S čištěním záchodových trubek mám jisté osobní zkušenosti, proto jsem s povděkem kvitoval, když se Kamče podařilo v prvních vteřinách po otevření online systému Dejvického divadlo zamluvit lístky na Ucpanej systém, alias „nejsprostší inscenaci v dějinách DD“.
Na hru lze najít skvělé recenze, které se shodují v tom, že ač autor Trainspottingu vyprodukoval smršť sprostých slov, nakonec se moc nevzdaluje slovníku každé třetí putyky na Žižkově nebo praktické každého ostravského pajzlu. Na úvod je staccato vulgarit poměrně vtipné, hlavně z úst Ivana Trojana, který byl za svoji roli nominovaný na Cenu Thálie. I zbytek ansámblu Dejvického divadla je výborný, včetně Hynka Čermáka, který hraje tak, že člověk čeká, že po představení si půjde ještě vrznout šichtu vyhazovače.
 |
| V téhle hře se čepuje, pije a dělá to dojem, že mok nějaký ten stupeň mít bude |
První polovina buduje postavy a příběh plyne až seriálově lehce; diváci se baví historkami z života „antihrdinů“, není v nich ale zatím o mnoho více. Například souboj dvou filosofů na férovku o existenci Boha je jen vykradenou kopií „The Wrestling Epilogue“ z druhé série Monty Pythonů. Ivan Trojan je v pozadí, jen si čte Nietzcheho a přikládá s ním do kamen.
 |
| Miroslav Krobot má opět vynikající roli |
Druhá polovina je ale o 100% lepší. Trojan v roli Pánaboha dostává prostor a má fantastické výstupy, kde připomíná svoje legendární výstupy z Jedné ruky netleská. Je to dané samozřejmě i jeho postavou, jak píše recenze „pokálený Bůh vypadá trochu jako oni - koneckonců je stvořil k obrazu svému“. V těchto místech je cítit, že přehrává ostatní.
Některé pointy přináší překvapivé efekty, třeba když Václav Neužil hodí svazek klíčů přes celou místnost, těsně mine Ivana Trojana, který se sehne, a svazek se zachytí na věšák na stěnu. Děj nebudu prozrazovat, v každém případě zaujal i biskupa Václava Malého, který se přišel podívat. Jediná chyba Dejvického je, že se malý prostor vydýchá a když se diváci snaží dostat ven k šatně, vznikne poněkud… ucpanej systém.
