Jardův kopec

Úterý je pro Kamču pevným bodem v jinak chaotickém týdenním programu: v 18 hodin začíná tvrdá práce v  Tiché Šárce s Honzou Kopáčkem, zejména výběh z údolí "po modré" směrem k Lysolajům. Jedny z nejromantičtějších míst Tiché Šárky tak máme neodmyslitelně spjaté s tepy 180+ a pocity na hranici kolapsu. 

Minulý týden byl výjimkou/nevýjimkou, když se ve čtvrtek na "modré" konal krátký závod do vrchu Jardův běh. Je symbolické, že na domáci trati Kamča vyhrála dámskou kategorii (9:02), zatímco Honza vyhrál pánskou kategorii (8:26). Na 2,2 km dlouhou trať se 120 metrovým převýšením opravdu slušné časy, i když fenomenální traťový rekord Ivy Milesové (8:47) zůstává stále nepřekonán.

O závodě a následném opékání buřtů píše bezvaběh.cz.

Oxfordské momentky

Merton College, klasický pohled během pozdního odpoledne

Christ Church College má svoji vlastní katedrálu

Brasenose, jen pár metrů od Hertford College, kde probíhá náš workshop

All Souls College

Trinity College: jedna z menších budov jinak nejbohatší oxfordské koleje, odkud se rekrutovalo zatím nejvíc britským premiérů

I toto je Oxford

Aliččino mistrovství

Vrcholem sobotního mistrovství Vysočiny na krátké trati a sprintu byly výkony Aličky v kategorii kategorie HDR = (pra)rodiče s dětmi. Alička šikovně utíkala s babičkou přes kouzelný les na Hradišti i s maminkou po třeboňském zámeckém parku. A tak si z víkendu přivezla placku - a ne jednu, hned dvě.

Co je lepší odměna - medaile nebo lízátko?

Jindřichův Hradec, ví, jak se zhostit pořádání na jedničku. Sobotě přálo sluníčko a s takovými závody se většinou pojí jen pozitiva. Dopolední middle nabízelo technickou lahůdku - pěkně postavenou trať, která využila všechny nejtěžší místa v prostoru, pro fajnovky trošku nepřátelský a o to technicky zajímavý les. Na úvod sezóny pro mnohé výzva. Pro mne zajímavá i proto, že jakkoli je prostor kousek od babičky, od oficiálních závodů jsem zde neběžel. Proto jsem mimořádně spokojený - 8. místo pro stárnoucího veterána je výsledek z fantasy románu. Kamča výrazně vyhrála, nebyla ale technicky úplně spokojená. Alička byla druhá.

Odpolední sprint se Alička rozeběhla jak střela a dokonce HDR vyhrála. Kamča rovněž tvrdila muziku, i když se objevily mladé jindřichohradecké naděje, které zvedly úroveň na dalších místech. A jelikož víkendové závody byly pro hlavní kategorie zároveň mistrovstvími oblasti, znamenalo to, že naše dvě rakety nám za den domů přivezly hned půltucet medailí.

Akademická amnestie

Na webu 2. LF UK se hned zkraje dubna objevila následující zpráva:

Dne 1. 4. 2013 vyhlašuje děkan fakulty amnestii pro následující případy: studenti, kteří neprospěli u zkoušky, mohou podat žádost a zkouška jim bude uznána jako splněná. Studenti, kteří studují déle než 8 let a dále ti, jimž bylo studium ukončeno pro neprospěch, získávají automaticky titul „MUDr“, případně „Mgr“ nebo „Bc“ podle programu, v němž do té doby studovali. Doktorandi mohou v rámci amnestie dokládat svou vědeckou způsobilost publikacemi, které byly příslušným časopisem odmítnuty. Všechny žádosti musí být podány přes Studijní oddělení a musí být potvrzeny děkanem a kancléřem fakulty.

Zajímavá je i výzva děkanům jiných fakult:

Děkan doc. MUDr. Ondřej Hrušák, Ph.D., vyzývá děkany ostatních fakult, aby mu dali nějakou medaili. Zvlášť ceněné budou medaile zahraničních fakult. Jako výraz vzájemné úcty nabízí děkan medaili 2. LF UK. Zájemci mohou kontaktovat asistentku děkana Helenu Ulovcovou.

Kde domov můj

Po krátké návštěvě nablyštěného Švýcarska si člověk hned kousek za letištěm vzpomněl na osmou sloku písničky Poslyšte, co se mi stalo od Jiřího Dědečka.

Plivnul jsem mu do zrcátka: jdi domů a to si pamatuj,
vypadá to jako skládka, ale jsou to Čechy, domov můj,
vypadá to jako skládka, vypadá to jako skládka,
vypadá to jako skládka, ale jsou to Čechy, domov můj.

