Alberto Alesina

Kultovní harvardský profesor se stovkou vysoce citovaných publikací zčásti potěšil, zčásti malinko zklamal. Zaujal otevřeností, přímostí a veskrze poctivou (empirickou) prací. Plytkou úvodní přednáškou, která byla hotový "vyprázdněný kokon", ale nenasadil příliš vysokou laťku; vedle něj Hans-Werner Sinn (CES, Mnichov) vypadal duchaplně a Torsten Persson (IIES, Stockholm) alespoň sympaticky a přesvědčivě. Potěšil nicméně následujícími dvěma přednáškami pro užší okruh posluchačů na CESu. I když prezentace ve Wordu a la rok 1992 vypadaly šíleně a rovnice byly estetickým zločinem, projev byl fajnový, přesvědčivý a propracovaný. Zlidštil ho i silný italský přízvuk, který má Alesina navzdory více než čtvrtstoletí strávenému ve Státech.

O Alesinovi se říká, že dělá Mickey Mouse economics. Co se týče teorie, nelze než souhlasit. Opravdu není příliš silný; co dělá, je natvrdo řečeno vykrádání případových studií z ostatních disciplín (politologie, sociologie). Konkrétně analyzuje určité (poměrně singulární) historické fenomény a na tvrdých datech se je snaží vysvětlit. To platilo pro obě probíraná témata: zavádění pluralitního hlasování v amerických městech na Jihu po roce 1965, a změnu preferencí pro přerozdělování ve východním a západním Německu během komunismu. Má skvělá, silná data, robustní výsledky, dobře vybraný problém, zejména vzhledem k datům... nicméně se mi zdá, že se jedná jen o epizodky bez obecnějšího významu. Modely staví ad hoc, evidentně nepříliš robustní vzhledem ke změnám parametrů, asymetrické, s malým počtem strategických dimenzí. Má ale úspěch, hlavně v harvardské mafii, tzn. ve Quarterly Journal of Economics.

München

Chápu, proč Kaczynských PiS uspěla, když slibovala z Polska Bavorsko a z Varšavy Mnichov. Město cimprlich, převyšující jakoukoli středoevropskou mánii perfekcionismu, má střed města a park jak z Wágnera. Nóbl vzezření zlidšťuje jen přízemní přístup k alkoholu (pití povolené od 16ti let) a kombinace katolictví a přirozených potřeb, kdy například kardinál Ratzinger asistuje prodeji Playboye - viz foto. Oceňuji, že namísto nudné cow parade si město zvolilo lion parade - lvíčci přeci jen vypadají lépe než tvorové, na nichž je zajímavé jen patero žaludků.

Totožnost

Na internetu koloval a dodnes stále ještě koluje (kdesi na nedobytném ruském serveru) pirátský překlad Kunderovy Totožnosti. Útlý román či novela se nabízí k jednovečerní porci krátkého až úsečného čtení. Přitom ale hrozí, že moment, kdy příběh se taví v sen, zůstane nepoznán. Kunderu doporučuji, varuji ale citujíc Woodyho Allena: "Válku a mír od Tolstého jsem přečetl za čtvrt hodiny. Je to celé o Rusku."

Sexy runners

Runners are cute, aren't they? Yesterday evidence from chilly Helsinki.

Mediální mrtky

Drtivá většina analytiků říká buď triviality, nebo spekulace, nebo přímo omyly. Nejhorší jsou politologové, kteří prodávají jméno své, občas komičtí jsou ekonomičtí analytici, kteří prodávají svého zaměstnavatele.
Před cca šesti lety jsem jako mlaďoučký student-politolog vydával časopis a posléze web, který se zabýval politologií. Jedna z rubrik byla Škůdce politologie; šlo o identifikaci mediální mrtky, která něco prohlásila pod pláštíkem politologa, přitom podrobná analýza výroku ukázala, že není postaven na ničem, co by se týkalo vědy.
Pamatuji si, že prvním škůdcem byl Martin Daneš. Chtěli jsme si smlsnout i na Jiřím Pehe, který je dnes veleknězem nechutné agitace, na něj ale už nedošlo. Komické je, že nyní bych mohl obdobně pranýřovat lidi, kteří tehdy byli se mnou v tomtýž studentském spolku. Ale taková je logika mediálního trhu, trhu s mrvou mediálních mrtek.

