Borci a borkyně, nesmějte se mi za mé výkony - i já si občas potřebuju trochu nostalgicky zavzpomínat.
Liga Vysočiny, Bílecký les, H21C, 7. místo. Ťukačka na pestrém proužku mapy mi vyhovovala a jakkoli jsem už ve svém věku dost pomalý, podařilo se mi na Lize Vysočiny zcela nečekaně vyběhnout nejvyšší rankingové boky za celý rok.
Pražský žebříček, Lužná u Rakovníka, H35, 1. místo, 3 minuty před juniorským mistrem světa Kazdičem. Tento typ smíšeného lesa mi vyhovuje, neklade mi až takový odpor a umožňuje mi držet solidní tempo.
5 Days Italy E2, Madonna di Campiglio. Mimořádný zážitek díky bouřce na členité horské planině. Hned z úvodní pasáže bylo jasné, že tady bude zapojit techniku na maximum. Naštěstí členitost ulehčovala vysoká viditelnost - s opatrností se dal sledovat reliéf a to i na poměrně velkou vzdálenost. Běžel jsem to svoje navzdory pokračující bouřce, i když místy jsem se musel hodně korigovat. Na druhé straně mapy jsem doběhl jsem Jardu Vítka o 10 minut, aby nás hned poté - prakticky již po bouřce - pořadatelé zastavili na trati. Škoda, náskok z této etapy by se mi hodně hodil.
Pěkné prázdniny s OB v Českém ráji E2, H45, 1. místo. Vyzkoušel jsem si, jaké to je běžet papírově "mezi svými" (tj. reálně s těmi, co jsou o 5-10 let starší). V E2 jsem předvedl docela solidní závod, když jsem v druhé rovinatější polovině zrychlil, zvolil pár skluzných postupů a ustál pár zákeřných míst. Kejmil za mnou na shromaždišti přišel a byl doslova konsternován mým výkonem - říkal, že když doběhl, tak své vítězství bral jako jistou věc. Dostal ode mne ale 2:36, navíc prakticky jen na posledních 25 minutách. Celkově mne ale v PP porazil - což nevadilo, zrovna Kejmilovi jsem s potěšením udělal radost.
Žebříček B-Čechy 11.9., H40B, 2. za Lauičem. Pro mne příjemný běhavý les okolí Odlezelského jezera, kde jsem i volil dobré postupy. Kopce mi ale příliš nechutnaly. Výrazně jsem ztratil ve všech výbězích, jinak to bylo velmi solidní. V lese jsem znal směrný čas, ale když jsem byl na druhé straně lesa a prakticky nejníž, nijak jsem ho neřešil. Až poté, co jsem vystoupal, jsem si řekl, že bych mohl zamakat a závěr jsem předvedl jak z dob největší slávy. Dost také pomohlo, že "klasika" byla jen na 60 minut.
Dalším letos cenný zážitkem bylo MČR v middle v H21 (díky solidnímu i když zdaleka ne perfektnímu nominačnímu pražskému závodu u Rakovníka); ve výsledku jsem i pár duší porazil, což se počítá. Za velmi slušné považuji i trio delších podzimních závodů (long H21L u Plané n. Lužnicí, long H21C na Maliníku a Dušičkový závod) - jakkoli by se chybičky našly, podařilo se mi závody morálně zvládnout a potvrdit si, že zvládám i závody kolem 90 minut.