Po dvou měsících od postapokalyptické PZL nás opět vítají říčanská humna. Opět je závodění jen na mně. Opět je sněhově a opět jdu trať B. Tentokrát ale pořádá Mrazák a na vypečeném webu je spousta lákavých informací, například loterie pro všechny závodníky (vyhrávám samozřejmě prd, resp. lísteček s nápisem PRD) a fotky z lesa. Další nevýznamný rozdíl je, že trať B má 13.5km a já jsem na absolutní běžecké nule.
Začíná se píchačem, tj. oražením deseti kontrol, kde se mi takticky docela daří. Před K1 mne dobíhá vláček, který v dohledávce takticky stopuje předběžce ve sněhu, protože trať A měla stejnou K1. Asi patnáct lidí se schází na ohybu melioračky na pasece; podle mapy to přesně sedí. Jsme ale o 25 let jinde a holt není paseka v roce 1988 jako paseka v roce 2013. Už to seběhnutí mi dle polohy přišlo podezřele brzké. Nakonce se pár lidí se vzchopí a začne hledat v hustníku, kam mi cit původně říkal, že by se mělo hledat a vida, fáborek s voskovkou se vyloupl.
 |
| To nejlepší nakonec |
Schopnost aktivně se bít za svůj oddíl a svoji čest mi vydržela asi do třetiny závodu, kdy jsem zcela skapal. Zbytek byl zimní výklus v říčanském polesí kolem romantické koňské farmy, odměněný nakonec 4. místem. Mimořádně pěkná část lesa, kterou mapař před čtvrtstoletím označil za království podrostu, byla ve skutečnosti plná sympatické trávy a mechu. Tam jsem si lebedil a říkal si, že na jaře může mít místní les až skandinávské parametry.
Navzdory své antiformě jsem si opět povodil reprezentantku, i když jen díky tomu, že rezignovala na hledání první kontroly. Každá zařízlá reprezentantka se ale počítá, že Kamčo?