Děvín

V logické souslednosti jsme po náštěvě Divoké Šárky museli následující den pokořit i sídlo Šárčiny družiny, vrch Děvín. Apríl jak vyšitý, slunce střídaly sněhové vánice, z větví stromů jsme dokonce oloupávali rampouchy. Den se vyvedl; zvládl jsem i trať HULKu 2007, která ve dne umožnila kochat se pohledy na stepní svahy Prokopského údolí.

Jak by se protagonistkám dívčí války líbilo, kdyby je jinoši proháněli s pomlázkami?

Vrchol dobyt, vrcholové družstvo dobito

Hned naproti Kavčí hory, místo, které je pro děti posvátné - právě odsud se vysílá Kouzelná školka

Divoká Šárka

Bakterie nás odsoudily do role nezúčastněných pozorovatelů klání ve Střelských Hošticích, čímž jsme si mohli užít půvabů předjaří v Divoké Šárce.

Šárka vítězí nejen v podání Ringo Čecha

Máro, na tvůj styl lezení se nedá dívat!

Konečně pořádnej klacek...

Zbytky ledů na severní straně skal

Racek

V divadle je to jako v orienťáku. Někdo má rád "nové formy" (jak by řekl v Rackovi Treplev), někdo dá na klasiku. Echt klasikou je Čechovova Ча́йка, které se zhostilo Dejvické divadlo. Nějakou shodou náhod se Kamče podařilo vlomit v tu pravou vteřinu do online přihlašovacího systému a získala lístky hned na 2. premiéru. Vydali jsme se vstříc klasice a stejně jako v orienťáku byla klasická forma zážitek dlouhý a silný a nikterak nudný.

Na rozdíl od Černé díry tu není pípa, jsme přece v matičce Rusku

Nechme o Rackovi mluvit povolané:

• Když už se mluví, je to skoro nadbytečné, protože skvěle sehraní herci uhrají pohledem a pohybem všechno, co vyžaduje zvolené téma. (Michal Zahálka, ihned) 
• Nápad hrát Racka nikoli na břehu jezera a v zatuchlých venkovských salonech, nýbrž v obrazárně se dvěma dveřními vstupy, za nimiž je vidět další panelové uspořádaní výtvarných artefaktů, které postavy hry při návštěvách postupně uboze rozkrádají, považuji za geniální - a slovansky aktuální. (Jiří P. Kříž, Právo)
• Celé té směšné citové mizérii se vlastně vymkne jen jedna postava a jeden úplně nepravděpodobný láskyplný vztah: zestárlý životní ztroskotanec Sorin se v přítomnosti Niny doslova rozzáří a začne se chovat jako neohrabaný svůdník... právě Miroslav Krobot je jako Sorin hlavní (a nečekanou) hvězdou večera. (Vladimír Mikulka, Lidové noviny)

Shodou okolností tentýž večer o inscenaci referovala ČT v Událostech. Vynikající je stránka i-divadlo, dává odkazy na další hodnocení a recenze, například od Švejdy, Varyše a Škorpila.

Ledopády pod Sokolohrady

Konec března a na Vysočině stále vládne Mrazík

Z Kosti na Kost

Po půlroce od veleúspěšného mistrovství na Kosti jsme opět na Kosti. Půlrok mapového půstu a přesto Kamča vítězí. A tak se ptám: Mamko, kde je Tvoje mapové manko? 

Jarní skály jsou evergreenem našeho kalendáře, kam jsme zavítali myslím už popáté. Letošní návrat Mrazíka sliboval nejprve pokračování Pražské zimní ligy, nakonec ale kromě občas zledovatělých severních svahů bylo, ostatně jako vždycky, až nebesky nádherně. Sympatická stavba tratí využila předností generalizace na 1:15 000 - s převýšením se šetřilo, nabízely se volby a kontroly byly spíše klasikové, proložené občasným zpestření do middlu. A když si představíte, že bylo nádherné sluníčko, borovice začínaly vonět a klacky a zbytky sněhu křupaly pod nohama, nemělo to zkrátka chybu. 

Až na pokleslou fyzičku. To ale není případ Kamči, které se běželo výborně. O to lepší pocit měla, protože od návratu ze Šumavy zápasí s bacily, jarní únavou a rostoucí emancipací Magdalenky, která se překvapivě stává neúnavným členem rowdies. Kamčino letošní vítězství má ve srovnání s loňským vítězstvím punc nejvyšší kvality i z toho důvodu, že letos za ní skončilo trio z české repre a Kamča na trati vyhrála 12 z 19 mezičasů.