Česká společnost ekonomická uspořádala
výroční setkání s panelovou diskusí "Stav ekonomie aneb co chtít a co nechtít od ekonomie jako vědy" a pozvala reprezentativní debatéry. Auditorium bylo neustále provokováno k přemýšlení, když každý z panelistů prezentoval nějaký poměrně krajní názor.
Mojmír Hampl začal s kritikou scientismu a la Hayekova Counterrevolution of Science a zkrátil ji do postupky "modelování-scientismus-omezení svobodné vůle", jakkoli by určitě dotyčnou postupkou nenahradil ekvivalencí. Za příklad (ne vlastní) dal masu demonstrantů, která se chová jako dokonalá kapalina až v případě, kdy policisté demonstranty natolik zmáčknou, že z nich pouze teče krev.
Martin Macháček zase vyjmenoval snad kompletní škálu obecně známých kritiků modelování v ekonomii, od významných až po ty panoptikální. Mírně se odlišoval jen
prof. Mejstřík, který se zabýval praktickou zkušeností s dogmaty poradců Světové banky. I tím ale provokoval, minimálně k opatrnosti.
Originální a jako vždy velmi dobře připravený a optimistický byl
Štěpán Jurajda. (Jeho vystoupení je dostupné
ke stažení.) Cílem bylo ukázat na drtivý nástup empirie a dále (field a lab) experimentů. O tom opravdu není diskuse. Zaujal mne ale hned zkraje poznámka o "randomistas" jako sílící skupině, pro něž - když to přeženu - je teorie pomocnou vědou pro kontrolovaný experiment. Připomnělo mi jednoho historika, který kdysi označoval sociální vědy za "pomocné vědy historické". Neumím si představit "vědu", která ateoreticky testuje mít nějakou obecnou hypotézu, vůbec která bude vědět, co má měřit a v datech odhadovat. Škoda, že o tom nepadlo více, bylo by dobré vědět, zda někdo z posluchačů by se za randomistas postavil.
Druhá věc byla konkrétnější: na základě prohlédnutí posledních čísel AER, QJE, JPE a EMT Štěpán řekl, že soudobá ekonomie je 80% applied micro a tvoří tak budoucnost oboru (v textu je 60%, asi jsem se přeslechl). Tady to stojí za mírnou diskusi.
- Výběr časopisů samozřejmě reflektuje starý známý problém, co je ještě ekonomie a co už ne. QJE i JPE jsou známy jako poměrně dost biased ve smyslu orientace na konkrétní departmenty (což neznamená nekvalitní), AER je mnohdy drbárna s pro mne nepochopitelnými standardy zařazení článků (moje poslední zkušenost z public economics papery). Díval jsem se do Article Influence 2008 a např. před AER je JEG, JF či RES. Samozřejmě když se vyloučí čistě teoretické žurnály a top field žurnály, pak vznike dost omezený pohled. Také když jsem se z ryze evropského pohledu podíval např. do JEEA, můj dojem z distribuce témat a metod je trošku jiný.
- Co když jde jen o efekt dělby práce? Pro průlomový výzkum je třeba aglomerační efekt a velké fixní náklady; neuroekonomii nemůže dělat Uni of Horní Dolní. Podle mne to není úplně tak, že by jedni dělali na frontier a ostatní byli tragicky zaspalí; spíše jedni mají prostředky na velkou investici do věcí, které jsou drahé na provozování. Jen opravdu velcí a bohatí si mohou dovolit financovat něco, z čeho je čas od času kolosální černá díra.
- Zásadní věcí je, že policy-relevantní ekonomii dělají více OECD či centrální banky a je otázka, zda tyto hráče zcela vyřadit, když přitom dominují reálnému hospodářskou-politickému provozu. The Economist cituje dnes spíše papery Bank of England a Warwick International Finance Group než papery o tom, kolik procent volební účasti navíc přineslo zavedení druhého místního periodika v amerických státech kolem roku 1870. Jakkoli mám vested interest prosazovat zájmy akademie, neřekl bych, že aktuální ekonomii a její přínosy a hodnotu reprezentuje jen aktuální zájmy akademické ekonomie.
- Mikro (či labor) optikou je makro sešněrované zejména množstvím pozorování. A to platí zejména pro globální ekonomiku. Jak říká Štěpán a stejně demonstranti v Kodani, "there is no planet B". V tom ohledu by ale bylo logické, kdyby makro skončilo v historii, tj. v detailních case-studies. To se myslím neděje, tudíž sample size se nejeví jako klíčové omezení; anebo ano, makroekonomové?
Celkově myslím, že Štěpán správně popsal celkový trend, ale nepodepsal bych, že současný stav v onom 60% vzorku článků je reprezentativním obrázkem chvalitebného trendu k empirii. V onom vzorku, jak jej vidím já, mi kriticky chybí ekonomicky "dostředivá" témata a vazba na již naakumulované znalosti, což je dané primárním zájem o sběr dat a metody. Proto si nemyslím, že jde o segment, (i) jehož produkce je synonymem nejvyšší kvality či přínosu a (ii) že je nezbytné a dokonce strategicky správné jej bezvýhradně následovat, podobně jako když následovnící v
Life of Brian od Monty Python's Flying Circus volají "Cast off the shoe. Follow the gourd!" či "Yes! We're all individuals!". Je to trend, významný trend, trend zaplňující díru, ale není to vše.
Na Štěpána jsme si dali vrstevnicovku sice v notoricky známé oblasti, nicméně pro Kamču znamenalo "myslet hnědě" výzvu. Všem podobné hrátky vřele doporučuji. (Mapu s tratí v PDF pošlu na požádání, mám i čistou vrstevnicovku pro případné dokreslení fixem).
