Na jaře jsme pár dní před zavřením divadel těsně stihli Interview v Dejvickém divadle. Když jsme si před pár týdny zařídili návštěvu odloženého představení Vzkříšení, netušili jsme, že o půl rok později zažijeme prakticky totéž.
I když se opět jednalo o představení zobrazující věčné téma napětí mezi mužem a ženou, tentokrát bylo obsazení širší a naladění inscenace mnohem lehčí a přístupnější. Za vděčnými variacemi na témata neopětované lásky a bezmezné lásky byla spousta vtipných a neprvoplánových zvratů, ironie a absurdity. Vskutku ideální rozptýlení do téhle nevlídné doby.
V této - slovy kritiků - "jímavé frašce o hledání lásky" potěšilo vidět klasické a perfektně sehrané herce Dejvického divala - Ivana Trojana, Václava Neužila, Marthu Issovou, Zdeňku Žádníkovou, Pavla Šimčíka, Hynka Čermáka a Janu Holcovou - a vedle nich Matěje Hádka, který skvěle zahrál zneuznaného a životem potrefeného spisovatele-alkoholika.
Do písmene bych podepsal následující recenzi Vladíra Mikulky: "Vzkříšení sice nenabídlo nic extra převratného, ale je to špičková inscenace; nejlepší, s jakou Dejvičtí přišli od (rovněž Vajdičkova) Racka. Virtuózně napsaná hra s paradoxy, ve které se vše a všechno několikrát převrátí ve svůj opak, okázale bizarní zápletky, nenápadně přesná režie, virtuózní herectví. Mimořádně zábavné rozdávání karet v první polovině, nenásilné naťukávání vážnějších témat po přestávce."