Přesné a nosné

S tím dilematem žijeme v akademii všichni: pracovat přesně nebo pro okolí přínosně? Obojího nelze nedocílit; kdo si to myslí, neodhalil dosud přísnost světa věcí přesných. Věcí nosné se přímo nesnášejí s analýzou přesnou; hnidopišský rozbor ukáže, jak vratká jsou rádoby vznesná nosná tvrzení. A věci přesné lze jen stěží znásilnit do podoby věcí nosných.
Někteří dělají hodně věcí nosných, co se nosí, a pár přesných, které se příliš nenosí; přesné věci jsou jim koníčkem a duševní vzpruhou. Vytrvají-li, chvála jim. O přízeň těchto sympatizantů bychom měli usilovat. Druzí dělají hodně věcí přesných a hrstku nosných; jim autorita věcí přesných ovšem nezavdává autoritu ve věcech nosných. S nimi stojí za to spolupracovat, a to na věcech přesných.
V této hře se vyplatí hrát se světem smíšenou strategii. Pro kontakty, úživu a zážitek z poslechu tepu doby je namístě znát pár věcí nosných, a to velmi dobře, aby byly nejen nosné, nýbrž i výnosné. Akademii by ale nemělo sjednocovat předstírání, že máme esoterickou znalost věcí nosných, kterou ve skutečnosti nemáme; společnou snahou je dělat věci přesné a pouze přesné.
A co studenti? Jakýkoliv pokus přiblížit věci přesné k věcem nosným by měl být prioritou. Na straně druhé cíl studia má být dvojí -- nejen získat mozek a trénink pro analýzu věcí nosných, ale i přičichnout ke světu věcí přesných; vidět, co řeší; pochopit, že svět věcí přesných je jeden, sjednocen metodou; možná i získat trochu respektu k globetroterům, kteří mapy přesného světa kreslí a upravují.

My IDEAS profile

At last, I got a profile at IDEAS which uses rich RePEC data (in Economics, Google Scholar is almost exclusively dependant on fabulous RePEC). Hopefully they soon incorporate our IES Working Paper series and we get even more connected.

GDNet links my papers

The Global Development Network of the World Bank (GDN) has linked two of my papers in the Knowledge Base:

1. The Reverse Sides of Fiscal Governance
2. Weakest-link Local Public Goods: Strategic Delegation in Decentralization and Centralization

Your comments are also welcome.

Petra Hůlová: Cirkus Les Memoires

Před pár dny jsem shltnul třetí dílo Petry Hůlové, abych se dostal myšlenkami pryč od lambdy, kappy, Nashovy rovnováhy, elasticit a dalších nočních můr. V Big Apple se prolínání příběhů nabízí úplně samo, v podání autorky je mimořádně chytlavé, vnímavé a slibné; příběhy bohužel mnohdy, a zcela úmyslně, končí doztracena. Silnější je vyprávění Jordánce Ramida než Češky Terezy, v jejím případě byla na pár stranách dokonce provedena povinná propagace angažovanému (radikálně levičáckému) umění (že by úlitba solidaritě mezi literáty?). Rozhodně ale svižně a bohatě napsaná knížka má potenciál a stojí za přečtení.

Obšírnější pojednání se nachází na portálu CzechLit, zárodek kritické diskuse na Kosmas.cz. iLiteratura říká čtenáři ano, ač s výhradou.

Reklama na Dooley's

V Prague Postu mne zaujala kauza zákazu reklamy na Dooley's Vodku od Rady pro reklamu. Inkriminovaná reklama mi okamžitě oživila jednu vzpomínku na Hanzelku a Zikmunda, respektive obálku jednoho dílu Afriky snů a skutečností, kde na čtenáře civěla černoška s odhalenými prsy. Pro mne, mladíka vychovaného pionýrskou morálkou, bylo její odhalení sen, spíš než skutečnost. Dnes se nad černoškou se zplihlými prsy usmívám stejně jako nad celou komunistickou výchovou. Co ale není k smíchu, spíše k pláči, je, že se s komunistickou regulací zase setkáváme pod hávem ochrany neexistujícího tabu.

