Pražská zimní liga v podání Radka Mikuláše slibovala opět něco mimořádného. Před třemi lety měla jeho Cesta do nitra země ve skanzenu Mayrau vpravdě epesní parametry. A co nás letos čekalo?
"Před několika lety jsem viděl daleko od nás
na východ a na sever tundru obklopenou řídkou tajgou, ve které
byly zajímavým způsobem rozmístěné bažiny a sušší místa. Usoudil jsem, že podobný terén pro orientační běh u nás nenajdu. Ale našel jsem ho. Je to vytěžené rašeliniště ve Vašírově u Lán."
Poměrně dramatická situace zde byla před dvěma týdny, kdy sníh roztál a bažina nabrala chutných parametrů.
 |
| Jarní stav před týdnem; docela nás zajímá. jak rašeliniště vypadá v létě |
Několikadenní ochlazení, noční mráz a sněhová pokrývka udělala závod nakonec o dost méně vodnatý, než se zdálo z varovných hlášení. Průběh nejexponovanějšími místy nakonec vypadal následovně:
 |
| Nejen v alpském lyžování může být brzký startovní čas výhodou |
Trať nás provedla různými zákoutími. Na nich zaujaly zejména pravěké vývraty. Jak píše autor: "Zajímavostí jsou pařezy 10 000 let starých
stromů, které byly těžbou odkryty. Jsou to suverénně nejstarší vývraty
zakreslené na (nejen českých) OB-mapách." Orientačně to díky dobré viditelnosti bylo nakonec snazší, než se zprvu zdálo a trať na 5km se dalo zvládnout za půlhodinku.
Zážitek z Fukušimy II rozhodně stál za to a kdo nebyl, prohloupil.