Interview

V éře koronavirové se zdát být lehce odvážné vyrazit do divadla, zejména když jde o divadlo na Praze 6, kde se virus během týdne objevil hned dvakrát.

Navíc čistě náhodou jsou oba dosavadní případy z Prahy 6 nám docela blízké - první byly rodiče jednoho dítěte ze školy, kam chodí i náš Mareček; druhý případ dokonce Kamča zná osobně. Jak ale říkáme my orienťáci: kdo se bojí, nesmí do lesa, natož do Dejvického divadla.

Interview je na Dejvické divadlo poměrně netradiční komorní hra dvou herců, zde Jaroslava Plesla a Veroniky Khek Kubařové. Samotné téma rozhovoru novináře s herečkou zní dost banálně a úvod hry je opravdu trochu ve stylu komerčního divadla, postupně se ale hra rozjíždí a konverzační hra mezi novinářem a herečkou nabírá obrátky.

Tato herečka už není naivní jako Nina Zarečná v Rackovi, naopak

Na podobných hrách je vždycky ošidné naplánovat dějové zvraty tak, aby měly alespoň špetku logiky. Díky oběma zkušeným hercům se to daří, nicméně i oni mají občas trochu problém zahrát trochu vyumělkovaný důvod ke změně chování. Ale je fakt, že emoce mají velmi složitou logiku a emoce - to oba zvládají dokonale.

Před třemi lety byly recenze na hru spíše průměrné, kritizoval se koncept a i výkon Veroniky Khek Kubařové. Můj dojem ale je, že svoji roli zvládá bravurně a že ji Martin Myšička obsadil zcela právem, protože ten její všudypřítomný úsměv se dá skutečně vykládat na tisíc způsobů - a zahrát díky němu herečku tak pro ni zřejmě vůbec není složité.

Celkově jsme z divadla odcházeli spokojeni - samozřejmě nešlo o fenomenální hru jakým byly např. Teremin, Dealer's Choice, Racek nebo Ucpanej systém, ale oba herci jsou třída a ještě teď cítím to napětí, které měli v sobě - a i mezi sebou.