Není mi jasná logika rozhodování Rady pro reklamu. Proč není možné hezké ňadro, když Miloš Forman mohl na plakátu ukřižovat herce v ženském klínu? Když se veřejně diskutují Monology vagíny? Chápal bych jen, s nadsázkou řečeno, že se nikdo nechce dívat na odhalenou Jacksonovou ve finále Super Bowl. Ale reklamu nikdo sledovat nemusí.

Řekl bych, že pro tvrdý alkohol není jedno krásné ňadro ani náhodou tvrdá reklama. Spíše krémová. Docela pro neviňátka.

Malá obhajoba/Preliminary PhD Defense

10. července jsem před panelem slovutných profesorů prezentoval svoji disertaci. Prošla bez jakýchkoli připomínek. Není ani divu, prezentace následovala po jejich tříhodinovém jednání, kdy počasí trhalo teplotní rekordy. Heslo z válečné strategie: Nemůžeš-li soupeře porazit, nech ho dorazit se sám.

Kdo teorii her nehraje, nevyhraje

Říká se, že kdo nehraje, neprohraje. Moudré matky zase tvrdí, že kdo si hraje, nezlobí. Tak čemu máme věřit? Michal Kubát v květnovém Sociálu tvrdí, že teorie her má velmi omezení použití. Já tvrdím, že jde o společný základ společenských věd. Kdo to rozsekne? Právě teorie her.

Uvažujme následující situaci. Dva výrobci, Kuba a Greg, nabízejí dva ryze zkušenostní statky s různou kvalitou, přičemž o kvalitě mají informaci pouze oni dva. Bez újmy obecnosti řekněme, že kvalita Kubova statku je nižší. Nyní uvažujme reprezentativního spotřebitele Tondu, který hodlá jeden ze statků nakoupit. Pokud výrobci pouze oznamují kvalitu, pak Kuba imituje Grega a pochopitelně nahlásí vysokou kvalitu. Řečeno žargonem, při daných množinách strategií dominuje strategie „nahlásit vyšší kvalitu“ strategii „nahlásit nižší kvalitu“ pro oba hráče. Vznikne jediná rovnováha a Tonda se musí rozhodnout podle jiné informace, takové, kterou měl předtím, než hra začala (tzv. apriori informace).

Co když ale množina strategií výrobců má více dimenzí? Greg může využít další dimenze a pošle Tondovi signály, které Kuba nedokáže imitovat. V případě vzdělání například nabídne abstraktní a formalizovaný přístup namísto relativně triviálních případových studií, což Kuba nedokáže svoji nabídkou historie polského stranického systému imitovat. Další možnost tvoří certifikáty kvality. Greg Tondovi oznámí, že poslední Nobelovu cenu za ekonomii získali Thomas Schelling a Robert Aumann za teorii her, první z nich přitom za aplikace v mezinárodních vztazích. Kuba tomu dokáže čelit jen zdůrazněním úspěchem sebraných spisů profesora Křena na literárním poli. Konečně kvalitu lze signalizovat kvalitu i na poli vědy: drtivá většina teoretických článků v nejprestižnějších časopisech politologie a mezinárodních vztahů (měřeno objektivním impakt faktorem na Web of Science), stojí právě na teorii her.

Teorie her nám ukázala, že i když Tonda neumí měřit kvalitu přímo, může si ji odvodit z důvěryhodných signálů. Pak už je jen na něm, zda hodlá zaplatit cenu za kvalitnější statek, či nikoli. Což je někdy ekvivalentní tomu, zda je či není líným studentem. Ale to už není věcí Kuby ani Grega, ale Tondy samotného.

Karibik

O víkendu jsme si zalétli do Karibiku. Písek i počasí paráda. Co chtít víc?

Micro Totem

My research totem is Micro. I find it fascinating how individuals satisfy their needs in the social world, regardless of how shallow or meaningless the wants can be. Micro is fundamentally based only on the premises of stable needs and rational individuals.

Is it possible to derive some normative conclusions out of that? No. In theory, we work in a safe world where there is nothing beyond the perfectly known and given preferences. In a real world, in contrast, wants are far from being known, metapreferences exist, and Weltanschaungen evolve.

The purpose of Micro, therefore, is to derive hypotheses for environments where the stability of preferences as well as rationality can be expected. These are typically short-term environments, or long-term behavior of groups suffering no "fashion shock", typically people who build no new human capital.

