Dolce vita

Život je sladký.

Halové MČR v atletice

ČT sport nabízí půlhodinový záznam, kde šot z 3000m začíná v čase 1:28 a z 1500m v čase 24:45.

Kamča na chvostu vedoucí skupiny

Černá díra

Černá díra je klasika Dejvického divadla, která je sice dlouho v repertoáru, ale pokaždé je trošku jiná. V lavině absurdit je prostor pro spoustu improvizací, drobností a libůstek herců. Tuhle hru si na pódiu musejí hodně užívat.

Ve zkratce jde o šílenou komedii v časoprostorové smyčce, kdy se z děje od A do Z stane děj od A - B - B - A - B - A - C... do A a devadesát minut vystačí na jedno prokreslené přepadení benzínové pumpy. Komedii napsali sami jeji účastníci a na závěr si vyměňují role, čímž představení začíná zběsilostí improvizace připomínat nejlepší díly Partičky.

Ivan Trojan a Jaroslav Plesl jsou oba výrazní

Jak píše idnes: "V divokém finále si herci své role dokonce mění a občas je i zdvojují. Vzniká tak jakési bláznivé otevřené divadelní pábení, kubistický obraz bistra a jeho návštěvníků, jehož smyslem je divadelně se bavit a hrát si."

Měli jsme navíc echt štěstí, že namísto nemocného Davida Novotného nastoupil režisér Jiří Havelka, kterého si ostatní herci náramně vychutnávali, což dodalo představení extra šťávu.

9:55.33 (3000m), 4:45.84 (1500m)

První den halového MČR v atletice jsme s dětmi v rámci výletu do Stromovky drželi palce Kamče na trati 3000m. Po první kilometru ještě byla v kontaktu s vedoucí skupinou. Poté ale čelo zrychlilo a Kamče se vedoucí trio hodně vzdálilo. Třetí Petra Kuříková sice poté odpadala, ale navzdory soustředěnému Kamčinu dotahování se vzchopila do posledních metrů a pro Kamču to znamenalo 4. místo o půlvteřinu. Děti se pak všetečně ptaly - dostane mamka fakt medaili z brambory?

Takto na cílovce vypadá půlvteřina

Úspěchem je nejen zlepšení umístění z HMČR (v roce 2010 to bylo 6. místo, viz reportáž), ale hlavně zlepšení osobáku na 3km o 4 vteřiny. S dětmi jsme zvládli ještě shlédnout nemilosrdný souboj Kourek-Holuša, za nimiž doběhli ve výborných časech dvou orienťáci (Kodeda 8:34, Gazda 8:47).

Druhý den jsem si užíval komfortu online výsledků, včetně online záznamů jednotlivých pokusů v technických disciplínách a online cílových fotografií. Moc pěkné! Na start 1500m se Kamča postavila vedle gardy atletek o 10 a více let mladších. Na rozdíl od roku 2010 alespoň nebyla tou jedinou podivnou existencí, která na mistrovství republiky nemá ani tretry. Dostala slušnou lekci loktaření, ale tak i musí být s výsledným 5. místem a časem 4:45 maximálně spokojená.

PZL Roštěnka

Po dvou měsících od postapokalyptické PZL nás opět vítají říčanská humna. Opět je závodění jen na mně. Opět je sněhově a opět jdu trať B. Tentokrát ale pořádá Mrazák a na vypečeném webu je spousta lákavých informací, například loterie pro všechny závodníky (vyhrávám samozřejmě prd, resp. lísteček s nápisem PRD) a fotky z lesa. Další nevýznamný rozdíl je, že trať B má 13.5km a já jsem na absolutní běžecké nule.

Začíná se píchačem, tj. oražením deseti kontrol, kde se mi takticky docela daří. Před K1 mne dobíhá vláček, který v dohledávce takticky stopuje předběžce ve sněhu, protože trať A měla stejnou K1. Asi patnáct lidí se schází na ohybu melioračky na pasece; podle mapy to přesně sedí. Jsme ale o 25 let jinde a holt není paseka v roce 1988 jako paseka v roce 2013. Už to seběhnutí mi dle polohy přišlo podezřele brzké. Nakonce se pár lidí se vzchopí a začne hledat v hustníku, kam mi cit původně říkal, že by se mělo hledat a vida, fáborek s voskovkou se vyloupl.

To nejlepší nakonec

Schopnost aktivně se bít za svůj oddíl a svoji čest mi vydržela asi do třetiny závodu, kdy jsem zcela skapal. Zbytek byl zimní výklus v říčanském polesí kolem romantické koňské farmy, odměněný nakonec 4. místem. Mimořádně pěkná část lesa, kterou mapař před čtvrtstoletím označil za království podrostu, byla ve skutečnosti plná sympatické trávy a mechu. Tam jsem si lebedil a říkal si, že na jaře může mít místní les až skandinávské parametry.

Navzdory své antiformě jsem si opět povodil reprezentantku, i když jen díky tomu, že rezignovala na hledání první kontroly. Každá zařízlá reprezentantka se ale počítá, že Kamčo?

Ucpanej systém

S čištěním záchodových trubek mám jisté osobní zkušenosti, proto jsem s povděkem kvitoval, když se Kamče podařilo v prvních vteřinách po otevření online systému Dejvického divadlo zamluvit lístky na Ucpanej systém, alias „nejsprostší inscenaci v dějinách DD“.

Na hru lze najít skvělé recenze, které se shodují v tom, že ač autor Trainspottingu vyprodukoval smršť sprostých slov, nakonec se moc nevzdaluje slovníku každé třetí putyky na Žižkově nebo praktické každého ostravského pajzlu. Na úvod je staccato vulgarit poměrně vtipné, hlavně z úst Ivana Trojana, který byl za svoji roli nominovaný na Cenu Thálie. I zbytek ansámblu Dejvického divadla je výborný, včetně Hynka Čermáka, který hraje tak, že člověk čeká, že po představení si půjde ještě vrznout šichtu vyhazovače.

