Oddíl, kde chlapci a chlapi z H21 tvoří skoro většinu, zkrátka musí postavit čtyřčlennou mužskou štafetu. A když jde o Jarní pohár, tak to je hned jiná písnička než kdyby se mělo jet na Mistrovství Moravy do Šumperka. Podstatný jsou přece body a jedno jak. Navíc byla šance servírovat lahodnou višničku v martini v podobě sraženého hřebínku SK Chrast. (Historie by se neptala na to, že Chrast měla po maturitním plese a její hlavní eliťák Jiří Jansa se přes zimu orienťákem plně vyčerpal.)
Oba cíle jsme nesplnili, ale i tak to bylo fajn, až na tu zimu, která nás zahnala do – ano, přiznáváme – stanu SK Chrast.
Za 3. úsek musím říct, že těch 9 km bylo na mně už moc, po půlce jsem zvadl, ještě když si člověk rubal dřevo sám. K tomu dvojka chyb z vypnutí, tradiční problém, když je to příliš kolébavé jako pohádka před spaním (jednou jsem se zastavil na hřebeni o paseku dřív, podruhé jsem šel v pytlíku obráceně a jen na něm nechal 2 min). Tomík mi dal 2 min, poté ještě Hubánek stáhl na Krejziče 5 minut, ale lepší než 32. místo to nebylo. Na bodovanou dvacítku bychom měli jen v hodně optimistickém scénáři a na něj nedošlo. Ani to martini s višničkou se neservírovalo, snad příště. My ty skluzy ještě vypilujeme.