In some environments, stable preferences cannot be expected, and rationality is also questionable. For example, you cannot study the choice of confession, although we may say that there is a choice. Also, observe that some people are idea-driven, and change their needs at a sudden. For these fields, evolutionary economics is on offer.

Fortunately, the toolkit of both classic Micro and modern EE is nearly the same, namely the game theory. The true purpose of Micro is thus to apply the game theory so that people get used to it, and study enviroments that are taboo by Micro totem. Sometimes, if you want to be helpful, you have to plant seeds of your destruction.

Orienteering can be cruel II.

Comment for Sociál

Byl jsem požádán o vyjádření se k návrhu zavést celoškolský základ na FSV UK. K tomu účelu vznikl pro časopis Sociál následující text:

Zavedení společného základu může vést jen k dvojímu, ke zpovrchnění základních předmětů či k imperialismu jednoho oboru. První scénář probíhá již dnes: neekonomické obory nechápou základy ekonomie; ekonomové si zase dělají legraci z jiných oborů.

Druhý scénář rovněž není v zájmu nikoho, snad kromě vítězného oboru. Pokud ale někdo chce expandovat, může se o to pokusit sám. Například v ekonomii se snažíme studentům nabídnout pestrou paletu kurzů, zahrnující politickou ekonomii, institucionální ekonomii, behaviorální ekonomii a evoluční modelování. Celoškolský základ nepotřebujeme; expanzi do dalších témat navíc umíme efektivně až na magisterské úrovni.

Můžu uvést příklad z oborů, kterými jsem prošel, politologie a ekonomie. Sdílejí platformu teorie her; kolik učitelů ji ale zvládá na IPS? V empirické části je společným jmenovatelem statistika a ekonometrie. Kdo ji umí použít na IPS? Jsem si proto jist, že společný základ podle parity institutů bude jen minimem společného, tudíž zhoršením výuky kvalitnějších oborů.

Koneckonců jeden takový pokus zde již byl. Jmenoval se Institut základů vzdělanosti. Ve výsledku šlo o náhradní studium pro ty, kteří neuspěli na přijímacím řízení na klasickém oboru. Nebyl úspěšný a studenti klasických oborů nad ním právem ohrnovali nos. Institut se zachránil až transformací na Fakultu humanitních studií.

A na závěr – pan děkan je špičkový a renomovaný vědec, který dobře ví, jak kvalitní věda bolí. Ví, že k napsání alespoň jednoho kvalitního vědeckého článku je dnes třeba několik let tvrdého tréninku. Příliš široká příprava přitom není dobrá, stejně jako ve sportu. Špičkový atlet v sezóně také nesmí hrát fotbal; špičkoví běžci dokonce nesmí ani chodit plavat. Proto mne zaujal možná jen nepřesně formulovaný výrok, podle něhož napsat článek do novin a do vědeckého časopisu je totéž; že jde jen o to, „…co nejrychleji potřebné informace, co neefektivněji je sestudovat, nalézt řešení a implementovat jej.“ Dělat vědu a psát do novin, to jsou ale nebe a dudy; je to jako dělat architekturu a házet písek do míchačky.

Paul Wolfowitz

This picture in no fake. We have been invited for a roundtable discussion with the World Bank President, the famous neo-con & hawk Paul Wolfowitz. Meeting Mr. Wolfowitz was pleasant also insofar as he acted quite contrary to our image of relentless neocons. His nice manners, and deep interest in reforms in Africa, signalled that this man is not a rent-seeker within the profession, as is often the case. On the other hand, the meeting was a bit pointless, which explains my nap.

Well, now I await another, more thrilling opportunity to sit next to the World Bank President; perhaps when the Chief Economist post gets vacant?

Go winter go!

A few years ago, there was an iniciative called "Thanks, but go", aimed at discredited political elite. Nowadays, the urge applies to winter: After four months, you're discredited. Go winter, go.

Quotation

The leading Czech economic newspaper Hospodarske noviny (associated with The Wall Street Journal) is quoting me today in a feature article on voters' responses to unprecendent growth. In fact, almost half of the article is based on my comments and literature I recommended. :-)

We're like Englismen

Weather is a good topic for conversation these days. Nominally, we are near spring time, but in reality, winter has grasped rule over us firmly. Well, this also highlights how different nominal and real variables can be...

