Racek

V divadle je to jako v orienťáku. Někdo má rád "nové formy" (jak by řekl v Rackovi Treplev), někdo dá na klasiku. Echt klasikou je Čechovova Ча́йка, které se zhostilo Dejvické divadlo. Nějakou shodou náhod se Kamče podařilo vlomit v tu pravou vteřinu do online přihlašovacího systému a získala lístky hned na 2. premiéru. Vydali jsme se vstříc klasice a stejně jako v orienťáku byla klasická forma zážitek dlouhý a silný a nikterak nudný.

Na rozdíl od Černé díry tu není pípa, jsme přece v matičce Rusku

Nechme o Rackovi mluvit povolané:

• Když už se mluví, je to skoro nadbytečné, protože skvěle sehraní herci uhrají pohledem a pohybem všechno, co vyžaduje zvolené téma. (Michal Zahálka, ihned) 
• Nápad hrát Racka nikoli na břehu jezera a v zatuchlých venkovských salonech, nýbrž v obrazárně se dvěma dveřními vstupy, za nimiž je vidět další panelové uspořádaní výtvarných artefaktů, které postavy hry při návštěvách postupně uboze rozkrádají, považuji za geniální - a slovansky aktuální. (Jiří P. Kříž, Právo)
• Celé té směšné citové mizérii se vlastně vymkne jen jedna postava a jeden úplně nepravděpodobný láskyplný vztah: zestárlý životní ztroskotanec Sorin se v přítomnosti Niny doslova rozzáří a začne se chovat jako neohrabaný svůdník... právě Miroslav Krobot je jako Sorin hlavní (a nečekanou) hvězdou večera. (Vladimír Mikulka, Lidové noviny)

Shodou okolností tentýž večer o inscenaci referovala ČT v Událostech. Vynikající je stránka i-divadlo, dává odkazy na další hodnocení a recenze, například od Švejdy, Varyše a Škorpila.