Houmlesák

Alice právě sděluje světu představu o svém budoucím uplatnění

Den zúčtování

Zatlačte slzu, další sezóna je za námi. Zakončení v podobě kultovního Dušičkového závodu se letos přesunulo ze Skály (či Horky) do Podlažic. Ano, do oněch Podlažic, kde vznikla fantastická Ďáblova bible (Codex Gigas), odvezená za třicetileté války do Švédska.

Pověsti závodu bylo učiněno zadost. Opět šlo o nejošklivější den měsíce, opět souvisle pršelo a opět to bylo výživné. Opět vyhrál Koprda. A opět se odstartovalo masovým úprkem na dvacetikilometrovou trať. Díky tomu byla první půlhodina vyrovnaná, samozřejmě s vyjímkou Jörgena a Koprdy, kteří zkoušeli ta svoje gesta, na která my ostatní nemáme režii.

Úvodní a závěrečný kros kolem Podlažického kláštera, místa vzniku Kodexu Gigas (K26)

To nejdůležitější se stalo na dlouhém postupu na K14. Všichni vepředu zvolili obíhačku zleva, včetně Tomíka a Honzy Krejzy, já šel dolů po trati a pak prudce nahoru. Myslím, že rozdíl v postupu musel být kolem dvou minut, protože předtím jsme v čistém lese vůbec nebyli na dohled. Navíc když jsme se potkali na kontrole, oni byli utavení, zato moje čokoláda na vaření zajišťovala stabilní cukry a tak i stabilní tempíčko.

K14: zleva či po čáře po trati?

Honza odpadl, Tomík setrval a tak jsme šli spolu. Tvrdil jsem muziku, protože jsem měl obavu o to, co se bude dít za námi. Na K18, která chyběla, jsme se raději moc nezdržovali, shodli se na místě a šli dál.

Díky Tomíkově drobné indispozici jsem ale záhy v hustníku zjistil, že už za mnou není. I tak se mi ale po chvíli podařilo udělat výraznou chybu: nevěřil jsem mapě, kde hodně věcí bylo neaktualizovaných a vsadil si na to, že paseka, do které vbíhám, bude nová, ona ale nebyla.

S Tomíkem jsem se díky téhle minele dostal opět do kontaktu. Na poslední kontrole v lese jsem navíc v hustníku upadl, dostal křeč do nohy a válel se po zemi jak fotbalista na konci nastavení. Tomík měl ale smůlu, mírně zachyboval na dohledávce a pak už šlo jen o to, udržet třicetivteřinový náskok při 2km běžecké vložce.

Celkově to bylo to hodně atletické a proto, možná úplně poprvé, vítěz běžel kousek pod dvě hodiny. My šli 2:09, nakonec za námi byla deset minut mezera. Rychlost to byla asi jako při legendárním přeběhu Žumberk-Košumberk pod taktovkou Vény a Máry.

Už chápu, proč ekonomové mají s ostatními mluvit empaticky (tj. soucitně)

Liší se zájemci o PhD na amerických univerzitách dle oboru?

Diskuse u zdroje. Za odkaz díky Ondřejovi Schneiderovi.

Rozšíření názvu fakulty

Už více než rok se intenzivně diskutuje rozšíření názvu naší fakulty o úsloví "... a ekonomie". K tomu probíhají veřejné debaty, které dávajt každému šanci se vyjádřit. Lze k nim říci mnohé, omezím se ale jen na dvě věci.

Za prvé, nikdo z kritiků návrhu nám přesně, analyticky a s pomocí faktů nedefinoval rizika, náklady či ohrožení rozšíření názvu. Nejkonkrétnější argument, který jsem zaznamenal při včerejší debatě, bylo "... rodící se schizma ohrozí image fakulty a její vnitřní jednotu". Jestli někdo náhodou ví, co konkrétně by to mohlo znamenat a jak to vznikne díky pouhému rozšíření názvu, tak ať mi to prosím pošle emailem. Já to nevím. Autor výroku nebyl schopen (či ochoten?) to konkrétně popsat a mluvil jen vágně o "vysloveném či nevysloveném rozdělení fakulty". Pokud se toto myslí vážně, pak si myslím pravý opak: rozšíření názvu zavírá cestu k rozdělení, protože kdyby se náhodou ekonomové chtěli osamostatnit z FSVE, tak to znamená změnu názvu z FSVE zpět na FSV, což by byl silný argument proti.