Weekend beauty on Highlands

Bert, our dog, struggled hard to catch some prey

Snowbreakers

Driving on Highlands in winter is a lesson. Normal roads change to one-way streets, with heaps on the sides, and when you enter such a street, you prey hard not to meet someone in the opposite direction. Another funny thing is to get the car out of garage. The pictures show the heap we had to get rid of to make our pappa's car free. Nice workout!

Moguls like in the Olympics

The heap was like that...

Finito!

Out, at last

The Karolinum Press has just launched my book on political economics. The book aims at undergrads and graduate students who want to study politics from an economic point of view. I welcome any comments to the book that can be purchased in Karolinum Press Bookshop, Celetna Str., Prague, or via online shop.

Theoretical Cuisine

This picture shows theoretical cuisine, in other words, ideal food without real substance. This is everyday meal of any theoretician. Delicious, if you get used to it.

A Liberal Sexual Society

I declare myself a cultural conservative. That is, I think that the most valuable artwork and writings deal with human responsibility to supraindividual values. (Two recent examples are "Santini's Tongue" by Czech Milos Urban and 2001 Pullitzer Prize "The " by Michael Chabbon.) The culture of masters as written for us, plebs, should be both adventurous, thrilling, exciting, and deeply rooted in certain values. "Deconstruction" is, in my eyes, nothing but a synonymum for work "under hopeless construction". Echoing only individual needs, for example sexual ones, reveals sooner or later pretty dull and empty.

On the other hand, I would never promote certain culture by any general policy. Speaking on sexuality in particular, I find restrictions useless and often counter-productive. No, now I don't speak only about abuses by homosexual priests... I think of my childhood, late 80s, when sexuality was behind a very thick cover. In spite of restrictions, there was a high dispersion of sexually transmitted diseases at that time. The age of the first intercourse was pretty low. And, most importantly, one could find the symbol of vagina on each and every corner.

After more than a decade of liberation, we have, as far as I know, a lower rate of sexually transmitted diseases. The age when youngsters begin to live sexually has not dropped, rather the opposite. And the vagina symbol moved into the theatre (recall Vagina Monologues) where it found the audience of frustrated female singles.

A liberal sexual society proves to be sexually more healthy. Cultural conservatives should also understand the price: people pay much more for sexually-related entertainment than on high culture.

2006: The Judgment Year

On New Year’s Eve midnight, Czech politicians entered a rushing electoral year. Most of them are nervous; no wonder, even Terminator was nervous on his “judgment day”. The outcome of elections seems to be unpredictable, which further stimulates the racking nerves. I such conditions, we can only benevolently recommend healthy lifestyle, lots of exercise and family life to all MPs, so that their pig-like bodies don’t collapse under coming heart attacks…

To sort out who may win and who not, it is necessary not to watch media and policy groups only. The reason is that we have clearly right-wing leaning media; also right-wing think tanks dominate left-wing ones (by five to zero). The influential young people are simply on the right.

But is it sufficient to predict that right-wingers win? No. Consider my generation of late 20s, early 30s. We are descendants of extremely egalitarian society. According to Michael Förster’s 2005 OECD study, Czech society has the lowest share of population in the least income deciles. Only 4% of people have an income below half of average (sic!). Among the new EU member states, the 20% of poorest have the highest share of total income (see World Development Indicators 2005).

This explains why Czech young elites dislike egalitarian policy. They cannot demand it, because they grew in extremely egalitarian conditions, and attribute all personal achievements to individual effort.

The generation forming public opinion in media must inevitably be against left-wingers; but that’s not enough to secure a win. Older generations have a different idea on how the state should equalize, based on their experiences, or, perhaps, misconceptions from the past. Unfortunately, these driving motives are difficult or impossible to un-root. Hence, I see the future of the Czech right rather bleak, even if I personally wish the opposite.

The Very Merry Christmas

Jachymek's visit was great, as usually, especially his joy from unpacking gifts where he expected only cars was so sweet. A funny and lovely gentleman. The complete photopage is here.

Xmas Party

Eva von Kreuzberg made a splendid Xmas party, where I was a gloegg-wizard, Tomas Vyhnanek a chief entertainer (see below), and Her Majesty Eva was an excellent hostess.