassler was a runner.

Běh 17. listopadu ve Hvězdě

Oboru Hvězda považuji za domácí zahrádečku, co nejednou cítila došlap našich maratónek, i když pravdou je, že v posledních dvou letech by mi k počítání běhání ve Hvězdě stačila jediná ruka. V sobotu se v ní konalo každoroční prestižní AM ČR v přespolním běhu, kde Kamča nastoupila do veřejného závodu žen. V něm bylo několik slibných soupeřek, mj. triatlonistka z Pekingu Vendula Frintová či kamarádky a soupeřky z orienťácké repre.

Start: vpravo si tretry kontroluje Vendula Frintová (foto: Martin Symon)

Průběh závodu jsem moc nesledoval, s Aličkou jsme raději lozili po zádech dřevěného hrocha. Překvapilo mne tudíž, když Kamča probíhala prvním kolem ve vedoucí skupině a to v hodně ostrém tempíčku. Ve druhém kole jí ale pozdější vítězka, Květa Pecková (ano, je to juniorka od Květy Peckové-Jeriové, známé moderátorky klasického lyžování a bývalé olympijské reprezentantky), nastoupila v kopci a Kamča už nezareagovala. Čas 15:17 na 4,4km v krosu je ale velice hezký (3:28 na km) a 2. místo je fantazie.

První dvě neustále spolu (foto: Martin Symon)

Na stránce pořadatele stále ještě nevisí oficiální výsledky, škoda jen, že Frintová vzdala závod po prvním kole poté, co vypadla z přední skupinky. Několik foteček pochází ze na serveru běhy.cz. Kamča se mihla i v BBV na ČT1 cca v 19:45, záznam bohužel ale není na webu.

Na závody v čvachtání mají velké nadání

Den zúčtování II

Rok se s rokem sešel, ghostbusters v kamizolkách vylézají z děr a po roce je tu Dušičkový závod. Tentokráte se pořádání ujal Schumpeterolog Jörgen Jansa a navzdory mému varování, že když to se stavbou přežene, nedostane ode mne žádnou zkoušku, se nijak nezalekl a připravil přeběh přes pět map na cca 26km. Tímto činem na pomezí hrdinství a šílenství se nesmazatelně a věčně zapsal do análů Dušičkového závodu.

Původně jsem se hlásil do únikové kategorie II, ale nakonec po Jörgenově urgenci jsem zariskoval kotníček i unylou kondičku a vyrazil v grupě s ostatními odvážlivci. Maštale na úvod byly mimořádně zajímavé, jelikož nás ale běželo cca 15 neustále pospolu, razit jedny kleštičky bylo stát frontu v samoobsluze jednou na citróny a podruhé na víčka na zavařování. Až na delším postupu na K11 na první mapě se oddělilo pět zrn (včetně Kamči) od nás ostatních plev.

Na další rozdělení bylo opět potřeba počkat na K11, tentokrát na druhé mapě. David zvolil chytrou obíhačku zprava (a získal náskok, který úžasně uhájil až do cíle); také se mi líbila, ale já balík jsem raději šel s balíkem. Pak následoval nekonečný přeběh po turistické mapě, kde se vršila jedna chyba za druhou. Následoval Košumberk, který ale - ouha - nemůžu najít mezi ostatními mapami. A tak spořádaně sleduji ostatní a nejapně se ptám, kdy tahle mapa už konečně skončí. Až v cíli zjišťuji, že byla složená celou dobu těsně pod jinou mapou.

Neznalost mi krásně zabránilo chmurám, protože jsem optimisticky čekal přechod na další mapu za každým rohem, přitom přeběh přes Košumberk byl závodem sám o sobě. Po dvou a půl hodinách celkově jsme se nakonec objevili na druhé občerstvovačce, dost rozlámaní a v triu s Tomíkem a Hubánkem. Na poslední mapě šlo už jen o to dokončit, Hubánka to už moc nebavilo a do cíle jsme s Tomíkem závodili, kdo si udělá či neudělá křeč. Celkově 7. místo v čase 3:12 je vzhledem k dlouhodobé rovnováže obsahující nicnedělání fajn, potěšilo i to, že po závodě nic moc nebolelo, přece jen přeběh byl po měkkoučkém, žádný tupý silniční maratón.