Za druhé, formát diskuse měl být o racionálních argumentech. Zkrátka racionální analýza důsledků změny (řekněme výnosů a nákladů). Není to ale tak a diskutují nejsou schopni elementární věci, totiž držet se formátu. Na naše věcné a faktické argumenty (např. lze doložit nezastoupenost IES v seznamech ekonomických škol, zcela odlišných trh konkurenčních VŠ, standardy názvosloví v Evropě) se systematicky nijak nereaguje. Proděkan pro PR jako moderátor dokonce při diskusi v Jinonicích odmítl, abych věcné argumenty v úplnosti vyslovil.

Kritici za hlavní a nosné argumenty dávají, že ekonomové nemají "důvěryhodnou" prezentaci návrhu, že nemají "empatii" vůči ostatním atd. Posuďte sami, jak by na Vás reagoval obchodní partner, kdybyste na něj vyrukovali s tímhle slovníkem. Nejvíce smutné ale bylo, že používali silná slova bez jakéhokoli odůvodnění. Pan Jüptner označoval naše názory za "hloupé argumenty". Tomáš Nigrin řekl nepravdu, že "všechny naše argumenty byly vyvráceny". Platilo: čím méně faktů na stole, tím silnější výrazy.

Pocity z vystoupení mi jen potvrdili tvrzení z jednoho reportu o zahnilosti současných evropských univerzit: desperate outlook, bleak picture, degenerate governance, the total lack of managerial approach, rare signals of entrepreneurship, brain drain, plain words and buzzwords instead of action.

Shodou okolností tentýž den se mi do ruky dostalo nové číslo AUCO, které vypadá nádherně. Když vidíte svoji práci hmatatelně, ať už jde o newsletter, časopis, perfektně udělané přednášky v beameru, homeworky a setkání špičkových absolventů, tak hodnotu politikaření vidíte ve správném světle. Některým lidem bych rád vzkázal: posaďte se na zadek a začněte něco dělat, budete se sami cítit lépe a ekonomové k Vámi budou vykazovat empatii.

Pochutina v jídelníčku kojence

Amorfní sliz poprvé

Ten mimozemšťan chutná zvláštně

Nakonec lepší než pořád to dotované mlíko...

Mléko ke kávě (freakonomics)

Při podávání kávy po obědě se světoběžníkem prof. Pelikánem mne překvapil jeho výrok: "Proč mi dávají ke kávě mléko? Všude jinde než v Praze bych si o něj musel říci."

A protože jsme se zrovna bavili o libertariánském paternalismu, přišlo mi to jako skvělá ukázka toho, že tzv. konvence nemusí vznikat kvůli odchylkám od racionality, spíš že jde o klasický případ poskytování optimálního mixu služby a zboží.

Paternalista by řekl, že bez mlíčka si člověk neuvědomí, že volba s mlíčkem by pro něj mohla být lepší a informovanější volba. (Vidět mlíčko by znamenalo prozřít a uvědomit si, že nejlepší čaj je, jak zpívají Chinaski, kafe s mlíkem). Podle mne ale máme co do činění s náklady zajištění mlíčka pro zákazníka. Pohodlnost je komplement pití kávy. Vyžadovat něco extra, jakkoli na to má člově nárok, je nákladné. Zákazníkovi vadí nejenom složitě mávat na číšníka, ale i jo, že (v kontextu uvolněného oběda) musí někoho na něco upozorňovat a něčeho se dožadovat.

Poskytovatel, který tento náklad eliminuje, sice přijde o mlíčko, ale eliminuje nepohodlnost. Vzniklý spotřebitelský přebytek si může promítnout do ceny. Pokud je přebytek kladný, pak nejde o konvenci (instituci) omezující poskytovatele, nýbrž o standardní vylepšení mixu zboží a služeb.

Pro vysvětlení cross-country rozdílů samozřejmě chybí další proměnné, nejspíše opět půjde o jiné preference nad možnými mixy zboží a služeb (káva v Itálii vs. káva ve Švédsku).

Čekám jen, kdy začnou v Čechách servírovat k čaji i rum. Protože, jak říká klasik: rum do čaje, čum do ráje.

O finanční krizi

"Kapitalismus neustále zahnívá, ale jak to přitom krásně voní." Jefim Fištejn trefně ocitoval v Euru klasický vtip z doby reálného socialismu