Vzkříšení jako déja vu

Na jaře jsme pár dní před zavřením divadel těsně stihli Interview v Dejvickém divadle. Když jsme si před pár týdny zařídili návštěvu odloženého představení Vzkříšení, netušili jsme, že o půl rok později zažijeme prakticky totéž.

I když se opět jednalo o představení zobrazující věčné téma napětí mezi mužem a ženou, tentokrát bylo obsazení širší a naladění inscenace mnohem lehčí a přístupnější. Za vděčnými variacemi na témata neopětované lásky a bezmezné lásky byla spousta vtipných a neprvoplánových zvratů, ironie a absurdity. Vskutku ideální rozptýlení do téhle nevlídné doby.

V této - slovy kritiků - "jímavé frašce o hledání lásky" potěšilo vidět klasické a perfektně sehrané herce Dejvického divala - Ivana Trojana, Václava Neužila, Marthu Issovou, Zdeňku Žádníkovou, Pavla Šimčíka, Hynka Čermáka a Janu Holcovou - a vedle nich Matěje Hádka, který skvěle zahrál zneuznaného a životem potrefeného spisovatele-alkoholika.

Do písmene bych podepsal následující recenzi Vladíra Mikulky: "Vzkříšení sice nenabídlo nic extra převratného, ale je to špičková inscenace; nejlepší, s jakou Dejvičtí přišli od (rovněž Vajdičkova) Racka. Virtuózně napsaná hra s paradoxy, ve které se vše a všechno několikrát převrátí ve svůj opak, okázale bizarní zápletky, nenápadně přesná režie, virtuózní herectví. Mimořádně zábavné rozdávání karet v první polovině, nenásilné naťukávání vážnějších témat po přestávce."

Atletická sezóna

Nejlepší způsob, jak nepropadnout v nouzovém stavu trudnomyslnosti, je vzpomenout si na pěkné momenty posledních pár týdnů. Třeba na momenty z Aliččiny atletické sezóny.

Alička mne nedávno upozornila, že na bločku neaktualizuji její postupná zlepšení na trati 800m. Říkám jí sice, že u Sergeji Bubky si také nikdo nepamatuje každý jeho světový rekord, ale budiž, má to mít. 

V září se podívala do Edenu, kde probíhalo Finále A přeboru Prahy družstev mladších žáků a mladších žákyň. Díky 5. místu si zaběhla cenný osobáček 2:34.84.

O dva týdny později vyrazila do Hostivaře na Přebor Prahy mladšího žactva. I když měla v úterý za sebou dlouhé víkendové orienťácké soustředění, zaběhla si čas 2:35.44.

Kromě toho se o pár dní později na Oddílových závodech a pětiboji na Dukle zlepšila 60m na 9.2, i když její oblíbenější disciplína je 60m překážek (12.25). Teď jen doufáme, že koncem října a v listopadu bude mít možnost zaběhat si krosy, které sice bolí, ale jinak je má Alička docela v krvi.

Elegance Dejvického divadla

Náhoda přeje připraveným. Když jsem náhodně pročítal občasník Nadace Neuron, všiml jsem si mimoděk, že součásti předání Cen Neuronu bylo i divadelní představení. Představení o proslulém českém chemikovi Antonínovi Holém. Představení Dejvického divadla. Elegance molekuly.

 

I když divadlo naživo a divadlo přes bity a bajty jsou dvě odlišné disciplíny, byli jsme nadšeni. Protože shlédnout po koronapauze (a před další očekávanou koronapauzou) Dejvické divadlo a navíc na jevišti Státní opery, se počítá - a ani nevadilo, že pouze ve 2D.

Petr Zelenka se tímto představením vrátil do Dejvického divadla a návrat to byl v mých očích mimořádně povedený. Scénář kreslí příběh chemiků a léků jako cestu od zcela fundamentálního výzkumu až po řešení "problémů na tepu doby", včetně AIDS a epidemií 21. století; příběh je navzdory složitosti samotného výzkumu dynamický a skutečnost, kterou poměrně věrně postihuje, až neuvěřitelná.

Na představení byla zajímavá i přestávka, kde se potkali v diskusi Petr Zelenka, Martin Myšička a biochemik Jan Konvalinka. I zde bylo vidět mistrovství Petra Zelenky. Samozřejmě výtečný byli i klasičtí herci Dejvického  - Ivan Trojan, Martin Myšička a Zdeňka Žádníková. Skvělí byli ale i "mladé pušky" Václav Jiráček jako Donald Rumsfeld a Vladimír Polívka jako Michael Riordan z Gilleadu.

Třešničkou na závěr bylo předání Ceny Neuron Tomáši Cihlářovi z Gileadu, který je aktuálně všeobecně známý mj. díky remdesiviru. Mimochodem Tomáš Cihlář má za sebou v 80. letech i pěknou orienťáckou kariéru.