A co Kamča? Běžela na čele a v poklidu v čase 2:51 dokončila na celkově 3. místě. V cíli mi říkala něco o tom, že jí přišlo trapné závodit s famózním Koprdou o stříbro, příště že ale ztratí zbytečný respekt a půjde do toho. Takže pánové, pozor.

A na závěr Alešův přehled reálných vzdáleností a časů měřených GPS přes pět map:

• 1. mapa 4.9 km, 37:42, 7:42 min/km
• 2. mapa 4.2 km, 40:27, 9:39 min/km
• 3. mapa 7.7 km, 52:04, 6:46 min/km
• 4. mapa 7.0 km, 65:48, 9:26 min/km
• 5. mapa 3.1 km, 24:31, 7:57 min/km
• celkem 26.8 km, 220:34, 8:13 min/km

Krosová sezóna

Dalších 5 perliček na Kamčině říjnovém (a listopadovém) krosovém náhrdelníku:

1. Běh chemiků: Časově krize, kvůli předání dětí rozcvička jen asi 200m, poté 2.8km v kopcích za 10:25 (3:43 na km). Pěkný pěšinkový okruh ve Hvězdě. Erste Platz.
2. Velká Pardubická cross country: Časově krize ve zcela obráceném gardu. Na místě jsme museli být v 10hod kvůli prezentaci. Závod byl ve 12, na vyhlášení jsem čekali do tří. Nevyhlásili ani separé kategorii 19-34, jen ženy celkem a pak až veteránky. Počasí vlezlé, část dne tak člověk strávil v autě. Na úrovni závodu byla hodně vidět krize. Okruh je ale krásný a v tom hodně těžkém terénu zajímavý. 5,7km za 22:28 (3:56 na km). Vierte Platz, ve své kategorii Zweite Platz.
   
3. Běh Hostivaří: Plus v podobě dětského hřiště. 6km vyhrál Sosák za 18:17. 3km za 10:01 (3:20 na km). Pěkný hrubozrný asfalt. Erste Platz.
   
4. Malá křivoklátská: 6km za 24:02 (4:00 na km), s kopečkem k hradu Křivoklát. S Aličkou jsme pomalovali kamínky, takže pěkný závod. Aby byla představa o čase, František Zouhar (ano, to je ten Čech co běhá s černoušky na Odložilově memoriálu) dal Kamče jen 2 min. Erste Platz o parník (až tak, že Kamču nejprve vůbec nevyhlásili, nikdo totiž v tyhle časy ženy ve výsledcích nehledal). Závod doporučuji, podhradí Křivoklátu je divácky atraktivní.
   
5. Běh v Suchdole: Prší, sousedky si ťukají na čelo. Hlídání naslepo nakonec vyšlo, rozklus samozřejmě s 30kg-dvojkočárkem. 3,54km za 12:20 (3:29 na km). Bahýnko, lesíček. Erste Platz.
   

V neděli jsme měli zabaleno i na Sildkros, děti naložené v autě, ale nakonec jsme nenastartovali auto. Čtvero vítězství v Poháru o nejlepšího akademického běžce v přespolním běhu, Memoriálu PaedDr. Z. Malého Kamče přineslo celkové vítězství už třetí závod před koncem seriálu. Ještě že ty krosy jsou, vybavuje nám to koupelnu (ručník, shower gel), pračku (prášek), ledničku (dobrotky), komoru (trička XL vhodné na mytí podlahy), knihovničku (cestopis), nemluvě o zaplnění volného času (předplatné časopisu RUN).