V téhle hře se čepuje, pije a dělá to dojem, že mok nějaký ten stupeň mít bude

První polovina buduje postavy a příběh plyne až seriálově lehce; diváci se baví historkami z života „antihrdinů“, není v nich ale zatím o mnoho více. Například souboj dvou filosofů na férovku o existenci Boha je jen vykradenou kopií „The Wrestling Epilogue“ z druhé série Monty Pythonů. Ivan Trojan je v pozadí, jen si čte Nietzcheho a přikládá s ním do kamen.

Miroslav Krobot má opět vynikající roli

Druhá polovina je ale o 100% lepší. Trojan v roli Pánaboha dostává prostor a má fantastické výstupy, kde připomíná svoje legendární výstupy z Jedné ruky netleská. Je to dané samozřejmě i jeho postavou, jak píše recenze „pokálený Bůh vypadá trochu jako oni - koneckonců je stvořil k obrazu svému“. V těchto místech je cítit, že přehrává ostatní.

Některé pointy přináší překvapivé efekty, třeba když Václav Neužil hodí svazek klíčů přes celou místnost, těsně mine Ivana Trojana, který se sehne, a svazek se zachytí na věšák na stěnu. Děj nebudu prozrazovat, v každém případě zaujal i biskupa Václava Malého, který se přišel podívat. Jediná chyba Dejvického je, že se malý prostor vydýchá a když se diváci snaží dostat ven k šatně, vznikne poněkud… ucpanej systém.

Masopust na Holém vrchu

Masopustní průvod ze Suchdola jsme objevili náhodou a nakonec to byl zážitek na více než tři hodiny, spjatý s koblížky, klobásou, svařáčkem, hlazením oslice Zuzky, výšlapem na Holý vrch a zábavnou muzikou.

Na úvod příběh o tom, jak statečné slepičky vysvobodily Suchdol ze spáru draků

I čuníkovi se příběh líbil

Po několikerém zastavení v Suchdole, kdy si starosta musel vysloužit klíč od města a místní hospoda pohostila průvod se vyrazilo směrem Trojanův mlýn a Holý vrch. Romantiku občas zpestřil nějaký ten Airbus klesající na hlavní přistávací dráhu na Ruzyni.

Průvod od Roztok

Na Holém vrchu se spojily masopustní průvody ze Suchdol, Roztok a Únětic. Když se za horizontem objevil ten roztocký, do šířky měl 100 metrů a vypadal jak nájezd krvežíznivých husitů.

Roztocké masky byly hrozivé

I tento klátící se smrťák přišel z Roztok

Následovalo zakončení průvodu, kdy se vyměňovaly prapory, soupeřili a poté bratřili medvědi a nakonec se dělila klisnička Cilka mezi všeliké činovníky Čech, středních Čech, Prahy a okolí. Koňskou hlavu dostal nový prezident a střeva magistrát hlavního města. Pak se tančilo v kolech, která měla odhadem 500 lidí. Nadšená Alička a Mareček pak zvládli dojít zpátky přes noční les cobydup, protože se přece muselo pospíchat, aby nás nelapili suchdolští vlci.

Dartmoor

Pražská zimní liga v podání Radka Mikuláše slibovala opět něco mimořádného. Před třemi lety měla jeho Cesta do nitra země ve skanzenu Mayrau vpravdě epesní parametry. A co nás letos čekalo? 

"Před několika lety jsem viděl daleko od nás na východ a na sever tundru obklopenou řídkou tajgou, ve které byly zajímavým způsobem rozmístěné bažiny a sušší místa. Usoudil jsem, že podobný terén pro orientační běh u nás nenajdu. Ale našel jsem ho. Je to vytěžené rašeliniště ve Vašírově u Lán."

Poměrně dramatická situace zde byla před dvěma týdny, kdy sníh roztál a bažina nabrala chutných parametrů.

Jarní stav před týdnem; docela nás zajímá. jak rašeliniště vypadá v létě

Několikadenní ochlazení, noční mráz a sněhová pokrývka udělala závod nakonec o dost méně vodnatý, než se zdálo z varovných hlášení. Průběh nejexponovanějšími místy nakonec vypadal následovně:

Nejen v alpském lyžování může být brzký startovní čas výhodou

Trať nás provedla různými zákoutími. Na nich zaujaly zejména pravěké vývraty. Jak píše autor: "Zajímavostí jsou pařezy 10 000 let starých stromů, které byly těžbou odkryty. Jsou to suverénně nejstarší vývraty zakreslené na (nejen českých) OB-mapách." Orientačně to díky dobré viditelnosti bylo nakonec snazší, než se zprvu zdálo a trať na 5km se dalo zvládnout za půlhodinku.

Zážitek z Fukušimy II rozhodně stál za to a kdo nebyl, prohloupil.

8K Apeldoorn

Přívažkem zimního maratonu v holandském Apeldoornu, kterého se úspěšně zúčastnila řada Čechů, byl závod na 8 kilometrů. Zatímco o maratonu česká média napsala mnohé, o závodě na 8K není mnoho zmínek, takže rád doplním. Nebyla to úplně komorní akce; Kamča se ale vydala vstříc 1763 soupeřkám (celkově startovalo přes 3700 běžců) a doběhla na krásném 5. místě. Před ní byla i jedna soupeřka z Keni.

Srdnatý boj o éčka

Čas 29:00 na 8K potvrzuje, že kapky ordinované Kerteamem dopadají na úrodnou půdu.